úterý 12. listopadu 2013

Jeden den v životě skoro 20 ti měsíčního kluka

Naposledy jsem vás provázela naším dnem, když bylo Kubovi 11 měsíců, což je strašně dlouhá doba! Říkala jsem si, že vzhledem k tomu, že Kubův vývoj už není takový rychlý a změny se projevují spíš pomaleji než každý měsíc, nemá cenu psát měsíční rekapitulace, protože bych psala pořád to stejné dokola.

Ale abyste trochu nakoukli do našeho soukromí a dozvěděli se co s Kubou celé dny děláme, mám pro vás další ukázku jednoho dne – co jsme dělali, co jsme jedli, kde jsme byli… a tak…

5:21 Budíček

Kuba vstává. Z vedlejšího pokoje slyšíme kňourání, což značí, že je Kuba vzhůru a nám začíná den. Manžel pro něj zajde a ještě ho donese k nám do postele, kde Kuba ještě půl hodinky polehává – střídavě na mně, na manželovi, půl na půl… Už ale neusne. Když se rozhodne, že už ho to polehávání nebaví, slézá dolů z postele. Jako každé ráno se mi snaží vzít z nočního stolku brýle a když mu to zakážu, nastartuje ke dveřím. Pomalu se vymotávám z postele a valím za ním.

6:00 Snídaně

S Kubou společně vaříme čaj. Já postavím vodu a Kuba dá sáčky do hrníčků. Poté jdu Kubu přebalit a převlíct z pyžama. Já v pyžamu zůstávám dál :-).

Chystám snídani, Kuba chodí po kuchyni a předsíni a zkoumá, kam by mohl vylézt. Naštěstí je snídaně brzo hotová a Kubu usazuji do židličky, kde je aspoň chvíli v klidu. Vypije lahvičku džusu na ex (džus:voda 1:10), ale snídaně ho neláká. Každý den je to stejné, vždycky si jen tak něčeho málo zobne, ale že by se najedl pořádně, to ne.

Naše snídaně

DSC_0107DSC_0109

Já mám jablečnou buchtu přelitou jogurtem, Kuba má jablečnou buchtu a banán. Snědl jeden kousek buchty a 2 kolečka banánu. Aspoň něco…

Po chvíli ho to přestane bavit a chce ze židličky. Tentokrát se chce dostat ke klíči do špajzu… Přisune si židličku a už je tam!

DSC_0116DSC_0117

6:30 Táta vstává

Jdeme probudit tátu. Ráno míváme služby – jeden den vstává s Kubou manžel, druhý den já – a tak si manžel mohl dnes přispat. Bohužel měl v 8 jednání tak si to moc neužil…

Táta se jde nachystat a Kuba valí samozřejmě za ním. Mám čas trochu poklidit kuchyni po snídani a chvíli vydechnout. Bohužel to netrvá dlouho… Táta jde snídat, Kuba mu sedí na klíně. Občas si ještě něčeho zobne – tátovy snídaně jsou většinou lepší, jenže dnes měl táta také jablečnou buchtu :-).

DSC_0123

7:15 Táta odchází do práce

Dáme tátovi pusu a vypravíme ho do práce. Ještě mu zamáváme z okna (každodenní rituál) a já prosím Kubu, aby mi šel uvařit kávu, kterou nutně potřebuji! Vaření kávy je Kubova snad nejoblíbenější činnost. Vyleze na židli, zapne kávovar, vhodí kapsli, nastaví hrnek a stiskne tlačítko. Pak si zatleská, jak se mu to povedlo :-). ¨

DSC_0124DSC_0130

7:30 Hraní

Kuba dostane kakao a oba si své nápoje odneseme do obýváku, kde Kuba okamžitě zapíná televizi. Samozřejmě, že ho hned přestane bavit a tak si mi sedne na klín a kreslíme si.

DSC_0131

Celé dopoledne si hrajeme, čteme si, kreslíme si, chvíli spolu, chvíli sám, až najednou slyším ránu a Kubovo “he?”

DSC_0134DSC_0137

Z nějakého nepochopitelného důvodu se Kuba snažil dostat za televizi a shodil při tom kytku. Na bílý koberec… A tak se jde pro vysavač a Kuba je nadšený, že může vysávat. Kdo ví, jestli to neudělal záměrně… :-). A vysál skoro celý obývák! To vypadá, že využívám dětské pracovní síly, ale kdybyste viděli jak mi bral vysavač z ruky, než jsem vysála tu hlínu, tak byste pochopili :-). Řekla bych, že po vaření kávy je vysávání jeho druhá nejoblíbenější činnost.

DSC_0139DSC_0141

9:00 Svačina, příprava na odchod

Kuba svačí ovocnou přesnídávku. Chce jíst sám, což u takového pribináčku není problém, ale ovocná přesnídávka je poněkud tekutější… Nechám ho, stejně by ode mě nechtěl a ty tepláky stejně chtějí vyprat… Po dojezení jednoho kelímku se dožaduje dalšího, ze kterého si vezme už jen pár lžiček (což mi bylo jasné hned od začátku, ale nechtěl si to nechat vysvětlit…).

IMG_1727

Převlíkám plínu, oblíkáme punčocháče a zvoní pošťák s balíkem. Hodím na Kubu bundu, na nohy mu dám gumáky (nejjednodušší obuv) a seběhneme ke dveřím otevřít. Přebíráme balík, valíme zpět nahoru, dooblíkám Kubu a sebe a vyrážíme ven.

IMG_1730

10:30 Angličtina

V říjnu jsme začali s Kubou chodit na angličtinu. Je to angličtina pro něj, nikoli pro mě jak si mnozí mylně myslí. Kuba dostal kurz jako dárek od mého bratra k minulým vánocům, jenže v zimě se kurz neotevřel tak jsme museli čekat až do října. Chodíme do jazykovky ASPENA a jedná se o metodu Helen Doron, která je založena na pravidelném opakovaném poslechu a tak každou hodinu zpíváme stejné písničky, ukazujeme si stejné obrázky, hrajeme stejné hry a děti se u toho údajně učí. Byli jsme tam teprve třikrát a nemyslím si, že by z toho byl Kuba zatím nějak chytrý, ale dnes při odchodu zamával na “bye-bye” tak uvidíme, jestli nebude mluvit dřív anglicky než česky…

11:30 Cesta domů, oběd

Vzhledem k brzkému vstávání je Kuba ke konci hodiny hotový. Nepřidal tomu ani poslech ukolébavky, kdy Kuba na mě nehnutě ležel a já jen čekala, kdy zavře oči. Kdyby ji pustili ještě jednou, zaručeně by usnul.

Z tohoto důvodu volím nejrychlejší způsob cesty domů – tramvají. Tramvaje má Kuba rád a rád jimi jezdí – drží se tyče, mačká tlačítka (i když nemá…) – a to ho udržuje ve stavu bdělosti. Normálně chodíme pěšky, máme zhruba 20 minut chůze, ale dnes by to až domů nevydržel.

Doma rychle ohřívám oběd – zapékaný květák s těstovinami a špenátem, který jsme měli včera na večeři (recept bude!), ale zhruba až na 5 kousků těstovin zůstává Kubův oběd nedotčen. Je hodně unavený a už by se nejraději viděl v postýlce a tak jsem ráda, že snědl ještě skoro celý banán, který si vykňučel. No, oběd nic moc…

DSC_0143DSC_0147

12:30 Spánek

Kuba usíná relativně rychle. Zazpívám mu pár písniček a usíná mi na hrudi. Přenesu ho do postýlky a nemůžu si ho nevyfotit… Drobeček malej!

IMG_1715

Zatímco spí tak poklidím trochu kuchyň, uvařím si kafe a sedám k počítači. Konečně chvíle klidu! Něco si přečtu a začnu psát tento příspěvek.

DSC_0149

14:00 Kuba je vzhůru

Hodinka a půl spánku není moc, zvlášť, když vstával před půl šestou ráno… Poslední tři dny spává odpoledne jen něco přes hodinku, což se mi moc nezamlouvá. Snad ho to brzy přejde a třeba zítra dá tříhodinovku :-).

Naštěstí má dobrou náladu, ale chce se tulit a chovat. Chvilku se pomazlíme, projdeme celý byt (pospánkový rituál) a dáme svačinu.

IMG_1720IMG_1723

Využívám toho, že není ještě moc pozdě a vyrážíme do Ikey. Po čtvrté hodině bychom se tak akorát dostali do zácpy, ale kolem třetí to ještě ujde. Obléct a nachystat Kubu je opět boj. Po pár prohraných bitvách nakonec vítězím a Kuba je připraven k odchodu.

IMG_1728

15:30 Ikea

Do Ikey jsme měli namířeno pro jednu zásadní věc, a to zarážku na postel. Kuba se totiž rozhodl, že se naučí vylézat z postýlky, což nás trochu vyděsilo a už jsme si představovali, že přepadne a spadne hlavou na zem.

IMG_1733

Předem jsem si zjistila, kde zarážku najdeme a tak je návštěva Ikey poměrně rychlá. Díky bohu za zkratky! Kuba chce samozřejmě všechno prozkoumávat a dává mi to najevo, ale naštěstí ho udržuji v kočárku a dočasně ho zabavuji balíčkem brček.

Slibuji mu, že když bude hodný, dojdeme koupit loupáček. Svůj slib dodržuji a i když nebyl úplně nejhodnější, dostává sváču do kočáru. Je mi blbé koupit v Tescu jen jeden loupáček, navíc ho hned dát Kubovi do ruky a tak jich beru tři kusy – aspoň bude na snídani. Naštěstí pro nás (naneštěstí pro Tesco) mi pan pokladní namarkoval jen dva… :-).

IMG_1738

Cesta domů je dobrodružnější, bereme to po dálnici, ale i tak je to trochu ucpané. Kuba dnes není očividně naladěn na cestování a tak kňourá skoro celou cestu. Poté co shazuje všechny hračky na zem, si začíná rozvazovat botu, a to ho naštěstí na chvíli zabavuje.

16:30 Konečně doma

Zaparkujeme v garáži, vyzvedáme taťku z práce a vyrážíme k domovu.

DSC_0153

Kluci se pouští do montování postýlky a já vyrážím běhat. Ta Ikea mě dost vyčerpala a potřebuji se vybít. A pomohlo to! Nevím kolik jsem uběhla kilometrů, ale nádherně jsem si pročistila hlavu, zapomněla na to, jak byl Kuba protivný a pěkně jsem se protáhla.

IMG_1742

Po necelé hodince přiběhnu domů, postýlka je předělaná a Kuba mi hned musí ukázat, jak do ní umí vlézt. Paráda, jsem zvědavá na dnešní noc…

DSC_0162

18:00 Příprava večeře

Ještě zpocená (spíš zmrzlá – tam byla kosa!!) chystám Kubovi večeři. Samozřejmě mi musí pomáhat a tak spolu mažeme chleba a krájíme sýr.

DSC_0169DSC_0172

O večeři zatím nejeví zájem tak jdu do sprchy s tím, že to zkusíme později.

18:45 Večerníček, večeře (2. pokus)

Pustíme večerníček (Maxipes Fík) a zkoušíme dát Kubovi chleba se sýrem a jogurt. Chleba si dvakrát kousne a jogurtu si dá 3 lžičky… Nic moc… Vymýšlím další plán.

19:00 Večeře (3. pokus)

Měla jsem v plánu udělat nám s manželem k večeři krůtí maso na prudko, které jsem měla naložené v lednici a už chtělo spotřebovat. Oba už máme hlad a navíc, Kuba by si taky mohl trochu dát a konečně se najíst.

Moje večeře: pita chléb plněný krůtími kousky s restovanou paprikou, cherry rajčátky a s lučinovo-hořčičnou zálivkou. Zní to honosně, ale bylo to hotové do 20 minut :-).

DSC_0175

No jo, je to masožravec! Krůta mu konečně jede. Zajídá ji chlebem a zapíjí vodou. Chybí mu zelenina, ale to napravíme zítra. Aspoň že snědl odpoledne kus jablka…

DSC_0176DSC_0177

19:30 Příprava na spaní

Jak to bývá zvykem, když je čas jít spát, Kuba ožívá. Objevuje hračky, se kterými si nehrál několik týdnů, hraje si z vysavačem, který zůstal neuklizen v obýváku, pouští televizi atd. Dostat ho do koupelny, aby si vyčistil zuby, není jednoduché.

DSC_0179

Nalákám ho na tekoucí vodu a kelímky, které má u umyvadla a kterými si přelívá vodu. Vyčistíme zuby, umyjeme obličej a ruce, ošplouchneme zadek ve sprše a hurá pro čistou plínu. Převlíknu ho do pyžama a ještě se k němu přitulím než ho odevzdám tátovi, který uspává. Oba dostanou pusu a já odcházím.

DSC_0183

20:00 Spánek

Kuba usíná, já poklízím kuchyň (opět), vařím si čaj a jdu psát tento příspěvek.

Je 22:00 a já jdu spát! Zítra nás čeká další den :-)

25 komentářů:

  1. Páni, to je strašně akční! Asi bych padala únavou už při obědě i s Kubíkem :D Můžu se jen zeptat na ten pospánkový rituál - obcházení pokojů?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je tak: Kuba se probudí, postaví se v postýlce a začne si povídat nebo kňourat. Já k němu přijdu, vezmu ho do náruče a on natahuje ruku a ukazuje kam máme jít. Většinou tak dojdeme do kuchyně (přes obývák a předsíň), kde dostane svačinu. Asi potřebuje zjistit co se změnilo když spal :-)

      Vymazat
  2. Kuba ma nadherny pyzamko! Jinak vzhledem k memu veku, kdy bych uz o potomcich taky mela premyslet, je tohle presne typ clanku, ktere ctu nejradsi:-) Jsem zvedava, jake budou Tve dojmy na konci toho kurz anglictiny, ja jsem ke kurzum pro batolata (krom plavani) priznam se docela skepticka...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky nečekám, že by Kuba začal plyně mluvit anglicky, ale jak jsem se toho ze začátku bála tak to není vůbec špatné. Ze začátku na mě Kuba koukal dost divně, když jsem na něj začala mluvit anglicky, ale teď to vypadá, že už si zvykl... Uvidíme jak to půjde dál.

      Vymazat
  3. Tyhle články mám u tebe nejraději, je to moc hezké, přála bych si taky být taková akční a šikovná mamka :-) Janca

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Janco! To spíš Kuba je akční dítě a já ho jen musím stíhat :-).

      Vymazat
  4. Koukám, že toho fakt stihnete za den hodně. Já jsem ráda, když si můžu dlouho pospat a jsem zvyklá na ten svůj vysokoškolský život, takže si nedokážu představit denně vstávat tak brzo a ještě být celej den akční s prckem :D no obdivuju tě. A Kuba je samozřejmě fešák a taky vypadá na pěknýho rošťáka :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, na svoje studentská léta taky vzpomínám a dost jsem si je užila... I když vstáváme hodně brzy a celý den je fofr, za nic na světě bych neměnila. Manžel slibuje, že se vyspíme až budeme v důchodu a navíc jsem si asi na ten režim už zvykla.

      Vymazat
  5. Ahoj Pavli, já jsem tak ráda, že další normální dítě (jako to naše) normálních rodičů (jako my:-) vstává tak brzy! Jaká úleva! Jsem jinak obklopena neuvěřitelně dlouho spícími dětmi, třeba do osmi a jedna známá si dokonce musí natahovat budík, když někam brzy ráno (tj. kolem deváté) jdou... a to ranní střídání s manželem a že on večer malého ukládá je moc fajn, asi to taky zavedu, až přestanu kojit :-) Jinak Kuba Tě umí celodenně zabavit, že? Co jsme to dělaly, když jsme ty děti neměly? já si nevzpomínám, je to už tak dlouho! A co nočník? ještě neřešíš?
    Těším se na další povídání a přeju pohodový podzim, Iva Kappová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Ivi, my máme kolem sebe taky spící děti, teda spíš všichni jsou spící jen my jsme nespící... A taky nechápu, když jdeme na půl desátou na cvičení, že si ostatní maminky stěžují, že je to moc brzy a že si musí natahovat budík... Třeba se taky jednou dočkáme :-). A co jsme dělaly před dětmi? To si už fakt nepamatuju! Asi jsme se musely hodně nudit...
      Jinak nočník řeším spíš já... Kuba ho odmítá... Už začínám být zoufalá. Asi zavedu tvrdý režim (bez plíny), ale bojím se, že vyměknu... Co vy?

      Vymazat
  6. Mě se strašně líbí, jak se ti prckové tváří jak největší neviňátka :D Moc pěkný příspěvek, krásně mi vylepšil den :) Ať se daří!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, vždycky když Kuba něco vyvede tak na mě koukne těma velkýma očima a já mám chuť mu místo na zadek dát velkou pusu! Díky za komentář :-)

      Vymazat
  7. Dobrý den, Pavlo, děkuji za Váš blog. Narazila jsem na něj náhodou, jsem na MD, fáze čekací a tak jsem se rozhodla si čas zkrátit vyzkoušením něčeho nového, v mém případě naučení se péct. Podotýkám, že jsem před tím neupekla nikdy nic jiného kromě štrůdlu z kupovaného listového těsta. A nyní? Vyzkoušela jsem již: banánové muffiny, makovník, muffiny jako ze Starbucks, musli, loupáčky. Vše se dle Vašich návodů povedlo hned na první pokus, což mne opravdu vzhledem k mým zkušenostem a šikovnosti překvapilo :-). Manžel jen zírá a kyne :-). Díky moc za inspiraci. Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Katko! Tak to mě moc těší, že se ti pečení daří! Vždy, když dám na blog nějaký recept tak si říkám, co když se to ostatním nepovede... A pokaždé mě potěší, když mi někdo napíše, jak se to či ono krásně povedlo. Díky za komentář a snad se tu budeš inspirovat dál (i když vím z vlastní zkušenosti, že jak se mimčo narodí, moc času na pečení a vlastně vůbec na nic nebude...)

      Vymazat
  8. Tyhle články mám moc ráda :) Asi proto, že mám stejného prcka. Nočník nám taky nejde, ale žádný stres. :D Obdivuju tě, že chodíš takhle běhat. Ještě na podzim. To já usínám za dne :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenko, jsem ráda, že jsme s tím nočníkem na stejné vlně... Vůbec se nestresuju, však ono to jednou přijde... A to běhání mě právě dobíjí energií takže běhám co to jde, mám pak lepší náladu :-)

      Vymazat
  9. deti nemam,ale tohle me uplne dojalo:) Moc krasne se to cte,je to vtipne,psane s nadhledem. P.S. Maly je moc sikovny

    OdpovědětVymazat
  10. Kuba je v obličeji celej táta:) Ale obdivuji tě/Vás, že to zvládáte takhle s úsměvem. Taky jsem byla o víkendu v Ikey:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, ono to není vždy s úsměvem, ale jde to... :-)

      Vymazat
  11. To je krásné, náhodou jsem narazila tvůj blog a tento článek mě tak zaujal, že jsem ti to tu skoro celé prošmejdila (paráda:-).
    PS: Máš krásného kloučka a máte to doma (hlavně ty rituály) moc pěkně zařízené.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc a doufám, že se tu na nějaký čas zdržíš :-).

      Vymazat
  12. Pavli, tvůj článek se mi tak moc líbil, že uvažuju, že bych taky takový taky stvořila, tak se chci zeptat, jestli ti to nevadí :-)
    A jinak u nás taky nejsou kluci spící, naštěstí doba, kdy Kuba vstával o půl páté ráno je pryč (teď je to většinou kolem šesté), ale člověk toho zase spoustu stihne, když musí vstávat tak brzy :-)
    A jinak nočník bych neřešila, stejně je teď zima a učit dítě bez plínek na zimu je na houby. Stejně pokud si ještě neumí říct, nemá cenu to řešit. A kluci jsou v učení na nočník/záchod o dost pomalejší, takže to chce čas.
    Jo a jinak koukám, že Kubíček toho moc nesní, nezkoušela jsi mu dát třeba do ruky celý oloupaný banán, u našeho Kubíka to zabralo, jak ho měl na kousky, nesnědl skoro nic, ale jak dostal do ruky celý (a viděl třeba staršího brášku s banánem nebo mě - příklad je důležitý), tak ho zdlábl celý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víš, že nevadí! Strašně ráda tento typ článků čtu, protože můžu porovnávat jaké to máme my a jak to chodí u ostatních. A už se moc těším až se dozvím jak probíhá váš den!
      Nočník fakt nehrotím, ještě si neřekne a tak ho občas na nočník posadím, čteme si, ale většinou pak vstane, začne lítat po bytě s nahým zadkem a když mám štěstí tak nic nepočůrá :-).
      Je pravda, že Kuba není moc velký jedlík. Je ale hodně masový a rybový a když má opravdu hlad tak se až divím kam to dává. Snažím se vymýšlet zajímavé svačiny, ale on stejně chce ty svoje Matyldy a Lipánky, občas jogurt tak se asi přestanu snažit, protože to pak jím já :-). Jinak co se týče banánu, ty sní tak dva denně - většinou dopoledne a pak ještě třeba po večeři. Bojím se, aby se z něj nestala opice... Všechno záleží na jeho náladě a mojí snaze ji odhadnout: někdy chce namazaný rohlík vcelku, někdy na kousky, někdy chce jíst sám, někdy chce abych ho krmila, jeden den mu tvrdý sýr chutná, druhý den už ne... Ale to asi k tomuto věku patří :-)

      Vymazat