Pizza... už zase?!?!

Dnes ráno jsem volala mamce, abych se ohlásila na oběd. Manžel se účastní mistrovství světa v basketu, které právě probíhá v ČR a tak mám spoustu volného času. A vzhledem k tomu, že se mamka vrátila z dovolené a dlouho jsme se neviděly, uvítala jsem možnost navštívit rodiče na chalupě. No a při té příležitosti jsem se pozvala na oběd.

A tak mě samozřejmě zajímalo, co se bude podávat. Při dotazu co právě mamka dělá, mi bylo odpovězeno, že hněte těsto na pizzu. Takže k obědu byla v plánu pizza :-). Mamka čte blog a tak nevím, zda jsem ji svoji polentovou pizzou neinspirovala, každopádně pizzu opravdu můžu jíst každý den a tak jsem se na oběd těšila. Těsto teda už bylo připravené kynout a já teprve vyjížděla. Tak jsem mamku zainstruovala, aby zdokumentovala veškeré kroky, které do mého příjezdu ohledně přípravy pizzy udělá, protože mamčin proces přípravy pizzy je opravdu umění.

Musím říct, že se mamka úkolu ujala velmi zodpovědně. Sice nestihla úplný začátek, tedy přípravu těsta, ale kynutím počínaje a servírováním konče je vše náležitě zdokumentováno.

Tak ale popořadě. Mám pocit, že na těsto mamka používá 400g mouky, 250ml vody, balíček sušeného droždí a špetku soli (mami, kdyžtak to prosím v komentáři upřesni, dík :-) ). Vše se smíchá a nechá se hodinku kynout na teplém místě.

Zatímco těsto kynulo si mamka nachystala přísady. Nastrouhala sýr (použili jsme goudu, eidam a parmazán)

Nakrájela parmskou šunku

Natrhala bazalku

Taky si ustřihla pečící papír tak, aby se vešel na plech na pizzu

Troubu rozehřála na 200 stupňů. Je důležité, aby se v troubě zároveň nahříval i plech. Nevím přesně proč, ale pizza je potom prý lepší. Myslím si, že to má co dělat s křupavostí těsta, ale nejsem si jistá.

Jakmile je těsto vykynuté, rozválí se na připravený pečící papír.

Těsto musí být co nejtenčí

A teď už se může pizza vrstvit. Nejdříve lehce potřeme těsto olivovým olejem, poté dáme vrstvu rajčatové omáčky, v tomto případě kečup s kořením na pizzu. V tuto chvíli jsem už byla k dispozici jako pomocná síla a tak i focení postupu bylo jednodušší.

Na to jsme dali šunku, papriku a nakonec sýry

Sýru bylo na můj vkus docela dost, ale když už byl nastrouhaný tak se spotřeboval všechen.

Pizza se pekla asi 20 minut a kuchyní se linula vůně připékajícího se sýru.

Jak se pizza pekla, pustila jsem se do přípravy salátu. Z trhu jsme měli nádherné saláty - římský salát, lollo rosso a ledový salát.

Po oprání jsem všechno lupení nakrájela na kousky spolu s cherry rajčaty a zalila zálivkou - vinaigrette, kterou jsem připravila smícháním 1 dílu citrónové šťávy, 3 dílů olivového oleje, lžičky hořčice, troškou cukru, soli a pepře.

Po vytažení z trouby jsme pizzu posypali čerstvou bazalkou a nakrájely na výseče

A moje porcička

Bylo to opravdu vynikající. Tenké těsto, křupavá šunka a vrstva sýru přesně splňují moji představu ideální pizzy. Navíc byla domácí a dělaná s láskou a o to víc mi chutnala. Pizzu, ať už domácí nebo z restaurace ráda doplňuji salátem, který, ač se to nezdá, tak zasytí a nemám proto chuť ani místo si dál přidávat. Dneska jsem si vlastně přidala, ale jenom salát :-). Vše je o vyváženosti a to dnešní oběd splňoval. Navíc jsme odpoledne trávili sklízením "úrody" na zahradě a tak dřepů pro shnilé švestky jsme si užili ažaž.


O naší úrodě zase zítra. Ale neodpustím si malou ukázku

Teď jen vymyslet co s tím...