Několik rad pro běh v horku

To je teda vedro!!

I když to vypadá nadějně a na několik dní by se mělo ochladit (jupí), je teprve červen a léto je ještě před námi. Léto rozhodně nepatří mezi moje nejoblíbenější roční období, dokonce si troufnu říct, že je to moje nejméně oblíbené období. Kdykoli je mi nesnesitelné teplo tak vzpomínám, jaké to bylo v zimě (nebo v podstatě před 10 dny…), kdy jsem se nepotila, kdykoli jsem se pohnula a kdy jsem nevyhledávala útočiště, kde bych se schovala před výhní.

Ale ať chci nebo ne, léto tu je a ještě tu několik dlouhých týdnů bude a já se s tím (ostatně jako každý rok) budu muset sžít.

No a to bych nebyla já, abych si to léto nezpříjemnila nějakou bojovkou. Konkrétně jde o to, že jsem se přihlásila (a taky už zaplatila) na Půlmaraton Moravským krasem, který se běží 31.8. To znamená, že celý běžecký trénink budu absolvovat v červenci a srpnu, tedy v těch největších vedrech. Sice neznám předpověď na celé léto, ale něco mi říká, že bude teplo… Běhání v létě má svoje kouzlo – je dlouho vidět, nemusím se oblíkat do několika vrstev (ať žijí běhací tílečka!!)…

… no a to je asi tak vše co mě napadá.

Jinak je běh v horku utrpením – asfalt se vám lepí na boty, zpotíte se jen co uděláte první krok (pokud se ovšem nezpotíte už při zavazování tkaniček u bot…), celková výkonnost se sníží a výmluv, proč si raději dát na zastíněné zahrádce vychlazené pivko, se naskytuje čím dál víc…

Jenže jestli jste na tom podobně jako já a máte před sebou závod, na který se potřebujete připravit (protože jste si třeba jako já dali skoro měsíční pauzu od běhání), nic jiného než vyběhnout vám nezbývá… Naštěstí mě běh zase začal bavit a tak se k běhu v horku nemusím moc přemlouvat.

Aby mě z toho horka neporazilo, dodržuji několik pravidel, která mi dělají běh v letních měsících příjemnější a hlavně snesitelnější:

Pít, pít, pít

To je pro mě asi nejdůležitější pravidlo. Musím pít nejen před a po běhu, ale je pro mě důležité se důkladně zavlažovat celý den. Na delší běhy (přes hodinu) si dokonce s sebou beru láhev s pitím, což je sice otrava, ale zase je příjemné mít během výběhu možnost se napít a doplnit vypocené tekutiny. Když nejsem dostatečně zavlažená, bolí mě hlava, cítím se unavená a celkově se mi sníží výkonnost. Běh mě potom nebaví, záměrně si zkracuji trasu, abych už to měla za sebou.

Po běhu je dobré doplnit tekutiny i nějakým sportovním nápojem, kterým tělu doplníte vitaminy a minerální látky, které jste během výkonu vypotili. Je pravda, že toto pravidlo moc nedodržuji, protože si nikdy nevzpomenu si sportovní nápoj koupit a tak si místo jedné skleničky vody dám třeba pomerančový džus – není to sice totéž, ale takový vychlazený pomerančový džus po běhu báječně osvěží a přiznám se, že se na skleničku džusu těším skoro celý běh.

Když slunce nepálí

Léto znamená dlouhé dny a tudíž hodně světla. Proto si na běh vybírám dobu, kdy sluníčko už moc nepálí – tedy kdy teprve vychází nebo kdy už zapadá – tzn. buď brzy ráno nebo pozdě večer. Přiznám se, že raději vybíhám ráno, protože mi přijde, že je přeci jen chladněji než večer, kdy jsou silnice a domy ještě rozpálené. Když jsem chodila do práce, běhala jsem výhradně ráno. V práci jsem musela být v 9 a měla jsem tak spoustu času na běh, sprchu, snídani a cestu do práce. S Kubou je teď situace jiná a už nezáleží jen na mě. Výběhy si většinou plánuji dopředu tak, aby manžel mohl v mezidobí pohlídat Kubu. Ono to totiž není jen o tom pohlídat Kubu, když jsem venku, ale souvisí s tím i následná sprcha atd. což vyžaduje důkladné plánování.

Takže teď běhám buď ráno jak se Kuba probudí, poté, co mu nachystám snídani a snídají tak s manželem společně nebo večer, kdy Kuba usíná (pokud ovšem zrovna nevyžaduje, abych ho uspávala já, což se poslední dobou stává víc než bych chtěla…). Každé má svoje pro a proti – ráno je příjemněji, ale zase jsem ve větším spěchu, aby mohl manžel zavčas do práce, večer je větší teplo, přiběhnu taky docela pozdě, takže než se vysprchuji a nachystám večeři je třeba půl desáté, ale zase na mě už většinou nečekají žádné větší povinnosti – jen sprcha, večeře a spánek.

Pokud je snesitelněji, klidně vyběhnu i přes den. I tak si ale vybírám trasy ve stínu a vyhýbám se asfaltu, ze kterého sálá teplo. Ideální jsou polní nebo lesní cesty.

Tílečka a kraťásky

Na běhání v létě mám asi nejraději běhací tílečka a kraťásky. Je to asi taková moje úchylka, ale aspoň mě to motivuje častěji vyběhnout. Když je fakt pařák, mám nejraději světlá, volná tílka, co mají v sobě už všitou podprsenku. Pro nás méně vyvinuté to bohatě stačí – většina těchto podprsenek je dostatečně pevná – a odpadá tak další vrstva oblečení, která by mě zahřívala. Kraťasy používám asi dvoje nebo troje – mám specifické požadavky, které moc současných modelů nesplňuje (zajímalo by mě, jestli je někdo, komu sluší tempo šortky od Nike…) a tak ty svoje oblíbence střídám v rychlém sledu. Jo a žádná bavlna u mě nemá šanci – pěkně všechno z funkčních materiálů, které pot odvedou pryč a oblečení tak zůstane příjemně lehké a vzdušné.

Co se týče bot, teď jsem si oblíbila běh v minimalistických botách (mám boty Minimus od New Balance), ve kterých běhám naboso, což je v horku mnohem příjemnější než v ponožkách a pevných botách. V těch běhám samozřejmě taky (střídám to), jen se už během výběhu nemůžu dočkat až si je sundám :-).

Doporučuji ještě na hlavu lehkou kšiltovku nebo aspoň kšilt – to má dvojí funkci: za prvé vám zastíní obličej, takže vám nesvítí slunko přímo do očí a za druhé zachycuje pot, který tak nestéká do očí (strašně to štípe…). Ani sluneční brýle nejsou marné, když ještě svítí sluníčko.

Jinak moje zásada je čím míň tím líp – zatím jsem ve sportovní podprsence neběžela (nemám na to ani postavu ani odvahu), ale kdo ví jak se to letošní léto bude vyvíjet… :-).

Ochrana proti slunci

Kromě výše uvedené kšiltovky a slunečních brýlí je dobré se před každým během (ostatně před každým pobytem venku) namazat opalovacím krémem, a to zejména takovým, který je určený pro sportovce a nevadí mu pot. Já používám Daylong 15 a jsem s ním maximálně spokojená. Je lehký, dobře se roztírá a opravdu vydrží i přes moje pocení. Snažím se toto pravidlo dodržovat, protože běžci, kvůli nadměrnému vystavování slunečním paprskům, jsou více ohrožení rakovinou kůže, ale je pravda, že když vybíhám ráno, na krém si často ani nevzpomenu. V tom se rozhodně musím polepšit!

Selský rozum

Když je mi fakt teplo nebo se na běh prostě necítím tak běh jednoduše odložím na jindy. Nemá cenu si ničit zdraví jen kvůli tomu, abych si mohla odškrtnout odběhnutý trénink z tréninkového plánu. Důležité je poslouchat svoje tělo a když hlásí “přehřáto” nemá cenu ho zatěžovat ještě víc.

Je pravda, že ne vždy byla moje běžecká rozhodnutí chytrá. Třeba minulý rok se v červnu běžel v Brně závod série Run Tour. Byla jsem tři měsíce po porodu, běhat jsem už chodila a tak jsem se přihlásila na běh na 5 km. Délka byla ideální, v tu dobu jsem běhala i víc, ale na 10 km jsem se ještě necítila. V den závodu bylo 35°C ve stínu. Běželo se ve 12.00 hodin (poledne). Na slunku, na trase bez stínu, na rozpáleném asfaltu… I přes to všechno jsem byla odhodlaná závodit. Sice jsem myslela, že během závodu umřu, ale nakonec jsem závod dokončila. I když jsem poté vypila asi tři litry tekutin (vodu, ionťáky, colu…), strávila jsem celé odpoledne s úpalem a migrénou. Nic moc, to vám povím. Mohlo mě napadnout, že běhat v takovým vedru, navíc když plně kojím a rychleji se tak dehydratuji, je blbost, ale chybama se člověk učí, no ne? Od teď má manžel za úkol mě postavit nohama zpět na zem až zase budu mít podobný nápad…:-)

Tak běhání zdar a neuvařte se!!

 

Otázka: Sportujete když je venku teplo? Jaký sport provozujete? Máte další radu pro sportování v horku?