Původně jsem ani nechtěla jet. Ani vlastně nevím proč. Možná protože by to bylo komplikované s Kubou – vzít ho s sebou? nechat ho u babičky? jet jen na otočku? přespat v Praze?… Ale jak se ten den blížil, byla jsem víc a víc rozhodnutá jet. Dost tomu přidala i Kubova laryngitída, kvůli které jsme byli po většinu dne zavření doma, nechtěli jsme nakazit naše malé kamarády tak jsme trávili dny jen spolu. Doma nastávala ponorka a oba jsme toužili po změně. Kuba sice ještě nebyl úplně zdravý (ještě měl rýmu a trochu kašlal), ale byl natolik, abych se ho nebála nechat u mojí mamky. Tam je vždy v dobrých rukou (ostatně jako i u druhé babičky).
Středa byla od začátku dost hektická: sbalit Kubu, sbalit sebe (to vše s pobíhajícím batoletem, jehož největší zábava byla přendávat věci z jedné tašky do druhé…), dovézt Kubu k babičce, předat babičce instrukce, odjet zpět domů, dobalit, počkat na manžela až přijde z práce, odjet na nádraží, koupit jízdenku, časopis a svačinu, nasednout do vlaku. Uf!
Byla jsem ráda, že můžu 3+ hodiny (měli jsme zpoždění…) sedět, nikoho nehlídat, nehonit a jen tak koukat doblba.
Po příjezdu do Prahy jsme se šli ubytovat do hotýlku (hlavně jsem se těšila na záchod – neměla jsem odvahu použít ty vlakové…), kde jsem se převlékla a na chvíli natáhla. Bylo potřeba vyzkoušet ty nové postele (jak nás upozorňovala paní recepční).
Za nedlouho jsme vyrazili na místo činu, čímž byla kavárna v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Cestou jsem si koupila malou bagetku Brie s jablkem v bageterii Boulevard – mňam (měla jsem hrozný hlad neb oběd si do vlaku koupil jen manžel, protože já neměla zrovna hlad, jenže jakmile se vlak rozjel tak se ozval můj žaludek, že by si něco dal – tak dostal musli tyčinku a jablko, ale nechtěl si nechat namluvit, že to byl oběd…) a prošli jsme si pár obchůdků. Hlavně jsme potřebovali využít toho, že jsme bez Kuby a jít do nějakého hračkářství mu pomalu vybrat vánoční dárky. Fakticky, jít do hračkářství s Kubou je nad moje síly – jak psychické tak fyzické. Sice jsme nic nekoupili, ale pár nápadů pro babičky a dědečky rozhodně máme :-).
Tak a teď k samotnému křtu. Jak jsem již říkala psala, křest byl naplánovaný na 17. hodinu v kavárně v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Dle instrukcí jsme přišli o trochu dřív a dobře že jsme udělali, protože jsme aspoň ukořistili skvělý stoleček v rohu u okna.
Pomalu se začali scházet ostatní blogeři s jejich doprovody, vedle nás si sedla blogerka Lenka (Zdravě jíst, Gurmánka Leňulka) s manželem, se kterými jsme si, myslím, padli hned do oka. O Lenčiných blozích jsem věděla už dřív, ale musím se přiznat, že jsem nebyla jejich pravidelnou čtenářkou. Jakmile jsem se ale po příjezdu domů dostala na internet, ihned jsem Lenčiny blogy opět zkoukla a musím říct, že jsem nyní velká fanynka. Obzvlášť blogu Zdravě jíst, který je plný vegetariánských receptů a tipů. Pokud tento blog ještě neznáte, určitě se tam běžte mrknout!
Po úvodních slovech moderátora křtu, přišla na řadu autorka/sestavitelka knihy paní Blanka Dvořáková společně s ředitelem nakladatelství Malý princ, kteří knihu uvedli. Poté si pan moderátor vzal do parády nás blogery. Každého představil a položil mu pár otázek. Popravdě už ani nevím na co se mě ptal, jen vím, že to bylo něco o zdravém životním stylu a jestli bych mu okrájela tuk u vepřového kolene… což bych samozřejmě udělala :-). Moc na takovéto veřejné vystupování nejsem, jsem spíš introvert a nejraději se projevuji právě na blogu. Takže nevím jak jsem působila na ostatní, ale uvnitř jsem byla nervózní jak hrom, na povrchu zpocená a rudá… Ale třeba bych si na to vystupování časem zvykla (to jako až budu ta slavná kuchařka… :-) ).
Kniha se pokřtila sektem, kterým jsme si i připili (bylo dobré, o moc lepší než nabízené víno – pardon, muselo to ven…). Každý dostal jinou skleničku, prý proto, že jsme každý jiný. Nevím, nevím, jestli to náhodou nebylo kvůli tomu, že už tolik stejných skleniček nenašli… :-).
Myslím, že křtu se zúčastnilo 11 blogerů ze 20. Škoda jen, že nepřišla Jana Klinkovská z blogu Sweet pixel blog, na jejímž blogu ujíždím (má úúúžasný fotky). Ale třeba se potkáme při jiné příležitosti.
Po přípitku byla “volná zábava”, tj. každý si mohl dělat co chtěl: seznamovat se s ostatními, jen tak sedět a pozorovat dění kolem sebe nebo jít domů. Byla jsem velice mile překvapená, když mě přišla pozdravit čtenářka Klára. Ještě se mi to nikdy nestalo, že bych poznala přes blog někoho “cizího”, ale bylo to strašně milé. Byla jsem hodně zaskočená a asi i z toho všeho dění kolem a tak doufám, že jsem nepůsobila divně a Kláru jsem jako čtenářku neztratila :-).
Chvíli jsme ještě poseděli a pak vyrazili do noční večerní Prahy. Zastavili jsme se na večeři a další vínko (tentokrát bylo dobré – bylo italské) do Modré zahrady na Národní třídě, kam chodíme, kdykoli jsme v Praze. Uvažovali jsme, jestli nezajít do nějaké vyhlášené restaurace, ale spíš jsme měli chuť na něco nenáročného a hlavně osvědčeného. Modrá zahrada opět nezklamala (jen jsem byla překvapená, že se tam může všude kouřit), u mě zvítězily špenátové fettuccine s lososem, u manžela pizza a pivo.
Jakmile jsme dojedli, bylo nutné večeři trochu strávit procházkou. Vzali jsme to k Národnímu divadlu, podél Vltavy ke Karlovu mostu, na Staroměstské náměstí a přes Celetnou až k Prašné bráně. Prostě typičtí turisté! Na Staromák jsme přišli právě v celou tak jsme si užili i orloj :-).
Na hotelu jsem padla únavou (a asi to bylo trochu i tím vínkem…) do postele a spala jsem nerušeným spánkem až do sedmi, což je v dnešní době naprostý luxus!! Snídani v hotelu jsme nevyužili (11 EUR na osobu nám přišlo docela dost), protože jsme měli v plánu něco jiného: snídani ve Starbucks! Na tuto snídani jsem se těšila od té doby co jsem se rozhodla jet na křest. A popravdě to bylo jedno velké PRO, když jsem na začátku zvažovala jestli mám jet nebo ne. Někdo Starbucksem pohrdá a věřím, že kdybychom ho měli v Brně tak se mi třeba taky zprotiví (i když nemyslím si, že by tomu tak bylo…), ale já to tam mám ráda – to prostředí, tu atmosféru i ti lidi mi přijdou v pohodě a hlavně mají dobré kafíčko. Snídaně byla jak jinak vynikající. Dala jsem si pomerančovo citrónový muffin a středně velké sójové latte s dvěma pumpičkami pumkin spice. Chtěla jsem konečně pumpkin spice latte ochutnat a byla to láska na první ochutnání. Pořád jsem o tom musela básnit a myslím, že manžel byl rád, že musí na jednání… :-). Plánovala jsem, že si koupím ještě jedno malé na cestu domů, ale nějak to nevyšlo… Bojím se, že to bylo první a poslední dýňové latte, co jsem letos měla. Ach jooo!
Jak jsem říkala, manžel měl ráno domluvené jednání a já vyrazila na nákupy. Musela jsem využít toho, že mám docela dost času a hlavně, že mi nekňourá Kuba v kočárku. Moc jsem se nerozšoupla a koupila jsem jen pár nezbytností (jako např. velice potřebnou sportovní podprsenku a Kubovi dáreček z výletu).
Dopoledne uteklo velice rychle a s manželem jsme se opět vydali směr Hlavní nádraží. Opět jsme si koupili oběd do vlaku (tentokrát i já…) a vyrazili na nástupiště, kde jsme se dozvěděli, že vlak má 10 minut zpoždění. Nu což… vlak následně přijel, my si našli pěkné místečko a za nedlouho jsme se rozjeli směr Brno.
Zpětně hodnotím výlet do Prahy jako velice pozitivní. Zúčastnila jsem se křtu knihy, prožila si svých 5 minut slávy a bylo moc příjemné na chvíli zapomenout na starosti mámy a užívat si chvíli jenom jako já. Kubu miluju z celého srdce, ale zastávám názor, že občas je potřeba změna prostředí a lidí kolem sebe, což je prospěšné nejen pro mě jako mámu, ale i pro Kubu. I když jsme byli bez sebe jen něco víc než 24 hodin, zase jsem se na něj těšila. A hned se mi zlepšila nálada, když jsem viděla ten jeho úsměv jak na mě mamka s Kubou čekali na rohu ulice, když jsem si ho jela vyzvednout. Kdykoli si pro něj jedu, dělá, že mě nezná – jakoby byl uražený, že jsem ho opustila, ale já doufám a věřím, že má radost, že mě vidí. Zvlášť, když dostal parádní letadlo, které jsme mu z výletu dovezli… :-).
A teď k tomu dárku… :-)
Je to můj první dárek pro vás tak doufám, že o něj bude velký zájem. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, určitě o něj bude velký zájem, protože je to MEGA dárek!!
Jeden z vás totiž ode mě dostane výtisk knihy o Foodblogerech (a jestli budete chtít, můžu vám ho i podepsat…). A co musíte pro to udělat? Nebojte, rozhodně nic složitého to nebude. Stačí zanechat pod tímto článkem odpověď na otázku:
Jak jste se dozvěděli o mém blogu?
Já poté náhodně vyberu jednoho z vás, kterému knížku zašlu.
Tak neváhejte a piště, čas máte do 10. listopadu 2013.
Milá Pavlo, moc gratuluji k těm pěti minutám slávy:D.Musí Tě to neskutečně dobít energií (omluva za tykání:D) a chutí pokračovat v psaní blogu, který je určitě pro hodně lidí inspirací jak se dá chutně a zdravě jíst. No a teď k Tvé otázce. Je to už docela dlouho (tři roky), ale nejspíš jsem zase hledala nějaký recept, co bych mohla odzkoušet na své rodině a náhoda tomu chtěla abych rozklikla i Tvé stránky. Ale náhoda už nebyla, že jsem si Tvůj blog po prostudování okamžitě ukládala do oblíbených položek (posléze i život s drobečkem). Takže tak :D. Než se rozloučím ještě jednou gratuluji a těším se na další recepty.Aneta.
OdpovědětVymazatTaké gratuluji k úspěchu! Myslím, že si to plně zasloužíte :) Na Váš blog jsem narazila jako jeden z prvních, a bylo to skrze rady o běhání - a protože kromě toho moc ráda peču i vařím, recepty a milé povídání k tomu byly důvodem navíc, proč se sem vracet. Ať Vám blogování dlouho vydrží! :) Eva
OdpovědětVymazatTiež sa pripájam ku gratuláciám a dúfam, že vám to písanie blogu ešte dlho vydrží. Nájdem tu vždy mnoho inšpirácií.
OdpovědětVymazatBlog som myslím objavila cez google pri hľadaní nejakej zdravšej varianty muffinov. A odvtedy ho pravidelne sledujem, pretože recepty sa mi naozaj páčia :)
Pěkné počtení! Vždy to slupnu jedním dechem:-) Už ani nevím kde jsem blog objevila, možná při hledání nějakého receptu?:-)
OdpovědětVymazatja tenhle blog objevila pres puvodni blog, ale jak jsem objevila ten, to uz nevim, asi jsem se proklikala pres odkaz na nejakem jinem blogu :)
OdpovědětVymazata gratuluju ke knizce, zajima me, jake jsi vybrala menu a kdo vsechno tam publikoval!
Gratuluju k úspěchu:-) uz si přesně nepamatuju, jak jsem narazila na tenhle blog, ale myslim ze jsem se tu nějak doklikala přes ostatní blogy:)
OdpovědětVymazatAhoj, Tvůj blog mě hrozně baví. Ráda si vždycky přečtu o receptech, něco zkusím, ale musím se přiznat, že nejvíc se mi líbí články s Kubou :D Je to prostě strašně roztomilej prcek. Jak jsem se dozvěděla o blogu už moc nevím, ale asi když jsem hledala na něco recept. Mějte se celá rodinka moc hezky a pokračuj v psaní :)
OdpovědětVymazatAhoj, gratuluji ke knížce. :)
OdpovědětVymazatTaky se zúčastním soutěže... přemýšlím, už je to dlouho co tvůj blog sleduji. Narazila jsem na tvůj blog na jiném blogu, kde slečna nechala odkaz na nějaký tvůj recept :)
At premyslim, jak premyslim, tak nevim!:-) Zhruba loni touhle dobou jsem zacala na internetu hledat zdrave recepty, protoze jsem na zdrave strave vyrostla a po par letech vzdoru na VS a posleze po par letech kucharske lenosti:-) jsem se chtela dat do vareni...Tvuj blog je moc mily, na nic si nehraje, je o vareni, ale zaroven i trochu osobni, takze si clovek pocte. Recepty jsou zdrave, ale ne prehnane "alternativni" se spoustou exotickych surovin...pro me je to ideal a drobecky jsou tak jednim z mych nejoblibenejsich blogu: vyzkousela jsem uz vetsinu receptu, i kdyz priznavam, ze jen tech sladkych. Ale plechovku fazoli na tvuj burger mam ve skrini dost dlouho, tak bych se snad mohla dokopat :-) Moc gratuluju k ucasti na knizce!
OdpovědětVymazatto musel být fajn výlet. Starbucks mám taky moc ráda, ale dopřávám si tam kávu jen občas, protože moje peněženka s nimi příliš nesympatizuje;) Jinak tvůj blog už ani nevím kde jsem objevila, možná v odkazu na jiném blogu? to spíše hádám. Sleduji tě už tak dlouho že ani nevím;)
OdpovědětVymazatPavli, velká gratulace! Jsem ráda, že jsem tvůj blog objevila díky tvému pozvání na dýňový festival.
OdpovědětVymazatPS: Taky mi chybí Sturbucks:)
Ahoj Pavli, taky Ti gratuluju ke knížce. :-) Na tvůj blog mě upozornil kamarád.:-) Minulý rok k Vánocům jsem dostala silikonovou formu na muffinky a jelikož jsem do té doby neměla zkušenost s pečením muffinů, zeptala jsem se svého kamaráda, zda by mi s tím pomohl. A jelikož neměl čas za mnou přijet, poslal mi odkaz na tvoje banánové muffinky a´lla Starbucks s tím, že to určitě zvládnu. Prý je to jednoduché.:-O
OdpovědětVymazatTak jsem začala číst. Muffinky se povedly. Přítel byl nadšený. A já?? Ještě víc. Tvoje stránky jsem si rychle oblíbila a dnes to vypadá tak, že na tvé stránky musím koukat každý den a peču jedině ty tvé zdravé dobroty. :-)
Ahoj Pavli=) tak za prvé (nesmím zůstat za ostatními) a tak ti tedy také gratuluji ke knížce!! =) ...no a na tvůj blog jsem narazila úplnou náhodou, když jsem už před nějakou dobou brouzdala po internetu a hledala blogy o vaření/pečení atd. =) Doteď si vzpomínám na ten úvodní článek, který jsem zahlédla jako první-makovník =D Uložila jsem si totiž odkaz na tvůj blog do lišty záložek a vždy, když jsem ho posléze otevřela vyskočil na mě...co jiného než makovník! =D
OdpovědětVymazatMůžu říct, že tvoje stránka je výjimečná na rozdíl od ostatních- a to nejen těmi skvělými fotkami dobrot, ale především zachycenými momenty Kubíka. Je to hned mnohem více zábavnější dívat se i na fotky "ze života" a ne jen na krásně naservírované a vyfocené jídlo =) To samozřejmě platí i pro články! =)
Přeji ti do budoucna hodně štěstí a ať vám Kuba roste jako z vody!
Těším se na tvé další články.
P. =)
Ahoj Pavli, ještě jednou ti moc gratuluju! Tvůj blog sleduju od té doby, co jsem hledala informace o zdravém vaření. Bylo to loni touhle dobou na stáži v Německu. Takže v podstatě krásná náhoda :)
OdpovědětVymazatPřeju ti spoustu dalších úspěchů a hlavně chuti vařit! Lucka
Gratuluji!
OdpovědětVymazatJak jsem se dozvěděla o tvém blogu? To kdybych tak věděla. Asi když jsem hledala nějaký dobrý recept, protože těch ty máš horu... A blog mě nezklamal, jsi skvělá blogerka (a kuchařka)! Taky ráda čtu o Kubovi:)
OdpovědětVymazatNO abych pravdu řekla z počátku jsem si vůbec nevybavila odkud tvůj blog znám, ale když matně šátrám v paměti, mám pocit, že to bylo právě kvůli Starbucks a skořicovým šnekům??? Fakt nevím. Navíc mě šíleně baví to, jak se věnuješ svému synovi, jak zaznamenáváš jeho život pěkně od narození. Mám třetí dítě, snažím se s nimi dělat maximum, ale jsem proti tobě žabař. Kniha by mi udělala velikánskou radost a měla bych dárek pod stromeček, když už mě Jana Florentýna Zatloukalová zklamala a svou další knihu vydá až na jaře ;o)
OdpovědětVymazatPavli, moc gratuluji k tak velikému úspěchu! Já na Tvůj blog narazila náhodně přes vyhledávač, když jsem si před několika lety hledala recept na nějakou buchtu. Bohužel už si nevzpomenu, jaká to byla, ale vím, že jsem ji tehdy pekla a moc mi chutnala. :-) A taky musím říct, že jakmile jsem objevila Tvůj blog, nadchl mě natolik, že mi byl inspirací k založení si svého blogu! :-)
OdpovědětVymazatGratuluji k bezva uspechu :)
OdpovědětVymazatNa tvuj blog me privedla kamaradka a momentalne nadsena blogerka (http://nalehko.blogspot.cz/). Brecela jsem, ze chci nejakou zdravou sladkou snidani a ze mam malo napadu a zalejvat furt musli mlekem me nebavi. Poslala mi odkaz na toto: http://drobecky.blogspot.com/2012/02/pecena-ovesna-kase.html a ja se zamilovala. A poctive sirim dal. Uz jsem ji vytvarela spouste lidem a u vsech jsem/si zabodovala na cele care. :-)
Od te doby jsem pravidelnou ctenarkou.
Libi se mi i bezprostrednost a lehkost s jakou pises. Drzim palce, at se dari.
Gratuluju moc, to je bezva, že se vám podařil takový úspěch :-)
OdpovědětVymazatO vašem blogu jsem se dozvěděla přes fitness girl, když dávala na váš blog odkaz :-)
Popravdě ani moc netuším. Začala jsem se zajímat o zdravou výživu, takže jsem myslím hledala nějaké recepty a zřejmě mi to vyjelo vaše stránky. A od té doby jsem tu každý den :)
OdpovědětVymazattuším, že proklikem přes tvůj komentář u nějakého blogu, na který jsme společně chodili číst
OdpovědětVymazatHledala jsem recept na muffiny (už nevím jaké :-)) a zaujal mě tvůj recept na blogu. A od té doby čtu :-)
OdpovědětVymazatnarazila jsem na nej nahodne na jinem foodblogu,ktery na Drobecky odkazoval :)
OdpovědětVymazatMilá Pavlo,děkuji Vám za výborný recept na Prošívanou deku. Díky němu jsem vlastně poznala Váš blog. A jak jsem tak jukala na ostatní recepty nebude jistě tento jediný, který vyzkouším :) Přeji Vám a celé Vaší rodině krásný podzim. Karolína :)
OdpovědětVymazatNeztratila :)! Vidím, že jste si výlet do Prahy náležitě gurmánsky i cestovatelsky užili a to je dobře :). Ještě jsem si na něco vzpomněla - jak to, že vlastně nemluvíš brněnským dialektem? Když tě vyzval moderátor, abys k němu přišla, čekala jsem, že mu budeš odpovídat v hantecu :)... (určitě by nerozuměl :))
OdpovědětVymazatDobrý den, úplně náhodou při hledání receptu na humus :) a od té doby se ráda vracím ... takže to už je docela dlouhý čas, koukám :) Mějte se fajn, Jana
OdpovědětVymazatDobrý den/ahoj Pavlo.. tvůj blog jsem našla když jsem tak brouzdala po netu a hledala blogy se zdravou výživou a myslím že to byl právě blog Fitness as a lifestyle přes který jsem se dostala na tenhle blog.. má totiž tvůj blog v oblíbených blozích a tak jsem koukla co to je za blogy.. a teď opravdu můžu říct že tam byl právem, ráda se tady inspiruji různými recepty a ráda čtu všechny články.. :-)
OdpovědětVymazatO knize slyším prvně, ale vypadá zajímavě :-)
Držím palce, ať se daří nadále v blogování a Kuba vám dělá jen radost :-)
Kontakt v případě výhry: danka.salaskova@seznam.cz
Ahoj, tvůj blog jsem našla díky oblíbené http://fitnessgirl-lifestyle.blogspot.com/ a blog se mi líbí a už jsem podle něj dělala domácí loupáčky a byly vynikající :-)
OdpovědětVymazatmbodova@seznam.cz
Ahoj, už delší dobu jsem se chystala ti sem napsat díky, že tvoříš tak úžasné stránky. Stále jsem se neodvažovala a považovala jsem za nevhodné rozepisovat se o mém nadšeném sledování tvého blogu. Až teď konečně přišla příležitost svěřit se ti s mou závislostí :)
OdpovědětVymazatTvůj blog sleduji už od doby, co jsem byla těhotná. Pamatuji si, že jsem hledala nějaký recept (už vůbec netuším jaký) a narazila jsem na tvůj nezapomenutelný blog. Potěšilo mě, že píšeš i o svém drobečkovi. Mnohokrát (po narození malé) jsem na tvých stránkách hledala radu. Bojovali jsme se spaním, jezením,...a stále bojujeme - dnes už s 15ti měsíční holčičkou :) Těší mě, že si nehraješ na hrdinku a píšeš vše otevřeně a pravdivě. Člověka hned zahřeje u srdíčka, že není jediný na světě, co se učí vše za pochodu :)
Co jsem začala sledovat tvůj blog, tak jsem zkoušela vařit (péct) snad každý druhý recept a dost z nich pravidelně vařím (peču). Abych řekla (napsala) pravdu, tak můj život se úplně změnit (po narození Kačulky) a teď je na prvním místě dcerka, takže vše se točí kolem ní. Když jsem zjistila, že budeš končit s "život s drobečkem", tak mě to dost mrzelo (až vyděsilo). Bylo to mé oblíbené čtení. Jak už jsem psala - hledala jsem ve tvých článcích dost rad nebo taky jsem se jen potřebovala ujistit, že je vše v pořádku, že se to samé děje i jinde. V té době jsem zjistila, že jsu na tvém psaní závislá. Potěšilo mě, že dál píšeš o Kubovi a dalších tvým životních událostech (a že jsi nezůstala jen u receptů). Je to příjemné zpestření mezi tvými úžasnými recepty. Líbí se mi, že je máš tak praktické: ze surovin co se často používají, většinou je jídlo rychle připravené (což je dost důležité pro maminy na mateřské) a dokonce je dost jídel vhodných i pro malé děti (což je taky další plus). V poslední době navštěvuji tvé stránky pravidelně jednou týdně. Asi ani netušíš kolika lidem jsi příjemně zasáhla do života :) Přeji ti hodně úspěchu při vaření, tvoření kuchařky, běhání a taky při tvoření šťasné rodiny. A prosím, pokračuj dál v psaní :) Děkuji, Šárka.
Jó to jsem si jednou takhle koupila pytlík ovesných vloček a ocitla se před zásadní otázkou, co si s nimi počít. Normálně mám nejdřív vyhlédnutý recept nebo alespoň plán, ale tentokrát to bylo naopak. No a pak jsem se přes kyberprostor proklikala kdo ví kudy až na Drobečky. Vločky padly na "zdravé" muffinky a müsli tyčinky. Od té doby se vracím pro další nápady na zdravější pečení a vaření, jelikož mám doma také drobečka. Přeji hodně úspěchů. Lenka
OdpovědětVymazatAhoj o blogu jsem se dozvěděla od kamarádky a strašně moc ji za to děkuji, protože si mi velkou inspirací :) Některé tvoje recepty jsem si tak oblíbila, že nepotřebuji už ani návod.
OdpovědětVymazatTěším se na další recepty. Měj se pěkně a pokračuj dál v tom co děláš. Terka P.
Ahoj Pavli, na "Drobečky" jsem se dostala přes "Život s drobečkem" o kterém jsi mi řekla a který jsem milovala a doteď se moc teším na články o Kubovi, abych byla připravena, co mě za pár měsíců čeká a na co se můžu těšit! Ohledně běhání - obdivuji, ale následovat asi určitě nebudu, o vašem rodinném životě - úžasný, je to jako nakukovat klíčovou dírkou, ale bez strachu, že budu nachytaná :-), my už třeba víme, že příští dovolenou budeme trávit s buvoly! Jsi mi inspirací, co všechno se dá s prckem zvládnout! Iva Kappová
OdpovědětVymazatP.S. Až mě "náhodně vybereš" prosím si podpis s věnováním :-)