Pizza je jedno z jídel, které bych mohla jíst každý den. Rozmanitost přísad nedělá z pizzy jednotvárný pokrm a může být považováno i za zdravé jídlo, když se správně naskládá. Je jasné, že pizza quatro formaggi, která je plná sýrů a tuk z ní kape tak, až promáčí krabici, není zrovna příkladem zdravé pizzy. Proto ideální je, když si pizzu dělám doma, protože jedině tak vím, co a hlavně v jakém množství si na pizzu naskládám.
Nejlepší domácí pizzu dělá (jak jinak) moje mamka. Po dlouhém zkoušení našla recept na těsto, které je nejen jednoduché, ale hlavně výborné. Křupavé, tenké, prostě takové jaké má být. Budu to muset taky jednou zdokumentovat, viď mami...?
Dnes jsem celý den v práci přemýšlela, co si uvařím k večeři. Manžel má večer program takže jsem měla v kuchyni klid a nikdo mě nehonil s večeří. Ne, že by to někdy dělal :-). Každopádně, přepadla mě chuť na pizzu, a jelikož se mi nechtělo čekat až vykyne těsto, nabízelo se několik alternativ. Těsto na pizzu jsem již několikrát úspěšně nahradila pečivem jako tortillovými plackami, pita či arabským chlebem. Ostatně i rozkrojená kaiserka funguje, když na věc přijde... Jenže nic takového jsem doma neměla, do obchodu se mi nechtělo a tak jsem vyzkoušela další způsob, který jsem už dlouho chtěla vyzkoušet a ingredience jsem měla doma.
Jde o polentu, jak jinak.
Polentu jsem uvařila podle návodu na obalu (pro 2 porce): 125g polenty, 500ml vody, půl lžičky soli a kousek másla jsem smíchala v kastrůlku a přivedla k varu. Za občasného míchání jsem polentu vařila zhruba 10-15 minut. Že je hotová se pozná tak, že se krásně odlepuje od stěn kastrolu.
Zatímco se polenta vařila tak jsem si nachystala cuketu a lilek jako přísady na pizzu. Ty jsem nakrájela na kolečka, dala do cedníku, posypala solí a nechala potit. Jak jim ten pot pěkně raší...
Poté jsem je opláchla, osušila a dala na elektrický gril, aby trochu změkly.
V tuto chvíli byla polenta hotová. Přendala jsem ji do zapékací misky a rovnoměrně rozprostřela.
A těsto na pizzu je hotové. A teď už jsem mohla vrstvit tak jako opravdovou pizzu. Začala jsem rajčatovou směsí na pizzu.
Následovaly cukety a lilek.
A nakonec sýr. Měla jsem jen čerstvý selský sýr, který je mírně slaný a gran moravii (parmazánového typu). Obojí fungovalo perfektně. Samozřejmě může být vynikající i mozzarella, ementál nebo třeba výrazný kozí.
Šup do trouby! (Vyhřáté na 200 stupňů na zhruba 15 minut, jen aby se sýr rozpekl).
Po vytažení z trouby jsem pizzu posypala čerstvou bazalkou, která dodala pizze tu správnou italskou chuť.
Moje porce:
S vínkem:
Kompletní večeře!
Opravdu výborné. Je pravda, že pravá italská pizza to nebyla, na tu si zajdu k mamce (nebo do La Strady na Kounicové ulici - nejlepší pizza v Brně, fakt!), ale mé chutě to uspokojilo. Přiznám se bez mučení, že jsem si šla přidat.
Kombinace různých přísad skvěle ladila. Jemná polenta se perfektně skloubila s pikantní rajskou omáčkou, slaným sýrem a ještě trochu křupavou zeleninou. Nejlepším na tom je, že mi zbylo na zítřejší oběd. Jsem zvědavá, jak bude chutnat zítra až se všechny chutě přes noc uleží. Už se nemůžu dočkat.
__________________________________________________________________________________
A co je to vlastně polenta?
Polenta je název pro kukuřičnou kaši, která se vytvoří smícháním kukuřičné mouky a tekutiny, nejčastěji vody nebo mléka (nebo směsí vody a mléka), trochou másla a špetkou soli. Polenta je rozšířená především v severní Itálii. Samotná kaše je dost mdlá a je tedy potřeba ji nějak ochutit. V Itálii do polenty přidávají parmazán nebo na kaši rozpustí gorgonzolu. Takto naservírovanou polentu jsem ochutnala před mnoha lety na výměnném pobytu v Itálii a musím říct, že to byla božská mana! Jen při pomyšlení na tu jemnou kaši s pikantním sýrem mám co dělat, abych neupustila slinu na klávesnici.
Polentu často Italové (ale také Chorvati, Rumuni a Černohorci) podávají jako přílohu k masu. Pamatuji si, že tak tomu bylo i tehdy, ale co to bylo za maso si opravdu nepamatuji, neboť jediné co mi z té večeře utkvělo v paměti byla právě jen ta polenta :-).
Polenta se nemusí servírovat jen v podobě kaše. Po uvaření se může rozprostřít na plech, nechat vychladnout a poté rozkrájet na čtverce a třeba ogrilovat nebo osmahnout na oleji do křupava. V této podobě taky slouží jako příloha k masu nebo jako krutónky na salát.
Jelikož je polenta jen kukuřičná mouka, je vhodná pro celikay, neboť neobsahuje lepek. Zato je bohatá na vlákninu, bílkoviny, vitamíny i minerály.
Polenta byla až donedávna považována za stravu chudých, a to proto, že je velmi sytá a k nasycení opravdu stačí malá porce. Dnes je však součástí jídelních lístků mnohých luxusních (nejen) italských restaurací.