Náš víkend

Já vím, já vím… už je úterý a já až teď píši o víkendu… No, ale lepší pozdě než vůbec, no ne?

Tento víkend byl relativně klidný. I když manžel možná bude mluvit jinak…

V sobotu jsem totiž měla na starosti děti, protože manžel jel pomáhat kamarádovi kopat kanalizaci (teda jen přípojku do domu…). Těšila ho představa, že k obědu bude guláš, ale i tak se akce plánovala už dlouho a s partou kamarádů jde práce líp, že? A kdo ví, kdy my budeme potřebovat něco vykopat…

No a tak jsem s dětma zůstala sama. Dopoledne jsme vyrazili do lesa hledat stopy a žaludy a klacíky, protože jít na vycházku jen tak je nuda a tak jsme si domů přinesli plné kapsy.

A taky jsme hledali poklad! Tentokrát jsem jako poklad vzala tyto mini sušenky, které jsem už před nějakou dobou koupila v DMku. Dali jsme si je po obědě jako dezert a byly moc dobré!

Anička během cesty usnula, což mě překvapilo, protože Kuba celou cestu nezavřel pusu a pořád něco povídal, ale i přes to byl asi spánek silnější. Doma jsem ji zaparkovala na zahradě jako vždycky, když venku usne a jen co jsem vešla domů, už se ozvala! Normálně, když takto usne tak doma (na zahradě) klidně spí ještě dvě hodiny, ale dneska půlhodinka očividně stačila… Naštěstí měla dobrou náladu tak jsme se pustili do přípravy oběda všichni společně. No, asi bych si na něco složitého netroufla, ale oškrábat pár brambor a dát lososa do trouby jsem s dětma sedícími na lince zvládla.

Po obědě jsme si chvilku hráli doma (děcka jsou trochu nachlazení a ani se jim ven nechtělo… navíc Anička se pořád válí po zemi, což asi není úplně ideální) a jak Anička začala být protivná, byl to pokyn, aby dostala mléko a šla znovu spát. Tentokrát si dala na ucho a spala dvě hodinky. My s Kubou jsme si (konečně) udělali polední klid. Pustila jsem mu pohádku a sama jsem si sedla s kafičkem a časopisem.

Dlouho mi to ale nevydrželo neb jsem chtěla něco upéct na snídani. V lednici jsme měli prošlé mléko tak jsem se rozhodla ho zužitkovat v palačinkách. Kuba byl nadšen a hned mi šel pomáhat. Těsto jsem udělala z dvojité dávky a i tak během těch dvou dnů zmizely. Použila jsem domácí vajíčka a palačinky měly takovou krásně žlutou barvu.

Mezitím přijel manžel, trochu zničen, ale spokojen a i Anička se probudila, vyspaná a dobře naladěná. Oba museli palačinky hned vyzkoušet.

Co s načatým odpolednem? Sbalili jsme děti do auta a vyrazili pouštět draka. Ne že by u nás nebylo kde, ale v Brně na Palackého vrchu se konala taková dračí akce tak jsme se jeli podívat. Fučelo tam pěkně a draků bylo na obloze nespočet.

Kuba byl nadšen a hned chtěl taky pouštět tak manžel složil našeho rozloženého draka a dali se do práce. Chvíli jim trvalo, než našli ten správný grif, ale nakonec jim drak krásně vlál. Občas to vypadalo, že to Kubu nudí, ale poctivě držel šňůru a ke konci už věděl co má dělat, když drak ztratil vítr. No a když bylo nejhůř a drak spadl, byl to manžel, kdo k drakovi přiběhl a za běhu ho vyhodil zpět do větru. Viděla jsem, že manžel po celém dni kopání trpí, ale i přes zjevnou bolest vypadal spokojeně. My s Aničkou jsme vše pozorovaly a chodily sem a tam. Anička začíná chodit a tak chce chodit pořád. A my musíme samozřejmě chodit za ní. Jinak Aničce se draci moc líbili a pořád na ně ukazovala prstem. Mám takový pocit, že jsme nebyli letos draka pouštět naposledy.

Po příjezdu domů proběhl standardní večerní rituál. Večeře, večerníček, umýt a spát.

My s manželem jsme si k večeři objednali pizzu (už dlouho jsem na ni měla hroznou chuť a chuť byla uspokojena) a s pivem jsme si ji vychutnali u televize. Romantický večer, já vím… :-).

V neděli (stejně jako v sobotu) jsme si přispali – do 7!! Jediné co jsme měli v plánu byla oslava narozenin přítelkyně mého švagra a protože byla až odpoledne a abych měla lepší pocit při jezení dortu, šla jsem si dopoledne zaběhat. Opět jsem zajela do Brna a běhala tam a opět se mi to moc líbilo. Uběhla jsem 12km a až na ty poslední dva kilometry, kdy jsem myslela, že umřu, se mi běželo skvěle. Příští týden běžím Vokolo príglu (o závodě před dvěma lety více zde) a i když jsem při registraci v květnu tajně doufala, že bych mohla zaběhnout osobák (nejlepší čas zatím mám 1:23), už teď vím, že cokoli pod hodinu a půl bude dobrý. Jen doufám, že bude dobré počasí, nebude pršet ani moc foukat. Trať je nádherná tak se těším, že si to užiju.

Po příjezdu domů jsem si dala sprchu, Anička šla spát a připravili jsme oběd: rajská polévka a zbytek pizzy ze soboty. Poté vytoužený odpočinek :-).

Anička sice ještě spala, ale báli jsme se, že na nás nezbyde žádný dort, tak jsme ji naložili do auta a vyrazili na oslavu. Oslava byla malá a milá, dort byl vynikající, občerstvení taky, jen naše děti byly jak utržení z řetězu. Zvlášť Kuba. Anička se zase bavila tím, že po jednom nosila plyšáky z jednoho pokoje do druhého a pak zase zpátky. Naštěstí tam bylo dost lidí, kteří byli z našich dětí nadšení a tak jsme si oslavu s manželem docela dost užili (a možná proto nemám z oslavy ani jednu fotku…).

A protože švagr bydlí v našem starém bytě, zašli jsme po oslavě omrknout náš starý dobrý park, kde jsme s Kubou trávili snad každé odpoledne. Děcka se vyřádily, vyběhaly a my aspoň trochu vytrávili ty všechny dobroty.

Opět podařený víkend. Řekla bych tak trochu klid před bouří, protože příští víkend bude nabitý! V sobotu běžím Vokolo príglu a v neděli se opět účastním soutěže o nejlepší dýňový koláč v rámci Dýňové slavnosti v Otevřené zahradě (o minulém ročníku si můžete přečíst zde). A k tomu všemu se ještě běží Velká pardubická…! To bude fofr!

Otázka: Kdo z vás mě přijde podpořit do Otevřené zahrady? Dám vám ochutnat dýňový cookie :-)!