Nedělní snídaně: chia pudink

Krásné ráno!

Dnešní snídaně není pro mě ani tak snídaně jako spíš svačina nebo i zdravý dezert. Upřímně, já potřebuji hodně vydatnou snídani, která by mě zasytila na celé dopoledne a tuto snídani bych musela ještě něčím doplnit – třeba nějakou buchtičkou :-). Ale i přes to jsem se rozhodla chia pudink do nedělní snídaně zařadit, protože někomu můžou lehké snídaně vyhovovat.

Chia pudink jsem chtěla vyzkoušet už dlouho, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlala. A když už, tak mi došly chia semínka nebo nebyl jogurt. Tento týden ale vše klaplo a pustila jsem se do výroby. Vlastně celá “výroba” je jen míchání a navíc toho se ujal Kuba, protože míchání je jeho specialita :-).

A teď pár užitečných informací o chia semínkách:

• Chia semínka jsou výborným zdrojem vlákniny – 2 lžíce semínek (cca 30 g) obsahuje 11 g vlákniny, což je zhruba třetina denní doporučené dávky!
• Jsou skvělým zdrojem vápníku (výborná zpráva pro vegany)!
• Obsahují spoustu bílkovin – 2 lžíce obsahují zhruba 10% doporučeného denního příjmu (což je docela dost, vzhledem k tomu, že jde o pouhé 2 lžíce)!
• Jsou zdrojem omega 3 mastných kyselin!
• Zajímavý fakt (fun fact) č. 1: starodávní bojovníci ve Střední Americe a Mexiku požívali před bojem nápoj z chia semínek smíchaných s vodou, který je měl při bojích dostatečně hydratovat a dodat jim spoustu energie.
• Zajímavý fakt (fun fact) č. 2: chia semínka se stala populární především díky knize Born to Run, která pojednává o kmenu Tarahumarů ze severozápadního Mexika. Tito lidé jsou známí svojí schopností uběhnout velmi dlouhé vzdálenosti. Jejich usedlosti byly rozmístěny na velkém území, proto nebylo neobvyklé, že běhávali přes 300 kilometrů, když se potřebovali dostat z jedné osady do druhé a tuto vzdálenost zvládli za několik dní. Před během tak měli vypít nápoj Iskaite, což jsou, jak jinak, chia semínka smíchaná s vodou :-). Takže běžci, nezapomínejte do svého jídelníčku zařazovat chia semínka!!!

Receptů na chia pudink je spousta, ale v podstatě jde o smíchání nějaké tekutiny (jogurtu, kefíru, kravského, sójového, mandlového či jiného mléka) a dostatečného množství chia semínek. Další přísady – jako např. nějaké sladidlo (med, javorový sirup atd.), rozmačkaný banán apod. – jsou pak už na každém z nás a našich chutích. Nedržela jsem se tak striktně jednoho receptu, proto tu ani neuvádím zdroj, ale spíš jsem vytvořila takovou svoji základní, jednoduchou verzi chia pudinku.

Pudink jsem si ozdobila kolečky banánu a drcenými lupínky, aby to trochu křupalo. Sladký se mi zdál dost, proto jsem už nedoslazovala, ale klidně si ještě hotový pudink pokapejte třeba medem.

 

Chia pudink

Ingredience (1 porce):

• 1/4 šálku bílého jogurtu
• 1/4 šálku mandlového mléka
• 1 lžička javorového sirupu
• 1 vrchovatá lžíce chia semínek
• banán, drcené lupínky na ozdobu

Postup:

Do misky dáme všechny ingredience kromě banánu a drcených lupínků a zamícháme. Necháme chvíli odpočinout – zhruba 10 minut. Chia semínka by měla pomalu klesat dolů (to záleží na hustotě tekutiny). Po 10 minutách opět zamícháme, přikryjeme alobalem a dáme do ledničky nejlépe přes noc.

Ráno chia pudink dozdobíme dle chuti – já jsem zvolila kolečka banánu a drcené lupínky! Popř. ještě dosladíme.

Chia pudink má o trochu řidší konzistenci než klasický pudink – vždy ale záleží kolik dáte semínek na kolik tekutiny. Chia semínka mají schopnost pojmout spoustu tekutiny a až 12x zvětšit svůj objem. Vytváří kolem sebe takový gel, který právě zahušťuje onu tekutinu a tím vzniká onen “pudink”.

Myslím, že tato prostá a jednoduchá verze pudinku byla úspěšná a tak se těším, že vezmu tento základní recept a budu s ním dál experimentovat! V blízké budoucnosti bych to viděla třeba na takový čokoládový pudink… Mmmm!

Otázka: Už jste zkoušeli chia pudink? Láká vás?

Nedělní snídaně: müsli řezy

Müsli nepatří jen do jogurtu nebo do mléka. S müsli můžete i péct! Třeba tyto úžasné müsli řezy.

Na tyto müsli řezy jsem narazila na blogu pickfreshfoods.com a bylo jasné, že bude součástí některé z nedělních snídaní. Poslední dobou mi chybí snídaňová inspirace a stejně tak vypadají i moje každodenní snídaně: jogurt s müsli, pečivo s arašídovým máslem a jogurt nebo výjimečně ovesná kaše a to vše pořád dokola. A protože vás (i sebe) nechci ochudit o nové recepty na nápadité snídaně, nutí mě to hledat všude možně.

A myslím si, že s těmito müsli řezy jsem se trefila do černého! Dají se využít nejen jako zdravá snídaně (třeba v kombinaci s jogurtem nebo kefírem), ale jsou dobře sbalitelné, proto si je můžete vzít s sebou na výlet, do práce nebo do školy jako zdravou svačinku.

1 čtvereček má jen 100 kalorií, 2 g tuku, 8 g cukru, 3 g vlákniny a 3 g bílkovin.

Do receptu jsem použila Maxi müsli od Alnatury z DMka (1 kg za cca 90 Kč).

Je to moje nejoblíbenější müsli a jakmile mi dochází, musím se zásobit novým balením. Obsahuje ovesné, ječmenné, pšeničné a žitné vločky, rozinky, lískové oříšky, slunečnicová semínka, sezam, pohanku a lněné semínko. Není nijak přislazované a je bio, což je vždycky plus. Často se mi stává, že když si koupím müsli s oříšky, bývají žluklé, nebo aspoň jeden z nich, což stejně “nakazí” celou krabici. Ta potom putuje víte kam… U tohoto müsli se mi to ještě nestalo, oříšky vždy krásně voní a chutnají báječně. Rozinky obecně v müsli moc nemusím, ale taky je naopak vyhledávám. Jsou nádherně voňavé a šťavnaté a kdyby tu nebyly, nebylo by to pravé müsli!

Místo mléka jsem použila sójovo-rýžové mléko, které už chtělo spotřebovat. Je chuťově dost neutrální a ani v řezech to není nijak poznat.

No a místo vajíčka, které jsem šla cíleně koupit a samozřejmě jsou koupila spoustu jiných potřebných věcí, jen ne ty vajíčka…, jsem použila “chia vajíčko”. Když nemám vajíčko, obvykle ho nahrazuji drceným lněným semínkem, které zaliji horkou vodou a nechám nabobtnat. Zhruba za 5 minut vytvoří takovou gelovou konzistenci připomínající právě vajíčko a v receptech funguje jako spolehlivá náhrada. Jenže lněné semínko jsem doma také neměla… ale měla jsem chia semínka, která vytváří stejnou (ne-li ještě lepší) gelovou konzistenci jako semínko lněné. Tak jsem si do hrníčku nasypala 1 lžíci chia semínek, které jsem zalila 3 lžícemi horké vody a nechala působit. Za nedlouho jsem měla krásné “chia vajíčko”.

Moje verze receptu, tj. bez slepičího vajíčka a kravského mléka je tak vlastně veganská!

Müsli řezy (původní recept zde)

Ingredience (9 řezů):

• 1 šálek oblíbeného sypkého müsli
• 1 šálek ovesných vloček
• 2 lžíce hnědého cukru
• 1/2 lžičky skořice
• 1/2 lžičky prášku do pečiva
• špetka soli
• 1 vejce nebo 1 lžíce chia semínek zalitá 3 lžícemi horké vody
• 1/3 šálku jablečného pyré, neslazeného
• 1/2 lžičky vanilkového extraktu
• 1 šálek mléka (podle chuti – kravské, sójové, rýžové, ovesné, mandlové…)

Postup:

Troubu předehřejeme na 190°C a čtvercový pekáček o straně 20 cm si vymažeme máslem.

V míse smícháme müsli, ovesné vločky, cukr, skořici, prášek do pečiva a sůl.

Přidáme pyré, vejce a vanilku a zamícháme.

Přilijeme mléko a opět promícháme.

Müsli směs vlijeme do připraveného pekáčku a necháme zhruba 10 minut odpočívat, aby se do vloček vsákla tekutina.

Pečeme 25-30 minut, dokud nám nezezlátnou okraje a nezačnou se odlepovat od hrany.

Necháme trochu vychladnout a poté nakrájíme na 9 řezů.

V lednici řezy vydrží několik dní nebo si je můžete schovat na mrazák pokud víte, že je za pár dní nesníte.

Přeji pěknou neděli!

Otázka: Kde hledáte inspiraci na nová jídla?

Vzpomínka na dětství: rajská s masovými kuličkami

Od doby co Kuba jí stejná jídla jako my se moje působení v kuchyni trochu komplikuje. Každý máme jiné chutě, jiná oblíbená jídla a skloubit to všechno dohromady je někdy nadlidský výkon. Manžel je spíš tradiční typ, má rád česká jídla, žádné exotické suroviny, já bych zase mohla vynechat maso, jíst spoustu zeleniny na jakýkoli způsob a trocha exotiky mě láká, no a Kuba, to je kapitola sama pro sebe. Je masový, není bramborový a zelenina mu někdy jede, někdy ji plive – asi podle toho jak se vyspí.

Mohla bych každému vařit zvlášť, ale to se mi nechce (a ani se to ode mě neočekává, teda myslím…) a tak neustále vymýšlím co uvařit, abych uspokojila každého strávníka. V týdnu to mám trochu jednodušší, protože vařím jen pro sebe a pro Kubu (teda spíš pro Kubu a já se s ním svezu), ale o víkendu se snažím být víc kreativní.

Když jsem nedávno přemýšlela co o víkendu uvařit, zapátrala jsem v paměti do svého dětství a snažila si vybavit, co jsem měla ráda jako malá. A jednoznačně mi vyšla rajská. Nikoli s knedlíkem, ale s kolínkama, pěkně podávaná v hlubokém talíři se lžící. Vařené hovězí jsem vyměnila za masové kuličky, což potěšilo zejména manžela a vynikající sobotní oběd byl na světě!

V případě takovýchto tradičních jídel se vždy obracím na kuchařku Jany Zapletalové Kuchařka pro dceru, právě proto, že obsahuje tradiční recepty tak jak si je pamatujeme, ale používá novodobější ingredience (rozuměj: místo protlaku rajčatové pyré) a postup dokáže popsat tak srozumitelně, že to opravdu zvládnu i já.

Rajská omáčka s masovými kuličkami (původní recept: Kuchařka pro dceru od Jany Zapletalové)

Ingredience (na 4 velké porce):

Na omáčku budeme potřebovat:

• 30 g másla
• 30 g hladké mouky
• 450 ml vody (nebo vývaru)
• 1 bobkový list
• 5 kuliček nového koření
• 3 kuličky pepře
• 450 ml rajčatového pyré (použila jsem 500 g krabici rajčatového pyré od Valfrutty)
• 1 vrchovatá lžíce rajského protlaku, nemusí být (měla jsem zbytek tak jsem ho chtěla zužitkovat)
• sůl, cukr na dochucení

Na masové kuličky budeme potřebovat:

• 400 g mletého masa (měla jsem jen hovězí, ale příště bych dala půl na půl s vepřovým jak ostatně doporučuje autorka)
• 3 lžíce strouhanky
• 1 vejce
• sůl, pepř

Postup:

Začneme s kuličkami.

Troubu předehřejeme na 200°C. Mleté maso smícháme v míse s vejcem a strouhankou a dochutíme solí a pepřem. Rukama tvarujeme kuličky, které klademe na plech. Doporučuji plech vymazat nebo vyložit pečícím papírem. Já to neudělala a proto tu nemám fotku upečených kuliček. Přilepily se a já trochu zuřila…

Kuličky vložíme do trouby a pečeme zhruba 25-35 minut.

Jakmile dáme kuličky do trouby, vrhneme se na omáčku.

Ve středně velkém hrnci rozpustíme máslo, přisypeme mouku a umícháme světlou jíšku. Zředíme jí vodou/vývarem a přidáme koření (bobkový list, nové koření i celý pepř), pyré a protlak (pokud dáváme). Vaříme na mírném plameni za občasného míchání asi 20 minut.

Na závěr vyndáme koření, dochutíme solí a cukrem a přidáme masové kuličky.

Podáváme s kolínky nebo s knedlíky nebo jak vám to nejvíc chutná :-).

U Kuby měla rajská úspěch. Uvařila jsem ji víc tak jsme měli i na druhý den a oba dny se oblizoval až za ušima! To mám vždycky obrovskou radost!

 

Otázka: Kolínka nebo knedlíky?

Nedělní snídaně: ovesné vafle

Už je to nějaký ten pátek co jsem vytáhla svůj vaflovač. Přitom vafle patří k mým nejoblíbenějším snídaním. Ale s těmi všemi vánočkami a jinými lákadly byly prosincové snídaně bohaté až až a tak ani nebyl důvod vaflovač vyndávat.

Hledala jsem nějakou inspiraci na snídani, která by hlavně chutnala Kubovi. Není moc snídaňový (opravdu nevím po kom je…) a vždy si jen něčeho málo zobne, vypije skleničku džusu a stačí mu to. Ale říkala jsem si, kdyby dostal něco co mu opravdu chutná, třeba by se i nasnídal víc. A z předchozích vaflových pokusů vím, že mu chutnají.

Recept jsem našla na foodgawker.com, kam se ráda chodím inspirovat různými recepty nebo kam zabrousím, když hledám něco konkrétního. Tentokrát jsem hledala nový recept na vafle a narazila jsem na blog www.dumplingsanddoughnuts.com, který jsem už určitě navštívila (ten název si pamatuji), ale jestli jsem podle něj už něco vařila/pekla, to opravdu netuším. Každopádně, recept na ovesné vafle mě natolik zaujal, že když jsem zjistila, že všechny ingredience mám doma, rozhodla jsem se ho hned udělat.

Tak jsem se pustila do práce. Po několika nemilých zkušenostech jsem přišla k závěru, že Kuba a mouka nejdou dohromady. Což o to, Kuba si s moukou velice rád hraje – přesypává z mísy do mísy, důkladně (až moc) míchá vařečkou, přisypává další ingredience (i ty co nejsou v receptu…) a hlavně mně pak tu mouku nechce dát k dalšímu zpracování. A když se konečně k té mouce dostanu, zjistím, že část z ní je lince, další část na zemi a kolik jí zbylo v míse se už nikdy nedozvídám. Tím jsem chtěla říct, že pokud k sobě nemám dalšího asistenta (manžela), který na Kubu dohlíží, je lepší, aspoň pro tuto chvíli, s Kubou nepéct. Nebo aspoň nepřipravovat těsto.

A přesně to jsem tedy udělala. Těsto jsem si připravila jak Kuba odpoledne spal a jak se probudil, dali jsme se společně do práce. Kuba těsto ještě párkrát promíchal (bez toho by to nešlo), roztopili jsme vaflovač (v dostatečné vzdálenosti od zvědavých prstíků) a začali lít těsto.

Vafle se postupně pekly, s Kubou jsme je kontrolovali a poté pozorovali, jak se nám množí na mřížce, aby vychladly. Kuba neodolal a hned si jednu přivlastnil. Pečlivě ji foukal, aby si nespálil jazýček a celou ji snědl. Já byla nadšená jak mu chutnají a těšila se na snídani, že se konečně pořádně nají.

Do těsta na poslední dvě vafle jsem přihodila hrstičku nalámané čokolády. Prostě jen tak, z nudy... Do jedné z nich se pustil Kuba taky, sice až při focení, ale půlka v něm zmizela raz dva. Tu druhou vafli jsem musela schovat manželovi – ten by mi dal, kdyby se dozvěděl, že byly čokoládové vafle a ani neměl šanci jednu ochutnat :-).

Vafle jsou díky ovesným vločkám hutnější než ty co normálně dělávám, jsou příjemně sladké (ne moc ani ne málo) a krásně křupou. Čokoládu můžu jen doporučit a teď se biju, že jsem těch čokoládových neudělala víc. V původním receptu doporučují přidat i vlašské ořechy, což by také určitě nebylo marné…

Ovesné vafle (recept převzat odtud)

Ingredience (na 10 vaflí):

• 1 a 1/2 šálku mouky (já jsem měla zbytek celozrnné – necelého 1/2 šálku, zbytek špaldové – zhruba 3/4 šálku a zbytek jsem doplnila hladkou, takže jakákoli kombinace bude fungovat)
• 1/2 šálku ovesných vloček (dala jsem jemně mleté)
• 3 lžíce hnědého cukru (použila jsem light muscovado z Marks&Spencer)
• 1 lžíce prášku do pečiva
• špetka soli
• 2 vejce
• 1 a 1/2 šálku mléka (dala jsem plnotučné, protože to pije Kuba a jiné doma nemáme, ale s klidem dejte polotučné nebo třeba i sójové, ovesné, rýžové…)
• 1/4 šálku tj. 60g másla, rozpuštěného
• nasekané vlašské ořechy, nasekaná čokoláda (nemusí být, ale doporučuje se)

Postup:

Do větší mísy dáme mouku, ovesné vločky, cukr, prášek do pečiva a sůl a promícháme.

Do jiné mísy nebo vyšší odměrky dáme vejce, mléko a máslo a důkladně zamícháme, nejlépe metlou.

Mokré ingredience přilijeme k suchým a zlehka promícháme. Pokud přidáváme ořechy a/nebo čokoládu, přidáme je nyní a opět lehce promícháme. Ořechy (čokoládu) můžeme také přidat jen do části těsta.

Těsto necháme zhruba 10 minut odpočívat (moje odpočívalo asi půl hodiny a nic se nestalo). Poté rozpálíme vaflovač a naběračkou naléváme těsto (množství záleží na vašem vaflovači). Přiklopíme a necháme péct. Já poznám, že jsou vafle hotové, když vaflovač přestane vypouštět páru. Mně to trvalo zhruba 5 minut.

Hotové vafle buď hned podáváme nebo přesuneme na mřížku a necháme vychladnout.

Takhle jím vafli já, ale to už asi znáte :-): s burákovým máslem, banánem, jogurtem (i když tentokrát to byl jogurt s tvarohem 1:1) a javorovým sirupem.

A toto je už tradičnější způsob podávání: s kouskem másla a javorovým sirupem. Mňam! Toto jsem ještě doplnila banánovo jogurtovým smoothie, abych doplnila bílkoviny.

Pokud je hned nepodáváme, necháme je úplně vychladnout a zabalíme je do alobalu, popř. je dáme do vzduchotěsné dózy. Když nastane ten správný čas na vafli, můžeme si ji dát jen tak studenou nebo si ji můžete rozehřát na pár vteřin v mikrovlnce (to ale nebude křupavá), nebo si ji rozpéct v troubě (to je ale moc zdlouhavé). Já si ji ohřívám v topinkovači a je to naprosto úžasné. Vafle křupe jako by byla čerstvě upečená, vevnitř je krásně vláčná a hlavně to trvá pár vteřin (vafli takto ohřívejte na nejnižší stupeň, aby se vám nespálila a i tak ji hlídejte – to by byla škoda, kdybyste ji museli vyhodit!).

Vypadá to jako dekadentní dezert, co?

Jo a abych nezapomněla… Kuba si ráno samozřejmě do vafle párkrát kousnul a bylo hotovo… Jak jinak… A že se snažím… :-).

Otázka: Co nejraději snídají vaše děti? Poraďte!

Naše vánoce

Omlouvám se, že je tu na blogu trochu mrtvo. Musím se nějak dostat z vánočního nicnedělání zpět do “pracovního” procesu. (Už vidím manžela jak si ťuká na čelo – “prý pracovní proces, vždyť jsi na dovolené…” – hahaha.) Mějte prosím se mnou strpení, receptů mám navařených, napečených, vyfocených… spoustu a tak je jen sepsat…

Ale snad vás aspoň potěší následující příspěvek o našich vánocích. Bude tu spousta povídání a spousta fotek tak jdeme na to!

Uf! Vánoce jsou za námi! Nevím proč, ale každý rok se těším až svátky skončí a my se vrátíme do normálního života s normálním režimem a normálním jídlem. Ne, že bychom si vánoce neužili, naopak! Užili jsme si je dosyta (doslova) a o to je návrat do zajetých kolejí nutností.

Od té doby, co jsme s manželem svoji, trávíme Štědrý den spolu. Následující sváteční dny pak trávíme u jeho a u našich rodičů. Musím říct, že mi to takto vyhovuje, jeden den se užíváme jen my 3 a pak si užíváme ve větší společnosti.

A takto probíhaly svátky letos:

Z tradičního předvánočního lyžování jsme se vrátili už 22.12. tak jsme měli spoustu času si vše 23. připravit. Připravila jsem bramborový salát

a nastrojili jsme stromeček. Se zdobením letos pomáhal i Kuba.

A takhle to dopadlo…

Naštěstí je vysávání jeho úplně nejoblíbenější činnost a tak kromě rozbité baňky vysál i celý obývák :-).

Štědrý den jsme začali vynikající vánočkou (tradičně upečenou od tchýně), kterou od doby, co jsem poznala manžela, jíme se šlehačkou. (Více o naší sváteční snídani zde.)

Dopoledne bylo ve znamení posledních příprav: dělání strouhanky na kapra a následné vysávání (to když vám u dělání strouhanky asistuje skoro dvouleté batole…). Stromeček jsme nazdobili 23. i bramborový salát byl připraven v lednici a tak jsme mohli odpočívat u pohádek. Kuba zatím moc nemluví, ale zvuky některých zvířátek zvládá perfektně. Takže kdykoli se v pohádce objevil kůň (což v pohádkách jich rozhodně není málo…) ozvalo se “íííííhááááá”. Rozhodně nejsme vyznavači vysedávání u televize, zvlášť to nechci zavádět u Kuby, ale vánoce jsou rozhodně výjimka. Kupodivu u pohádek dokázal sedět dost dlouho a tak jsme si všichni pěkně odpočinuli.

Vzhledem k tomu, že se celý den něco uzobává, na pořádný oběd nikdy není chuť, a tak oběd moc neřešíme. Kuba dostal těstoviny z předešlého dne a už ani nevím, co jsme jedli s manželem. Asi spoustu rohlíčků a podobných dobrot! Až budou děti (zatím máme jen Kubu, ale myslím do budoucna) větší, chtěla bych opět zavést tradici štědrodenního oběda v podobě oukropu, který jsme dělávali s rodiči. Oukrop je v podstatě česnečka, která se podává s bramborovou kaší. Ani nevím, kde tato tradice vznikla, ale je to neskutečná dobrota!

Po velice krátkém odpoledním Kubově spánku, jsem chlapy vyslala na vycházku, abych mohla vše finálně připravit. Šli na halu Rosnička, kam manžel chodíval každý rok na Štědrý den s rodiči a kde se scházeli jejich známí. Kuba byl nadšen, že může běhat po palubovce a házet balonem. Balon byl pomalu větší než on sám, ale prý si s ním dokázal poradit. Všichni zúčastnění se bavili :-).

Štědrovečerní večeři jsem začala připravovat kolem 5 odpoledne, abychom se stihli v klidu najíst a rozbalit dárky než byl Kubův čas jít spát (většinou kolem 8 hodiny). Až při ohřívání kapří polévky (opět od tchýně) jsem si uvědomila, že jsem zapomněla udělat do polévky křupinky (krutonky…). Doma byla jen okousaná patka chleba a tak jsme se letos bez křupinek museli obejít. Zase nám zbylo víc místa na kapra tak to taková tragédie nebyla…

Kuba jedl letos kapra poprvé – minulý rok měl teprve 9 měsíců a smaženého kapra vyměnil za kaši. Myslím, že mu moc chutnal. Snědl skoro celý kousek, jen bramborového salátu se ani nedotkl. Chtěla jsem mu uvařit brambory, ale Kuba není moc přílohový (je prostě na to maso!) a pochybuji, že by ty brambory vůbec jedl. Kapr byl vynikající pohořelický, nestresovaný a bylo to znát! Všech pět kousků padlo :-).

Po večeři přišel Ježíšek! Kuba nejdřív začal plakat, když slyšel zvoneček (asi přetrvávající trauma z Mikuláše…?), ale pak když viděl tu kopu dárků tak na nějaký čerty zapomněl. Z dárků měl radost a my měli radost, že má radost. Bezpochyby mu největší radost udělala dětská vrtačka (přesně taková jakou má taťka), se kterou utáhl všechny šrouby, na které v bytě narazil. Taky dostal popeláře, kostky, pracovní mini ponk, kde může šroubovat, knížky a duplo (podle manžela totiž vánoce bez lega nejsou vánoce…). Manžel taky vypadal se svými dárky spokojeně a i já jsem musela být moc hodná, protože jsem dostala spoustu krásných věcí.

Dostala jsem čelovku…

Večeři a rozbalování dárků jsme naplánovali tak, aby mohl jít Kuba spát v 8 hodin jak je zvyklý. A vyšlo to krásně. Dárky byly rozbaleny a vyzkoušeny a tak se mohl bez výčitků odebrat na kutě. S manželem jsme se koukli na Pelíšky a Štědrý večer jsme taky zabalili.

 

25.12. opět začalo vánočkou :-).

Ale na nějaké povalování tentokrát nebyl čas, protože jsme měli sraz s manželovými rodiči v kostele na Rybově mši. Nechtěli jsme trápit Kubu hodinovým poslechem mše, proto jsme přišli až na finální Narodil se Kristus Pán. Báli jsme se, abychom to stihli, protože poslední roky se nám to nějak nedařilo. Ne jednou jsme dorazili a slyšeli jsme jen “… narodil se.”

U tchánů bylo vše připravené, Ježíšek je také navštívil a zanechal tam i něco pro nás. Kuba měl dobrou náladu tak jsme se pustili do rozbalování dárků ještě před obědem. Zase jsme museli být moc hodní.

Na oběd jsem se těšila celý rok. Svatomartinskou husu jsme letos nějak nestihli, proto jsem byla velice potěšená, když byla husa v plánu na Boží hod. Pěkně s nádivkou, zelím a domácími knedlíky. Všechno bylo vynikající! Kuba si pochutnal hlavně na huse, knedlíky ani nádivka ho moc nezajímaly, ale k mému překvapení mu zachutnalo zelí. To bylo překvapení dne :-). Polévka byla kapří, tentokrát s křupinkami :-).

to je manželova porce, já se už začala dělit s Kubou 

Po obědě jsme dali Kubu spát a my se odebrali do obýváku a skoro tři hodiny jsme měli klid na povídání a důkladného prozkoumávání dárků. A taky na kafíčko a cukroví :-). Jak se Kuba probudil, bylo zase veselo a tak jsme nechali tchány a strejdu, aby si Kubu ještě chvíli užili.

Procházka domů byla velice vítaná. Po celém dni sezení a jezení jsem nutně potřebovala protáhnout tělo a i když cesta trvá jen 20 minut, bylo to moc příjemné.

 

26.12. – na snídani opět vánočka (a opět stejná fotka…).

Na Štěpána byla v plánu návštěva mých rodičů, kde jsme se sešli společně s bratrem a jeho ženou Štěpánkou. Vyrazili jsme hned po snídani, abychom mohli opět rozbalovat dárečky před obědem, což se nám osvědčilo z předchozího dne. Jenže Ježíšek musel teprve přijít a tak nastalo trochu zmatkování jako kdo bude s Kubou, aby neviděl dárky a do toho bratr mamce instaloval nový počítač, který dostala na Štědrý den, ale nakonec Ježíšek dárky pod stromeček doručil, počítač se nainstaloval a my mohli jít rozbalovat.

Kuba se konečně letos mohl ujmout role rozdavače dárků (u nás to dělá vždy ten nejmladší, jenže loni se Kuba ještě plazil a to by dárky musel jedině před sebou tlačit nosem tak jsme to na rok odložili). Role se chopil velice zodpovědně, možná až moc, protože dárky roznášel tak rychle, že jsme je skoro nestíhali rozbalovat. Byl to fofr a pokud se někdo třeba zapovídal tak se mohlo stát, že se mu nerozbalené dárky hromadily…

Kuba ale rozhodně nelenil a pomáhal i s rozbalováním.

Dostali jsme spoustu krásných a užitečných dárků a všem Ježíškům moc děkujeme!

Oběd u našich nebyl nijak tradiční, ale výborný byl, to zase jo! Na výběr byly zapékané těstoviny (canelloni) s ricottou a špenátem nebo guláš. Já si dala ty těstoviny, manžel guláš, jenže jak jsem uviděla ten guláš, hned jsem svého rozhodnutí litovala. Manžel se naštěstí rád dělí a tak mi dal trošku ochutnat. Obojí bylo vynikající a jsem ráda, že jsem obě jídla mohla ochutnat. Kuba byl před obědem už hodně unavený = protivný – nejspíš ho zmohlo to rozdávání dárků… a tak jsem úplně zapomněla oběd vyfotit. Škoda… :-(.

Jakmile Kuba usnul, uvařilo se kafíčko, ochutnalo se cukroví a užívali jsme si chvilku klidu. Ten však dlouho netrval neb hodinka spánku Kubovi očividně stačila. Naštěstí byla k dispozici natěšená babička, která si s Kubou hrála celé odpoledne. Vlastně Kuba si ani s nikým jiným hrát nechtěl a tak jsme mohli v relaxaci pokračovat.

Kuba studuje návod k dědovým novým sluchátkům.

Navečer jsme přijeli domů, vyložili auto plné dárků a tím pro nás vánoce skončily. Byly nádherné, jako vždy, ale tím, že Kuba je letos vnímal o dost víc než loni, tak nabyly naprosto jiný rozměr. Těším se na další roky, až bude Kuba starší, bude vyhlížet Ježíška a třeba si i sám Ježíškovi napíše/nakreslí, co by si přál dostat pod stromeček. Myslím si, že teprve vánoce s dětmi jsou opravdu magické!

Otázka: Jaké byly vaše vánoce?