středa 30. října 2013

Výlet do Prahy, křest Foodblogerů a dárek pro jednoho z vás

Původně jsem ani nechtěla jet. Ani vlastně nevím proč. Možná protože by to bylo komplikované s Kubou – vzít ho s sebou? nechat ho u babičky? jet jen na otočku? přespat v Praze?… Ale jak se ten den blížil, byla jsem víc a víc rozhodnutá jet. Dost tomu přidala i Kubova laryngitída, kvůli které jsme byli po většinu dne zavření doma, nechtěli jsme nakazit naše malé kamarády tak jsme trávili dny jen spolu. Doma nastávala ponorka a oba jsme toužili po změně. Kuba sice ještě nebyl úplně zdravý (ještě měl rýmu a trochu kašlal), ale byl natolik, abych se ho nebála nechat u mojí mamky. Tam je vždy v dobrých rukou (ostatně jako i u druhé babičky).

Středa byla od začátku dost hektická: sbalit Kubu, sbalit sebe (to vše s pobíhajícím batoletem, jehož největší zábava byla přendávat věci z jedné tašky do druhé…), dovézt Kubu k babičce, předat babičce instrukce, odjet zpět domů, dobalit, počkat na manžela až přijde z práce, odjet na nádraží, koupit jízdenku, časopis a svačinu, nasednout do vlaku. Uf!

obrázek 3obrázek 2 (1)

Byla jsem ráda, že můžu 3+ hodiny (měli jsme zpoždění…) sedět, nikoho nehlídat, nehonit a jen tak koukat doblba.

Po příjezdu do Prahy jsme se šli ubytovat do hotýlku (hlavně jsem se těšila na záchod – neměla jsem odvahu použít ty vlakové…), kde jsem se převlékla a na chvíli natáhla. Bylo potřeba vyzkoušet ty nové postele (jak nás upozorňovala paní recepční).

obrázek 1 (1)

Za nedlouho jsme vyrazili na místo činu, čímž byla kavárna v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Cestou jsem si koupila malou bagetku Brie s jablkem v bageterii Boulevard – mňam (měla jsem hrozný hlad neb oběd si do vlaku koupil jen manžel, protože já neměla zrovna hlad, jenže jakmile se vlak rozjel tak se ozval můj žaludek, že by si něco dal – tak dostal musli tyčinku a jablko, ale nechtěl si nechat namluvit, že to byl oběd…) a prošli jsme si pár obchůdků. Hlavně jsme potřebovali využít toho, že jsme bez Kuby a jít do nějakého hračkářství mu pomalu vybrat vánoční dárky. Fakticky, jít do hračkářství s Kubou je nad moje síly – jak psychické tak fyzické. Sice jsme nic nekoupili, ale pár nápadů pro babičky a dědečky rozhodně máme :-).

Tak a teď k samotnému křtu. Jak jsem již říkala psala, křest byl naplánovaný na 17. hodinu v kavárně v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Dle instrukcí jsme přišli o trochu dřív a dobře že jsme udělali, protože jsme aspoň ukořistili skvělý stoleček v rohu u okna.

IMG_9687

Pomalu se začali scházet ostatní blogeři s jejich doprovody, vedle nás si sedla blogerka Lenka (Zdravě jíst, Gurmánka Leňulka) s manželem, se kterými jsme si, myslím, padli hned do oka. O Lenčiných blozích jsem věděla už dřív, ale musím se přiznat, že jsem nebyla jejich pravidelnou čtenářkou. Jakmile jsem se ale po příjezdu domů dostala na internet, ihned jsem Lenčiny blogy opět zkoukla a musím říct, že jsem nyní velká fanynka. Obzvlášť blogu Zdravě jíst, který je plný vegetariánských receptů a tipů. Pokud tento blog ještě neznáte, určitě se tam běžte mrknout!

IMG_9697IMG_9699IMG_9702

Po úvodních slovech moderátora křtu, přišla na řadu autorka/sestavitelka knihy paní Blanka Dvořáková společně s ředitelem nakladatelství Malý princ, kteří knihu uvedli. Poté si pan moderátor vzal do parády nás blogery. Každého představil a položil mu pár otázek. Popravdě už ani nevím na co se mě ptal, jen vím, že to bylo něco o zdravém životním stylu a jestli bych mu okrájela tuk u vepřového kolene… což bych samozřejmě udělala :-). Moc na takovéto veřejné vystupování nejsem, jsem spíš introvert a nejraději se projevuji právě na blogu. Takže nevím jak jsem působila na ostatní, ale uvnitř jsem byla nervózní jak hrom, na povrchu zpocená a rudá… Ale třeba bych si na to vystupování časem zvykla (to jako až budu ta slavná kuchařka… :-) ).

IMG_9712IMG_9713IMG_9720

Kniha se pokřtila sektem, kterým jsme si i připili (bylo dobré, o moc lepší než nabízené víno – pardon, muselo to ven…). Každý dostal jinou skleničku, prý proto, že jsme každý jiný. Nevím, nevím, jestli to náhodou nebylo kvůli tomu, že už tolik stejných skleniček nenašli…    :-).

IMG_9752IMG_9750IMG_9755

Myslím, že křtu se zúčastnilo 11 blogerů ze 20. Škoda jen, že nepřišla Jana Klinkovská z blogu Sweet pixel blog, na jejímž blogu ujíždím (má úúúžasný fotky). Ale třeba se potkáme při jiné příležitosti.

Po přípitku byla “volná zábava”, tj. každý si mohl dělat co chtěl: seznamovat se s ostatními, jen tak sedět a pozorovat dění kolem sebe nebo jít domů. Byla jsem velice mile překvapená, když mě přišla pozdravit čtenářka Klára. Ještě se mi to nikdy nestalo, že bych poznala přes blog někoho “cizího”, ale bylo to strašně milé. Byla jsem hodně zaskočená a asi i z toho všeho dění kolem a tak doufám, že jsem nepůsobila divně a Kláru jsem jako čtenářku neztratila :-).

IMG_9760

Chvíli jsme ještě poseděli a pak vyrazili do noční večerní Prahy. Zastavili jsme se na večeři a další vínko (tentokrát bylo dobré – bylo italské) do Modré zahrady na Národní třídě, kam chodíme, kdykoli jsme v Praze. Uvažovali jsme, jestli nezajít do nějaké vyhlášené restaurace, ale spíš jsme měli chuť na něco nenáročného a hlavně osvědčeného. Modrá zahrada opět nezklamala (jen jsem byla překvapená, že se tam může všude kouřit), u mě zvítězily špenátové fettuccine s lososem, u manžela pizza a pivo.

obrázek 1 (2)

Jakmile jsme dojedli, bylo nutné večeři trochu strávit procházkou. Vzali jsme to k Národnímu divadlu, podél Vltavy ke Karlovu mostu, na Staroměstské náměstí a přes Celetnou až k Prašné bráně. Prostě typičtí turisté! Na Staromák jsme přišli právě v celou tak jsme si užili i orloj  :-).

obrázek 2 (2)

Na hotelu jsem padla únavou (a asi to bylo trochu i tím vínkem…) do postele a spala jsem nerušeným spánkem až do sedmi, což je v dnešní době naprostý luxus!! Snídani v hotelu jsme nevyužili (11 EUR na osobu nám přišlo docela dost), protože jsme měli v plánu něco jiného: snídani ve Starbucks! Na tuto snídani jsem se těšila od té doby co jsem se rozhodla jet na křest. A popravdě to bylo jedno velké PRO, když jsem na začátku zvažovala jestli mám jet nebo ne. Někdo Starbucksem pohrdá a věřím, že kdybychom ho měli v Brně tak se mi třeba taky zprotiví (i když nemyslím si, že by tomu tak bylo…), ale já to tam mám ráda – to prostředí, tu atmosféru i ti lidi mi přijdou v pohodě a hlavně mají dobré kafíčko. Snídaně byla jak jinak vynikající. Dala jsem si pomerančovo citrónový muffin a středně velké sójové latte s dvěma pumpičkami pumkin spice. Chtěla jsem konečně pumpkin spice latte ochutnat a byla to láska na první ochutnání. Pořád jsem o tom musela básnit a myslím, že manžel byl rád, že musí na jednání… :-). Plánovala jsem, že si koupím ještě jedno malé na cestu domů, ale nějak to nevyšlo… Bojím se, že to bylo první a poslední dýňové latte, co jsem letos měla. Ach jooo!

obrázek 4

Jak jsem říkala, manžel měl ráno domluvené jednání a já vyrazila na nákupy. Musela jsem využít toho, že mám docela dost času a hlavně, že mi nekňourá Kuba v kočárku. Moc jsem se nerozšoupla a koupila jsem jen pár nezbytností (jako např. velice potřebnou sportovní podprsenku a Kubovi dáreček z výletu).

Dopoledne uteklo velice rychle a s manželem jsme se opět vydali směr Hlavní nádraží. Opět jsme si koupili oběd do vlaku (tentokrát i já…) a vyrazili na nástupiště, kde jsme se dozvěděli, že vlak má 10 minut zpoždění. Nu což… vlak následně přijel, my si našli pěkné místečko a za nedlouho jsme se rozjeli směr Brno.

Zpětně hodnotím výlet do Prahy jako velice pozitivní. Zúčastnila jsem se křtu knihy, prožila si svých 5 minut slávy a bylo moc příjemné na chvíli zapomenout na starosti mámy a užívat si chvíli jenom jako já. Kubu miluju z celého srdce, ale zastávám názor, že občas je potřeba změna prostředí a lidí kolem sebe, což je prospěšné nejen pro mě jako mámu, ale i pro Kubu. I když jsme byli bez sebe jen něco víc než 24 hodin, zase jsem se na něj těšila. A hned se mi zlepšila nálada, když jsem viděla ten jeho úsměv jak na mě mamka s Kubou čekali na rohu ulice, když jsem si ho jela vyzvednout. Kdykoli si pro něj jedu, dělá, že mě nezná – jakoby byl uražený, že jsem ho opustila, ale já doufám a věřím, že má radost, že mě vidí. Zvlášť, když dostal parádní letadlo, které jsme mu z výletu dovezli… :-).

DSC08540small

 

A teď k tomu dárku… :-)

Je to můj první dárek pro vás tak doufám, že o něj bude velký zájem. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, určitě o něj bude velký zájem, protože je to MEGA dárek!!

Obálka

Jeden z vás totiž ode mě dostane výtisk knihy o Foodblogerech (a jestli budete chtít, můžu vám ho i podepsat…). A co musíte pro to udělat? Nebojte, rozhodně nic složitého to nebude. Stačí zanechat pod tímto článkem odpověď na otázku:

Jak jste se dozvěděli o mém blogu?

Já poté náhodně vyberu jednoho z vás, kterému knížku zašlu.

Tak neváhejte a piště, čas máte do 10. listopadu 2013.

sobota 26. října 2013

Nedělní snídaně: dýňové vafle

Všem milovníkům dýně se omlouvám, že minulá nedělní snídaně byla bezdýňová. Dnes to hodlám napravit a mám pro vás další dýňový recept, tentokrát na dýňové vafle.

DSC_9892

Říkám si, že dokud je jejich sezóna, měli bychom dýně využívat co nejvíc. Znám to ze své osobní zkušenosti, že ke konci dýňové sezóny, zhruba tak v lednu/únoru, se mi při pohledu na dýni dělá trochu nevolno a oranžovou barvu nemůžu vystát. Jenže pak přijde v létě trochu chladnější počasí a já toužím po dýňové polévce, dýňových lívancích a pečené dýni. Takže zastávám názor, že je potřeba se dýní předzásobit co to jde! Kdo je pro!

Když jsem vařila dýňové lívance na Podzimních zahradních slavnostech, trochu jsem neodhadla množství potřebného pyré a udělala jsem ho tolik, že bych mohla lívance dělat ještě dnes… Trochu přeháním, ale bylo ho fakt dost! Něco jsem spotřebovala v dýňové ovesné kaši, něco jsem rozdala a ze zbytku jsem udělala tyto vafle.

DSC_9886

Už dlouho jsem se na vafle chystala, ale hledala jsem ten správný recept. Udělala jsem jednu várku podle receptu, který se mi zamlouval (už si ale bohužel nepamatuji, kde jsem recept našla) a i když nebyly špatné, neměly na mě takový ten “wow” efekt. I tak jsme je všechny snědli :-).

Druhou várku jsem dělala podle receptu, který jsem našla na blogu In the Little Red House. Tento blog jsem objevila teprve nedávno a jsem jím naprosto unešená. Krásné fotky, vynikající recepty a sympatická bloggerka Sheena běhá tak jako já :-). Dokážu u jejího blogu strávit hodiny (když čas a Kuba dovolí, samozřejmě) a čtu zpětně její příspěvky, do kterých vždy dokáže vnést něco, co mě naprosto uchvátí a připadá mi, jako bychom byly léta kámošky.

Ale zpět k receptu… Tyto vafle jsou prostě perfektní – akorát sladké, na povrchu krásně křupavé a uvnitř měkounké jako peřina.

Původní recept jsem více méně dodržela – jen jsem neměla kokosový olej tak jsem dala řepkový, pšeničné klíčky jsem vynechala a místo nich dala chia semínka a vynechala jsem také čokoládu, protože se mi ji nechtělo lámat a krájet na kousky a navíc někdo už chtěl honem míchat…

DSC_9775DSC_9770

Dýňové vafle (původní recept zde):

Ingredience (na 12 kousků):

  • 1/4 šálku (60 ml) řepkového oleje
  • 1 šálek (240 ml) dýňového pyré
  • 2 vejce
  • 1 1/4 šálku (300 ml) mléka
  • 1/4 šálku (60 ml) javorového sirupu
  • 2 šálky (250 g) mouky (dala jsem půl na půl hladkou bílou a celozrnnou)
  • 1/4 šálku (20 g) drcených lněných semínek
  • 2 lžíce chia semínek
  • 1/3 šálku (30 g) jemných ovesných vloček
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • 1/2 lžičky jedlé sody
  • 1-2 lžičky skořice
  • 1/2 lžičky soli

Postup:

Ve větší míse smícháme suché ingredience: mouku (mouky), lněná semínka, chia semínka, ovesné vločky, prášek do pečiva, jedlou sodu, skořici a sůl.

DSC_9776

Ve druhé míse nebo vyšší odměrce smícháme mokré ingredience: olej, dýňové pyré, vejce, mléko a javorový sirup.

DSC_9779

Následně vlijeme mokré ingredience k suchým a promícháme tak, abychom měli hustší palačinkové těsto (nemělo by být tekuté jako na palačinky, ale zároveň by mělo jít lehce “kydat”).

Těsto necháme odpočívat zatímco si rozpálíme vaflovač.

DSC_8474

Jakmile je vaflovač rozehřátý, vlijeme trochu těsta na plotýnky, přiklopíme a čekáme, až nám vaflovač přestane pářit. Každý vaflovač je jiný, takže asi vy nejlépe víte, kolik těsta se na plotýnku vejde a jak dlouho trvá, než se vafle udělají. Mně to trvalo zhruba 5 minut.

Hotové vafle ihned podáváme. Nejlepší jsou totiž ještě teplé, s kouskem máslíčka a přelité javorovým sirupem.

DSC_9888DSC_9889

Díky semínkům a vločkám mají vafle takovou drsnější a hutnější konzistenci, která je moc příjemná a navíc jsou i díky celozrnné mouce plné vlákniny, která vás zasytí na celé dopoledne.

Vafle nejsou přehnaně sladké, proto si je můžete dosladit ještě dalším javorovým sirupem. Ovšem i bez něj vám určitě budou chutnat. Třeba jen lehce potřené máslem nebo nějakým ořechovým máslíčkem a banánem :-).

Já jsem si dala vafličku s trochou másla a javorového sirupu a k ní ještě bílý jogurt s půlkou banánu. A nesměl chybět ani čaj! Prostě ideální podzimní snídaně!

DSC_9891

Toto je typ snídaně, kterou si představuji, že připravuji pro celou rodinu na chalupě za mlhavého, podzimního rána. Kdy se všichni pomalu trousí z vyhřátých postelí a při příchodu do kuchyně je omámí jemná vůně skořice a čerstvě uvařené kávy…

DSC_9893

Jestli jste se zasnili tak jako já, nezoufejte, protože vafle se hodí i do městského bytu (i když to není taková romantika…). Navíc vydrží v lednici několik dní a pokud víte, že je za pár dní nesníte, doporučuji je jednotlivě zabalit do potravinářské fólie, dát je do uzavíratelného sáčku a strčit je na mrazák. Kdykoli pak budete mít chuť na dýňovou vafli, stačí ji nechat povolit pár minut na lince a poté ohřát v topinkovači. Bude křupavá a voňavá jako by byla čerstvá – a vy se tak svými myšlenkami můžete kdykoli přesunout na sychravý venkov :-).

DSC_9882

Otázka: Jaká je vaše oblíbená snídaně pro studené a sychravé podzimní dny? Podělte se!

sobota 19. října 2013

Nedělní snídaně: křupavé müsli z Mixitu

Tak jsem si tak jeden den procházela příchozí zprávy na mailu a překvapil mě email od kluků z Mixitu, že už je to nějaká doba, co mi poslali nějaké to müsli měla a jestli bych opět neměla chuť nějaké ochutnat. To víte, že jsem hned dala “odpovědět” s velkým a jasným “ANO” a v zápětí mi přišly dva poukazy na 250,- Kč.

DSC_9817

Hned jsem se dala do mixování a za pár minut jsem odesílala objednávku. Normálně mi všechno strašně dlouho trvá, jsem nerozhodná a svoji volbu několikrát zpochybňuji a měním. Tentokrát nikoli. Věděla jsem co chci a tak jsem si tubus naplnila během několika kliknutí.

DSC_9815

Nechtěla jsem sypké müsli ani kaši ani směs suchých plodů. Chtěla jsem něco, co by křupalo, co by bylo jemně sladké, ale bez sušeného ovoce, které v müsli moc nemusím, a kde bych našla oříšek v každém soustu. Jo a taky aby tam byla čokoláda, protože čokoláda dělá den krásnější!

Svůj křupavý mix jsem si pojmenovala Křup Křup Křup – trapný, já vím, ale v tu chvíli mi to přišlo vtipný…

DSC_9811

Mix Křup Křup Křup jsem složila z následujících přísad:

Cereální základ: zobací variace (ovesné lupínky křupavé, kukuřičné lupínky, špaldové lupínky křupavé BIO, pohankové lupínky, ječné vločky)

Základ jsem si rozšířila o: vlákninu (takoví ti skořicoví hadi z Dobré vlákniny), špaldové lupínky křupavé bio, špaldové pukance medové bio

Oříšky: kešu, makadamové ořechy, pekanové ořechy, para ořechy

Sušené ovoce: NIC

Něco navíc: čokoládové hobliny hořké, čokoládové hobliny bílé

DSC_9787

Müsli bylo hotové za pár dnů a osobně jsem si ho vyzvedla ve Zdravé výživě na Údolní ulici v Brně. Ale měla jsem si ho raději nechat poslat, protože jsem ve zdravé výživě utratila mnohem víc než bych dala za poštovné (tj. 50,- Kč) :-). Ale když už mi docházely chia semínka a objevila jsem tam nové příchutě tyčinek Lifebar, které jsem nutně potřebovala ochutnat a k tomu jsem ještě přihodila krabici křupavého müsli Medové se semínky od Semixu, které není jen tak k sehnání… No, byly to samé potřebné věci, takže ta návštěva zdravé výživy vlastně stála za to   :-).

DSC_9808

Ale zpět k Mixitu. Netrpělivě jsem čekala až bude ráno, až si budu moct nasypat müsli do mističky a zalít mlékem (sójovým). Samozřejmě jsem müsli ochutnala hned co jsem si ho přinesla domů – ještě v bundě a skoro v botách a s Kubou ještě připoutaným v kočárku (trochu přeháním…). Do sebe jsem hodila několik hrstí, poté prsty vybírala oříšky a čokoládové hoblinky – až jsem se za sebe styděla jak jsem nenažraná… Přinutila jsem se tubus zavřít a vyčkat rána.

DSC_9803

Ráno přišlo brzy, Kuba po týdenní nemoci ještě stále kašle a má plný noc (zadní rýma – nejde vysmrkat :-( ) a nejspíš kvůli nemožnosti dýchat se budí mezi 4-5 hodinou, vyspaný do růžova a nechce si nechat namluvit, že by mohl ještě spát. Po šesté ranní, kdy jsme měli přečtené všechny knížky od Veselé mašinky přes Kozí pohádku až k Odvážnému autíčku, jsme se odebrali do kuchyně připravit snídani. Kubovi jsem přihřála domácí dýňovou vafli (recept bude brzo, nebojte!) a sobě jsem si připravila misku plnou křupavé dobroty.

DSC_9793

Müsli bylo přesně takové jaké jsem si ho představovala. Možná i lepší. Spousta oříšků, spousta křupavých vloček, sladká čokoláda… Mňam, mňam, mňam!

DSC_9789

Misku müsli jsem doplnila banánem (to musí být) a zalila sójovým mlékem alpro. Doplnila kotlem čaje, protože bez čaje není ráno kompletní. Opravdu vynikající snídaně.

DSC_9802

Müsli od Mixitu opět nezklamalo: kvalitní a čerstvé suroviny dělají hodně a je to znát. Ani nevím, proč jsem měla tak dlouho prodlevu mezi poslední a touto objednávkou (podle kluků z mixitu to bylo snad rok a půl…!), když jsem z müsli vždycky nadšená. Budu to muset brzo napravit, protože obsah tubusu nějak rychle mizí…

Ještěže mám ještě jeden slevový kupón :-). Původně jsem ho chtěla dát manželovi, ale uvidíme, uvidíme…

Otázka: Co jste dnes snídali vy?

Jsem v knize!

Obálka

Když mě Blanka Dvořáková v květnu oslovila s nabídkou stát se součástí knihy o českých a slovenských food blogerech, byla jsem mile překvapená a potěšená, ale nevěděla jsem co od toho očekávat. Proto jsem si nechala zaslat víc informací, které mi projekt přiblížili a začínala jsem se z toho těšit víc a víc.

Bavilo mě odpovídat na otázky, které jsou součástí mého profilu, pečlivě jsem vybírala menu,  které v knize představím – několikrát ho měnila, předělávala a znovu fotila, aby bylo perfektní.

Vše jsem zkompletovala a odeslala a poté několik měsíců netrpělivě vyčkávala až kniha vyjde.

A konečně jsem se dočkala! Kromě manžela o knize nikdo nevěděl a řekla bych, že mnozí se o ni dozvídají právě teď :-).

Nevěděla jsem, jak kniha dopadne, jestli se neztrapním, jestli ji nebudu chtít zahrabat hluboko pod zem a nikomu se o ni za celý svůj život nezmiňovat… Ale myslím, že moje obavy byly zbytečné. Podle mě se kniha vydařila, je inspirativní a vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, kdo z blogerů na knížce spolupracuje, bylo i překvapivé, jací blogeři se v knížce sešli. Některé blogy jsem pravidelně navštěvovala, některé blogy byly pro mě nové (což se teď změnilo a i ty blogy už pravidelně čtu). V knize se potkává opravdová směsice food blogerů – najdete zde jak tradiční české kuchaře tak i experimentátory a dobrodruhy, kteří představují taje exotických kuchyní. Každý si určitě přijde na své!

Pokud tak hledáte novou inspiraci v kuchyni, knížku vám určitě doporučuji.

Zároveň bych vás chtěla pozvat na křest knihy, který se koná ve středu, 23.10.2013 v 17.00 hodin v kavárně knihkupectví Academia (1. patro) na Václavském náměstí 34 v Praze. Pokud se nestane něco neočekávaného tak mě tam určitě zastihnete a já budu moc ráda, když mě přijdete pozdravit!

Pozvánka

 

Touto cestou bych vám všem mým čtenářům chtěla z celého srdce poděkovat za přízeň! Každé zobrazení stránky, každý nový čtenář a každý nový komentář pod příspěvkem je pro mě motivace k dalšímu psaní. Tento blog je pro mě koníček, moc mě baví pro vás psát, vymýšlet recepty a poté si číst vaše názory na ně, jak se vám recept povedl a co jste na něm změnili. Když jsem blog před třemi lety zakládala, netušila jsem, jaké příležitosti se mi díky němu naskytnou a tyto příležitosti by rozhodně nevznikly bez vás čtenářů. Takže ještě jednou velké DÍKY a když budete mít chuť a čas, ráda vás ve středu uvidím!

středa 16. října 2013

Jak jsem běžela okolo přehrady a vařila hromadu lívanečků

To byl zase fofr ten víkend! Sotva jsem si uvědomila, že začal, už byla neděle večer a já jen zírala, kam se poděl… Ale událo se toho tolik, že na něj budu dlouho vzpomínat.
Jak už víte, v sobotu ráno jsem si byla zaběhnout běžecký závod Vokolo Príglu. Jestli budete mít někdy chuť, určitě si tento závod zaběhněte, protože je to můj nejoblíbenější. Není masový jako např. pražský půlmaraton, ale zároveň to není nějaký mini závod určen jen pro elitu, kde bych se bála, že skončím poslední. Na startu bylo maximálně 2000 běžců všech pokročilostí a výkonností (včetně 1 Keňana – překvapivě vyhrál…), běželo se jak po silnici (pro závod uzavřené) tak po úzké lesní cestičce plné ostrých kamenů a vystouplých kořenů (veškeré výstupky byly řádně označeny) a i to počasí se oproti předchozímu dni umoudřilo a nakonec vylezlo i sluníčko! Listy na stromech hrály všemi barvami podzimu – prostě nádhera! Vokolo Príglu jsem zaběhla ve stejném čase jako loni – 1:23 – takže spokojenost, ale příští rok musím trochu přidat :-).
foto VP1foto VP2foto VP3
vypůjčila jsem si oficiální fota, proto ten vodoznak. Musím říct, že na to jak obvykle vypadám na oficiálních fotkách z různých závodů, na těchto se i docela sama sobě líbím :-)
Start byl v 11 ráno, resp. já startovala v 11:06 ve třetí vlně a doběhla jsem něco kolem půl jedné. Jakmile jsem popadla dech, popadla jsem i batoh z úschovy, banán a ionťák a valila na šalinu (tramvaj), abych se doma rychle osprchovala, namazala si rohlík se šunkou a vyrazila na další štaci.
Prohlídka zahrady před zahájením
Ve dvě hodiny totiž začínaly Podzimní zahradní slavnosti v Otevřené zahradě v Brně na Údolní 33 a já jsem byla požádána, zda bych společně s ostatními dobrovolníky neuvařila něco z dýně. Chtěli něco originálního, co otevře lidem oči, že se dá z dýně uvařit/upéct, takže takovou dýňovou polévku, kterou zná každý, byste tam rozhodně nenašli. Vedle dýňového guláše, dýňového špízu, brownies s kousky kandované dýně a dýňového koláče, jsem se rozhodla připravit snídaňové menu v podobě dýňové ovesné kaše a dýňových lívanečků.
Velké chystání
stůl zatím prázdný a čistý…
Předpokládala se účast kolem 200 lidí, proto jsem počítala i se 200 vzorky jak kaše tak lívanečků. Jenže, jak už jsem psala výš, počasí se umoudřilo, udělalo se nádherně, což zřejmě přesvědčilo každého obyvatele Brna a okolí, aby navštívili Otevřenou zahradu a užili si nádherný podzimní den.
Ještě než se dostanu k samotnému vaření, chtěla bych vám říct něco málo o Otevřené zahradě. Otevřená zahrada je projekt Nadace Partnerství. Skládá se ze dvou částí: vnitřní část je představována pasivní budovou, která slouží jako příklad moderního a zeleného stavění a vnější část, která zahrnuje výukové hřiště s interaktivními stanovištěmi určenými zejména žákům druhého stupně základní školy. Tato stanoviště se snaží přiblížit dětem teorii, kterou znají z přírodovědy, zeměpisu nebo fyziky, do praxe pomocí různých her a soutěží. Jestli máte děti v tomto věku, určitě se běžte někdy do Otevřené zahrady podívat, věřím, že budou nadšení. Já jsem už dlouho ze školy venku, ale byla jsem naprosto unešená.
DSC08382DSC08383DSC08403DSC08405
Tak a jdeme k tomu vaření…
Z domu jsem vyběhla s mokrými vlasy a s rohlíkem v ruce s cílem dorazit do Otevřené zahrady do půl třetí, jak jsem byla domluvená s vedením. A za minutu půl třetí jsem hlásila svůj příchod. Dostala jsem malý stolek s vařičem a cedulkou se jménem a mohla se pustit do práce. Suroviny a náčiní jsem si dovezla den předem tak už stačilo začít míchat a vařit.
IMG_0016IMG_0021IMG_0023IMG_0033
Nejdřív jsem se pustila do vaření kaše, protože zatímco se kaše vařila, připravila jsem si těsto na lívance. Důležité bylo vše si řádně naplánovat! Nesměly být žádné prostoje… :-). Na chvíli jsem zpanikařila, když jsem si uvědomila, že jsem si doma zapomněla sešit s recepty rozepsanými na 200 porcí. Naštěstí je ale znám z paměti tak stačilo jen v hlavě vynásobit potřebným počtem porcí a bylo. Jakmile jsem u mého stolku začala vyvíjet nějakou aktivitu, začali se u mě shromažďovat lidé a dožadovali se lívanců. Musela jsem neustále dokola opakovat, že se lívance budou teprve dělat, že nejdřív musím připravit těsto atd. Tak nějak jsem měla chuť zavřít se do kuchyňky a těsto připravit tam... Když vařím tak musím mít klid, spoustu prostoru a před sebou recept. Ani jedno z toho jsem neměla a byla jsem z toho trochu dost nervózní. Jen doufám, že jsem to ale na sobě nedala znát… :-) Jo a ani nevím jestli tu mám říct, že jsem do mouky na lívance zapomněla přimíchat kypřící prášek a jedlou sodu. Naštěstí jsem si vzpomněla včas a přimíchala jsem je až do hotového těsta a nechala chvíli stát a působit. Lívance krásně vystouply a nikdo nic nepoznal… Uf!
IMG_0032IMG_0064
Nakonec jsme se i přes super pomalý vařič dočkali a mohla jsem začít servírovat kaši. Kaše byla obzvlášť krémová, a to kvůli většímu podílu mléka vůči vodě (neodhadla jsem velikost hrnce a vody se už tam moc nevešlo…). Kaši jsem osladila hnědým cukrem, ale někteří mlsní jazýčci si ji ještě dosladili skořicovým cukrem. I přes to, že se někteří na kaši, která byla zbarvena do oranžovo-žluta, koukali nevěřícně, celý pětilitrový hrnec zmizel během chviličky. Moc díky mamce, která se chopila servírování kaše, zatímco já jsem chystala lívance. V některých chvílích by se mi hodil další pár (nebo dva) rukou navíc :-).
IMG_0066DSC08415
Mezitím se stihla rozpálit pánvička a mohly se začít dělat lívance. V tuto chvíli jsem byla ráda, že mezi mnou a hladovým davem byl aspoň ten malý stolek a rozpálený vařič. Jakmile byla první várka (6 lívanců) hotová, natahovaly se ke mě ruce s tácky a já nevěděla komu naložit dřív…
IMG_0098IMG_0100
DSC08407
sice špatná kvalita fotky, ale perfektně ilustruje hemžení tácků na lívanečky
Moc mě těšilo, když se lidé ptali na recept nebo mi vykládali, jak dělají dýňové lívance oni. Všichni byli moc milí, lívance chválili a mnozí se vraceli pro další a další. Nikdy se nestalo, že bych hotové lívance odložila na stůl – pokaždé u stolku stáli lidé a lívance ihned odebírali. Doporučila jsem lívance posypat připraveným skořicovým cukrem, což byl hit zvlášť u dětí.
Ze začátku jsem tomu moc nevěřila, ale nakonec jsem spotřebovala celou velkou mísu těsta a věřím, že kdybych měla těsta víc a akce by nekončila, odběratelé lívanců by se určitě našli.
IMG_0065
Byla jsem na vrcholu blaha, strašně jsem si to užívala a každá pochvala mě hřála u srdíčka. I když jsem byla hotová z dopoledního závodu, nohy jsem přestala cítit kolem čtvrté odpoledne a neskutečně mě bolela záda, mohla bych těm lidem vařit lívance celou noc! Únavu jsem v tu chvíli necítila, byla jsem jak zdrogovaná :-).
Vaření šlo krásně, radost koukat !Přijela i televize
třeba budu i v televizi!!
Jsem neskutečně šťastná, že jsem dostala příležitost se akce aktivně zúčastnit a dělat při tom co mám ráda – vařit, povídat o vaření, o zdravém jídle atd. se stejně naladěnými lidmi. I když to bylo občas trochu stresové (hlavně na začátku), ihned bych do toho šla znovu. Pro mě to byl frmol od začátku do konce a až když jsem se balila jsem si uvědomila, že jsem nebyla celé odpoledne na záchodě… :-). Jen škoda, že jsem si neudělala pauzu a nešla se podívat po areálu na další atrakce, které v zahradě probíhaly – třeba vyřezávání dýní nebo moštování. Ale popravdě jsem si to uvědomila až na konci, kdy už bylo stejně pozdě a zahrada se zavírala.
DSC08406DSC08437DSC08447DSC08454
kluci si zahradu užili dostatečně, některé atrakce prý Kuba nechtěl opustit a tak se tvořila fronta…
Jakmile jsem usedla do auta, uvědomila jsem si, že jsem naprosto vyčerpaná. Ale v pozitivním smyslu. Doma na mě čekali mojí kluci, kteří spolu strávili celý den a moc jim to spolu šlo. Hned co Kuba usnul jsem si nalila deci vínka a za nedlouho usnula jako miminko!
Z mého pohledu se Podzimní zahradní slavnosti vydařili. Určitě bych spoustu věcí udělala příště jinak, ale to už se teď stejně změnit nedá tak to ani neřeším. Doufám, že moje spolupráce s Otevřenou zahradou nebyla poslední.
DSC08425
Moc děkuji všem, co mě přišli pozdravit a podpořit. Jste nejlepší!
Taky děkuji mamce a Verči za krásné fotky!
A veliké díky mému milovanému manželovi, který se celý den postaral o Kubu. Vypadalo to, že jsem jim vůbec nechyběla, což značí jen to, že se měli beze mě dobře :-).