úterý 27. října 2015

Náš víkend (Kryštof, vycházka, hřbitov)

Na tento víkend jsem se těšila už dlouho.

Začal už v pátek odpoledne, kdy jsme přenechali děti babičkám a vyrazili na tah! Bylo to poprvé od toho co se narodila Anička a tak si asi dovedete představit jak mi bylo. Bohužel, nejhůř to nesl Kuba, který plakal a chtěl jet s námi, ale nakonec se uklidnil a my mohli vyrazit. Před odchodem jsem rozdala spoustu instrukcí, ale okamžikem co se za námi zaklaply dveře, mi bylo všechno jedno a věřila jsem, že si babičky poradí s každou situací.

Čekal náš totiž koncert skupiny Kryštof, na který jsme měli lístky už ani nevím jak dlouho, ale jak se ten termín blížil, byla jsem víc a víc nervózní. Kojit jsem přestala už před několika týdny, takže v tomto ohledu na mně Anička není závislá, ale nikdy před tím ji neuspával nikdo jiný než já nebo manžel. A taky jsem se bála, že se některé z dětí třeba onemocní a já nebudu moct jít. Zní to trochu sobecky, ale už jsem fakt potřebovala večer bez dětí.

Z domu jsme odjeli s dostatečným předstihem, prošli si pár obchodů (samozřejmě jsme skončili v hračkářství…) a zašli si na večeři.

Jehněčí burger v Bistru Soul:

IMG_4145

A pak už jsme se pěšky přesunuli do DRFG (nebo jak jsou ty písmena popořadě…) Areny (prostě do Ronda). Našli si místa a show mohla začít. Show sice začala na čas, v 19.30, ale hlavní aktéři se dostali na scénu až v 9! Vzhledem k tomu, že toto bývá můj čas jít spát, tak jsem dost trpěla, ale koncert se opravdu vydařil. Předskokani – Mirai a Lenny – byli skvělí a samotní Kryštof neměli chybu. Jen jsem moc neznala písničky z jejich nového alba tak jsem si zazpívala jen otřelé hity, ale paní co seděla vedle mě to odzpívala i za mě.

obrázek 1 (15)obrázek 2 (13)

Původně jsem si myslela, že když koncert začíná o půl osmé tak v jedenáct budeme pohodlně doma. V jedenáct ale skončil teprve koncert a babičky jsme vysvobodili až těsně před půlnocí. Vypadalo to ale, že jim to moc nevadilo. Já jsem šla spát v zápětí a ani hučení v uších mi nezabránilo usnout během dvou minut.

Předpokládala jsem, že sobotní vstávání bude kruté. Naštěstí to nebylo tak strašné, když se Anička probudila v pět a pak ještě do sedmi usnula. Každopádně únava na nás brzo dolehla a tak sobotní den byl spíš válecí a odpočívací. Ale odpoledne jsme se vzchopili a vyrazili na výlet. Bylo krásně, Kuba si vzal dalekohled, pozoroval všechno kolem a hlavně všechno komentoval až nám z toho šla hlava kolem. Anička kupodivu vydržela v kočárku a každého psa, co jsme potkali okomentovala slovy “ba ba”. Moc pěkná vycházka!

IMG_4147IMG_4148IMG_4149

Cestu nám překřížila kudlanka :-):

IMG_4152

Každý rok na konci října se koná mše za manželovy prarodiče, kdy se sejde celá rodina (manželova maminka je z 6ti dětí), společně se jde do kostela, pak na hřbitov a nakonec většinou někam na oběd. Letos jsme se sešli tuto neděli v Brně v kostele sv. Augustýna na Kraví hoře. Manžel s Kubou šli dovnitř a já s Aničkou jsme se procházely v parku. Bylo sice pod mrakem, ale to přispívalo k té typické podzimní náladě. Procházely jsme se mezi spadaným listím mezi barevnými stromy a opět jsme pozorovaly pejsky, “ba ba”.

IMG_4154IMG_4155

Jak mše skončila, sešli jsme se všichni před kostelem a jenom než jsme se všichni přivítali tak to zabralo skoro hodinu :-). Dali jsme si rozchod a rozjeli jsme se na hřbitov, kde jsme zapálili svíčky, které Kuba důležitě nesl.

Krásná lipová alej:

IMG_4156

Opět jsme se rozešli, abychom se mohli sejít ve Slatině na oběd. S některými členy rodiny jsem se viděla po dlouhé době a tak bylo moc příjemné se s nimi zase vidět a popovídat si. V těchto okamžicích si uvědomím jak neskutečně ten čas rychle plyne, děti už nejsou mimina a chodí do školy s čímž souvisí i to, že my na druhou stranu stárneme… :-)

Po obědě jsme se se všemi rozloučili a šli navštívit kamarády co bydlí poblíž. Jen jeden z jejich kluků měl angínu tak jsme se pozdravili mezi dveřmi a jeli domů odpočívat.

Pohodový víkend! No a zítra už je zase mini víkend a pak už jen dva pracovní dny a další víkend  :-)

úterý 20. října 2015

Náš víkend: brigáda, oslava, jablečné muffiny

Po nabitém víkendu jsme uvítali klidnější konec týdne, který zahrnoval nejen to, co je obsaženo v názvu, ale spoustu dalších aktivit.

Ale postupně…

Na začátku minulého týdne jsem si u Kuby ve školce na nástěnce všimla, že se chystá brigáda na zahradě a kdo z rodičů bude chtít, může pomoct sadit ovocné keře, nachystat záhonky na jaro, shrabat listí atd. Manžel byl nadšen a hned mě poprosil, abych ho přihlásila na sobotu dopoledne (další možný termín byl čtvrtek, ale vzhledem k tomu, že pršelo, brigáda se konala jen v sobotu). Dlouho byl přihlášen sám až jsem si říkala, že se ostatní rodiče bojí práce, ale nakonec se ke konci týdne nahlásila skupinka asi 8 tatínků. Kuba se těšil, že bude pomáhat a tak si sbalili hrábě a rýč a vyrazili do školky. S Aničkou jsme tak zůstali v sobotu dopoledne samy doma. Měly jsme důležitý úkol, a to ozdobit dort pro tatínka (manžela), který slavil narozeniny. Rozpouštět s Aničkou v náruči čokoládu a zdobit dort lentilkami bylo dosti náročné, ale nakonec jsme to zvládly. Kolikrát jsem sbírala lentilky ze země tu raději nebudu psát, ale naštěstí Aničku nenapadlo lentilky jíst (mnohem lepší zábava bylo honit je po lince…).

IMG_4102IMG_4107

Doma nás to ale dlouho nebavilo a tak jsme se oblíkly a vyrazily jsme zkontrolovat pracanty jak jim to jde.

 IMG_4109

Přišli jsme na školní zahradu a k našemu překvapení byla všechna práce hotova – zasazeno, poryto, shrabáno, zalito. Po několika denních vydatných a nepřetržitých deštích byli oba kluci od bahna až za ušima, ale vypadali spokojeně a i paní ředitelka byla nadšená, že bylo vše brzo hotové. Vydali jsme se tedy zpátky domů na oběd.

IMG_4112

Po obědě byl čas na oslavu. Přijeli tcháni, švagr s přítelkyní a moje mamka a najednou byl plný dům. Děti byly nadšené, že si můžou hrát zase s někým jiným než s námi a my s manželem jsme uvítali krátký odpočinek. Manžel není na klasické dorty a razíme zásadu, že ten kdo slaví ať si vybere dort, který mu chutná a který mu udělá radost. A ať je to slavnostní cheesecake nebo buchta na plech je jen na oslavenci. Proto jsme upekli bábovkový dort, tj. těsto jako na bábovku do dortové formy (teď mi došlo, že recept na naši bábovku tu na blogu ještě nemám, tak to budu muset rychle napravit). Navrch jsme dali čokoládovou polevu a lentilky, protože manžel je stále mlád :-).

IMG_4115

Bylo kafe, dort, dary, malé občerstvení a spousta povídání a hraní si s dětmi. Kuba má tendenci se při podobných akcích předvádět, ale tentokrát byl skoro úplně hodný :-). Anička všem předváděla své chodecké umy a asi podědila basketbalové geny (ne moje), protože házela do koše jeden balon za druhým. Po každém úspěchu to oslavila svým “hurá”.

IMG_4834IMG_4838IMG_4848IMG_4850IMG_4863IMG_4867

V neděli jsme se probudili do krásného mlhavého a pochmurného ráda a tak bylo na čase upéct něco jablečného a skořicového, aby to doma hezky zavonělo. Původně jsem chtěla dělat svůj jablečný chlebíček, ale neměla jsem máslo tak jsem pátrala jinde. Ve svých poznámkách jsem objevila recept na jablečné muffiny, který vypadal velice dobře a všechny ingredience jsem měla doma. S Kubou jsme se tedy dali do pečení.

IMG_4123

Jablečné muffiny s rozinkami (původní recept je z Apetitu, ale na internetu ho nemůžu najít)

Ingredience (na 12 menších nebo 10 větších muffinů):

  • 250g mouky (dala jsem půl na půl hladkou a celozrnnou)
  • 2 lžičky kypřícího prášku bez fosfátů
  • 1 vrchovatá lžička skořice
  • 100g třtinového cukru (dala jsem kokosový cukr)
  • špetka soli
  • 2 vejce
  • 125ml mléka
  • 4 lžíce oleje
  • 2 jablka, nastrouhaná (dala jsem tři menší a před strouháním jsem je neloupala)
  • 100g rozinek, namočených předem ve vodě (měla jsem jen 64g)

IMG_4119

Postup:

Troubu předehřejeme na 180°C a formu na muffiny si vyložíme papírovými košíčky.

V jedné míse smícháme mouku, kypřící prášek, skořici, cukr a sůl.

Ve druhé míse prošleháme vejce s mlékem a olejem a nalijeme k suché směsi. Opatrně promícháme.

Nakonec zlehka přimícháme jablka a rozinky.

Těsto plníme do košíčků a pečeme zhruba 30 minut.

Muffiny jsou výborné: díky jablkům jsou vláčné, díky rozinkám slaďoučké. V neposlední řadě jsou docela zdravé a dětem (hlavně Aničce) moc chutnaly.

IMG_4121IMG_4124

Zbytek neděle byl ve znamení domácích prací a prací na zahradě. Prali jsme, uklízeli jsme, zlikvidovali zahrádku atd. Ale taky jsme měli čas na hraní.

IMG_4131IMG_4125IMG_4132

Na večer se manžel rozhodl, že vezme děcka a pojedou se podívat na drakiádu, která měla probíhat na Kraví hoře. No a já, místo toho, abych si dala nohy nahoru a nic nedělala, jsem si šla zaběhat (po týdnu neběhání to šlo překvapivě dobře).

IMG_4135IMG_4137

Ani nevím kolik jsem uběhla, ale bylo to super – trocha blátíčka, ale to k podzimnímu běhání v lese patří :-). Jak jsem přiběhla, začala jsem připravovat večeři a do toho přijeli děcka s taťkou. Prý nefoukalo…

Otázka: Nějaké zajímavosti z vašeho víkendu?

středa 14. října 2015

Náš nabitý víkend

Jak jsem psala již minulý týden, čekal nás hodně nabitý víkend. Předpověď se vyplnila a já bych potřebovala další dva dny na regeneraci. Ale víkend byl úžasný a užili jsme si ho naplno.

V sobotu mě čekal dlouho očekávaný běžecký závod Vokolo príglu. Letos jsem ho běžela po třetí a i když jsem nebyla v top formě, opět si ho moc užívala. Je to ten typ závodu, který, pokud budu moct, budu běhat každý rok. Je v nádherném prostředí, na krásné členité trase. A když vyjde počasí, mám co dělat, abych se jen nekochala zbarveným listím a taky běžela. Pokud jste ještě Vokolo príglu neběželi a máte chuť si zaběhnout skvělý podzimní závod, můžu ho vřele doporučit.

Už dopředu jsem věděla, že nebudu útočit na osobní rekord. Věděla jsem na co mám a nechtěla jsem přepnout svoje síly a v cíli umřít vyčerpáním. Někdo třeba takové povahy je, že valí až se mu dělá černo před očima, ale já běžím vždy s rezervou. Z tréninkových běhů jsem tušila, že bych mohla mít čas kolem hodiny a půl, ale na trať jsem si s sebou nevzala žádný měřič času ani tempa, protože vím, že by mě to zbytečně znervózňovalo. Celou dobu se mi běželo dobře. Byly úseky, kdy to šlo hůř, někdy jsem zase měla víc energie, ale musím říct, že nebyly žádné okamžiky, kdy bych to chtěla vzdát. Kromě úseku na skalách, kde se to štosovalo a občerstvovacích stanic jsem běžela celou cestu (pít z kelímku za běhu jsem se ještě nenaučila) a i když jsem byla ráda, že jsem už doběhla do cíle, nebyla jsem úplně na dně sil. Doběhla jsem v čase 1:30:03, což bylo přesně podle očekávání (ale přece jenom, kdyby to bylo o 4 vteřiny míň, vypadalo by to líp :-) ).

IMG_4090

Po závodu jsem si vyzvedla zaslouženou medaili a šla se převlíct. Fronta na pozávodní těstoviny byla neskutečně dlouhá, tak jsem si vyzvedla jen mattonku, vzala si dvě půlky banánu na cestu a vyrazila hledat manžela a děti, kteří mi na trase fandili. Byla docela zima tak jsme se nikde moc nezdržovali a vyrazili domů. Měli jsme hlad a navíc nás (teda spíš mě) čekalo pečení na nedělní Dýňovou slavnost v Otevřené zahradě.

Naštěstí jsem si vybrala relativně jednoduchý a rychlý recept a tak 70 dýňových sušenek bylo hotových raz dva. Pekla jsem dýňové cookies dle tohoto receptu. Navíc jsem měla šikovného pomocníka.

Čerstvě vysprchovaná v závodnickém tričku :-)

IMG_4077IMG_4081

Polevou jsem sušenky ozdobila až děti usnuly, naskládala vše do lednice a šla konečně odpočívat :-).

V neděli dopoledne jsme ještě stihli vyvrtat díry na garniž na závěsy, které přijdou nad dveře na balkon, což děti pojaly jako ohromnou zábavu.

Anička vylezla na žebřík úplně sama!

IMG_4084IMG_4086IMG_4087

Nakonec se podařilo a my jsme mohli vyrazit k našim i s tácy plnými soutěžních sušenek. Manžel řídil a já jsem balancovala tácy na sobě. Trošku mám podezření, že si vychutnával každou zatáčku a kruhový objezd…

Takto jsme cookies nevezli, takto odpočívaly v autě, když jsme obědvali.

IMG_4454

Po obědě u rodičů šel manžel uspat Aničku a já jsem vyrazila s Kubou a s mamkou do Otevřené zahrady nachystat sušenky.

IMG_4455

Soutěže se zúčastnilo na 30 soutěžících s obdivuhodnými exempláři a když jsem tam ty nádherně naaranžované dobroty viděla tak trochu jsem se s jakýmkoli úspěchem rozloučila, protože jsem dekoraci totálně zanedbala.

IMG_4504IMG_4505

U mamky jsem si na poslední chvíli půjčila malou dýni hokaido, kterou jsem umístila na ty modré tácy se sušenkami a doufala, že účastníci budou hodnotit pusou nikoli očima.

IMG_4473IMG_4470

Soutěž letos probíhala tak, že si 50 návštěvníků zahrady koupilo vstupenku, která ho opravňovala ke vstupu do “ochutnávkového sálu” a ke všem vzorkům. A jenom těchto 50 návštěvníků volilo ten dýňový koláč, který mu nejvíc chutnal. Kuba s mamkou tam chvilku se mnou zůstali, hlavně proto, že Kuba měl chuť na sušenky a tak ochutnával. Já jsem jen počítala a počítala, aby mi jich zbylo akorát.

IMG_4501IMG_4458

Měla jsem tématické dýňové tričko a dýňové ponožky, které nikdo neviděl…

IMG_4460IMG_4463

Ze začátku soutěže sušenky mizely rychle, ale jak plynul čas, ochutnavači byli zjevně předýňovaní a už jich přicházelo čím dál tím míň.

IMG_4508IMG_4510IMG_4509IMG_4511IMG_4522

Nemohla jsem opustit svůj stolek dokud jsem nerozdala všechny vzorky, takže mi nezbývalo než čekat a čekat, jestli se nenajde ještě někdo z padesáti vyvolených, kdo neochutnal moje sušenky. Nakonec mi zbylo asi pět sušenek, takže na konec přeci zůstalo pár ochuzených.

IMG_4527Ve čtyři hodiny se uzavřely dveře a my mohly konečně ochutnat vzorky ostatních soutěžících (pokud jim nějaké zbyly a pokud chtěli nabídnout). Pár vzorku jsem si přibalila na svůj tác, sbalila mamčinu dýni a frčela jsem za dětmi a manželem. Vyhlašování výsledků bylo až po páté hodině, ale děti už byly nervózní a dle pokynů nebylo nezbytné se vyhlašování zúčastnit tak jsme jen koukli na Velkou pardubickou, která bývá pravidelně ve stejný den jako Dýňová slavnost a vyrazili domů.

Oproti loňskému roku byla letošní soutěž mnohem klidnější díky omezenému počtu ochutnavačů. Loni to byl velký fofr a chaos a vedro (asi tím, že bylo o 20 stupňů víc). Celá soutěž byla po třiceti minutách u konce, protože už zkrátka nebylo co ochutnávat. Lidé se o vzorky skoro prali. Letos se mi líbilo, že spousta návštěvníků brala ochutnávání velice vážně, dělali si pečlivě poznámky o každém vzorku, protože měli jistotu, že jim ty vzorky nikdo nesní. Na celé ochutnávání  měli dvě hodiny, mohli si přijít kdykoli, něco ochutnat a pak zase odejít a přijít za chvíli. Pro ochutnavače jsem stejně jako loni měla připravený recept, což mnozí uvítali.

No a jak jsem dopadla? Jak jsem už psala, nějaké ambice na umístění jsem neměla. Samozřejmě jsem si myslela, že moje sušenky jsou nejlepší, ale do soutěže jsem šla proto, že je to pro mě výzva, baví mě péct, baví mě vymýšlet recepty tak aby lidem chutnaly a když se někdo u mého stolečku zastavil a řekl mi, že mu moje sušenky strašně chutnaly, měla jsem mnohem větší radost než kdybych vyhrála první cenu. O to víc jsem byla překvapená, když jsem se druhý den ráno z mailu dozvěděla, že jsem se umístila na druhém místě! Vyhrála jsem poukaz na bylinkovou dílnu, což popravdě ještě moc nevím co to je, ale každopádně se už těším. Opravdu jsem byla překvapená a strašně moc mě to potěšilo a namotivovalo do dalšího ročníku! Už mi v hlavě létají nápady co upeču příště, ale bude to těžké. Přeci jenom: loni třetí místo, letos druhé, no a příští rok…? Uvidíme :-)