sobota 25. června 2011

Fazolové burgery

Už pár dní je léto (i když podle počasí je léto už asi měsíc...) a s létem bývá spojeno období grilování a pikniků. O víkendech se na večer začne vzduchem linout vůně tuku kapající na rozpálené uhlíky a sousedé se předhánějí, čí steak je větší, šťavnatější, líp namarinovaný a prostě nejlepší. Vzhledem k tomu, že bydlím v cetru města tak se pouze mohu domnívat, že tomu tak v zástavbách rodinných domků je :-).

Asi jsem trochu postihnutá Amerikou a proto podle mého názoru neodmyslitelně ke grilování patří hamburgry. Vzhledem k tomu, že gril nemáme a navíc bydlíme v 1. patře tudíž i kdybychom grilovali na balkóně, sousedé by určitě nebyli nadšeni, necháváme se na hamburgry a další dobroty pozvat k rodičům. Bratr, resp. jeho přítelkyně Štěpánka má na hamburgry vynikající recept, a tak si pokaždé jeden objednám.

Nedávno jsem opět dostala na hamburger chuť. Jenže nebyl ani víkend, ani možnost grilovat a navíc bratr byl odjetý i s přítelkyní v Anglii. Tak mi nezbylo než si udělat hamburger doma. Musela jsem trochu improvizovat neb jsem neměla ani maso, ale slyšela jsem, že hamburger jde udělat i z fazolí! A ty jsem měla tak jsem se dala do práce!


Fazolové burgery:
  • plechovka fazolí (použila jsem červené v plechovce Bonduelle ve slaném nálevu)
  • 1 vejce
  • 2-3 lžíce mouky nebo strouhanky nebo otrub (podle konzistence)
  • 1 lžička červené papriky
  • 1/2 lžičky oregana
  • 1/2 lžičky mletého římského kmínu
  • sůl a pepř podle chuti
  • 1/4 - 1/2 červené papriky
  • 1/2 šálku kukuřice z plechovky nebo mražené - v tomt případě rozmražené
  • hrstka slunečnicových semínek
Postup:

Nejprve si do větší mísy dáme slité a oprané fazole. Klidně můžete použít i přes noc namočené. Já jsem kvůli úspoře času a hlavně zapomětlivosti použila fazole z plechovky.


K fazolím přidáme vejce, strouhanku (nebo mouku či otruby), koření, sůl, pepř


Pomocí vidličky nebo takového toho nástroje na rozmačkání brambor (nevím jak se mu říká) fazole s ostatními přísadami rozmačkáme, abychom vytvořili takovou hustší kaši.


Následně ke směsi přidáme papriku, kukuřici a slunečnicová semínka.



A opět vše promícháme.


Teď už je čas rozpálit gril resp. v mém případě pánev. Jelikož jsem "těsto" na burgery měla dost řídké, nabrala jsem těsto lžící a na pánvi vytvarovala bochánky. Pokud byste dělali burgery na grilu, doporučuji přidat víc mouky/strouhanky aby byly burgery pevnější a nepropadly vám mřížkou. V takovém případě můžete vytvarovat bochánky rukou.



Opékáme na jedné straně zhruba 5 minut, poté otočíme a doděláme i na druhé straně.


Jak je vidět, burgery se trochu rozpadaly, ale dalo se s nimi pracovat :-).

Po dalších zhruba 5 minutách jsou burgery hotové a můžeme skládat:


Rozřízneme jakoukoli bulku nebo i krajíc chleba a navrstvíme tím, co máme rádi. Já jsem si naložila čerstvý špenát, rajče a špenátové pesto podle Madly (které je mimochodem naprosto úžasné stejně tak jako její blog). 

Jako přílohu jsem si upekla hranolky ze sladkých brambor (batátů) - nakrájela jsem středně velkou bramboru včetně slupky na hranolky, pokapala olivovým olejem, posypala mořskou solí a dala péct do vyhřáté trouby na cca 20 minut.


Protože co se hodí k burgerům víc než pořádná kopa hranolek (těch doma upečených) :-).

Naprosto luxusní večeře a taky rychlá. Nebýt focení a stylizování tak bych měla hotovo do půl hodinky, včetně pečení hranolků. 

Burgery byly samozřejmě měkčí než masové a trochu se rozpadaly, ale ne tolik jak by se na první pohled zdálo. Byly plné chuti díky paprice a kukuřici, která jim dodala mírně sladší chuť. Slunečnicová semínka zase pěkně křupala. 


Z této dávky mi vyšly 3 burgery a tak jsem měla na další dny o oběd do práce postaráno. Byl výborné i po studenu jen tak na chlebu s čerstvým špenátem, ale i rozdrobené na salátu! 

Už dlouho jsem hledala recept na vegetariánské burgery a myslím, že jsem ho našla!


Otázka: Grilujete v létě (nebo i v zimě)? Co nejraději grilujete?

Kromě burgerů také ráda griluji zeleninu, buď ve formě špízů (na předem namočenou špejli ve vodě napíchám papriku, cuketu, žampiony, popř. další sezonní zeleninu, kterou marinuji v balzamikové zálivce) a nebo nakrájenou na plátky. Nejraději mám právě papriku, cuketu, lilek, žampiony. I grilovaná rajčata jsou výborná!

    úterý 21. června 2011

    Čipsy k televizi


    Nebojte, nebudu tu podporovat křoupání mastných bramborových lupínků při sledování večerního televizního programu. Ne že bych si je jednou za čas nedala, ale je pravda, že čipsy doma nemíváme. Čipsy jsou hodné návykové a tak vím, že když se do nich jednou pustím tak nepřestanu dokud neuvidím drobečky na dně sáčku... A vlastně mi ani zas tak moc nechutnají (a hlavně je mi po nich těžko...)


    Nejhorší je, když mě večer honí mlsná. To pak chodím od špajzu k lednici a zase zpět a zkoumám, co by tak uspokojilo moje chutě. Slané? Sladké? Studené? Zelené? A co zelené a slané?


    A tak, když jsem si nedávno na trhu koupila krásnou mladou kapustu, rozhodla jsem se vyzkoušet kapustové čipsy.


    Pečenou košťálovou zeleninu mám hodně ráda (růžičková kapusta, brokolice, květák... - ty můžu jen tak ochucené olivovým olejem a mořskou solí) a tak proč nezkusit i pečenou kapustu.

    Na pečení se nejvíce hodí pevné listy, které jsou na okraji a které se většinou vyhazují. Nejsou nádherné? Jsou tak křehoučké a šťavnaté, že bych je klidně snědla nasyrovo (což jsem mimochodem s jedním listem udělala... včetně košťálu... trocha vlákniny ještě nikoho nezabila, no ne :-) ).


    Odkrojíme tvrdý košťál (jak pro koho...) a listy nakrájíme na proužky.



    Poté kapustu přeneseme na plech, zakápneme olivovým olejem a dbáme na to, aby byl každý kousek olejem obalen. Dáme péct do vyhřáté trouby (180°C) na zhruba 20 minut nebo tak dlouho až bude kapusta na plechu šustit.



    Hotové čipsy přendáme do misky, posypeme mořskou solí  a můžeme křoupat! Můžete samozřejmě použít jakékoli oblíbené koření, kterým kapustu můžete posypat už před pečením. Dobrá je třeba i uzená paprika, římský kmín nebo chili papričky.


    To by člověk netušil, že může být kapusta tak dobrá :-). Manžel tomu teda doteď nevěří (a nejspíš nikdy nebude), ale aspoň na mě zbyde víc!



    Čipsy můžete použít také jako zeleninovou přílohu k masu nebo rybě. Jsou samozřejmě nejlepší ještě teplé, ale i za studena chutnají... Jen už tak nekřupou :-).


    Přeji dobré mlsání :-).

    Otázka: Mlsáte u televize nebo u počítače? Co máte nejradši?

    neděle 19. června 2011

    Olomoucký 1/2 Maraton

    Po téměř tří měsíčním tréninku jsem se v sobotu vydala pokořit půlmaratonovou trať na olomouckém půlmaratonu. Nebylo to pro mě poprvé. Po loňském pražském a olomouckém půlmaratonu (který měl loni premiéru) jsem se letos rozhodla právě pro ten olomoucký. Je menší než pražský a tudíž "rodinnější" a hlavě příprava na něj neprobíhá, na rozdíl na ten pražský, v zimě. 


    Kromě půlmaratonu se v Olomouci běžel i rodinný běh na 2,5km a běh na 10km. Celkový počet účastníků naplnil možnosti závodu tj. 2000 účastníků a několik týdnů před závodem musela být registrace uzavřena. Pořád jsem s registrací čekala a nakonec jsem se zaregistrovala asi před měsícem. Naštěstí jsem to ještě zvládla! Lidí tam ale bylo dost...  


    Začátek závodu byl v 19.00 hodin, což bylo pro mě, jakožto ranní běžkyni trochu problém. Nevěděla jsem co jíst během dne, aby mi nebylo během běhu těžko, co dělat, abych se zbytečně neunavila. Mým cílem totiž nebylo jen půlmaraton uběhnout, to už jsem ostatně zvládla 2x loni, ale chtěla jsem zaběhnout osobní rekord, tj. cokoli lepší než 2:08:25 z pražského půlmaratonu. Mým tajným přáním bylo zaběhnout pod 2 hodiny, ale to záleželo na spoustě okolností - jak se na závodní den vyspím, jaké bude počasí a jaká bude celková pohoda. 


    Natrénováno jsem měla - od začátku dubna jsem běhala 3x týdně s tím, že jeden den intervalové běhy (na ovále u místní základní školy), další den běhy v tempu (abych si zvykla na rychlejší tempo závodu) a většinou jeden den o víkendech dlouhý běh volným tempem (13-20km) - takže v tomto směru jsem se cítila silná. Čeho jsem se ale bála nejvíc bylo počasí. Celý týden před závodem bylo v Brně neuvěřitelně dusno. Veškeré sliby deště zůstaly nenaplněny a tak i ranní běhy mě od prvního kilometru zanechaly naprosto propocenou. Věděla jsem, že zaběhnout 21km v takovém počasí bude nejen těžké, ale hlavně nebezpečné kvůli dehydrataci. 

    Naštěstí bylo mých přání vyslyšeno a v den závodu bylo od rána zataženo a opravdu to vypadalo na déšť. Cokoli bylo lepší než horko takže déšť jsem brala všemi deseti!


    Do Olomouce jsme s manželem, který mi dělal doprovod, přijeli kolem půl páté, tedy s dostatečným předstihem před startem. Vyzvedla jsem si balíček se startovním číslem, tričkem a dalšími propagačními materiály a vydali se na obchůzku stánků na Horním náměstí, kde probíhaly slavnosti města (vyvrcholení slavností byl právě půlmaraton). 

    Bylo potřeba se před během náležitě posilnit.



    Dělám si samozřejmě legraci. To kdybych snědla tak se nedožiju ani pátého kilometru. Posilnění bylo samozřejmě manžela :-). Tímto zdravím Libora (se mnou na fotce), který přijel podporovat svoji manželku (a  manželovu sestřenici) Kamilu a které jsme náhodně v Olomouci potkali. 

    Čas uběhl rychle a tak jsem se šla připravit do koridoru na start. 


    Po výstřelu jsem zapnula stopky, iPod a vyběhla jsem s davem. Ze začátku se běželo nádherně. Byla mi trochu zima (nevěřila bych, že toto řeknu...), ale netrvalo dlouho a už jsem se začínala potit. Běžela jsem pohodlně, ale i přes to jsem byla dost rychlá - kolem 5.15 min na 1 km - a věděla jsem, že toto tempo nemám šanci vydržet až do konce. Bála jsem se, že se unavím a druhá půlka závodu bude hodně bolet. Jenže když ono to běželo tak nějak samo a tak jsem se tomu poddala a nechala nohy běžet jak chtěly rychle. 

    Trať se skládala ze dvou kol s tím, že první bylo 10km a druhé o něco víc, tj. něco málo přes 11km. Prvních 10 km jsem uběhla dost rychle a překvapila jsem nejen sebe, ale i manžela, který neměl nachystaný foťák. Proto tato fotka:


    Jsem pod cedulí VW před pánem v červeném tričku, kdybyste mě nemohli najít :-).

    Zhruba na 11. kilometru jsem si všimla, že běžím vedle jednoho spoluběžce, jehož tempo mi docela vyhovovalo. V tu dobu jsem si držela kolem 5.35 minut na km a bylo vidět, že i on mě vedle sebe registroval. A tak jsme se dali do řeči - žádné dlouhé hovory, jen co jsme stačili s dechem - a to mi neuvěřitelně pomohlo. Kilometry 13 - 17 uběhly ani nevím jak, a to jsem se jich nejvíc bála. Tempo trochu klesalo (kolem 5.45 min. na km), ale i tak jsem byla překvapená, že vydržím toto tempo udržet. Také začalo pršet, což jsem docela uvítala, neboť déšť krásně chladil. Krize nastala kolem 18. - 19.km, ale díky spoluběžci Jirkovi z Opavy jsem nezpomalila a snažila si tempo udržet. Nohy bolely, ale před sebou jsem viděla šanci opravdu zaběhnout půlmaraton pod 2 hodiny! Při této představě jsem vždy zatla zuby a vždy o trochu víc přidala. Konečně se blížil poslední úsek na dlažbě, která díky dešti byla dost kluzká, ale cíl byl už jen za pár metrů. Nevím, kde se ve mě našel zbytek síly, ale přidala jsem a 


    protnula cílovou pásku v čase 1:59:05!!!

    Nemohla jsem tomu uvěřit! Můj tajný cíl se vyplnil!! Je jasné, že kdyby nebylo spoluběžce Jirky z Opavy tak nevím nevím jestli bych dokázala tempo udržet. Byla jsem neuvěřitelně šťastná a ještě teď se musím usmívat, když si na ten okamžik vzpomenu!

    Po odevzdání čipu a obdržení medaile jsem si šla najít manžela. V tuto dobu začalo pršet docela intenzivně, ale já to nějak nevnímala - hřála mě euforie (a taky mládí...). 


    Byl to neuvěřitelný závod a zdá se, že mi vše vyšlo podle přání - ideální počasí, atmosféra, nohy lehké jako pírko... Jen kdyby se mi neudělaly dva velké puchýře na palcích (ty dva černé nehty mám již z tréninku)... To už je holt osud noh běžce...


    Každopádně to vše stálo za to! Nohy sice dneska trochu bolí, ale chodit můžu... Nevím, kdy si půjdu zase zaběhat, mám pocit, že nohám dám pár dnů volno, ale už teď se těším jak vyběhnu. Asi jsem si na běhu vypěstovala závislost...

    Ještě teď jsem plná endorfinů nebo spíš zážitků a jsem moc ráda, že jsem se rozhodla závod běžet. Věděla jsem, že to nebude lehké, ale ten pocit po doběhu je nepopsatelný!


    Běh je můj koníček a zároveň se jím udržuji v kondici. Podle mě je to sport lenochů - nemusí se nikam dojíždět, někde se převlékat, mít spoustu náčiní... - prostě doma obuji boty a běžím. Někdy se také stane, že se dostanu do stavu, kdy se běh stává stereotypní a běh už pro mě není radost. To si dám tak týden pauzu,  potom se zaregistruji na nějaký závod a motivace je zpět! A když potom ten závod vyjde, mám pocit, že bych mohla běhat celé dny...

    Otázka: Jak se udržujete v kondici? 

    čtvrtek 9. června 2011

    Jeden kopeček banánové, prosím!


    V tomto horku bych nejraději snídala jen shake, obědvala saláty a večeřela taktéž saláty, neb při pomyšlení na to, že bych měla zapnout sporák se mi začínají dělat krůpěje potu na čele. Chuť na buchty už není taková jaká byla před pár měsíci, kdy jsme ještě chodili ve svetrech a uzavřených botách, což je pro moji linii na jednu stranu dobře, na druhou stranu musím vymýšlet jiné nápady jak svoje chutě uspokojit, když mě honí mlsná. Ideální letní dezert je nejspíš zmrzlina, ale když ji zrovna nemáte doma a do obchodu je to daleko (nebo máte obchod sice na dohled od domu, ale jít tam by znamenalo vystavit se pečícímu sluníčku), nezbývá nám než si ji udělat doma. A že nemáte zmrzlinovač? To já taky ne. Stačí k tomu jen pár banánů a mixér!!!


    Já vždycky říkám, že je dobré mít pár banánů v mrazáku a tak když banány už měly lepší dny za sebou (chápej: jejich slupka je víc hnědá než žlutá), oloupu je, nalámu je, dám do igelitového sáčku a šupnu je na mrazák. Když mám potom chuť na banánové muffinky a banány v ovocné míse jsou do zelena, stačí banány vytáhnout, nechat rozmrazit a dá se péct!

    Nebo se z nich dá udělat (skoro) pravá banánová zmrzka!

    Jak jsem říkala, jsou k tomu potřeba pouze banány a mixér. Můžete ale použít i kapku vanilky a trochu mléka na zjemnění.


    Banány nalámeme na menší kousky tak aby se nám vešly do mixéru. Pro jednu porci bohatě stačí jeden banán a na rozmixování mi stačil tento malý mixér. V případě většího množství banánů bych určitě doporučovala použít větší dózu a nůž. Pro usnadnění práce můžete před tím, než banány dáte zmrazit, nalámat je na menší kousky. Ale i zmrzlé jdou rozlomit rukou, takže nezoufejte, když jste to nezvládli...


    A mixujeme...


    Po chvilce mixování je dobré směs odlepit od stěn nádoby. V této fázi také můžeme přidat kapku vanilky a mléko.

    A mixujeme dál až nám vznikne hladká hmota.


    Zmrlinu přendáme do mističky a ozdobíme vším co máme rádi.



    Já si zmrzlinu posypala strouhanou čokoládou a lžičkou zapékaného müsli. Byla to naprostá lahůdka, uspokojila moji chuť na sladké (když je banán přezrálý, je dost sladký, takže ani nepotřebujete zmrzlinu přislazovat) a studené :-).

    Normálně banánovou zmrzlinu nevyhledávám, ale tato je vynikající. Pokud použijete vanilku, je pak spíše vaniková než banánová, takže komu chuť banánu vadí, může ji přebít "dochucovadly". Milovníci čokolády mohou k banánům přidat kakaový prášek a mají čokoládovou zmrzlinu. Stejně tak je dobrá i přidaná skořice, opražené nasekané mandle, vlašské ořechy... cokoli máte rádi.

    Nejvíc se mi na této zmrzlině líbí to, že je relativně zdravá. Já vím, banán, zvláště přezrálý (který je mimochodem pro úspěšnou zmrzlinu klíčovým), má spoustu cukru, jenže další sladidlo do zmrzliny už nepřidávám (kromě posypu), takže cukr je pouze přírodní. Zmrzlina je také úplně bez tuku.


    Vždy záleží co do své zmrzliny přidáte a jak ji ochutíte. Je jasné, že když si na zmrzlinu dáte kopec šlehačky a polijete ji karamelovou polevou a vaječným koňakem, stane se z banánové zmrzliny kalorická bomba. Pokud ale zůstanete při zemi, určitě vás tato zmrzlina nebude tlačit v žaludku a přípravu na plavkovou sezónu rozhodně neohrozí :-).

    Takže až nebudete vědět co s přezrálými banány, šup s nimi na mrazák! Určitě mi poděkujete :-).

    Otázka: Jakou máte nejraději zmrzlinu? Kopečkovou, točenou, na hůlce? A příchuť?

    Já miluju jahodovou dřeň, buď domácí od mamky (rozmixované jahody s cukrem) nebo od Mrože. Taky miluju jakoukoli příchuť od Haagen-Dazs a Ben&Jerry's - ty jsou pouze za odměnu :-).

    středa 8. června 2011

    Sobotní dopoledne

    V sobotu ráno po snídani jsem dostala skvělý nápad jít na Zelný trh, kde se v rámci festivalu Jídlo zblízka, který v současné době na jižní Moravě probíhá, měl konat i farmářský trh. V týdnu sice mám trh po cestě do práce, ale kdo se má s tou zeleninou pořád tahat. Tak jsem si vzala na pomoc manžela a vyrazili jsme!

    Do města to máme z domu kousíček, asi půl hodinky pěšky a i když nám jede městská hromadná doprava téměř od domu, chodíme všude pěšky. I tentokrát jsme vyrazili po svých a já měla aspoň příležitost vyzkoušet moje nové botky. Jestli se jim vůbec dají říkat botky...





    Na první pohled připomínají prstové cvičky, ale ve skutečnosti se jedná o Vibram FiveFingers, což sám název asi odpovídá za vše. Tyto boty nám pomáhají vrátit se k chůzi naboso, která je pro nás nejpřirozenější a pomáhá tak posilovat svaly v chodidlech, které mají tendenci ochabovat v měkkých vypolostrovaných botách, které jsou dnes běžnou záležitostí. 

    Podrážka je vytvarovaná, aby nám opravdu připomínala chůzi naboso, avšak je i dostatečně silná na to, abychom necítili každý kamínek, na který stoupneme. 


    Vybrala jsem si typ JAYA a zatím jsem v nich chodila pouze ve městě. Moc dobře se v nich šlape! Tímto bych moc chtěla poděkovat paní prodavačce v obchodě Rejoice na Jindřišské ulici v Praze, která se mi při výběru botek věnovala a byla moc trpělivá. Jsem strašně nerozhodná a když už jsem si konečně vybrala typ boty, byla jsem nerozhodná při výběru barvy... Paní to měla se mnou těžký, ale nakonec jsem si přece jen vybrala a vybrala jsem si moc dobře! 

    Prosím omluvte náš špinavý balkón!


    Tak a teď zpět k trhům. Vzali jsme to docela rychle neb bylo spousta lidí a hlavně úmorný horko! Ale nakoupili jsme samé dobrůtky, které jsme samozřejmě opět pěšky odnesli domů. Nutno podotknout, že jsem přišla domů splavená jako pes!

    Ale stálo to za to. Posuďte sami:


    Ano, na tom balkóně co jste viděli výše budeme pěstovat rajčata :-). Byl to manželův nápad, ale určitě vás budu informovat o úspěšné sklizni... 


    Hrášek z Břeclavska:


    Kapusta z Vojkovic:


    Jahody odněkud z jižní Moravy (už si nepamatuji):


    Rajčata a květák z Tvrdonic:


    Rané brambory také odněkud z jižní Moravy:


    Čerstvý špenát z Vojkovic:



    Taky jsme si koupili něco co se na trzích tak často nevidí:


    Rybičky!! Přijelo auto s káděmi a vy jste si mohli vybrat jakoukoli čerstvou (a živou!!!) rybu podle nabídky. Měli toho na výběr spousty: kapry, líny, pstruhy a mnoho dalších, které si samozřejmě už nepamatuji. My si vybrali pstruhy neb s nimi máme zkušenost a nechtěli jsme pro začátek experimentovat. Pán rybář/prodavač nám dva kousky vylovil (byli pěkně mrštní, pánovi vyklouzli a musel je lovit znovu...), zabil, vykuchal a vložil do krásné modré igelitky :-). To vše za 84,- Kč, což mi přijde únosné!


    Hned jsme si znich udělali večeři (společně s novými bramborami a kapustou) a byli opravdu výborní. Doufám, že jsme pána rybáře neviděli naposled!

    Ještě jsme si koupili kytičku:





    Kaly jsem měla jako svatební kytici tak k nim mám velice vřelý vztah! 


    To byl moc krásný den... :-).

     
    Otázka: Kupujete si kytice samy pro sebe? Jaká je vaše oblíbená květina?

    Já miluji narcisky a tulipány a slunečnice a spoustu jiných veselých pěkně barevných kytiček. Sama si květiny kupuji, ale manžel se také snaží :-). Nejraději kupuji chryzantémy neb dlouho vydrží!