úterý 23. listopadu 2010

Vánoce, Vánoce (ne)přicházejí ???

Vánoce se blíží mílovými kroky ať chceme nebo ne a ani letošní teplý podzim příchodu Vánoc nezabrání. V televizi se to Vánočními reklamami jen hemží, na náměstí Svobody se už tyčí Vánoční strom a v Tescu hrají Vánoční koledy pořád do kola a do kola a do kola....

Je zvláštní, že každý rok se na Vánoce těším hrozně dlouho. Typicky už od září vymýšlím vánoční dekoraci, vybírám recepty na cukroví, brouzdám po obchodech a nechávám se inspirovat na Vánoční dárky. Jen letos se to někde zaseklo a já si teprve před pár dny uvědomila, že Vánoce jsou už za měsíc. Ale co, rozhodně se nerozkrájím, Vánoce budou i když nebudou umytý okna - to mám vyzkoušený, zatím přišly každý rok :-). A třeba už bude konečně sněžit jak slibují a jsem přesvědčená, že jak napadne první sníh je Vánoční nálada stoprocentně zaručena!




A tak abych se Vánočně naladila a vnesla do domu vůni Vánoc, upekla jsem tento perníkový chlebíček inspirovaný tímto receptem:
  •  300 ml podmáslí
  • 1/2 šálku ovesných vloček
  • 1 šálek špaldové mouky (nebo celozrnné)
  • 1/2 šálku hladké mouky
  • 2 lžičky perníkového koření (prášek do perníku NE!!)
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • 1 lžička jedlé sody
  • špetka soli
  • 1/2 šálku třinového cukru
  • 120 ml rostlinného oleje
  • 2 vejce
  • 1/2 šálku sušených švestek (nebo rozinek) - nakrájených na kousky
  • 1/2 šálku vlašských ořechů - nasekaných
Postup:
Ze všeho nejdřív smícháme podmáslí s ovesnými vločkami a necháme stát zatímco si připravíme další suroviny.

Troubu předehřejeme na 180 stupňů. Formu na chlebíček (nebo plech) vymažeme a vysypeme. Jako tradičně jsem na vysypání použila kokos.


Do mísy dáme obě mouky, koření, prášek do pečiva, sodu a sůl a pořádně promícháme.


Do jiné a dostatečně velké mísy dáme cukr, olej, vejce a směs podmáslí a ovesných vloček, která by v tuto chvíli měla připomínat hustou kaši a také pořádně promícháme. Jestli chcete, můžete použít ruční mixér, ale jelikož se mi ho nechtělo vytahovata a špinit, zvládla jsem to ručně.

Jen tak mimochodem, podmáslí s ovesnými vločkami je vynikající. Tušila jsem to už při jejich míchání a tak jsem pro jistotu o kapku zvýšila množství (lžička si nedala říct a neustále padala do odměrky s kaší). Vidím to jako snídani v mé velmi blízké budoucnosti.


K mokré směsi přidáme sušené švestky a ořechy následně opatrně vmíchámesuchou směs.




Těsto vlijeme do připravené formy a vložíme do vyhřáté trouby.


Chlebíček pečeme asi hodinu, záleží na troubě.


Pár věcí, které bých udělala jinak:
  • nenamáčela bych předem švestky - nabobtnaly a v perníku chutnaly jako švestkový kompot. Bylo to taky dobrý, ale spíš jsem očekávala pevnější kousky na zkus - jako rozinky nebo sušené brusinky.
  • nechala bych chlebíček o 10-15 minut déle v troubě - sice vypadal upečený a při vpichu na špejli neulpěly žádné drobečky, přesto byl uprostřed trochu nedopečený (já se s tou plynovou troubou snad nikdy nenaučím!!!).


    Jinak byl ale velice dobrý, krásně vláčný a tak akorát kořeněný. Právě kvůli perníkovému koření to doma vonělo jako když se pečou Vánoční perníčky (což mi připomíná, že bych měla udělat těsto na perníčky, abychom mohli na Mikuláše péct) a tak byl úkol splněn! Vánoční nálada stoupla a já pomalu přemýšlím o výměně podzimního věnce za Vánoční. Přece jenom advent začíná už tuto neděli!

    A tak by mě zajímalo, zda jste Vánočně naladěni, popř. co Vás zaručeně dostane do Vánoční nálady? 

    Do Vánoční nálady mě zaručeně dostane sníh, mráz, svařák, Vánoční strom na náměstí, Vánoční trhy, svařák, děti zpívající koledy na trzích, vůně skořice, pečené kaštany a svařák :-).

    (K odpovědi můžete využít prostor pro komentáře pod příspěvkem)

    pátek 19. listopadu 2010

    Změna plánu

    Situace: v autě na dálnici D1 směr Žďár nad Sázavou (cca 10 km před sjezdem na Velkou Bíteš)

    datum a čas: 17. 11. 2010 v 11.15 hodin

    plán: oběd ve Velké Bíteši, poté návštěva Zelené Hory u Žďáru nad Sázavou, popř. výlet v okolí Blatin na Vysočině

    Manžel: Máš hlad, blížíme se k Bíteši?
    Já: Ani ne.
    Manžel: A budeš mít hlad tak za půl hodiny?
    Já: To už možná jo.
    Manžel: Tak navrhuji změnu plánu. Co bys říkala rybičce ve Velmezu?
    Já: Změna plánu se mi líbí.
    Manžel: Tak já přenastavím navigaci.
    Já: Ale já tam trefím.
    Manžel: ale když už ji máme...

    A tak jsme se místo k Raušům v Bíteši vydali do Jelínkovy vily ve Velkém Meziříčí
    

    Tuto restauraci jsme objevili úplně náhodou v létě v roce 2006, kdy jsme s manželem a s partou kamarádů trávili prodloužený víkend v Nesměři, nedalelo Velmezu. Dopoledne jsme šli na túru a když nastal čas oběda, napadlo nás vyzkoušet pizzerii na náměstí. Ale pizzerie měla zavřeno a my přemýšleli o náhradním plánu. Naštěstí jsme si všimli reklamní cedule, která nás zavedla přímo k Jelínkově vile. Jako jediná jsem si tehdy dala rybu a všichni záviděli. Jelínkova vila se totiž především specializuje na sladkovodní ryby, které pochází z vlastního chovu. Připravují je výhradně čerstvé a tak jim živé plavou v tekoucí vodě ve sklepeních restaurace :-).

    Součástí Jelínkovy vily je i Malostránský pivovar, kde tradiční metodou vaří vlastní pivo - Harrach. Letos dokonce Malostránskyý pivovar získal 2. místo v soutěži Minipivovar roku! Další zajímavostí je, že zde točí tzv. kouřový speciál, což je bavorské pivo s chutí a vůní uzeného! Lákavé, ale přesto jsem se neodvážila. Musela jsem přece řidit...



    Na oběd jsem nic složitého nevymýšlela a zvolila tradiční cestu: Rybí polévka statného rybáře (neuvěřitelně hustá, plná rybího masa a křupavých krutónků) a Pstruh na másle s vařeným bramborem (dokonale udělané maso se úplně rozpadalo do voňavé máslové štávy, brambory byly málo slaný, ale jinak normální brambory).

    Manžel si dal pstruha(y) na houbách a básnil o něm (nich) celý den. Abych to uvedla na pravou míru, dostal pstruhy 2, protože jeden nesplňoval váhový limit :-). Statečně se s nimi ale popral.

    Všem Jelínkovu vilu doporučuji! Vynikající ryby, pěkné prostředí, příjemná obsluha. A líbí se mi jejich filosofie: "Snažíme se naše hosty naučit, že konzumací rybího masa si kupujeme i kousek svého budoucího zdraví." (zdroj). Jako budoucí výživová poradkyně toto velice oceňuji!


    A kam po obědě? No na kafe přece!



    V malé vísce Blatiny na Vysočině se nachází rodinná pražírna kávy Hofr. Vedle pražírny je i malebná kavárna, kde Vám kávu připraví a naservírují s nějakou tou buchtičkou :-). Dala jsem si preso, neboť kromě vídeňské kávy je to v nabídce jediná varianta bez alkoholu. K tomu ještě jablečný štrůdl. Představovala jsem si max. 2 centimetrový proužek štrůdlu, ale to co donesli se skoro nevešlo na talíř. Dva obrovské kusy ještě teplého závinu plného jablek, rozinek a ořechů. Byl vskutku vynikající. Za to o kávě se to říct nedá, což mě mrzí nejvíc, protože jsem odolala kávě illy v Jelínkově vile. Preso bylo vodové, bez chuti, jakoby to byl "druhák". Dala jsem si dva srky a hotovo. Za to manželova vídeň vypadala úžasně, navíc měla pravou šlehačku (!!), což se jen tak nevidí. Trochu jsem mu záviděla, ale dal mi aspoň ochutnat :-).

     

    Při kávě jsme se rozmýšleli kam vyrazíme na výlet. Auto jsme nechali v Blatinách a po svých jsme se vydali po červené značce na Dráteníčky.


    Byla docela hustá mlha...



    a to i v lese. Vidíte manžela?



    Najednou se z čista jasna vynořila Drátenická skála.



    WOW!!



    Foťák signalizoval slabou baterku (nevím co šílí, než jsme vyjížděli tak byla úplně nabytá) a tak jsem honem honem fotila krásy lesa.


    Tato je moje oblíbená

    Haha... :-)


    A teď po zelené... Ale že by se mi chtělo... Při představě jak zablácení lezeme do čistýho auta se mi chtělo brečet. Naštěstí to byl jen krátký úsek, tak jsem ho rychle přecupitala a ani se moc nezšpinila.


    Mezitím co manžel uprostřed lesa telefonoval s tchýní - ZDRAVÍM!!, jsem se rozhodla zacvičit si jógu na pařezu. Nebo vy normálně necvičíte jógu na pařezu?

     

    Jenže pak jsem uklouzla, baterka definitivně umřela a tak jsem docvičila.



    Celkově moc pěkný výlet, i když je zbývající část nezdokumentovaná. Šli jsme něco přes hodinku a déle to už ani nešlo, neb se začalo stmívat. Ten den na Vysočině mi konečně připomínal podzim tak jak ho mám ráda: mlhavo, sychravo, vlezlo, relativně zima (5 stupňů), ale to vše se změnilo po příjezdu zpět do Brna, kde bylo opět 12 stupňů! Kdy už začně mrznout???

    A tak by mě zajímalo: Vyhovuje Vám letošní teplé podzimní počasí? Mě teda ne, už aby tu byl sníh a mráz a Vánoce!!

    A tak abych se trochu Vánočně naladila, upekla jsem vynikající perníkový chlebíček!


    Ale na recept si budete muset počkat...

    Papa!

    neděle 14. listopadu 2010

    První výlet :-)

    V neděli jsme jeli na výlet do Mikulova na Svatý kopeček. 


    Kdykoli jsem jela z Rakouska tak mě vždy zaujal tajemný kostelík, který se tyčí nad Mikulovem, ale nikdy nebyla příležitost se tam zastavit. Až dnes. Původně jsme měli namířeno jinam, ale postupně. 

    Nabídli jsme se s manželem, že odvezeme mého bratra s jeho milou přítelkyní na letiště do Vídně (studují v Anglii a přijeli kvůli bratrově promoci na 4 dny do ČR), a to bychom nebyli my, abychom jeli jen na letiště a zpět. 

    Navíc jsme měli další důvod proč jet na výlet. Museli jsme vyzkoušet nový přírůstek naší rodiny. Není nádherný? Je to takový náš miláček. Vlastně možná víc můj než manžela - zatím jsem mu ho nepůjčila... :-). (Ale na svoji obranu, já se ptala, on nechtěl...). A tak kromě sobotní návštěvy rodičů to byl náš první společný výlet.


    Cesta na letiště proběhla v poklidu. Autíčko frčelo moc pěkně jen nová dálnice v Rakousku byla pro naši navigaci oříškem. Ale na letiště jsme dorazili včas. Rozloučili jsme se s bratrem a Štěpánkou, slupli bagetu a vyrazili na cestu zpět. Úplně prvotní plán bylo zajet se podívat na vídeňské vánoční trhy, které letos začaly už tuto sobotu (13.11.), ale po pravdě, v tomto letním počasí, které tu teď panuje, mě zatím vánoční nálada nějak nepřepadla. 

    A tak jsme začali přemýšlet o plánu B. Nakonec zvítězil právě Svatý kopeček. Bylo přece jen po třetí hodině a i přes to, že je přes den 15 stupňů, stmívá se jako normálně v listopadu, tj. po čtvrté. Cesta na horu byla dlouhá 1 km a jak je našim (zlo)zvykem, nasadili jsme takové tempo, že za 10 minut jsme už přicházeli ke kostelu sv. Šebestiána.


    Toto je asi jediný důkaz, který mám, že jsem vyšla až nahoru. Vypadám trochu postiženě, mám zavřený oči,  účes mi rozcuchal vítr a navíc mi bylo strašný horko... Ne vždy se fotka podaří ať je fotograf sebelepší...


    Za to další fota snad ani nepotřebují komentář. Zapadalo slunce, což ve mě vyvolalo skrytého fotografa a tak jsem se chopila jedinečné příležitosti pořídit umělecké fotky. 




    Naše stíny byly dlooooouhý (vpravo nám někdo cizí vlezl do záběru...)


    Že by bratr se Štěpánkou...?









    A už jsme na cestě dolů. Abychom nezatměli...



    A dole na nás čekal tento fešák... (Jen tak mimochodem, zaparkovat byl docela problém a tak jsme nakonec šli cestou nejmenšího odporu a našli  místo na konci řady aut, i když to znamenalo delší chůze po svých...)


    A protože je tento blog především o jídle, tak Vám ještě ukážu, co jsem si koupila v Rakousku:


    Bez toho se prostě výlet do Vídně neobejde :-).

    neděle 7. listopadu 2010

    Zdravá strava - odborně...

    Báli jste se o mě? Nebojte, už jsem tu!

    Já vím, já vím, takovou prodlevu jsem ještě neměla a strašně se omlouvám. Musím se přiznat, že jsem byla docela vyšťavená a nápady nepřicházely, ale abych se přiznala, tak ani nebyl čas. Kromě práce jsem si přibrala jeden koníček a dala jsem se opět na studium. Zapsala jsem se na kurz poradce pro výživu, takže Vám tu budu moci brzo vykládat moudra ohledně výživových vlastností různých jídel, popř. sestavit jídelníček (redukční, racionální, nabírací...) :-). Kurz jsem chtěla absolvovat už dlouho, protože mě problematika výživy zajímá, chtěla jsem se dozvědět něco víc a hlavně jsem si chtěla ujasnit různé teorie ohledně výživových pravidel, které se člověk různě dočítá v chytrých časopisech. Když se vždy po půl roce blížil nový termín kurzů, vymlouvala jsem se, že to přece není třeba, ale nakonec mě vždy mrzelo, že jsem se nepřihlásila. Navíc v práci nejsem úplně spokojená, chodím z ní často vystresovaná a tak jsem si udělala radost a zapsala se!

    Jak to u mě bývá zvykem, zápis byl na poslední chvíli (v pátek začínal kurz a já se zapsala teprve v úterý) a tak jsem ani neměla čas se stresovat, do čeho jsem se to vlastně namočila. Koupila jsem si blog blok, ořezala tužky, nachystala si notebook (dnes se už chodí do školy s počítačem...), připravila svačinu a vyrazila do školy. Kurz mě strašně baví a naučila jsem se spoustu věcí, se kterými Vás tu ráda budu postupně seznamovat. Kromě tvorby jídelníčku jsme se učili technologii a přípravu potravin a taky jsme si zopakovali biologii člověka (trávící soustavu) a biochemii (!!!), což jsou předměty, kterým jsem na gymnasiu rozhodně neholdovala a písemky psala výhradně s tahákem. Zajímavý je jak mě teď naprosto uchvátily a sama vyhledávám články s touto tématikou. Je to asi tím, že máme vynikající lektorky, které umí látku vysvětlit i pro naprosto nezasvěcené (mně). Každopádně, kvůli tomu, že kurz probíhá vždy o víkendu jsem, ač nerada, musela zanedbat trochu blog. 

    Kurz v podstatě skončil a teď jen musím napsat závěrečnou práci a naučit se na zkoušky (koncem listopadu), takže se těšte, mám pro Vás hodně nových receptů a nápadů. Ale postupně. Dnes Vám ukážu strašně rychlé jídlo, které mám na podzim strašně ráda a jím ho tak dvakrát týdně. Je to takový podzimní salát:


    Základ tvoří lupení podle chuti. Já jsem použila čerstvý špenát, ale používám vždy to co mám po ruce - římský salát, lollo rosso, dubáček nebo jejich kombinaci. Když je nejhůř tak i balené lupení ze supermarketu, ale kdo ví, čím ho stříkají, aby v sáčku vydržel...

    Důležité je listy pořádně umýt od hlíny. 

    Musím Vám představit můj nejoblíbenější nástroj na výrobu salátu - odstřeďovač:


    Listy se vloží do sítka, ve kterém se listy dobře myjí pod tekoucí vodou. Poté se sítko vloží do mísy, nasadí se poklop s kličkou a může se začít motat. Tím se z listů odstraní voda a salát tak neplave jak se mi často stávalo. Voda zůstane ve vnější míse a jednoduše se vylije :-).




    Dřív jsem na osušení listů používala papírové utěrky, ale je to způsob nejen neekologický ale taky docela drahý, neboť se papírových utěrek spotřebuje spousta. Tento odsřeďovač mám z Ikey a stál určitě do stovky. Je to úžasný pomocník pro ty co nemají rádi rozmočené saláty :-).

    Tak a zpět k salátu. Základem je tedy nějaký listový salát, který si vždy radši nakrájím nebo natrhám na menší sousta. 


    A můžeme vrstvit. Jelikož se jedná o podzimní salát, který vyžaduje podzimní zeleninu, rozhodla jsem se upéct růžičkovou kapustu a mrkev (pouze pokapané olejem, osolené na cca 30 minut ve 200 stupňů vyhřáté troubě), ke kterým jsem na posledních 10 minut přidala cizrnu.



    Na pokrájený špenát jsem nejdřív dala kousky avokáda a dýně, kterou jsem si upekla dříve. Dýni jsem ohřála v mikrovlnce na pár vteřin, jen aby nebyla tak vymrzlá z ledničky. 



    Poté přišla na řadu upečená zelenina a čerstvý sýr. Jako dressing jsem zvolila štýrský olej z dýňových semínek, který mám z Rakouska a který zbožňuji. 




    A tady to máte. Salát jsem doplnila jako vždy plátkem chleba a sklenkou vína :-). 

    Tento salát je skvělý způsob jak v chladnějším počasí dostat do sebe trochu víc zeleniny. Já osobně na podzim a v zimě nemám vůbec chuť na studenou syrovou zeleninu typu rajče, okurek, paprika apod. Tím, že je zelenina upečená, zahřívá tělo uvnitř a zároveň dodává tělu spoustu vitaminů a minerálních látek a hlavně vlákniny. Trocha oleje je důležitá proto, aby tělo využilo vitaminy rozpustné v tucích a tak si na salát vždy dávám lžičku nějakého oleje ať v podobě vinaigrette (octové zálivky ze 3 dílů olivového oleje a 1 dílu octu) nebo samotného oleje (v současné době mi nejvíc chutnají z dýňových semínek či z vlašských ořechů).