neděle 25. ledna 2015

Rychlá večeře: portobello burger

Rychlé večeře u nás teď frčí. Jak se něco musí chystat déle než 20 minut, tak to u nás neprojde. Často míváme obložené chleby, omelety, zapečené tortilly a jiné rychlovky a tak se občas dostáváme do stereotypu.

DSC_4028

Tento portobello burger byl příjemným zpestřením. A přitom to je tak jednoduché, že se určitě bude na večeři opakovat. Stačí ogrilovat klobouček žampionu portobello, naaranžovat na housku (v tomto případě dalamánek), přidat oblíbené přísady na burger a lehká večeře je na světě!

DSC_4027

Žampion portobello jsem sehnala v Globusu, ale upřímně vám neřeknu, jestli je běžně k dostání i v jiných supermarketech. Zůstala jsem u jednoduchých chutí a tak jsem ho ochutila pouze solí a pepřem a olivovým olejem, ale věřím, že i s dalším koření to může být lahůdka. Žampion má skvělou masitou chuť, takže i milovníci masa by měli být uspokojeni :-).

DSC_4030

Portobello burger

Ingredience (na 1 burger):

  • 1 portobello žampion, zbavený nožičky
  • sůl, pepř, popř. další koření dle chuti
  • olivový olej
  • 1 kulatá houska dle chuti
  • přísady na burger – např. listový salát, špenátové listy, rajče, avokádo, cibule, plátkový sýr, hořčice, kečup…
  • Postup:

    Nejprve očistíme žampion a odstraníme nožičku. Z obou stran ho osolíme a opepříme (popř. jinak okořeníme) a pokapeme olivovým olejem.

    Rozpálíme gril (mám kontaktní gril, ale lze použít grilovací pánev nebo obyčejnou pánvičku) a žampion opečeme. Trvá to zhruba 3-4 minut na každé straně.

    Mezitím si opečeme housku a nachystáme přísady. Jakmile je žampion hotový, naaranžujeme na housku a můžeme se zakousnout!

    DSC_4031

    Já jsem svůj gril přiklopila, proto jsem měla z žampionu trochu placku. Na chuti to ale nic nezměnilo a moc jsem si pochutnala. Na burger jsem si přidala medovou hořčici, kečup, salát little gem, plátkovou goudu a avokádo.

    Ještě tomu chyběly domácí batátové hranolky… To zase příště :-).

    Otázka: Jaké jsou vaše oblíbené přísady na burgry?

    Já teď nemám moc příležitost zajít na burger a když už, tak jsem tradiční: salát, rajče, cheddar a nejlépe hořčice (nebo podobná omáčka). A hlavně bez cibule!!

    středa 21. ledna 2015

    Arašídovo čokoládové kuličky

    Po dlouhé době zase recept!

    Věřili byste, že poslední recept, který jsem tu zveřejnila byl na dýňové cookies z 10. listopadu? Měla bych se stydět a rychle to napravit.

    DSC_4009

    Tyto kuličky vypadají hříšně a totálně nezdravě, ale opak je pravdou. Neobsahují žádný přidaný cukr ani žádnou mouku – prostě jen datle, buráky, kakaový prášek a špetku soli. Toť vše. A nejlepší na tom je, že naprosto dokonale dokáží uspokojit moji chuť na sladké.

    O vánocích jsem dělala lískovo oříškové špalíky v čokoládě z delicious blogu. Byla jsem nadšená a věděla jsem, že recept brzy zopakuji i s jinými ořechy. Tentokrát jsem místo mandlí a lískových oříšků dala nesolené buráky, které nám zbyly od Mikuláše. A výsledek? Naprosto božské. Spojení buráků a čokolády je totiž úžasná kombinace.

    DSC_4007

     

    Arašídovo čokoládové kuličky

    Ingredience (na zhruba 12 kuliček):

    • 100g mletých nesolených arašídů
    • 20g kakaového prášku
    • špetka soli
    • 100g datlí, předem namočených

    Postup:

    Arašídy, kakaový prášek, sůl a změklé datle dáme do mixéru a mixujeme tak dlouho, dokud se vše nespojí v celistvou hmotu. Z ní pak tvarujeme kuličky o velikosti vlašských ořechů.

    Kuličky uchováváme ve vzduchotěsné dóze v ledničce.

     

    Kuličky jsou ideální na svačinu, jako dezert ke kávě nebo jako rychlé doplnění energie před cvičením. Dlouho jsem se těmto receptům s datlemi vyhýbala a teď mám v hlavě spoustu kombinací, které musím co nejdřív vyzkoušet!

    Je vidět, že mi pomáhal Kuba? Místo kuliček se rozhodl dělat válečky… Ale moc mu chutnaly, což mě těší.

    DSC_4012

     

    Otázka: Už jste zkoušeli tento typ receptů s datlovým základem? Jaké jste použili ingredience?

    pondělí 19. ledna 2015

    Legíny s hvězdou

    Anička má většinu oblečení po Kubovi. Pár kousků, které potřebovala, třeba punčocháče nebo overal jsme museli dokoupit a taky jsem si párkrát udělala radost a koupila Aničce něco holčičího. Ovšem nejsem na typicky holčičí věci, takže než Anička sama začne rozhodovat o tom, co si bude oblékat, celou v růžové ji rozhodně nenajdete. Líbí se mi šedá, bílá, modrá, fialová a klidně i ta růžová pokud není moc sladká a není jí moc. Když jdeme někam na návštěvu tak Aničku obleču aspoň trochu jako holku, ale když jsme doma, nevadí mi, když je třeba celý den v tmavěmodrém tričku a modrých teplácích. Většinou totiž není problém, aby holka nosila klučičí oblečení, ale naopak je to divné – proto jsem ráda, že jsme měli dřív Kubu :-).
    DSC_3641
    A tak jsem opět ráda využila nabídky internetového obchodu prodeti.cz a pořídila Aničce tyto legíny od firmy Blade and Rose. Jsou dostatečně holčičí – růžové hvězdy, “krajkový” lem – ale na druhou stranu jsou decentně šedé.
    DSC_3660
    Bála jsem se, že legíny budou tenké a že je využijeme až bude tepleji. Přeci jen, Anička tráví spoustu času na zemi, kde je chladněji. Ale jsou silnější, krásně měkké a strašně příjemné na dotek. A pěkně sedí. Anička v nich vypadá spokojeně, rozhodně si zatím nestěžovala.
    A líbí se mi i letní varianta těchto legín.
    DSC_3638
    Nejvíc se mi líbí obrovská hvězda na zadku. Anička teď tráví spoustu času na bříšku, za nedlouho bude lézt tak bude hvězda neustále vidět.
    DSC_3647DSC_3648
    Legíny Anička většinou nosí po doma nebo jí je dávám místo punčocháčků do overalu, když jdeme ven.
    Velikost odpovídá skutečnému stavu – objednala jsem Aničce vel. 68, kterou v té době nosila a legíny jí byly akorát. Ani po vyprání se nijak nesrazily ani se nezměnil jejich tvar.
    DSC_3665DSC_3664
    S legínami jsem moc spokojená – jak vzhledově tak tvarově i materiálově. Bojím se ale, že z nich Anička brzo vyroste. Ale třeba je využije jako teplejší tří čtvrťáky :-).

    Otázka: Pokud máte doma holčičku, je to spíš princezna nebo raubíř? A co vy? Hrály jste si spíš s panenkama nebo jste lezli po stromech?
    Já jsem zvědavá jaká Anička bude. Ale vzhledem k tomu, že má staršího bráchu, myslím si, že bude chtít být jako on. A jaká jsem byla já? Asi půl na půl – na princeznu jsem si hrála (pamatuji si na závoj ze záclony…), ale taky jsem lítala s klukama v parku…

    Prohlášení: Tento produkt mi byl poskytnut zdarma výměnou za jeho recenzi. Všechny názory, které zde uvádím jsou ale pouze mé a nikým ani ničím neovlivněné. Na svém blogu uvádím pouze ty výrobky, za kterými si stoprocentně stojím a které mohu doporučit.

    sobota 10. ledna 2015

    Anička: 3, 4 měsíce

    Anička bude mít příští týden 5 měsíců a já teprve dopisuji její třetí a čtvrtý měsíc… Kam ten čas plyne fakt nevím, ale je to fofr!

    DSC_3847

    Když jsem si četla o Aniččiném druhém měsíci, byla jsem překvapená, jaký udělala pokrok. Z našeho novorozence je už kojenec, a to v pravém slova smyslu. Připadá mi, že kojím pořád. Během dopoledne většinou jednou za hodinu a půl a k večeru už jednou za hodinu. Těším se na příkrmy (se kterými brzo začneme!), že se třeba doba mezi kojením prodlouží. Ale já si vlastně na kojení nestěžuji. Je to pohodlné, pohotové a nemusím myslet na nějaké lahvičky, když někam jdeme. Navíc po Aničce už neplánujeme další děti tak si to musím užít!

    DSC_3743

    S Aničkou jsme také absolvovali první očkování (a taky už druhé a třetí). Zdá se, že hexavakcínu i Prevenar 13 zvládla v pohodě, žádné teploty nebyly a ani nebyla moc protivná. Co ale bylo náročnější byl Rotarix. U jeho aplikace Anička řvala snad ještě víc než u injekce (je to sirup) a zhruba za tři dny bylo vidět, že ji trápí bolest bříška.

    Spaní se oproti druhému měsíci trochu zhoršilo. Místo jednoho nočního vstávání se Anička začala probouzet až třikrát. Já vím, některá miminka vstávají co hodinu, tak bych si neměla stěžovat, ale těžko se na to zvyká, zvlášť když vím, že to před tím šlo. Nastalo to právě po prvním očkování a tak to s tím asi souvisí, nevím… protože když už se to opět ustálilo tak jsme šli na další očkování a v noci jsme opět vstávali. Ale usínání jí jde krásně. Po koupání a převlečení do pyžámka ji nakojím, položím do postýlky, dám dudlík, zhasnu a za chvíli spí. Občas zakňučí, když ji dudlík vypadne, ale buď se sama uklidní a usne nebo jí ho vrátím do pusy a spí. Po nočním kojení dudlík nepotřebuje, aby usnula, ale občas, když se v noci probudí a vím, že ještě nemůže mít hlad (nebo se mi ještě nechce kojit) tak ji dám dudlík a většinou bez problému zase usne. Někdy se ale nenechá “opít dudlíkem rohlíkem” a vyžaduje jídlo…

    DSC_3395

    Ovšem spaní přes den je jiné. Ještě na začátku třetího měsíce stačilo Aničku položit do postýlky, když byla unavená a sama usnula. Občas protestovala, ale nakonec si přeci jen dala říct. Nevím co se změnilo, ale přijde mi, že ze dne na den se rozhodla, že spát v postýlce nebude. Dopoledne to ještě jakž takž jde, ale uspat ji v poledne nebo odpoledne prostě nejde. Přes poledne spává venku (za každého počasí) a odpoledne buď už nespí (!!) nebo se jdu s ní projít v kočárku (ne vždy možné) nebo usne v autě, když odněkud jedeme. V kočárku spává krásně a přes poledne si většinou na tři hoďky zchrupne, což je paráda. Ale vadí mi, že nechce spávat v postýlce. Občas se mi stane, když je fakt hodně unavená, že usne u prsu a tak ji opatrně přenesu do postýlky a chvíli tam spí. Jenže na usínání u kojení jsem navykla Kubu a pak jsme se toho těžko zbavovali, takže bych se toho chtěla u Aničky vyvarovat. Navíc oproti Kubovi je Anička nakojená během pěti minut (večer možná kolem deseti) a to ani nemá čas usnout.

    DSC_3786

    Anička teda ještě spává zhruba třikrát za den – kolem deváté ráno, kolem poledne a kolem páté odpoledne. Večer chodí spát mezi půl osmou a osmou a vstává kolem 7 ráno s jednou až dvěma (výjimečně třemi) pauzami na kojení. Pomalu ji chci navykat na dva spánky přes den. Oproti Kubovi Aniččino denní spaní moc neřeším. Zvlášť když máme nějaké aktivity. Vím, že se kdyžtak vyspí cestou v autě nebo v kočárku. Jednou usnula i v autosedačce v kavárně :-). U Kuby jsem pořád počítala jak dlouho už je vzhůru a kdy by už měl jít zase spát. Teď ten čas letí mnohem rychleji a dokud Anička nezačne kňourat tak si pomalu ani neuvědomím, že bych ji měla nakojit nebo že by měla jít spát. Vypadá to, že jsem hrozná matka, ale myslím, že kdo má dvě malé děti, tak chápe. Navíc děti si řeknou, když něco chtějí, takže vím, že Aničku hlady netýrám.

    DSC_3614

    Tím jak je teď Anička víc vzhůru, začínáme pozorovat jak se vyvíjí její osobnost. Anička je rozhodně větší divoch než byl Kuba a je tak strašně zajímavé zkoumat její povahové vlastnosti, jak se pomalu přetváří do její osobnosti. Kdykoli jsme byli s Kubou ve společnosti, dokázal nám ležet v náruči a byl spokojený, když mohl vše pozorovat. Anička se musí neustále hýbat, nevydrží dlouho v náruči v jedné poloze a tak s ní musíme chodit, pokládáme ji na záda deku, pak na bříško, pak do lehátka a tak pořád dokola. Docela se děsím toho až začne být pohyblivá. Jsem zvědavá, kde všude ji najdu…

    DSC_3273DSC_3275DSC_3281

    Jak si Anička ve druhém měsíci objevila ruce tak teď všechno do těch ruček bere a strká si to do pusy. A je jí úplně jedno co to je. Od různých chrastítek přes plyšáky až po Kubovy autíčka, na tom jí moc nezáleží, hlavně, že se jí to vejde do pusy. A když zrovna nemá nic po ruce, strčí si do pusy jeden až deset prstů a je šťastná.

    DSC_3603

    Na bříšku je hodně spokojená. Už dvakrát se nám přetočila ze zad na bříško, ale zatím ji brzdí ruce, které má neustále v puse a které jsou přeci jen na otočení potřeba. Když ji to na bříšku nebaví, přetočí se zpět na záda – to se ji daří častěji. Ještě se neplazí, ale je vidět, že by strašně chtěla. Začíná si strkat kolena pod sebe a když se o něco (nebo o někoho) opře tak se i popostrčí dopředu, z čehož má strašnou radost. Z obýváku jsme oddělali jednu sedačku, čímž jsme vytvořili velký prostor pro hraní a plazení, takže místa pro trénování má rozhodně dost. I paní doktorka si všimla, že Anička rozhodně v klidu neposedí a neustále nás varuje, ať ji nenecháváme ani na letišti samotnou, že bychom ji mohli najít na zemi…

    DSC_3482

    Co Aničku baví nejvíc je sezení. Já vím, miminka by se neměla posazovat, ale když Anička si prostě sedá sama. Když leží naplocho, zvedá hlavu skoro do sedu – její břišní svaly bych chtěla mít… A když nám leží v náruči, klidně si sama sedne a strašně se rozčiluje, když ji chceme znovu položit. Když jsme se ptali paní doktorky, co s tím máme dělat, tak říkala, že to není ideální, ale když to dělá sama tak s tím nic nenaděláme. Lepší je prý dávat ji na bříško, ať hlavu zvedá tak, což se snažíme dělat.

    DSC_3405

    Každým dnem čekáme, kdy se Aničce vyklube první zub. Dásně má nateklé jak nahoře tak dole a neustálé strkání všeho a čehokoli do pusy značí, že to bude velice brzo. Uvidíme, Kubovi vylezl první zoubek týden před jeho šesti měsíci, u Aničky to vypadá, že by to mohlo být dřív. I když prý se zuby mohou klubat až 6 měsíců…

    DSC_3477

    Pokud pominu klubání zubů a reakce na očkování, je Anička strašně veselé a živé miminko. Miluje Kubu (a Kuba zase Aničku) a kdykoli ho uvidí, rozzáří se ji na tváři obrovský úsměv. Kuba je ale potvora a využívá Aniččiné bezbrannosti. Vždycky nutně potřebuje tu hračku, se kterou si hraje Anička (vůbec nevadí, že jde o hračku pro mimina – ty jsou teď v oblibě) a na oplátku Aničce donese nějakou jeho – třeba hasičské auto, lego panáčka, popelnici od popelářů apod. Jenže tím se Anička tak maximálně poraní a tak neustále vysvětlujeme Kubovi, že si Anička nemůže hrát s jeho hračkama, protože jsou pro velký děti a ať Aničce nebere ty její pokud si s nimi hraje. Stejně to nepomáhá, ale mám takové tušení, že mu to Anička brzo vrátí. Už k tomu má náznaky, protože když se chopí Kubovy hračky, ihned si ji strčí do pusy a začne ji oslintávat. To se Kubovi samozřejmě nelíbí a volá na ni: “Ani, to ne mňam mňam!

    DSC_3711

    Kuba si dál rád s Aničkou hraje na autobus, kdy si sedne na sedačku nebo na zem, Aničku si posadí mezi nohy a jako cestují autobusem. Přitom se naklání doprava a doleva jako při zatáčkách. Moc se mu líbí, že Anička už není to malé a křehké miminko.

    DSC_3748

    Kuba nám dál rád s Aničkou pomáhá. Teď je asi nejvíc fascinován dudlíkem. Kdykoli se Anička probudí a má pořád dudlík v puse, přijde Kuba a řekne: “Já Anince dudu pryč” a vytáhne Aničce dudlík z pusy. A nebo naopak, když Anička kňučí, snaží se jí dudlík nacpat do pusy. Je to fakt velký pomocník!

    DSC_3458DSC_3462DSC_3463

    Každý měsíc je lepší a lepší a snažím se užívat si s ní každou chvíli. Je to asi úděl druhých dětí, ale opravdu netuším kam ten čas letí. Když byl Kuba maličký, čas plynul jaksi pomaleji. Je ale krásné pozorovat jak se z Kuby a z Aničky stávají parťáci. A čím bude Anička starší tím si budou blíž a blíž. Snad jim to vydrží celý život!

    DSC_3738

     

    Anička ve zkratce:

    Váha: 6.850g (ve 4,5 měsících)

    Délka: 65cm

    Velikost oblečení: 68 těsně, 74 pohodlně, většina velikosti 3-6 měsíců je malá

    Velikost plínek: 3

    Počet zubů: zatím 0

    neděle 4. ledna 2015

    2014 –> 2015

    A nový rok 2015 je tu! Doufám, že jste všichni prožili krásné vánoce plné klidu a pohody a do nového roku jste tak vkročili odpočatí a plní sil!

    Já nevím, jestli se se dvěma dětmi dají strávit klidné vánoce, ale i tak jsme si je moc užili. Štědrý den jsme trávili sami ve čtyřech, ale následující dva dny pokračovaly vánoce a Ježíšek u tchánů a u mých rodičů. Mezi svátky jsme se viděli s pár kamarády a Silvestr byl ve znamení odpoledního setkání s partou kamarádů a kopou malých dětí, brzké večerky a půlnočního utěšování Aničky, kterou probudily ohňostroje (Kuba tu půlhodinovou salvu, která probíhala na naší ulici, prospal).

    Příprava vánočky:

    DSC_3715DSC_3733

    Zdobení stromečku:

    DSC_3722DSC_3789

    Pouštění lodiček (Kubu nejvíc lákalo sfoukávání svíček než samotná plavba – jak jinak…):

    DSC_3780

    Rozbalování dárečků od Ježíška:

    DSC_3829DSC_3805DSC_3839DSC_3850

    Taky jsme se hodili do gala (Aniččiny první šaty):

    DSC_3847

    A hráli si v prvním sněhu letošní zimy:

    DSC_3862

    “Dávej pozor Kubo, klouže to…!”

    DSC_3860

    Ale hlavně jsme si hodně hráli a užívali si dětí:

    DSC_3724DSC_3728DSC_3748DSC_3871

     

    Každý teď hodnotí uplynulý rok a stanovuje si cíle do roku nového. Samozřejmě i mě to nedalo a i já jsem rok 2014 zhodnotila. Jaký byl ten náš? Dost náročný, ale krásný :-)

    • Prvních osm měsíců (a ještě prosinec 2013) jsem byla těhotná s Aničkou. Těhotenství probíhalo bez problémů, užívala jsem si to, ale ke konci už to bylo dlouhé a nemohla jsem se dočkat až Aničku poznám.

    40. týden těhotenství: to už ani není možné, že jsem měla tak velké břicho!

    DSC_2461

    • V únoru jsme se přestěhovali do nového domku na předměstí Brna a hodně se toho pro nás změnilo. Kromě většího prostoru a zahrady jsme si museli zvyknout na neustálé dojíždění autem kamkoli. Domek ale milujeme, kdekoli jsme tak se do něj rádi vracíme a můžu říct, že ho už bez pochyby nazýváme domov.
    • Na začátku roku se také Kuba naučil chodit na nočník! Šlo to kupodivu dost hladce, jen má dodnes plínku na spaní, které se nemůžeme zbavit…
    • V březnu také Kuba oslavil své druhé narozeniny!

    DSC09672

    • V šestém měsíci těhotenství jsem prodělala pásový opar. Nic příjemného, ale naštěstí se to obešlo bez komplikací jak pro mě tak pro mimi.
    • Stihli jsme si udělat i mini dovolenou v Jeseníkách, kde jsem s obřím břichem absolvovala výšlap k lesnímu baru :-).

    IMG_2480

    • Na začátku léta proběhla menší rekonstrukce domu, a to výměna oken v prvním patře, včetně střešních oken. Bylo to nekonečné, všude prach a špína, málem jsem z toho porodila, ale nakonec se všechno zvládlo a nám teď okny neteče a nefouká!
    • Bezpochyby největší událostí roku bylo narození našeho druhého drobečka, holčičky Aničky. Dávala si na čas, přišla na svět 8 dní po termínu, ale nakonec si dala říct a určitě toho nelituje!

    Anička v porodnici vs. Anička 4,5 měsíce:

    DSC_2494DSC_3794

    • Od té doby se náš život točí okolo Aničky (a taky okolo Kuby, samozřejmě). Zbytek roku tak byl ve znamení seznamování se s miminkem a pozorování jak nám Anička pěkně roste a jak se vyvíjí. A taky spousty vycházek s kočárkem, kojení, přebalování, uspávání a vším co život s miminkem obnáší!

    Rok 2014 budu mít v paměti jako hodně akční rok. Událo se toho spoustu, ale téměř všechno bylo příjemné (až na ten opar a rekonstrukci :-) ). Nový rok 2015 by mohl být trochu klidnější, ale nudit se určitě nebudeme.

     

    A jaký bude rok 2015?

    Kromě klasických předsevzetí jako zhubnout posledních 5 poporodních kil, zpevnit postavu, jíst víc zeleniny míň čokolády a omezit spotřebu burákových másel, mám i pár předsevzetí co se týče blogu – třeba publikovat 2x týdně, zřídit blogu facebookové stránky, příp. i Instagram (to vše jde kolem mě, ale chápu, že musím jít s dobou tak to budu muset asi vše nastudovat… anebo se poradit s bratrem :-)), zase publikovat víc receptů atd. Je něco, co byste na blogu rádi viděli? Co se vám tu líbí nebo nelíbí? Napište! Poraďte! Budu ráda za každý váš tip!

    Na nový rok se ale moc těším! Bude to po dlouhé době rok, kdy neplánujeme příchod velkých událostí: nebudu se snažit otěhotnět, nebudu těhotná, nebudu rodit (dvě děti stačí :-)), nikam se nebudeme stěhovat, nic rekonstruovat (manžel mi to slíbil) a tak se budeme moct soustředit a pozorovat jak nám děti rostou, Aniččiny první příkrmy, první krůčky, Kubův nástup do školky (i když dneska prohlásil, že do školky nepůjde, že si bude hrát s maminkou, tak nevím…), budeme jezdit po výletech (aniž bych měla strach, že někde předčasně porodím…), pojedeme na dovolenou a budeme si užívat domek a zahradu kam konečně dáme v létě dětem bazén na řádění (loni jsme to řešili jen malým nafukovacím bazénkem neb jsem na nějaké skotačení v bazénu neměla v devátém měsíci těhotenství sílu). Prostě se těším, že se budeme dělat normální věci a užívat se jako rodina.

    A taky bych se ráda soustředila i trochu na sebe! Na podzim jsem opět začala běhat a i když jsem v prosinci vyběhla jen jednou, chtěla bych v běhání pokračovat a dostat se na úroveň, kterou jsem měla před otěhotněním s Aničkou. Už mám v kalendáři i pár závodů, na které jsem se přihlásila, což je pro mě dost velká motivace nazout boty a vyběhnout. Chtěla bych se i víc soustředit na posílení svalů, zatím se snažím posilovat doma, ale donutit se k tomu (nebo si jen vzpomenout) je pro mě těžké. Uvidíme, třeba až nebudu plně kojit tak si vyrazím někam do posilovny… Manžel se naštěstí naladil na stejnou vlnu (myslím s tím sportem), z čehož mám velkou radost a myslím, že se budeme motivovat navzájem.

    A nemám předsevzetí jen sportovní. Chtěla bych si nějak zorganizovat čas, abych pořád nevypadala, že nic nestíhám. Ono zvládnout dvě děti, uvařit, uklidit, vyprat, nakoupit a kdo ví co ještě dá zabrat, ale věřím, že když si dokážu čas dobře rozvrhnout, půjde to mnohem líp a třeba mi zbyde i trocha času si v klidu večer přečíst knížku nebo časopis nebo psát blog. Mně občas stačí si úkoly sepsat na papír a pak mi největší radost dělá, když si můžu úkol odškrtnout :-).

     

    Tak to by tak byl můj výhled do nového roku. Mnoho lidí tvrdí, že si předsevzetí nedávají, protože když chtějí na sobě něco změnit, udělají to hned a nemusí čekat do prvního ledna. Je to pravda a dřív jsem tento názor také zastávala. Ale příchod nového roku mě nutí přemýšlet víc než kdy jindy. První leden má pro mě prostě význam nového začátku a ta předsevzetí – ať už jsou jakákoli - jdou provádět snáz.

     

    Do nového roku bych vám všem chtěla popřát hodně štěstí a zdraví, ať se vám splní vše po čem toužíte. Také bych vám chtěla moc poděkovat, že stále navštěvujete můj blog, že se vám tu líbí a že mi občas necháte nějaký komentář. Moc mě baví pro vás (a pro sebe) psát a dělit se s vámi o střípky života naší rodiny. Jste skvělí! Díky!!

     

    Otázka: A co vy? Dáváte si novoroční předsevzetí? Jaká jste si dali letos?