neděle 23. června 2013

Několik rad pro běh v horku

To je teda vedro!!

I když to vypadá nadějně a na několik dní by se mělo ochladit (jupí), je teprve červen a léto je ještě před námi. Léto rozhodně nepatří mezi moje nejoblíbenější roční období, dokonce si troufnu říct, že je to moje nejméně oblíbené období. Kdykoli je mi nesnesitelné teplo tak vzpomínám, jaké to bylo v zimě (nebo v podstatě před 10 dny…), kdy jsem se nepotila, kdykoli jsem se pohnula a kdy jsem nevyhledávala útočiště, kde bych se schovala před výhní.

Ale ať chci nebo ne, léto tu je a ještě tu několik dlouhých týdnů bude a já se s tím (ostatně jako každý rok) budu muset sžít.

No a to bych nebyla já, abych si to léto nezpříjemnila nějakou bojovkou. Konkrétně jde o to, že jsem se přihlásila (a taky už zaplatila) na Půlmaraton Moravským krasem, který se běží 31.8. To znamená, že celý běžecký trénink budu absolvovat v červenci a srpnu, tedy v těch největších vedrech. Sice neznám předpověď na celé léto, ale něco mi říká, že bude teplo… Běhání v létě má svoje kouzlo – je dlouho vidět, nemusím se oblíkat do několika vrstev (ať žijí běhací tílečka!!)…

… no a to je asi tak vše co mě napadá.

IMG_1089

Jinak je běh v horku utrpením – asfalt se vám lepí na boty, zpotíte se jen co uděláte první krok (pokud se ovšem nezpotíte už při zavazování tkaniček u bot…), celková výkonnost se sníží a výmluv, proč si raději dát na zastíněné zahrádce vychlazené pivko, se naskytuje čím dál víc…

Jenže jestli jste na tom podobně jako já a máte před sebou závod, na který se potřebujete připravit (protože jste si třeba jako já dali skoro měsíční pauzu od běhání), nic jiného než vyběhnout vám nezbývá… Naštěstí mě běh zase začal bavit a tak se k běhu v horku nemusím moc přemlouvat.

IMG_1088

Aby mě z toho horka neporazilo, dodržuji několik pravidel, která mi dělají běh v letních měsících příjemnější a hlavně snesitelnější:

Pít, pít, pít

To je pro mě asi nejdůležitější pravidlo. Musím pít nejen před a po běhu, ale je pro mě důležité se důkladně zavlažovat celý den. Na delší běhy (přes hodinu) si dokonce s sebou beru láhev s pitím, což je sice otrava, ale zase je příjemné mít během výběhu možnost se napít a doplnit vypocené tekutiny. Když nejsem dostatečně zavlažená, bolí mě hlava, cítím se unavená a celkově se mi sníží výkonnost. Běh mě potom nebaví, záměrně si zkracuji trasu, abych už to měla za sebou.

Po běhu je dobré doplnit tekutiny i nějakým sportovním nápojem, kterým tělu doplníte vitaminy a minerální látky, které jste během výkonu vypotili. Je pravda, že toto pravidlo moc nedodržuji, protože si nikdy nevzpomenu si sportovní nápoj koupit a tak si místo jedné skleničky vody dám třeba pomerančový džus – není to sice totéž, ale takový vychlazený pomerančový džus po běhu báječně osvěží a přiznám se, že se na skleničku džusu těším skoro celý běh.

IMG_1098

Když slunce nepálí

Léto znamená dlouhé dny a tudíž hodně světla. Proto si na běh vybírám dobu, kdy sluníčko už moc nepálí – tedy kdy teprve vychází nebo kdy už zapadá – tzn. buď brzy ráno nebo pozdě večer. Přiznám se, že raději vybíhám ráno, protože mi přijde, že je přeci jen chladněji než večer, kdy jsou silnice a domy ještě rozpálené. Když jsem chodila do práce, běhala jsem výhradně ráno. V práci jsem musela být v 9 a měla jsem tak spoustu času na běh, sprchu, snídani a cestu do práce. S Kubou je teď situace jiná a už nezáleží jen na mě. Výběhy si většinou plánuji dopředu tak, aby manžel mohl v mezidobí pohlídat Kubu. Ono to totiž není jen o tom pohlídat Kubu, když jsem venku, ale souvisí s tím i následná sprcha atd. což vyžaduje důkladné plánování.

IMG_1093

Takže teď běhám buď ráno jak se Kuba probudí, poté, co mu nachystám snídani a snídají tak s manželem společně nebo večer, kdy Kuba usíná (pokud ovšem zrovna nevyžaduje, abych ho uspávala já, což se poslední dobou stává víc než bych chtěla…). Každé má svoje pro a proti – ráno je příjemněji, ale zase jsem ve větším spěchu, aby mohl manžel zavčas do práce, večer je větší teplo, přiběhnu taky docela pozdě, takže než se vysprchuji a nachystám večeři je třeba půl desáté, ale zase na mě už většinou nečekají žádné větší povinnosti – jen sprcha, večeře a spánek.

Pokud je snesitelněji, klidně vyběhnu i přes den. I tak si ale vybírám trasy ve stínu a vyhýbám se asfaltu, ze kterého sálá teplo. Ideální jsou polní nebo lesní cesty.

IMG_1087

Tílečka a kraťásky

Na běhání v létě mám asi nejraději běhací tílečka a kraťásky. Je to asi taková moje úchylka, ale aspoň mě to motivuje častěji vyběhnout. Když je fakt pařák, mám nejraději světlá, volná tílka, co mají v sobě už všitou podprsenku. Pro nás méně vyvinuté to bohatě stačí – většina těchto podprsenek je dostatečně pevná – a odpadá tak další vrstva oblečení, která by mě zahřívala. Kraťasy používám asi dvoje nebo troje – mám specifické požadavky, které moc současných modelů nesplňuje (zajímalo by mě, jestli je někdo, komu sluší tempo šortky od Nike…) a tak ty svoje oblíbence střídám v rychlém sledu. Jo a žádná bavlna u mě nemá šanci – pěkně všechno z funkčních materiálů, které pot odvedou pryč a oblečení tak zůstane příjemně lehké a vzdušné.

IMG_1083

Co se týče bot, teď jsem si oblíbila běh v minimalistických botách (mám boty Minimus od New Balance), ve kterých běhám naboso, což je v horku mnohem příjemnější než v ponožkách a pevných botách. V těch běhám samozřejmě taky (střídám to), jen se už během výběhu nemůžu dočkat až si je sundám :-).

Doporučuji ještě na hlavu lehkou kšiltovku nebo aspoň kšilt – to má dvojí funkci: za prvé vám zastíní obličej, takže vám nesvítí slunko přímo do očí a za druhé zachycuje pot, který tak nestéká do očí (strašně to štípe…). Ani sluneční brýle nejsou marné, když ještě svítí sluníčko.

Jinak moje zásada je čím míň tím líp – zatím jsem ve sportovní podprsence neběžela (nemám na to ani postavu ani odvahu), ale kdo ví jak se to letošní léto bude vyvíjet… :-).

IMG_1095

Ochrana proti slunci

Kromě výše uvedené kšiltovky a slunečních brýlí je dobré se před každým během (ostatně před každým pobytem venku) namazat opalovacím krémem, a to zejména takovým, který je určený pro sportovce a nevadí mu pot. Já používám Daylong 15 a jsem s ním maximálně spokojená. Je lehký, dobře se roztírá a opravdu vydrží i přes moje pocení. Snažím se toto pravidlo dodržovat, protože běžci, kvůli nadměrnému vystavování slunečním paprskům, jsou více ohrožení rakovinou kůže, ale je pravda, že když vybíhám ráno, na krém si často ani nevzpomenu. V tom se rozhodně musím polepšit!

IMG_1084

Selský rozum

Když je mi fakt teplo nebo se na běh prostě necítím tak běh jednoduše odložím na jindy. Nemá cenu si ničit zdraví jen kvůli tomu, abych si mohla odškrtnout odběhnutý trénink z tréninkového plánu. Důležité je poslouchat svoje tělo a když hlásí “přehřáto” nemá cenu ho zatěžovat ještě víc.

IMG_1090

Je pravda, že ne vždy byla moje běžecká rozhodnutí chytrá. Třeba minulý rok se v červnu běžel v Brně závod série Run Tour. Byla jsem tři měsíce po porodu, běhat jsem už chodila a tak jsem se přihlásila na běh na 5 km. Délka byla ideální, v tu dobu jsem běhala i víc, ale na 10 km jsem se ještě necítila. V den závodu bylo 35°C ve stínu. Běželo se ve 12.00 hodin (poledne). Na slunku, na trase bez stínu, na rozpáleném asfaltu… I přes to všechno jsem byla odhodlaná závodit. Sice jsem myslela, že během závodu umřu, ale nakonec jsem závod dokončila. I když jsem poté vypila asi tři litry tekutin (vodu, ionťáky, colu…), strávila jsem celé odpoledne s úpalem a migrénou. Nic moc, to vám povím. Mohlo mě napadnout, že běhat v takovým vedru, navíc když plně kojím a rychleji se tak dehydratuji, je blbost, ale chybama se člověk učí, no ne? Od teď má manžel za úkol mě postavit nohama zpět na zem až zase budu mít podobný nápad…:-)

Tak běhání zdar a neuvařte se!!

 

Otázka: Sportujete když je venku teplo? Jaký sport provozujete? Máte další radu pro sportování v horku?

čtvrtek 20. června 2013

Citronové (mini)muffiny

Další nostalgickou vzpomínku na snídaně či svačiny ve školce mám kromě na makovník, který tu byl nedávno, také na babetu. Ta mi snad chutnala ještě víc než ten makovník a rozhodně jsme ji mívali častěji. Pěkně s kakaem. Pamatuji si, že se prodávala v alobalovém obalu, který jsem si vždy zamlouvala vyškrabat a drobečky jsem vyjídala lžičkou. Ach, ty maličkosti, které mi stačily ke štěstí… :-).

DSC_8131

Na babetu občas narazím v obchodě, ale nemám odvahu ji koupit. Když jsem totiž koukla na složení, éčkama se to jen hemžilo a zbytku jsem moc nerozuměla…

38061-babeta-citronova-250g

cukrářská směs (cukr, pšeničná mouka a škrob, vejce, kypřící látky (E450i, E500ii), zahušťovadlo E401, jedlá sůl, emulgátory (E471, E481), aroma (s mléčnou složkou), barvivo beta-karoten), pitná voda, vaječná melanž (vejce, kyselina citrónová), rostlinný olej, rychlošlehací přípravek, emulgátory (E471, E475), stabilizátor E420, etylalkohol, citrónové a pomerančové aroma (zdroj)

Bojím se, že kdybych ji po letech ochutnala, pokazilo by to právě ty krásné vzpomínky, které na ni mám.

A tak jsem se rozhodla si ji napodobit ve formě muffinů, nebo spíš minimuffinů. Určitě nejsou chuťově stejné jako klasická babeta, ale hodně se jí podobají a troufnu si říct, že jsou i lepší. Jsou vláčnější, tolik se nedrobí a především jsou domácí, ze samých poctivých surovin.

DSC_8123

Citronové muffiny:

Ingredience:

  • 1 šálek hladké mouky
  • 1/2 šálku špaldové celozrnné mouky (můžete dát i klasickou pšeničnou celozrnnou mouku nebo jen hladkou bílou)
  • 2 lžičky prášku do pečiva
  • 1/2 lžičky soli
  • 1 šálek (cca 250ml) bílého hustého jogurtu (dala jsem hollandii, ale klidně zkuste i řecký nebo jiný smetanový jogurt – rozhodně nedoporučuji odtučněné, řídké…)
  • 1 šálek třtinového cukru (pro ty co nejsou zvyklí na sladkou chuť doporučuji dát spíš 3/4 šálku nebo ještě trochu míň)
  • 1/2 šálku oleje (dala jsem řepkový)
  • 3 vejce
  • kůra ze dvou bio citronů (zhruba 2 lžičky)
  • 1 lžička vanilkového extraktu

DSC_8115

Postup:

1. Troubu si předehřejeme na 180°C a formu na (mini)muffiny si vyložíme papírovými košíčky nebo ji vymažeme máslem.

2. Ve středně velké míse smícháme mouky, prášek do pečiva a sůl. Dáme stranou

3. V jiné míse prošleháme (stačí metličkou) jogurt, cukr, olej, vajíčka, citronovou kůru a vanilku.

4. Směs s moukou přesypeme k mokré směsi a promícháme jen tak zlehka, dokud se směsi nepromíchají. V těstě můžou zůstat malé chomáčky nezapracované mouky.

5. Těsto nabíráme lžící a plníme jednotlivé formičky zhruba do tří čtvrtin. Zaplnila jsem všech 24 mini formiček tak jsem ještě naplnila dvě silikonové formy, které byly kdysi zdarma k Apetitu.

6. Minimuffiny se pečou zhruba 15-20 minut, muffiny standardní zhruba 25-30 minut. Určitě je průběžně kontrolujte, ať je nepřepečete!

DSC_8128

Nejlepší jsou ještě vlažné, ale ani úplně vychladlé nejsou marné :-).

Velikost minimuffinů je ideální pro ruce našeho Kuby, což byl i můj záměr. Je to i ideální velikost jeho svačiny. Takto dám dva muffinky do krabičky jako svačinu na cesty a nemusím se strachovat, že Kuba polovinu velkého muffinu někam zahodí až ho přejde chuť.

DSC_8132

Chuť na babetu byla úspěšně zažehnána, ale muffinky jsem rozhodně nedělala naposled. Jsou totiž vynikající!

Otázka: Taky je vám teplo?

čtvrtek 13. června 2013

Kuba: 13+14 měsíců

Tak jste se konečně dočkali!

Nejdřív jsem chtěla napsat rekapitulaci pouze 13. měsíce. Jenže ten proběhl a než jsem se nadála, už Kubovi táhlo na měsíc 14. Proto než to zase propásnu a Kuba oslaví patnáctiměsíční narozeniny (už příští týden), je tu rekapitulace 13. a 14. měsíce.

DSC06780

Nechápala jsem maminky, které počítají věk svého dítěte na týdny, posléze na měsíce. Myslela jsem si, že když má dítko 15 měsíců tak má prostě rok a něco a není třeba to víc upřesňovat. A hle, už jsem jednou z nich a naprosto je chápu. Každý měsíc je totiž jiný, jedinečný a slouží si být vyzdvihován samostatně. Tolik se toho během těch dvou měsíců událo, že si teď vyčítám, že  jednotlivé měsíce nerozdělila do samostatných článků, ale aspoň si pěkně počtete… 

DSC_7834

Přijde mi, že Kuba strašně vyrostl. Ne jako na výšku (délku), ale rozumově. Vždy ho všechno zajímalo, ale teď se mi zdá, že ta jeho touha poznat svět je mnohem větší. Asi je to tím jarem, jsme pořád venku, kde je konečně co pozorovat – lístečky, ptáčky, pejsky, tramvaje, děti…  Pořád chce někam chodit, všechno objevovat a zkoumat jak to funguje. A i když miminko přestal být už dovršením jednoho roku, myslím, že teď se z něj stalo batole v pravém slova smyslu.

DSC_7819

Kuba má svoji řeč a když zrovna nespí nebo nejí tak povídá. Snažím se v té jeho mluvě najít nějaká slova, ale zatím marně. I když zatím nemluví (smysluplně), většinou se dorozumí tak, že když něco chce nebo se mu něco líbí tak na to ukáže. Třeba když nechce večeři tak ukáže, že by raději chtěl oblíbené medové kroužky, které máme na poličce nad linkou. Nebo kdykoli jdeme ven neustále ukazuje na projíždějící tramvaj, trolejbus nebo popeláře. To je jeho současná velká zábava – stačí mu si sednout na zastávku a pozoruje tramvaje a trolejbusy. Naštěstí blízko našeho bytu je docela rušná zastávka kam chodíme s Kubou za odměnu :-). Přijde mi, že má neustále natažený prstík a na něco ukazuje. Samozřejmě, že od nás vyžaduje, abychom mu sdělili na co zrovna ukazuje, tak musíme být pořád ve střehu.

Zrovna zde ukazuje na divoká prasata v oboře.

DSC_7699

DSC_7835

Největším pokrokem je bezpochyby chození! Jojo, máme doma konečně chodce! Čekala jsem, že to přijde dřív, protože Kuba strašně dlouho chodil za ruku, ale ne a ne se pustit. Až nakonec jednou u kamarádů se držel ubrusu a rozhodl se vykročit sám do prostoru – ubrus stále držel a nezajímalo ho co je na něm – prostě se rozhodl jít a tak šel. Několik dní piloval techniku, balanc atd. a teď to zvládá perfektně. Myslím, že mu rozhodně pomohlo vidět stejně starého kamaráda Davídka, který už dávno ťapkal. Neustále se ho snažil napodobovat, až se to konečně podařilo. Teď už vypiloval i vstávání ze země (dřív, kdykoli spadl, dolezl k něčemu (někomu) o co se vyškrábal zase nahoru a pokračoval dál), takže lezení po čtyřech už je víceméně minulostí. Nejvíc se mu samozřejmě líbí, když ho honíme po bytě. Všechny místnosti v našem bytě jsou totiž průchozí a tak se můžeme honit dokola, což ho náramně baví.

Pozn. Vzhledem k tomu, že jsem neustále ve střehu, když Kuba chodí, zjistila jsem, že nemám snad jednu fotku v pohybu… Ale věřte mi, fakt chodí :-).

obrázek (14)

Chození je Kubova nová záliba a na nic jiného nemá v současné době čas. Chodit chce pořád a všude a i když ještě donedávna bylo lezení pro něj rychlejší, teď je to jen a jen chůze. To oceňují především moje záda, která už nejsou tak namáhaná. I když je Kuba mazel a chce často chovat (naučil se i pokládat hlavu na moje rameno, když je unavený, což je hrozně milý :-) ), chůze je prostě pro něj nová věc.

Přijde mi, že jak Kuba začal chodit tak je spokojenější a veselejší. Víc se usmívá a když jde, tak má takový blažený výraz, že se musím pořád smát. A jak je Kuba veselejší tak jsem veselejší i já. Fakt se mi tou jeho chůzí ulevilo. Kuba byl frustrovaný, když se nemohl dostat kam chtěl (zvlášť třeba venku nemohl pochopit, že po chodníku se prostě po čtyřech neleze…) a nejvíc ho zajímalo co dělám já, chtěl být pořád u mě. Teď už ho tolik nezajímám, když může sám pelášit dokola po bytě, nebo lézt na sedačku. Jsem zvědavá, čím nás Kuba překvapí – nedávno jsem byla v ložnici a Kuba si hrál vedle v obýváku, najednou slyším hekání a když jsem nakoukla, uviděla jsem Kubu jak vylezl na stolek na televizi a vítězoslavně se drží plazmy. Nechci si ani představit co by se stalo, kdyby spadl…

obrázek (13)

Ani s hračkami si moc nehraje, protože prostě chodí… Sice má díky narozeninám trochu víc hraček, ale jak jsem říkala, prostě ho moc nezajímají. Nevydrží si s nimi dlouho hrát – nejdéle asi jen s hracím hrncem, který dostal od kamarádky a předpokládám že je to proto, že hrnec začne hrát, když do něj Kuba hodí kostku. Raději někam jde nebo někam vyleze. Kromě klasických hraček si Kuba rád “hraje” s mašlovačkou, stěrkou, vařečkou, hrníčkem, kartáčem na vlasy, kolem od kočárku, mobilem, svými bačkůrkami (zejména s tkaničkami) a dalšími “typickými” dětskými hračkami. Zejména jsou tyto hračky důležité, když jedeme někam s kočárkem. To musí vždy něco držet v ruce – typicky právě něco jako mašlovačku nebo otvírák na lahve – s autíčkem se moc nespokojí. Lidé (většinou bezdětní) na nás občas zvláštně koukají, ale spokojené dítě v kočárku dělá spokojenou mámu :-) a to je nejdůležitější.

DSC06747

Taky mám pocit, že se chůzí upravil jeho spánek. Chůze je přeci jen namáhavější než lezení, zvlášť ze začátku, kdy si jí ještě není úplně jistý. Přes den je stále na dvou spáncích, ale téměř pravidelně bývají přes hodinu – spíš kolem hodiny a půl. Chodí spát kolem 9 – to spává zhruba do půl jedenácté až jedenácté a odpoledne kolem 2. Dopolední spánek je pro něj ten hlavní, klidně spí i dvě hodiny a když si odpoledne dáchne jen na půl hodinky, jsem spokojená (a on taky). Za to noční spaní není úplně ideální a nevím co mám dělat. Večer Kuba usíná mezi půl osmou a osmou a spí celou noc. To je sice super, ale často se probouzí kolem 5!! Občas se stane, že ho necháme kvikat a ještě na chvíli zabere, ale není to pravidlo a stává se to čím dál tím míň. Jak se probudí tak si ho vezmu do postele, tulíme se a ještě chvíli odpočívá. Pak se posadí, začne povídat a nám je jasné, že jsme dospali. Myslela jsem si, že na jeho vstávání mělo vliv kojení (třeba že už se nemohl dočkat tak si přivstal… ), ale vzhledem k tomu, že už nekojím (už od pátku!!) a vstává pořád stejně tak to tím nejspíš nebude. Asi je vyspaný, ale kdyby spával aspoň do šesti tak budu nejšťastnější matka na světě! S vidinou ranního vstávání se snažím chodit brzo spát, ale ne vždy to jde a o to je to vstávání pak horší! Vím, že bych měla být ráda, že Kuba spí bez přestávek celou noc, ale na druhou stranu si myslím, že je ve věku, kdy děti spávají v noci dvanáct hodin… Pokud má někdo nějakou radu co s tím, sem s ní! Budu ráda za jakékoli podněty.

Když je čas na spaní, v autě spinká krásně (nebojte, neřídím, už jsme zaparkovali :-)).

obrázek (15)

Čím dál tím víc se Kubovi líbí na písku. Má svoji lopatku a kyblík kam se snaží nabírat písek. Moc mu to zatím nejde a velkou část pískoviště si většinou přineseme domů, ale věřím, že to brzy okouká od ostatních dětí a než se nadějeme, bude dělat bábovky! Stejně tak jako hraní na písku miluje Kuba vodu (stejně asi jako všechny děti na světě). U kyblíku s vodou nebo s konvičkou dokáže strávit docela dlouhou dobu a těším se až bude konečně pořádně teplo a budeme moci na zahradě vytáhnout bazén “buřťák”. Jsem si jistá, že ho z něj jen tak nedostanem…

DSC06684

DSC06725

V parku se mu taky líbí lozit po lavičkách. Umí si na ni vylézt a pak chodí sem a tam a je nejspokojenější na světě. Ještě si oblíbil skluzavku, ale na to, aby se sklouzával dolů sám je ještě malý. Bohatě mu stačí si hrát v dolní části skluzavky, na kterou si vyleze, otočí se a pak se jakoby sklouzává dolů. Bohužel většinou nejsme na hřišti sami a i ostatní děti se chtějí klouzat, proto musím Kubu ze skluzavky sundat, děti se sklouznou a Kuba si může zase na pár vteřin hrát dokud se situace neopakuje.

obrázek (7)obrázek (8)obrázek (9)

obrázek (6)

Kuba rád pozoruje ostatní děti a chce se s nimi často kamarádit. Většinou se jedná o starší děti a bohužel ten cit nebývá vzájemný. Kuba za nimi přijde, chce je pohladit, ale děti většinou utečou. Docela často zažívám trapné situace, kdy Kuba přiběhne ke skupince puberťáků, kouká na ně a něco jim povídá. Já k němu přijdu a snažím se ho nalákat na nějakou jinou atrakci, ale to na Kubu většinou nezabírá. Tak tam s ním stojím, přemlouvám ho, aby děti nechal na pokoji, je mi trapně, puberťákům taky, i když se snaží dělat, že tam Kuba není. Stejně trapné situace zažívám, když jdu s Kubou do restaurace. Kuba rád pozoruje lidi a neví, že zírat je neslušné. Takže si vybere nějaký objekt a na toho kouká a povídá. Ten či onen je buď v pohodě a prohodí s Kubou pár slov nebo ho ignoruje, což se Kubovi nelíbí a zintenzivní svůj projev :-). Mně samotné to v období před Kubou nebylo příjemné, když se ke mě připletlo nějaké dítko a já nevěděla co mu mám říkat. Teď mi to přijde roztomilý, ale radím vám, pokud nemáte rádi děti, nesedejte si v restauraci do jejich blízkosti – budou vyžadovat vaší pozornost a možná vám taky přistane v klíně část jejich oběda…

DSC06821

obrázek (12)

Kuba je opičák a snaží se napodobovat vše co děláme. Třeba dnes ráno jsem po snídani musela vytáhnout vysavač, abych pod Kubou vysála drobky a jak jsem byla hotová, vysavače se chopil Kuba a dělal, že vysává. Dost jsme se pobavili! Nebo si vezme telefon, přiloží si ho k uchu a povídá, jakoby telefonoval. Nejvíc je to patrné u jídla, kdy odmítá jíst něco jiného než jíme my. Na jednu stranu mi to hodně ulevilo, protože nemusím vařit dvě různá jídla, na druhou stranu ne všechno co jíme s manželem je vhodné pro Kubu (třeba steak). Tak mě to nutí vymýšlet jídla, která bychom mohli jíst všichni. Aby Kuba jedl vše co jsem uvařila (včetně zeleniny), musím mu jídlo ještě rozmačkat nebo rozmixovat. Nejjednodušší je dát to do mixéru a párkrát zapulzovat, čímž se jídlo promíchá, ale zůstanou tam větší kousky, aby mohl Kuba trénovat kousání. Problém ale nastává, když se rozhodneme jíst všichni společně a Kuba odmítá sníst to co má na svém talíři a chce to co máme my. Nemůže pochopit, že chuťově je to to stejné, jen to jeho je rozmixované. Už se snaží jíst sám, ale většinou to dopadá tak, že většina skončí místo v jeho puse na zemi. Nejlíp mu jde pribináček, který má přece jen tužší konzistenci a ze lžičky nepadá. Nejhorší je něco sypkého nebo tekutějšího. To abych ho vysvlékla do plínky a dala pod něj igelit. Ale naučit se to musí tak když zrovna nikam nespěcháme tak ho nechám.

obrázek (10)obrázek (11)

Stejné je to i s pitím. Už se naučil pít brčkem a má svoji lahvičku, kterou má většinou při sobě. Jenže když vidí nás pít ze skleničky, chce taky a ze své lahvičky pít odmítá. Někdy zabere, když mu lahvičku obměním (ve snaze naučit Kubu pít z lahvičky jsem nakoupila snad od každého druhu jednu tak jich máme docela dost…) – to pak vypadá, že má lahvičku novou a hned se mu z ní pije líp.

Kuba chce vyzkoumat všechno co mají ostatní děti. A tak se nebojí vzít chlapečkovi na pískovišti bagr nebo holčičce lopatku. Nebo kamarádovi Alánkovi dudlík…

DSC_7772

13.-14. měsíční Kuba ve zkratce:

Výška/váha: nebyli jsme na oficiálním měření, ale výška tipuji plus minus stejně, tj. 81cm, váha: určitě přes 10kg

Jídlo: miluje těstoviny, maso, vanilkový pribináček, Matyldu (jakoukoli), rohlíky, tvrdý sýr; nesnáší kojenecké mléko, lučinu

Má rád: lidi, lavičky, tkaničky u bot, sedět v novém kočárku v předsíni, dělat mámě kávu (máme kávovar Nespresso Pixie), vodu, telefonování…

Nemá rád: čepice, špinavé ruce od písku/hlíny, usínání (to se z této kategorie nejspíš nikdy nedostane…)