Dýně

To je doba, co? Teď byly jedny z těch týdnů, kdy jsem nevěděla kam dřív a tak na blog nezbylo moc času, což je mi líto. Jedla jsem samozřejmě mnoho dobrot, ty ale zůstanou nezdokumentované. Taky se s manželem chystáme na takovou jednu větší koupi a tak je pořád o čem přemýšlet. Což má u mě za následek, že nemůžu spát a přemýšlím a přemýšlím... Na druhou stranu je to taky k něčemu dobré, neboť teď je sobota, půl sedmé ráno, já jsem plně vzhůru (manžel spí, samozřejmě) a tak budu hodná manželka a nechám manžela spát zatímco napíšu o dýni.

Dýně jsem měla vždy spojené s americkým halloweenem, a to do té doby než jsem se vzchopila a rozhodla se koupit jednu mrňavou dýničku na trhu a vyzkoušet ji na vlastní kůži. Nikdy jsem si jich moc nevšímala a tak nevím jestli se u nás objevily až v posledních letech anebo jestli jsem je jen ignorovala. Každopádně, u nás je asi nejrozšířenější dýně hokaido.

To je ona:

Když dýni kupuji, snažím se vybírat kousky s nepoškozenou dužinou, protože jen tak vydrží klidně přes celou zimu, ale abych řekla pravdu, nikdy se mi to zatím nepodařilo. Jak mám dýni na očích, tak u mě nemá šanci.

Dýně hokaido jsou skvělé v tom, že se jí i se slupkou. To usnadní mnoho práce neb loupání dýně není pěkná podívaná.

Dá se připravovat např. v páře, podusit v troše vody, ale já ji nejraději připravuji v troubě. 

Takže, jak na ni? Dýní nejdříve pořádně umyji, neboť bývá často od hlíny a rozkrojím na půl.

Chce to pořádný nůž a sílu, ale jde to. Jen prosím opatrně!! Jakmile se to povede, měl by se Vám naskytnout takovýto pohled: 

Semínka jsou jedlá a dají se opražit. Jen je s tím docela dost práce, neboť se musí očistit od dužiny, umýt, nechat usušit a poté teprve pražit. Zkoušela jsem to dvakrát a asi jsem dělala něco špatně, protože se moc nedaly jíst. Měla jsem za to, že po upražení se jí i "skořápka", ale nešla mi vůbec rozkousnout a akorát mě z toho bolely zuby. Tak nevím...

Takže dál vydlabeme ze středu semínka i s dužinou a toto vyhodíme. Jde to nejlépe lžící.

Po vydlabání nám vznikly takové krásné mističky, které můžete rovnou použít třeba na zapečené dýňové misky, které hodlám brzy vyzkoušet (na lince mi leží další dvě dýně tak si myslím, že příležitost bude).

Tentokrát jsem ale šla tradiční cestou. Dýni jsem nakrájela na měsíčky - tentokrát to jde pokrájet lépe a položila na lehce vymazaný plech.

Nakrájenou dýni jsem ještě trochu pokapala olivovým olejem a vložila do vyhřáté trouby. Může se i různě okořenit, nebo jen posypat solí. Já ale dýni využívám jak na sladko tak na slano proto si ji ochucuji až při přípravě konkrétního jídla.

Dýni peču zhruba 30 - 40 minut a v polovině pečení kousky otočím. Jestli je dýně hotová vyzkouším jednoduše zapíchnutím nože (jako do brambor) - jestli nůž zajede do dužiny lehce, je hotovo!

Dýni jím nejraději jen tak, třeba posypanou trochou skořice.

Nebo ji zakomponuji do pestrého talíře "od každého trochu":

Nebo na salát, do rizota, nebo do ovesné kaše...

I přes to jak mám dýni ráda, nejsem schopna ji sníst celou na posezení. Opravdu ne. To by se ze mě stala taky dýně... Nesnědenou dýni dám v plastové dóze do ledničky a jakmile mám na ni chuť, stačí ji ohřát půl minutky v mikrovlnce. Nebo je dobrá i po studenu.

 
Z dýně je také výborná buchta, ale to zase příště!