Cookies!!

Občas mě to přepadne v takové intenzitě, že nemůžu myslet na nic jiného a musím prostě vstát a jít péct cookies. Cookies určitě znáte, nebo ne? Jsou to takové placičky plné čokolády, popř. jiných přísad jako sušené ovoce, ořechy atd. a do češtiny se občas překládají jako sušenky či koláčky. Jenže s těmito výrazy se nemůžu nějak sžít a proto jsou to pro mě jednoduše cookies i v češtině. 

Cookies se už dají koupit i u nás v snad každém supermarketu a většinou si svůj původní anglický název ponechaly. Nejčastěji se prodává klasická verze s kousky čokolády, tedy tak zvané chocolate chip cookies. U nás v Bille mají tyto od pod značkou clever, ale bohužel nevím jak chutnají.

Opavia vyrábí tyto cookies (sušenky), které jsem měla možnost vyzkoušet. Jsou křupavé, obsahují dost čokolády, ale jsou na můj vkus příliš sladké a seznam složení je zdlouhavý a nijak působivý.

Nad domácí cookies prostě není! 

Receptů na cookies existují miliony a dá se říct, že každá americká rodina má svůj vlastní recept, který se dědí z generace na generaci. Jestli jste fanoušci amerického seriálu Friends (Přátelé), určitě si pamatujete na epizodu, kde Phoebe donesla cookies upečené podle tajného receptu své babičky a Monika se ho snažila napodobit podle chuti. Nakonec přijdou na to, že se jedná o recept z obalu čokoládových kousků od Nestlé (na výtažek z této epizody se můžete podívat zde, ale omluvte zhoršenou kvalitu obrazu i španělské titulky...). Mnoho amerických rodin používá právě tento recept a je považován za jeden z opravdu nejlepších.

Jedno mají recepty ale stejné: většina z nich spotřebovává minimálně kostku másla a tunu cukru. A to nepočítám bílou mouku, několik vajec a spoustu čokolády! Ale nevěšte hlavu, mám pro Vás úžasný recept na cookies, které jsou nejen odlehčenou verzí původních cookies, aniž by to bylo poznat na chuti, ale také jsou pro Vás zdravé. Že to nejde? Tak sledujte!

Cookies s čokoládou, brusinkami a vlašskými ořechy

Ingredience:

• 3/4 šálku celozrnné mouky
• 1/4 šálku mletých lněných semínek
• 1/2 šálku ovesných vloček
• 1 lžička jedlé sody
• 1/4 šálku rostlinného oleje (používám řepkový)
• 2/3 šálku třtinového cukru
• 1 velké vejce
• 1 lžička vanilkového extraktu (nebo 1 vanilkový cukr) - pokud nemáte přírodní tak raději nedávejte
• 1/2 šálku sušených brusinek
• 1/2 šálku nasekaných vlašských ořechů
• 1/2 šálku nasekané čokolády co nejvyšší kvality

Postup:

1. Předehřejeme troubu na 175°C a vyložíme dva plechy pečícím papírem.

2. Ve středně velké míse smícháme olej, cukr, vajíčko a vanilku.

3. Do této směsi rovnou přidáme mouku, lněné semínko, ovesné vločky, jedlou sodu, čokoládu, brusinky a ořechy. Líbí se mi, že se nemusí špinit další mísa na suché přísady! 

4. Vše pořádně smícháme.

5. Na připravený plech klademe malé kopečky (nejlépe to jde dvěma lžícemi namočenými ve vodě) asi tak 5cm od sebe. Prsty můžete ještě kopečky zpevnit, ale nedělejte z nich ploché placičky, protože se cookies při pečení roztečou a pak byste měli jeden velký cookie o velikosti i tvaru plechu. Věřte mi, já to vím... :-).

6. Plech vložíme do vyhřáté trouby a necháme péct 10 až 12 minut. Jestli to zvládnete (vy i vaše trouba), můžete klidně péct oba plechy naráz. Já se svoji troubou občas bojuji, proto jsem nechtěla riskovat a pekla jsem je postupně. 

7. Cookies budou po vytažení z trouby hodně křehké, proto je nechte minutku či dvě ještě na plechu a poté je přemístěte na mřížku, aby vychladly úplně. 

Pokud máte rádi křupavé cookies, klidně je nechte v troubě o pár minut déle. Já mám právě raději měkčí cookies a proto u mě 12 minut stačilo akorát. Po vytažení z trouby jsou cookies křupavé v každém případě. Je to z toho důvodu, že se do těsta přidával olej, nikoli máslo, které je vyžadováno v původních receptech. Jenže když to zvládnete a chvíli počkáte, cookies nádherně zvláční a budou uvnitř krásně měkoučké, zatímco na povrchu pěkně křupnou! V uzavřené dóze Vám cookies vydrží týden až dva, pokud je ovšem nesníte dřív...

A s čím cookies chutnají nejlépe? No přece se sklenicí mléka, do kterého si cookies namáčíte. Ale výborné jsou i s odpolední kávou nebo jen tak! 

Troufám si říct, že složením se tyto cookies hodí i k snídani! Polysacharidy, které představují především celozrnná mouka a ovesné vločky, Vám dodají energii a zasytí Vás na celé dopoledne; lněné semínko je skvělým zástupcem omega 3 polynenasycených mastných kyselin (snižuje hladinu LDL cholesterolu a zvyšuje HDL cholesterol) a společně s vlašskými ořechy Vašemu tělu dodá dávku zdravých tuků. Cukru není na takové množství (asi 20 cookies) příliš, i když se mi zdálo, že jsou dost sladké. Mamce na druhou stranu přišly málo sladké (což byla pro ni velice žádoucí vlastnost - plavková sezóna se blíží...!!). Takže klidně můžete ubrat/přidat, podle vlastních preferencí. Pokud také použijete mléčnou čokoládu, cukru bych ubrala, protože mléčná čokoláda bývá mnohem sladší, než hořká, kterou jsem použila v receptu já. Stejně tak i množství přidaného oleje - 1/4 šálku (tj. asi 60ml) je zanedbatelné - jen pokud nesníte celý plech na posezení... :-).

V Americe je pečení cookies rituál, kterého se většinou účastní celá rodina - hlavně děti rády pomáhají. 

Otázka: Pomáhá Vám při pečení/vaření rodina nebo o "pomoc" raději nestojíte a zvládáte sami?

Rizoto x Risotto

Také se Vám při pomyšlení na rizoto vybaví hromada sypké rýže smíchaná s pokrájeným zbytkem pečeného kuřete a mraženou mrkví a hráškem a když se zadařilo tak i s kukuřicí, to vše posypané hromadou strouhaného eidamu? Tento obrázek má zcela jistě většina z nás zarytý hluboko v paměti a jen tak se ho asi nezbavíme a pro většinu z nás se tu a tam vyskytne na rodinném jídelníčku. Je ale nepochybné, že z tohoto rizota by se nejednomu Italovi zamotala hlava. Jeho představa o rizotu nebo vlastně o risottu je totiž úplně jiná. Je pravda, že i to naše rizoto mělo něco do sebe (a musím říct, že manžel tuto českou verzi preferuje před tou italskou), ale do toho pravého italského risotta jsem se zamilovala při prvním soustu. 

Pamatuji si to úplně přesně. V posledním ročníku na gymnáziu jsme jeli na výměnný pobyt do severní Itálie k nádhernému jezeru Lago Maggiore. Byla jsem umístěna do rodiny, která bydlela v nádherném domku skoro na samotě a už při vstupu jsem věděla, že o mě bude dobře postaráno. Moje výměnná máma byla starší paní při těle a při prvním setkání mě objala, třikrát políbila a přitom držela v jedné ruce vařečku. Okamžitě mi byla sympatická :-)! Poté, co jsem se po celonoční cestě autobusem trochu osvěžila, se podával oběd - právě ono risotto. Něco tak krémového a jemného jsem v životě nejedla a hned jsem se začala vyptávat, co to vlastně jím. Bylo mi vysvětleno, že se jedná o houbové risotto s parmezánem - údajně typické pro tamní oblast. Olizovala jsem se až za ušima, ale byla jsem docela překvapená, že mi toho paní domácí nandala docela málo. Když mi byl nabídnut nášup, neváhala jsem a nechala si přidat. Risotto je samo o sobě dost syté a tak jsem po těch dvou porcičkách byla docela plná. Jenže to jsem nevěděla, že to byl teprve první chod a že se ještě bude podávat chod druhý - maso... A tak to probíhalo celý týden a já si z Itálie přivezla kromě několika suvenýrů i pár kil navíc...

Zážitek s risottem ve mě zanechal hlubokou vzpomínku a je pravda, že i když si pamatuji, že vše co paní domácí uvařila bylo vynikající, konkrétní jídla si už kromě tohoto risotta nevybavuji. Teda snad až na domácí tiramisu, ale to je na další příběh. 

Spousta lidí si myslí, že uvařit pravé italské risotto je složitý nebo alespoň zdlouhavý proces, neboť si myslí, že se rýže musí neustále míchat a hlídat, aby se nepřipálila atd. Ona je to na jednu stranu pravda, na druhou stranu je právě tato činnost pro mě neuvěřitelný relax. Jen tak si míchat rýži a pozorovat jak postupně absorbuje všechen vývar a jak postupně krémovatí. A pak to první ochutnání...

Věřte, ta "námaha" rozhodně stojí na konec za to!

Risotto se špenátem a žampiony

Ingredience (zhruba na 3-4 porce):

• 180 g rýže arborio 
• lžíce olivového oleje
• 100 ml bílého vína (já jsem neměla zrovna otevřenou láhev a nechtělo se mi novou načínat tak jsem tam víno nedávala, ale rozhodně jsem ho tam postrádala!!)
• 2 l vývaru (použila jsem zeleninový)
• kousek másla
• 50 g strouhaného parmezánu
• 100 g rozmraženého špenátu (listy) - určitě můžete použít i čerstvé špenátové listy, které bych doporučovala nejdřív trochu pokrájet, než se přidají k žampionům
• 3 velké, popř. 5 menších žampionů

Postup:

Odměříme si rýži. S touto z drogerie marktu jsem velice spokojená, ale arborio rýže se dá koupit snad už v každém supermarketu. Při nejhorším jde risotto připravit i z obyčejné rýže (zkoušela jsem to s parboiled) a taky to šlo - i když to nebylo úplně ono...

V rendlíku si rozpálíme olivový olej a vsypeme do něj připravenou rýži. Na oleji můžete nejdříve orestovat cibuli (nebo šalotku) a pak teprve přidat rýži, ale já nemám ráda cibulku, proto ji tam nedávám...

Takto rýži za stálého míchání "restujeme" zhruba 5 minut. Poté ji zalijeme vínem a mícháme, dokud se víno neodpaří. Jakmile se odpaří, přilijeme naběračku vývaru, který jsme si předem připravili. Pokud nepoužíváme víno, přilijeme rovnou vývar.

Za občasného míchání necháme vývar téměř vyvařit a následně přilijeme další naběračku vývaru. Tento postup opakujeme tak dlouho, dokud nám vystačí vývar a rýže bude měkká. Pokud Vám náhodou dojde vývar dřív než Vám změkne rýže, můžete buď rychle připravit vývar nový, nebo k rýži přilít vařící vodu. Tak jsem to udělala i já, neboť jsem nějak neodhadla množství rýže. 

Rýži nemusíte míchat neustále. Stačí jen občas... opravdu!

Mezi občasným mícháním a přilíváním vývaru si připravíme žampiony se špenátem. Špenát necháme rozmrazit (nebo alespoň trochu povolit) a žampiony nakrájíme na kousky.

Rozpálíme olivový olej, přidáme žampiony a necháme je restovat zhruba 10 minut, tak aby zmenšily svůj objem o polovinu a krásně zhnědly. 

K žampionům následně přidáme pokrájený špenát a společně chviličku restujeme. Nemusíme nijak ochucovat, protože zeleninová směs stejně přijde do risotta, které je dostatečně ochucené vývarem.

Jakmile jsme vyčerpali veškerý vývar a rýže je již měkká a krásně krémovitá, přidáme k risottu žampiony se špenátem a pořádně zamícháme.

Pro zjemnění chuti přidáme ještě oříšek (nebo plátek...) másla, který necháme v risottu volně rozpustit. 

Vidíte jak jsou jednotlivá zrníčka rýže obalená krémovitou hmotou? To je právě vlastnost rýže arborio, vstřebává hojně tekutiny a vytváří kašovitou strukturu. Přitom ale zůstává uvnitř al dente takže se rozhodně nejedná o rozvařenou rýži, jak si mnozí mohou myslet. To je právě ten rozdíl, když se používá obyčejná rýže a rýže arborio. 

Původně by se v této chvíli měl do risotta přidat i nastrouhaný parmezán. Klidně to udělejte, jestli chcete - krásně se v risottu rozpustí. Já jsem se rozhodla si parmezán dát až na hotový pokrm. Rozhodně ale parmezán nevynechávejte, ať už v jakémkoli kroku!

Risotto je hodně syté jídlo, proto Vám bude stačit opravdu trocha. Dejte na mou radu a jezte risotto lžící a z misky :-). Tak chutná nejlépe!

I přísady můžete různě obměňovat. Teď na jaře je například oblíbené risotto primavera s jarní zeleninou, můžete do risotta přidat orestované maso, kousky ryby či mořské plody nebo jakoukoli zeleninu či luštěninu. 

Kombinaci špenátu a žampionů jsem zkoušela poprvé a byla výborná. Taková stálice je u mě risotto se žampiony nebo s cuketou a hodně mě láká risotto s dýní! To Vám pak určitě sdělím, jaké to bylo :-).

Dobrou chuť!

Otázka: Jaké vy máte vzpomínky (dobré / špatné) na rizoto ze školní jídelny? Máte raději rizoto nebo risotto?

17. března: St. Patrick's Day

Ve čtvrtek 17. března byl den svatého Patrika, který se slaví především v Irsku, ale také všemi Iry po celém světě. Tento svátek připomíná svatého Patrika, jakožto patrona všech svatých v Irsku a počátek křesťanství právě v Irsku. V Irsku, ale i v Severním Irsku, Newfoundlandu a Labradoru je den sv. Patrika státním svátkem a pořádně se oslavuje. Pořádají se průvody, lidé se oblékají do zeleného, jí se typická irská jídla a hlavně se pije zelené pivo.

zdroj

Den sv. Patrika jsem měla možnost zažít v Americe a protože je v Americe spousta přistěhovalců právě z Irska, oslavy tam jsou bouřlivé. Ovšem mě v té době bylo 11 let a tak se mě oslavy týkaly pouze v tom směru, že jsem se oblékla do zeleného, aby mě nepoštípali zlí skřítkové :-).

Mezi typická jídla, která se právě na den sv. Patrika jí, patří především vařené hovězí, zelí a brambory. 

Já nejsem Ir ani z části a v Irsku jsem nikdy nebyla, ale jelikož jsou mi Irové sympatičtí a miluju jejich pivo Guiness, vždy si svátek sv. Patrika připomenu. Letos jsem neoslavovala Guinessem, ale irským chlebem, což pravda není totéž, ale jako symbol svátku to bylo dostatečné. A irský chléb navíc vydrží mnohem déle než pinta tmavého chmelového moku.

Irský chléb (Irish soda bread), recept převzatý z tohoto receptu

• 3 šálky celozrnné mouky (recept doporučuje hrubozrnnou mouku, já jsem ale měla pouze hladkou a chleba se myslím také povedl)
• 1 šálek hladké mouky (bílé)
• špetka soli
• 1 lžička jedlé sody
• 1 3/4 šálku (450 ml) podmáslí
• 40 g másla (recept doporučuje irské máslo Kerrygold, které je dostupné i u nás - je dost slané; já jsem použila klasické jihočeské máslo)
• 1 vejce
• hrst rozinek (nemusí být)

Receptů na irský chléb je několik a abych pravdu řekla, irský chléb dělám už třetím rokem a každý rok zkouším nový recept. Úplně nejzákladnější recept představuje pouze smíchání mouky, podmáslí a jedlé sody. Máslo a vejce jsem do chleba letos přidala poprvé a ve výsledku mi chléb přišel méně hutný a takový nadýchanější. 

Také se do těsta přidává různé koření, nejčastěji kmín, ale s tím jsem zatím neexperimentovala. 

Postup je velice jednoduchý. 

Nejprve si na mírném ohni rozpustíme máslo a necháme ho lehce zchladnout. 

Poté si do středně velké mísy rozklepneme jedno vejce, které rozšleháme.

 

Do rozšlehaného vejce přilijeme podmáslí a rozpuštěné máslo a vše pořádně smícháme. Dáme chvíli odstát.

V jiné, větší míse si smícháme mouky, jedlou sodu a sůl (jak teď píši tento příspěvek tak jsem si uvědomila, že jsem na sůl jaksi zapomněla...), pokud nemáte irské nebo jiné slané máslo, zvyšte o trochu množství přidané soli.

Hlavní hvězda receptu:

Do suché směsi přilijeme směs podmáslí, vejce a másla

a promícháme. 

V tuto chvíli zjistíme, zda je těsto moc řídké či tuhé a podle toho přidáme víc podmáslí nebo mouky. Pokud budete péct chléb v chlebíčkové formě (jako já), budete chtít, aby těsto bylo spíše řidší. Tedy takové konzistence, aby se spíše do formy vlilo nikoli nakládalo lžící. Pokud budete chtít chleba upéct ve tvaru bochníku, budete těsto potřebovat spíše pevnější tak, aby se vám na plechu nerozteklo na placku.

Mně se těsto zdálo příliš tuhé, proto jsem přilila trošku podmáslí

V tuto chvíli se mi konzistence zdála ideální. 

Nakonec jsem přimíchala rozinky, které dodaly chlebu sladký nádech. V původním receptu nebyly tak je samozřejmě můžete vynechat, pokud je nemáte rádi. 

Těsto jsem vlila do chlebíčkové formy, kterou jsem vyložila pečícím papírem

a dala do předem vyhřáté trouby (200°C) na 45 minut. Po této době jsem chléb, který byl už krásně zlatavý na povrchu, vyndala z trouby a poklepala jsem spodek formy (dělejte to ale opatrně neb jste právě vytáhli formu z trouby a tak pálí...!). Pokud uslyšíte dutý zvuk, chléb je hotový! Také můžete zkusit zapíchnout do chleba špejli a pokud ji vytáhnete suchou, máte hotovo!

Musím říct, že jedlá soda s podmáslím odvedly moc pěknou práci, co se týče prasklin. Ty mám na chlebu (jakémkoli) nejraději a většinou se doma o ni popereme :-). 

Nemohla jsem vydržet a chtěla chleba co nejdřív ochutnat, jenže se z něj kouřilo jako z komína a v tomto stavu navíc nejde vůbec krájet... Tak jsem ho dala na chvíli za okno vychladnout a pak jsem se pokusila ukrojit dva plátečky.

I tak byl chléb ještě vařící a tak šly ven i tyto dva plátky :-).

Chleba můžete použít jakkoli chcete. Jen tak na sucho, namazaný máslem či opečený v topinkovači. Přemýšlela jsem jak chleba ochutnám, ale jelikož jsem přesvědčená, že jakýkoli chléb nejlépe vynikne potřený máslem, šla jsem do másla.

Mmmmmmmm!!!

Fakt výborný! 

Že jsem zapomněla přidat sůl jsem, jak vidíte, nepoznala, ale možná by chuť chleba vynikla víc. Budu ho muset znovu upéct, abych se přesvědčila. Už dlouhou dobu jsem chtěla upéct vlastní chleba, ale z droždí mám respekt (já vím, že to nic není, ale přece...) a tak jsem to pořád odkládala. Tento chleba je jednoduchý, hned hotový (nemusí se čekat až vykyne...) a když vynecháte rozinky a přidáte třeba kmín, lze jej použít i na slano s šunkou a sýrem. I když dovedu si představit, že i tento chleba s rozinkami si dám třeba se sýrem, ale já mám sladko slané kombinace ráda... :-)

Irským chlebem jsem si krásně připomněla svátek sv. Patrika. Jen ten Guiness mi přece jenom trochu na zapití chyběl...

Otázka: Zaregistrovali jste svátek sv. Patrika? Slavíte jej nějak? Jaký pro nás netradiční svátek slavíte?

Rybí sobotní oběd

Nepochybně všichni ví, že ryby jsou zdravé a měly by se jíst alespoň dvakrát týdně (obsahují vysoké množství omega mastných kyselin, minerální látky vápník, fosfor, jód, vitaminy A, D, B6, B12, jsou dobře stravitelné). Bohužel statistiky konzumace ryb jsou v České republice velice smutné. V ČR každý obyvatel průměrně spotřebuje 5,6 kg ryb. To je strašně málo, neboť doporučená spotřeba ryb je více jak dvojnásobek, tedy 12 kg na osobu a rok, což představuje zhruba 2 porce týdně o hmotnosti 150g. V porovnání s ostatním světem jsme na tom opravdu bídně. Světový průměr činí 15.8kg na osobu a rok, přičemž ve spotřebě ryb nepochybně vedou Japonci, kteří ročně zkonzumují 70 kg ryb na osobu. 

S manželem se snažíme český průměr zvýšit a obecně se snažíme ryby jíst dvakrát týdně. Jednou ve formě teplého oběda/večeře a jednou z plechovky (tuňák, sardinky), buď ve formě pomazánky nebo jen tak na chleba s máslem. Máme rádi všechny druhy ryb, já nemám nic i proti krevetám nebo dalším mořským potvorám, ale manžel tyto moc nemusí (resp. vůbec) tak si je občas dám v restauraci (ale pouze tam, kde vím, že jsou čerstvé a kde je umí připravit - není nic horšího než gumová chobotnička, která nejde pokousat...). Milujeme českého kapra, jen tak na másle a kmíně s bramborem a nezapomenutelný zážitek právě s kaprem máme z rybí restaurace v Třeboni - Šupina a Šupinka. Jestli budete někdy poblíž tak se do Šupiny (nebo Šupinky) určitě zastavte. Výborné mají třeba kapří hranolky, které vznikly právě tam nebo pokud nechcete experimentovat, dejte si jen obyčejného kapra na grilu. Určitě nebudete litovat a mě rozhodně poděkujete :-).

Když na to tak koukám, hned bych si do Šupiny zajela (i když to mám dost z ruky...)!

Rozhodně kupujeme ryby čerstvé. Období, kdy jsme si kupovali zmražené kostky rybího filé, jsme již dávno překonali, a tak kdykoli uvidíme v obchodě akci na čerstvou rybu (lososa, pstruha, sivena, kapra...), je jasné, že v nejbližších dnech bude ryba k obědu. 

Zhruba dvakrát do měsíce si dáme lososa, který stejně jako třeba kapr nebo pstruh patří do středně tučných ryb, tzn. obsahují od 2 - 10 % tuku. Tradičně lososa připravuji na pánvičce na směsi másla a olivového oleje, ochuceného pouze solí a pepřem. Jako přílohu vždycky tvoří vařené brambory s máslem a nějaká zelenina. Tentokrát jsem byla trochu tvořivější a připravila jsem přímo delikatesu.

Pečený losos na cuketě s hrubozrnnou hořčicí

Nejdříve jsem si připravila lososa tak, že jsem z něj odřízla kůži a zakapala citrónem. Teď už kůži sundavám bez větších problémů, ale pamatuji si, že začátky byly kruté a musela jsem být u toho v kuchyni sama...

Do zapékací misky jsem si na vymazané dno pokladla plátky cuketky

Na cuketku přišel losos

A na lososa hořčice

Tuto hořčici jsem koupila záměrně pro tento oběd. Je nádherně sladko kyselá (spíš více kyselá) a k rybám se velice hodí. Od této značky používám i medovou hořčici, která je taky vynikající. 

Lososa jsem dala do vyhřáté trouby na 200°C zhruba na 20 minut až byl krásně zlatavý na povrchu a maso se dalo jednoduše oddělit na plátky.

S přílohou jsme neexperimentovali takže byly opět vařené brambory. Navíc jsme k nim přidali pečenou cuketku, která po 20 minutách zůstala ještě pěkně křupavá, ale pochytila chuť lososa a hořčice.

Vypadá to jako mini porce, ale věřte, nebyla. Máme docela velké talíře a navíc, losos je dost sytý. 

Opravdu to bylo vynikající. Manžel taky chválil :-). Je to zase trochu jiná obměna tradičního grilovaného lososa, kterou určitě brzy zopakujeme.


Otázka: Patříte do českého průměru, co se týče konzumace ryb? Jaké ryby Vám nejvíce chutnají? Jíte i mořské plody?