Tip na výlet: Café Fara v Klentnici

Minulý týden byl pořádně nabitý! V sobotu jsme jeli na svatbu na jižní Moravu, v neděli jakž takž pohoda a balení a v pondělí jsme odjížděli na dovolenou. Dovolená s batoletem je fakt zábava, celých pět dnů jsme se nezastavili a po návratu bych potřebovala odjet se někam zregenerovat. Sama… Ale opravdu jsme si to jako rodina užili a těším se na další výjezd v srpnu.

O dovolené napíšu samostatný článek, dnes se chci věnovat výletu na tu svatbu. Vdávala se manželova kolegyně v Dolních Bojanovicích kousek od Hodonína, ale o svatbě ani tak psát nechci. Svatba byla o půl třetí a tak jsme to pojali jako důvod konečně navštívit Klentnici a tamní kavárnu/restauraci Cafe Fara. O Cafe Fara jsem kdysi četla v nějakém kulinářském časopisu (nejspíš v Apetitu) a od té doby ji mám na seznamu podniků, které “musím navštívit”. Vzhledem k tomu, že Klentnice se nachází zhruba 30 km od Dolních Bojanovic, nebylo co řešit a místo pro oběd bylo jasné.

Z Brna jsme vyráželi zhruba kolem 10 a po cestě nás napadlo, jestli bychom si tam neměli zarezervovat stůl – přeci jenom přijet na místo a následně zjistit, že mají plno, by bylo nemilé... K našemu překvapení byly opravu všechny rezervace obsazené :-(, ale bylo nám sděleno, že rezervace platí pouze dovnitř, přičemž ještě mají venkovní sezení, kam ale rezervace nedávají. Místo nám tedy zaručit nemohli, ale vzhledem k našemu brzkému příjezdu (10.40) bylo velice pravděpodobné, že místo najdeme.

Jak jsme předpokládali, Kuba po cestě usnul. Spává sice už jen jednou denně, ale když jedeme někam autem a není to hned po probuzení, téměř stoprocentně usne. Nechtěli jsme ho budit po 30 minutách spánku, tak bratr se švagrovou, kteří jeli s námi šli zabrat stůl a já s manželem jsme čekali v autě, až se drobeček vyspí. Za tu půl hodinku co jsme čekali se parkoviště rychle naplnilo. I bratr říkal, že když přišli na terasu tak bylo ještě zhruba šest stolů volných, ale jak jsme přišli my (před půl 12), všechny byly obsazeny. Měli jsme štěstí :-).

Cafe Fara má unikátní styl, připomínající mi italské Toskánsko nebo francouzskou Provence (ne, že bych na obou místech byla, ale tak si je představuji). Všude je spousta květin a stromů v květináči, různé dřevěné a kamenné dekorace, cihlové zídky – to vše doplňuje pohodlné kovové posezení pod velkými bílými slunečníky. Kavárna je umístěna na kopci a výhledy na místní vinice byly naprosto úchvatné.

Do Cafe Fara jsme ale jeli hlavně kvůli jídlu. Teda já :-). Menu jsem pečlivě studovala na internetu, ale spíš jsem byla zvědavá na týdenní speciality. Ten víkend měli speciality z rajčat a paprik (včetně rajčatové zmrzliny a paprikového sorbetu!!), kterých jsem z naší skupinky využila jen já (nikoli ale rajčatovou zmrzlinu).

Ale popořadě. Měli jsme hlad a tak jsme si s manželem objednali napůl předkrm Gratin z farmářského kozího sýru s farními bylinkami a omáčkou z pečených paprik.

Byl to v podstatě čerstvý kozí sýr zapečený s bílým chlebem. Kozí sýr byl úžasně nadýchaný a lehký a výrazná omáčka z paprik ho pěkně doplňovala. I přes to, že předkrm obsahoval už chléb, objednali jsme si navíc pečivo (dobré, ale nic zvláštního), které nám donesli v takovémto krásném sáčku:

Přemýšlela jsem co si dát na hlavní chod. Všechno totiž vypadalo lákavě a samozřejmě, že jsem všechno chtěla ochutnat. Ale nakonec jsem zvolila Telecí pečeni v rajčatovo-bazalkové omáčce na risottu s farními bylinkami a grilovanými paprikami, protože jsem zároveň vybírala i něco pro Kubu a toto by mu mohlo chutnat. A chutnalo…

Omlouvám se, už jsme se do toho s Kubou pustili, když jsem si uvědomila, že bych to mohla vyfotit…

Telecí bylo tak křehké, že se přímo rozplývalo na jazyku, rizoto bylo jemné, krémové a jen lehce bylinkové a papriky krásně slaďoučké. Jsem ráda, že rajčatovo-bazalková omáčka byla bokem a mohla jsem si ji přidávat podle chuti.

V porovnání s ostatními jsem měla pocit, že moje porce byla nejmenší (a ještě jsem se dělila s Kubou, který se do toho tak pustil, že jsem se bála, aby mi vůbec něco zbylo!!), ale nakonec jsem s předkrmem a dezertem byla tak akorát plná.

Manžel si vybral Zauzené filátko z pohořelického sumečka s houbovým kuskusem, omáčkou z farních bylinek a křupavou domácí slaninou. Manžel byl spokojený a Kubovi to taky chutnalo.

Švagrová Štěpánka si objednala Pečené prso z kukuřičného kuřete s bazalkovými noky, restovanými cukrovými lusky a omáčkou z pečených bio rajčat z vlastního pole. Už jen po přečtení toho názvu se mi sbíhají sliny.

Bratr teď dodržuje bezlepkovou dietu, proto musel jídelní lístek zkoumat pečlivěji. Nakonec si vybral Pečené Sasovské selátko s kedlubnovým “zelím” a lehkým tirolským bramborovým salátem a byl nadmíru spokojen.

Sečteno a podtrženo, všechna jídla vynikala čerstvostí a byla založena na kvalitních surovinách, což bylo rozhodně poznat. Tím mají u mě veliké plus! Nejraději bych z jídelního lístku ochutnala všechno a tak si budeme muset výlet zopakovat :-).

Po dobrém obědě přišla na řadu dobrá káva – a to přímo vlastní espresso směs “Café Fara”. Já zůstala u klasického “pressa”, zatímco ostatní si dali capuccino se srdíčkem :-).

A ke kafíčku nesmí chybět dezert. S mou nerozhodností jsem dlouho vybírala a nakonec jsem zůstala u variace domácích zmrzlin a sorbetů, konkrétně jsem si vybrala kopeček jahodové, broskvové a bazalkové (jahodová byla se smetanovým základem, a broskovová a bazalková byly sorbety). Všechny byly opravdu výborné a zvlášť ta jahodová chutnala opravdu jako rozmačkané jahody ve smetaně. Mňam! Bazalková byla fakt zajímavá, jsem ráda, že jsem ji ochutnala, ale nevím, jestli bych si ji objednala znovu. Každopádně to byl skvělý chuťový zážitek!

Myslím, že jsme si všichni pochutnali a pěkně si to užili. Jen Kuba byl nějaký hyperaktivní a kromě chvilky, kdy jedl, nevydržel sedět v klidu a musel všude lítat. Naštěstí měli pro takové případy připravené pískoviště se spoustou hraček, kde se Kuba aspoň na chvíli zabavil.

Po obědě jsme se všichni rychle hodili do gala a honem na svatbu! Vzhledem k hyperaktivitě našeho dítka mi bylo jasné, že udržet ho v kostele potichu a v klidu by bylo nad moje schopnosti, tak jsem s ním zůstala venku a obřad jsem tedy propásla. Ale nevěstu jsem viděla a byla moc krásná!

I nám to slušelo, no ne?

 

Cafe Fara předčila mé očekávání a už se těším, až se tam zase podívám. Třeba na podzim by mohli mít menu založené na mých oblíbených dýních… I když nemáme Cafe Fara za rohem, podle mě stojí za to vyrazit tam jen tak na oběd.

Otázka: Byli jste v Café Fara? Můžete mi doporučit nějakou zapadlou kavárnu/restauraci, která je unikátní a stojí za to ji navštívit?