Kouzelné nudle

Jsem hrozně pozadu, se vším. V práci mám práce až nad hlavu a šéfové mi toho pořád víc a víc přihazujou. Jako by nevěděli, že mám ráda klid, přiměřeně práce a hlavně žádné stresové situace. Když jsem ve stresu tak jsem nervózní. A když jsem nervózní tak nejsem moc milá...

Když přijdu po celodenním koukání do počítače domů, poslední věc co mám na mysli je otevřít počítač a psát. I když bych strašně chtěla, ale jakmile zasednu, myšlenky nepřichází a tak počítač opět zavřu s tím, že zítra je taky den. To vysvětluje, proč jsem poslední příspěvek publikovala před týdnem. V žádném případě to neznamená, že mě psaní nebaví. Právě naopak. Jsem typ člověka, který se moc nikomu nesvěřuje a psaním proto ventiluju svoje myšlenky a pocity světu. Nemyslete si ale, že se tu budu svěřovat se svými problémy a trápeními, to teda ne! Jen jsem tímto úvodem chtěla odůvodnit to, že jsem prostě v týdnu neměla čas napsat nový příspěvek.

Když mě poprvé napadlo založit si blog, zamýšlela jsem, že budu publikovat jednou denně. Tuto myšlenku jsem zavrhla hned po prvním příspěvku, který jsem psala skoro dvě hodiny, a to neobsahuje žádné fotky a pouze dva odstavce. Tak jsem slevila na třikrát týdně a ani nevím, jestli se mi to zatím podařilo. Ve skutečnosti publikuji jednou týdně... ale třeba to někdy vyjde :-).

Někdy není týden tak hektický a tak třeba můžu příspěvek psát i v práci (třeba tento příspěvek jsem rozepsala v práci...:-) ). Jenže nastává druhý problém. Nejsem prostě zvyklá vařit a u toho fotit. Ideální situace by byla, kdybych vařila a někdo (viď miláčku...) mě u toho fotil. Jenže ten někdo není vždy k dispozici a většinou fotky nejsou podle mých představ a bla bla bla...

Takže se může stát, že si nachystám všechny suroviny na vaření, vyfotím si je a jak je jídlo uvařené si vzpomenu, že jsem zapomněla fotit.

Přesně toto se stalo v pondělí. Měla jsem dobrý úmysl ukázat Vám recept na asijské nudle se zeleninou a burákovou omáčkou, ale nějakým záhadným způsobem se z těchto nachystaných surovin

Čárymáryfuk...

stalo toto

Jasné, ne?

A tak jak jsem na začátku fotila téměř každé sousto, teď najednou zapomínám foťák, když mám foťák zapomínám fotit a tak podobně a tak mi došly všechny použitelné fotky co jsem měla v záloze v mém archivu. Mám tam ještě fotky z dovolené, ale na ty přijde řada v nejkrajnějším případě :-).


A ještě recept na asijské nudle:

Suroviny:

• nudle (já jsem použila špagety rozlomené napůl)
• zelenina (lze použít cokoli, co máte zrovna doma, tentokrát jsem použila cuketu, brokolici, červené fazole, klíčky fazole mungo - v plechovce)
• Na omáčku: 2 lžíce sojové omáčky, 2 lžíce burákového másla, 120 ml vody, lžíce cukru, šťáva z jednoho citronu, chilli papričky

Postup:

• Dáme vařit špagety podle návodu a posledních pět minut varu přidáme brokolici rozdělenou na růžičky, slijeme.
• V kastrůlku rozpálíme olivový olej a osmahneme na něm cuketku,
• jakmile je osmahnutá, vyndáme ji a do stejného kastrůlku dáme přísady na omáčku, tj. sojovou omáčku, burákové máslo, vodu, cukr, citronovou šťávu a chilli papričky a mícháme tak dlouho až se vytvoří hladká směs (můžeme přidat víc vody, pokud je omáčka moc hustá),
• do omáčky vrátíme cuketu, přidáme fazole, klíčky a špagety s brokolicí.
• Vše pořádně zamícháme a servírujeme.

Jak je patrné z obrázku, rozhodla jsem se pro efektivnější způsob konzumace použít dřevěné hůlky. Pro jistotu jsem si nachystala i vidličku. Vzhledem k tomu, že jsem jídlo začala vařit až po půl osmé večer a hlady jsem šilhala, hůlky šly po pár pokusech stranou, kdy jsem nabrala velké sousto, avšak cestou do pusy mi na hůlkách zbyla jedna nudle a zvítězila vidlička. S ní mám přece jen více zkušeností.

Musím říct, že večeře byla skvěle vyvážená. Celozrnné špagety se zeleninou poskytly dostatek vlákniny a fazole s burákovým máslem zase bílkoviny. Omáčka byla taková sladkokyselá a skvěle doplňovala použitou zeleninu. Měla jsem snahu jako zdroj bílkovin použít místo fazolí tofu. Jenže, před večeří jsem si byla zaběhat, přičemž jsem měla záměr, že se cestou zpět stavím v obchodě tofu koupit. Po 13 km v nohou se mi už opravdu nikam nechtělo (obchod není po cestě), a tak jsem vymyslela náhradní plán s fazolem, které mám vždycky doma. Tofu se ale do tohoto pokrmu úžasně hodí, protože umí nasáknout chutě omáčky. Když se dobře udělá do křupava, je to fakt delikatesa, která stojí za to vyzkoušet.