neděle 26. září 2010

Dnes jsem už sice publikovala, ale před sebou mám zase pracovní týden, tak se snažím příspěvky nahnat. A hlavně se chci s Vámi podělit o večeři, kterou jsem si uvařila včera po návratu z chalupy. 

Na chalupě na mě dýchl podzim. Nevím jestli to bylo tím, že jsme sbírali jablka a švestky (a 4 ořechy), což je činnost, která k podzimu neodmyslitelně patří nebo zda byl podzim cítit ve vzduchu (věřím, že pro každé roční období je typická vůně), navíc cestou domů začalo pršet, ale jak jsem přijela domů, měla jsem chuť jedině na pečenou zeleninu. 




Na toto jsem se těšila snad celé léto. Na pečené zelenině je něco tak utěšujícího, že jsem se po celou dobu konzumace musela usmívat a byla jsem naprosto uspokojená. 

Vzala jsem zbytek lilku a cukety co mi zbylo z minulého týdne (pamatujete na polentovou pizzu?) a nakrájela je na kousky. Tentokrát jsem se nezdržovala jejich pocením a vyšly dobře - jen lilek byl možná trochu hořký, ale koření to přebilo. Lilek a cuketu jsem pokropila lehce olivovým olejem a okořenila pálivou uzenou paprikou (chipotle). 

Na plech jsem dále přidala brokolici rozdělenou na růžičky (včetně košťálů), dýni hokaido nakrájenou na klínky a rozpůlenou růžičkovou kapustu . Tyto jsem pouze pokapala olejem a osolila.

Zelenina se pekla tak 30 minut. Mohla se péct ještě tak o pět až deset minut dýl, ale měla jsem hlad a křupavá zelenina mi neva. 




Jako přílohu jsem si udělala rýži basmati, do které jsem zamíchala zvadlý špenát (stačí 1 minuta v mikrovlnce a špenát je měkoučký). 




Možná je to zvláštní kombinace, ale poslouchala jsem své chutě a řekly si o rýži se špenátem :-). 


Zeleninu jsem ještě posypala čerstvým sýrem, který se trochu roztavil. S vínkem to byla kompletní večeře. 

Takové večeře tu uvidíte teď často. V různých kombinacích. Nebojím se upéct cokoli (brambory, mrkev, batáty, petržel, kapustu, papriku...). Dejte mi zeleninu a já ji upeču. Opravdu :-).

Zelenina mi zbyla a tak jsem si ji dnes dala na lůžko římského salátu smíchaného s čerstvým špenátem. K tomu všemu jsem ještě přidala pečenou řepu a opět jsem byla v sedmém nebi. 

Zítra jsou v plánu ty švestkáče tak uvidíme, jestli vše půjde podle plánu. 



Mějte se!

Sklizeň



Po včerejším vydatném obědě a poobědovém kafíčku jsme se s mamkou vydaly na zahradu prozkoumat letošní úrodu. Podle rodičů má být zahrada místem příjemného trávení volného času, přičemž jejich představa příjemného trávení volného času neznamená sbírání jablek, které stejně skončí na kompostu, neboť se nehodí ani do štrůdlu. A tak postupně kácí stoleté ovocné stromy a místo nich sází javory. Člověk by nevěřil, kolik druhů javorů existuje, ale řekla bych, že zahrada obsahuje od každého druhu minimálně jeden exemplář. Tak trochu to tam připomíná botanickou zahradu, jen u nich chybí cedulka s latinským názvem a místem původu   :-). 

Ale mám to tam moc ráda.




Pár ovocných stromů ještě zbylo, a tak jsme šly omrknout kolik se letos urodilo švestek. 




Vypadá to, že jich není moc, ale každá jsme si odsypala do misky na knedlíky, přičemž ještě tak půlka koše zůstala plná. Vypadá to, že mamka bude rozdávat sousedkám... 








Jenže mám pocit, že toto je jen začátek, protože stromy jsou ještě docela obsypané švestkami, které potřebují ještě chvíli dozrát. A tak jsme posbíraly jen ty, co šly snadno setřást a zbytek počká na stromě do příště.

Po švestkách přišly na řadu jablka. Jabloň nám v zahradě zbyla jen jedna, teda když nepočítám ještě jednu, která plodí asi tři druhy jablek :-). Všechny jsou mimochodem dost hnusný. 




 Vytáhly jsme i žebřík a trháček :-). Jablka prostě neměly šanci a na stromě nezbylo ani jedno!




Vzhledově nic moc, ale chuťově jsou docela dobrý. Řekla bych, že je to jediná jabloň, která tu po bývalých majitelích za něco stojí. 








I přes jejich "rustikální" vzhled jsou mi tato jablka mnohem bližší než ty vyblýskaný ze supermarketu. Rozhodně nejsou práškovaný ani ničím stříkaný, jsou v podstatě bio :-). 

Úroda jablek byla pro letošek sklizena.




Pro tento víkend to bylo vše. Ještě máme pár (asi šest) hrušek (plodů, nikoli stromů), ale ještě jsou tvrdý a kyselý. 




Málem bych zapomněla. Ještě jsme posbíraly ořechy.




4, slovy: čtyři :-). 

Úrodu jsme si s mamkou rozdělily, ale ořechy jsem ji nechala všechny :-).

Přemýšlím jak úrodu zpracuji. Se švestkami to vidím  klasicky a v týdnu budou švestkový knedlíky.  2 jablka jsem už dnes ráno zpracovala, když jsem upekla jablečné muffinky. I přes to mi jich ještě spousta zbyla...  Mám pocit, že muffinků jsem publikovala až dost a tak nevím jestli recept vůbec zveřejním. Jsou ale výborný (musela jsem je už ochutnat...), takže se receptu asi dočkáte... Pekný kousek, ne?



Tak zatím...!

sobota 25. září 2010

Pizza... už zase?!?!

Dnes ráno jsem volala mamce, abych se ohlásila na oběd. Manžel se účastní mistrovství světa v basketu, které právě probíhá v ČR a tak mám spoustu volného času. A vzhledem k tomu, že se mamka vrátila z dovolené a dlouho jsme se neviděly, uvítala jsem možnost navštívit rodiče na chalupě. No a při té příležitosti jsem se pozvala na oběd.

A tak mě samozřejmě zajímalo, co se bude podávat. Při dotazu co právě mamka dělá, mi bylo odpovězeno, že hněte těsto na pizzu. Takže k obědu byla v plánu pizza :-). Mamka čte blog a tak nevím, zda jsem ji svoji polentovou pizzou neinspirovala, každopádně pizzu opravdu můžu jíst každý den a tak jsem se na oběd těšila. Těsto teda už bylo připravené kynout a já teprve vyjížděla. Tak jsem mamku zainstruovala, aby zdokumentovala veškeré kroky, které do mého příjezdu ohledně přípravy pizzy udělá, protože mamčin proces přípravy pizzy je opravdu umění.

Musím říct, že se mamka úkolu ujala velmi zodpovědně. Sice nestihla úplný začátek, tedy přípravu těsta, ale kynutím počínaje a servírováním konče je vše náležitě zdokumentováno.


Tak ale popořadě. Mám pocit, že na těsto mamka používá 400g mouky, 250ml vody, balíček sušeného droždí a špetku soli (mami, kdyžtak to prosím v komentáři upřesni, dík :-) ). Vše se smíchá a nechá se hodinku kynout na teplém místě.

Zatímco těsto kynulo si mamka nachystala přísady. Nastrouhala sýr (použili jsme goudu, eidam a parmazán)


Nakrájela parmskou šunku


Natrhala bazalku


Taky si ustřihla pečící papír tak, aby se vešel na plech na pizzu


Troubu rozehřála na 200 stupňů. Je důležité, aby se v troubě zároveň nahříval i plech. Nevím přesně proč, ale pizza je potom prý lepší. Myslím si, že to má co dělat s křupavostí těsta, ale nejsem si jistá.

Jakmile je těsto vykynuté, rozválí se na připravený pečící papír.




Těsto musí být co nejtenčí


A teď už se může pizza vrstvit. Nejdříve lehce potřeme těsto olivovým olejem, poté dáme vrstvu rajčatové omáčky, v tomto případě kečup s kořením na pizzu. V tuto chvíli jsem už byla k dispozici jako pomocná síla a tak i focení postupu bylo jednodušší.


Na to jsme dali šunku, papriku a nakonec sýry




Sýru bylo na můj vkus docela dost, ale když už byl nastrouhaný tak se spotřeboval všechen.

Pizza se pekla asi 20 minut a kuchyní se linula vůně připékajícího se sýru.

Jak se pizza pekla, pustila jsem se do přípravy salátu. Z trhu jsme měli nádherné saláty - římský salát, lollo rosso a ledový salát.


Po oprání jsem všechno lupení nakrájela na kousky spolu s cherry rajčaty a zalila zálivkou - vinaigrette, kterou jsem připravila smícháním 1 dílu citrónové šťávy, 3 dílů olivového oleje, lžičky hořčice, troškou cukru, soli a pepře.





Po vytažení z trouby jsme pizzu posypali čerstvou bazalkou a nakrájely na výseče


A moje porcička



Bylo to opravdu vynikající. Tenké těsto, křupavá šunka a vrstva sýru přesně splňují moji představu ideální pizzy. Navíc byla domácí a dělaná s láskou a o to víc mi chutnala. Pizzu, ať už domácí nebo z restaurace ráda doplňuji salátem, který, ač se to nezdá, tak zasytí a nemám proto chuť ani místo si dál přidávat. Dneska jsem si vlastně přidala, ale jenom salát :-). Vše je o vyváženosti a to dnešní oběd splňoval. Navíc jsme odpoledne trávili sklízením "úrody" na zahradě a tak dřepů pro shnilé švestky jsme si užili ažaž.


O naší úrodě zase zítra. Ale neodpustím si malou ukázku



Teď jen vymyslet co s tím...

čtvrtek 23. září 2010

Polentová pizza

Pizza je jedno z jídel, které bych mohla jíst každý den. Rozmanitost přísad nedělá z pizzy jednotvárný pokrm a může být považováno i za zdravé jídlo, když se správně naskládá. Je jasné, že pizza quatro formaggi, která je plná sýrů a tuk z ní kape tak, až promáčí krabici, není zrovna příkladem zdravé pizzy. Proto ideální je, když si pizzu dělám doma, protože jedině tak vím, co a hlavně v jakém množství si na pizzu naskládám. 

Nejlepší domácí pizzu dělá (jak jinak) moje mamka. Po dlouhém zkoušení našla recept na těsto, které je nejen jednoduché, ale hlavně výborné. Křupavé, tenké, prostě takové jaké má být. Budu to muset taky jednou zdokumentovat, viď mami...?

Dnes jsem celý den v práci přemýšlela, co si uvařím k večeři. Manžel má večer program takže jsem měla v kuchyni klid a nikdo mě nehonil s večeří. Ne, že by to někdy dělal :-). Každopádně, přepadla mě chuť na pizzu, a jelikož se mi nechtělo čekat až vykyne těsto, nabízelo se několik alternativ. Těsto na pizzu jsem již několikrát úspěšně nahradila pečivem jako tortillovými plackami, pita či arabským chlebem. Ostatně i rozkrojená kaiserka funguje, když na věc přijde... Jenže nic takového jsem doma neměla, do obchodu se mi nechtělo a tak jsem vyzkoušela další způsob, který jsem už dlouho chtěla vyzkoušet a ingredience jsem měla doma.

Jde o polentu, jak jinak. 


Polentu jsem uvařila podle návodu na obalu (pro 2 porce): 125g polenty, 500ml vody, půl lžičky soli a kousek másla jsem smíchala v kastrůlku a přivedla k varu. Za občasného míchání jsem polentu vařila zhruba 10-15 minut. Že je hotová se pozná tak, že se krásně odlepuje od stěn kastrolu. 


Zatímco se polenta vařila tak jsem si nachystala cuketu a lilek jako přísady na pizzu. Ty jsem nakrájela na kolečka, dala do cedníku, posypala solí a nechala potit. Jak jim ten pot pěkně raší...


Poté jsem je opláchla, osušila a dala na elektrický gril, aby trochu změkly.


V tuto chvíli byla polenta hotová. Přendala jsem ji do zapékací misky a rovnoměrně rozprostřela.


A těsto na pizzu je hotové. A teď už jsem mohla vrstvit tak jako opravdovou pizzu. Začala jsem rajčatovou směsí na pizzu.


Následovaly cukety a lilek.



A nakonec sýr. Měla jsem jen čerstvý selský sýr, který je mírně slaný a gran moravii (parmazánového typu). Obojí fungovalo perfektně. Samozřejmě může být vynikající i mozzarella, ementál nebo třeba výrazný kozí.



Šup do trouby! (Vyhřáté na 200 stupňů na zhruba 15 minut, jen aby se sýr rozpekl).


Po vytažení z trouby jsem pizzu posypala čerstvou bazalkou, která dodala pizze tu správnou italskou chuť.

Moje porce:



S vínkem:


Kompletní večeře!

Opravdu výborné. Je pravda, že pravá italská pizza to nebyla, na tu si zajdu k mamce (nebo do La Strady na Kounicové ulici - nejlepší pizza v Brně, fakt!), ale mé chutě to uspokojilo. Přiznám se bez mučení, že jsem si šla přidat. 

Kombinace různých přísad skvěle ladila. Jemná polenta se perfektně skloubila s pikantní rajskou omáčkou, slaným sýrem a ještě trochu křupavou zeleninou. Nejlepším na tom je, že mi zbylo na zítřejší oběd. Jsem zvědavá, jak bude chutnat zítra až se všechny chutě přes noc uleží. Už se nemůžu dočkat.

__________________________________________________________________________________


A co je to vlastně polenta?

Polenta je název pro kukuřičnou kaši, která se vytvoří smícháním kukuřičné mouky a tekutiny, nejčastěji vody nebo mléka (nebo směsí vody a mléka), trochou másla a špetkou soli. Polenta je rozšířená především v severní Itálii. Samotná kaše je dost mdlá a je tedy potřeba ji nějak ochutit. V Itálii do polenty přidávají parmazán nebo na kaši rozpustí gorgonzolu. Takto naservírovanou polentu jsem ochutnala před mnoha lety na výměnném pobytu v Itálii a musím říct, že to byla božská mana! Jen při pomyšlení na tu jemnou kaši s pikantním sýrem mám co dělat, abych neupustila slinu na klávesnici.


Polentu často Italové (ale také Chorvati, Rumuni a Černohorci) podávají jako přílohu k masu. Pamatuji si, že tak tomu bylo i tehdy, ale co to bylo za maso si opravdu nepamatuji, neboť jediné co mi z té večeře utkvělo v paměti byla právě jen ta polenta :-). 

Polenta se nemusí servírovat jen v podobě kaše. Po uvaření se může rozprostřít na plech, nechat vychladnout a poté rozkrájet na čtverce a třeba ogrilovat nebo osmahnout na oleji do křupava. V této podobě taky slouží jako příloha k masu nebo jako krutónky na salát.

Jelikož je polenta jen kukuřičná mouka, je vhodná pro celikay, neboť neobsahuje lepek. Zato je bohatá na vlákninu, bílkoviny, vitamíny i minerály. 

Polenta byla až donedávna považována za stravu chudých, a to proto, že je velmi sytá a k nasycení opravdu stačí malá porce. Dnes je však součástí jídelních lístků mnohých luxusních (nejen) italských restaurací.