Kuba: 18 měsíců

Kuba má rok a půl! Než jsem stihla napsat rekapitulaci 16. a 17. měsíce, oslavil Kuba teď v sobotu 18 měsíců a já se musím dokopat o tak významném milníku napsat dřív, než zase uplyne další měsíc…

Letošní léto bylo ve znamení všeho možného, jen ne pravidelného režimu. Žádný den nebyl stejný, a to se mi moc líbilo. Pořád se něco dělo a nebyl čas na nudu – myslím si, že právě o prázdninách to tak má být. S příchodem září nám opět začínají různé kroužky a tak se nám opět vrací pravidelnost, která nám zase dává nějaký ten řád. I s nástupem chladnějšího počasí to akorát vyšlo a tak nám ani nevadí, že jsme zavření v tělocvičně nebo u bazénu.

Stejně jako letos, tak i minulý rok jsme trávili poslední týden v srpnu na chalupě. Je zajímavé porovnávat fotky z loňska i letoška a vůbec zavzpomínat, jak jsme tehdy trávili dny a jak letos. Musím říct, že loni to bylo takové klidnější, Kuba jen ležel, občas se otočil na bříško nebo na záda, z čehož jsme byli samozřejmě unešení, ale jinak nikam neutíkal, nikam nelezl a kam jsme ho tehdy položili tam jsme ho i za pár okamžiků našli. Jo, letos, to byl fofr!

Kuba je batole se vším všudy, je s ním neskutečná sranda a neustále nás překvapuje svojí všímavostí a touhou poznávat svět. Co se týče pohybových schopností, ty Kuba ovládá a pořád zdokonaluje. V chůzi je čím dál tím rychlejší a mnohdy přechází do běhu. Jen ještě neví, co s těma nohama, aby nebyla pořád jedna na zemi... Je mi jasné, že brzy nastane období, kdy budeme mít co dělat, abychom ho vůbec dohonili. Ve vertikalizaci (lezení nahoru) je také přeborník – vyleze nejen na křeslo, na židli (a z ní na stůl…) nebo na postel, ale i třeba na žebřík. Děsím se dne, kdy sám vyleze z postýlky a překvapí nás tím, že přejde za námi do postele… Asi mu budeme muset brzy přichystat postel pro velký kluky!

Kuba je fascinován vším co děláme a chce nás ve všem napodobovat. Mnohdy dělám věci automaticky a nenapadne mě, že mně Kuba pozoruje, ale pak si třeba fouká na sousto nabrané na lžíci nebo češe vlasy čímkoli co připomíná hřeben (smetáček, štětka na lahve…) a já jsem v úžasu jak je všímavý. Jen mě tak napadá, že bych si měla dávat pozor co všechno dělám, abych pak nebyla překvapená, až mě Kuba začne napodobovat.

Nejvíc ho baví, když může pomáhat nebo když si ho přibereme k nějaké práci co zrovna děláme. Byl v sedmým nebi, když s manželem přidělávali úchyty na prolézačky – to chodil sem a tam a každý šroubek zkontroloval a dotahoval (pak sice jeden šroubek někam vytratil a doteď ho nemůžeme najít – ale mám takové tušení, že Kuba je v tom tentokrát nevinně). Nebo na chalupě kosil a tátou zahradu – každý měl svoji sekačku a chodili vedle sebe – asi aby byla zahrada rychleji posekaná :-). Vždycky když takto pomáhá tak má takový soustředěný výraz, je prostě “pan důležitý” a nikdo ho nesmí rušit. Nedej bože, abych po něm něco chtěla nebo mu třeba chtěla vyměnit plínu… Pomáhal i péct bábovku, ale to bylo trochu víc riskantní – všude mouka jen ne v míse, převrhnuté mísy, Kuba upatlaný od těsta… No, společné pečení budeme muset ještě vymakat, ale vánoce se blíží a nevím nevím jestli mně letos Kuba dovolí péct cukroví bez něj… Ale když zvládnu udělat sama těsta tak vykrajováním už snad takový nepořádek neudělá :-).

Co se týče jeho hraček, myslím, že jim opět přichází na chuť. Aspoň trochu. Nejraději má auta, se kterými jezdí, kde se dá. Silnice zatím ještě nezvládá, ale stolky, postel, skříň, topení, břicho… to je mnohem lepší terén. Nejlepší je, když ta auta vydávají nějaký zvuk, stačí když jen vrčí, když jedou. Kuba taky rád za sebou něco tahá. Má takového dřevěného krokodýla na šňůrce, který když jede tak vydává takový klapavý zvuk, a to ho hodně baví. Ještě má pejska, který, když ho někdo tahá, hraje na xylofon… Toho má naštěstí u babičky :-). Pokud není žádná tahací hračka k dispozici, tahá za sebou cokoli jiného – boty, moje pyžamo, atd.

Jinak Kuba miluje knížky a trávíme spoustu času denně tím, že si “čteme”. Kuba si mi sedne na klín a prohlížíme si obrázky nebo čteme krátké pohádky. Nejraději má O veselé mašince, Jak krtek cestoval, Kozí pohádku, Krtek a zajíček, O odvážném autíčku nebo Polámal se mraveneček. Pak máme spoustu knížek s různými říkadly, ve kterých si ukazujeme obrázky různých věcí a zvířátek a to by Kuba mohl dělat celý den pořád dokola.

V roce a půl Kuba zatím neřekl jediné slovo. Upovídaný je dost, ale té jeho mluvě bohužel nikdo nerozumí. Říká mama a tata a baba, ale myslím, že to není záměrně. Vůbec to ale neřeším, netlačím ho do mluvení, ale snažím se ho k mluvení motivovat tím, že mu neodpovím hned na vše na co ukáže, ale nechám ho ať se chvíli snaží sám. Zatím neúspěšně… Kdykoli ho něco zaujme, vyřkne to své “he?” a my máme hned chápat, co tím myslí. Občas nám to s manželem trvá, ale Kuba si to vždy dokáže prosadit. Je zajímavé, že si vystačí s tímto jedním slůvkem na všechno, vždy jen záleží na intonaci. Každopádně se už moc těším až se rozmluví. Jestli bude upovídaný stejně tak jak je teď tak se máme na co těšit a jsem si jistá, že si užijeme spoustu srandy!

Kuba jí už úplně normálně jako my a speciálně pro něj tak už nevařím. Je to velká úleva a Kuba jí víc jak před tím. Upřímně, moc se nedivím – ty jeho nemastné neslané příkrmy byly nic moc. Pochopitelně nedělám ostrá jídla a nikdy jsme moc nesolili takže se nebojím, že by dostával přesolené jídlo. Když jsme byli na dovolené nebo někde na výletě, objednávali jsme mu i v restauracích. Nejdřív jsem si s ním dávala jídla napůl, ale vzhledem k tomu, že mi toho Kuba hodně snědl, jsme mu začali objednávat poloviční porce. Moc nehledíme na dětské menu neb často obsahuje jen smažený řízek s hranolkami a podobné chuťovky a na to má Kuba ještě dost času. Většinou mu objednáme přírodní kuřecí prsní řízek nebo rybí filet (např. z lososa, candáta…) a pokud nic takového nevidíme v jídelním lístku, zeptáme se obsluhy, jestli by něco takového mohli připravit a snad vždycky nám vyhověli. Navíc upozorníme, že je to pro dítě a tak aby šetřili se solí a dalším kořením, popř. ho tam vůbec nedávali (bez glutamátu se Kuba taky obejde). Svačiny jsou většinou v podobě nějakého jogurtu nebo tvarohu. Bohužel Kuba poznal pribináčky a lipánky a podobné a tak už nechce jíst bílé jogurty…, ale ochucené si dá rád (jen musí být jahodové a nesmí v nich být kousky ovoce – ty plive). Jí většinou sám a už mu to docela jde…

V den jeho 1,5 letých narozenin jsme vzali Kubu na výlet parníkem po Brněnské přehradě. Nebyl to dlouhý výlet, vždy se to snažíme koordinovat s jeho spaním, ale i tak si myslím, že jsme si to všichni užili. Jeli jsme z Přístaviště na Sokolák a odtud pěšky zpět. Kuba šel skoro celou dobu pěšky, až když jsme přišli k silnici, jsme ho s křikem dali do kočárku, ale jinak statečně šlapal sám. Myslím, ale, že se výlet vydařil. Na parníku nevěděl kam koukat dřív nebo co prozkoumávat. Shodou okolností s námi jela zhruba stejně stará holčička, která na tom byla podobně a tak jsme měli o zábavu postaráno. Škoda, že jsme jeli jen dvě “zastávky”.

Tímto způsobem probíhá většina našich výletů. Kubu necháme v kočárku dokud ho to baví a když začíná být nevrlý, necháme ho ať se proběhne, protáhne nohy a trochu se unaví. Výlety se tak dost protahují, ale s tím se musí prostě počítat. Kuba si vždy najde nějaký klacík nebo hrabítka či lopatku, které vozíme neustále s sebou a čas od času se porýpe v hlíně nebo pohrabe asfalt a je spokojen.

Taky jsme si/mu pořídili krosnu. S manželem totiž rádi chodíme po lese, po zříceninách, atd. a málokdy jsou tato místa pro kočárek přístupná. Měla jsem obavy jak to bude Kuba snášet, proto jsme si ji nejprve půjčili a vyzkoušeli na dovolené v Beskydech. Až na prvotní křik, kdy se Kubovi nelíbilo nasedání do krosny, to byl úspěch. Přisuzuji to tomu, že je Kuba vysoko a má tak větší rozhled. Jak jsme přijeli z Beskyd, krosnu jsme šli vrátit a ihned jsme si koupili novou (koho by to zajímalo tak máme Deuter Kid Comfort III). Dokonce se nám stalo, že nám v ní Kuba usnul. Šli jsme na vycházku do lesa, která se protáhla (to je tak, když si myslíte, že nerostou a ony rostou…) a zasáhli jsme tak do Kubova odpoledního spánku. Jen jsme nevěděli, jak máme krosnu nastavit, aby se mu pohodlně spalo a tak mu hlava trčela z krosny ven. Naštěstí to domů nebylo daleko. Doma jsme ho z krosny vyndali, přesunuli do postýlky a Kuba spokojeně spal dál :-).

Ať jsme měli v létě jakýkoli program, vždy co jsme dodržovali a na co jsem poctivě dohlížela bylo to, abychom byli na oběd (resp. po obědě) doma, aby mohl Kuba spát. Nejhorší je totiž unavené a přetažené dítě, proto jsem dbala na to, abychom vždy byli někde (nemuselo to být nutně doma, ale třeba u babičky, v penzionu, na chalupě…), kde měl Kuba svoji postýlku, svoje místečko, kde mohl nerušeně odpočívat. Minimálně dvě hodinky… A upřímně, já i manžel jsme tu pauzu potřebovali taky… Prostě vydechnout, dát si v klidu oběd nebo kafe a třeba i něco užitečného udělat. Anebo taky ne…

Mohla bych psát dál a dál a nebralo by to konce. Je toho tolik co Kuba umí, rád i nerad dělá, proto teď už jen ve zkratce.

Věk: 18 měsíců

Váha: 10,860 kg

Výška: 86 cm

Počet zubů: 16! (už chybí jen poslední stoličky)

Počet slov: 0! (slova naší paní doktorky: “myslím, že není hloupý, jen líný…” mluví za vše :-) )

Oblíbené jídlo: losos (a všechny ryby), maso, brokolice, zelené fazolky

Oblíbené činnosti: šroubování čehokoli a čímkoli, obouvání tátových bot, ukazování pupíku (jak svého tak mámy), koupání a vodu obecně, pozorování popelářů, klacky všech velikostí, jízda na motorce (vlastně spíš tahání motorky za sebou), sezení na kuchyňské lince, zametání a vysávání, jízda tramvají, cokoli co dělá táta s mámou

Neoblíbené činnosti: sezení na nočníku (zatím nejsme moc úspěšní), přebalování plínky (je to taková Hlava 22), čekání na jídlo, vylézání z vany/bazénu, nasedání do kočárku, když chce chodit

oslava babiččiných narozenin

pozorování letadla

jízda tramvají