Díkuvzdání po česku

Naše rodina je trochu postižená Amerikou. Vlastně dost… Někteří míň, někteří víc, jen manžel trochu stojí bokem a vše pozoruje zpovzdálí.

Jako každý rok tak i letos jsme se rozhodli oslavit Díkuvzdání. Díkuvzdání je vlastně dnes, 4. čtvrtek v listopadu, ale protože nemáme volno jako Američani, udělali jsme si Díkuvzdání už minulou sobotu.

Díkuvzdání je nejen o jídle, které ale hraje velmi důležitou roli, ale hlavně o setkání rodiny a přátel, a to se mi právě na tom líbí. Neznám rodinu, která by trávila Díkuvzdání sama doma. Rodiny se sjíždí ze všech koutů Ameriky nebo se schází přátelé u někoho doma. Každý pomáhá s hostinou tím, že donese nějaký chod – většinou přílohu, protože Díkuvzdání je hlavně o přílohách… Někdo by si myslel, že jde hlavně o krůtu… ano, krůta rozhodně nesmí chybět, ale samotná je taková obyč. Právě přílohy dělají hostinu hostinou a mezi nejtypičtější patří třeba sladké brambory na x způsobů, bramborová kaše, zapečená zelenina, bramborový/těstovinový salát, brusinky, několik druhů nádivek, různé saláty ať už teplé nebo studené atd.

A nesmí chybět ani dezerty! Oproti minulým létům jsme upustili od dýňových koláčů a upekla jsem klasický cheesecake. Není to sice typicky podzimní dezert, ale naštěstí to nikomu nevadilo. Tvarově se mi nepovedl tak jak bych si přála, ale chuťově byl vynikající (recept bude brzy!). Kromě cheesecaku jsem, speciálně pro manžela, ještě upekla naší oblíbenou buchtu na plech. To abychom se měli dobře :-).

Asi bude nejlepší, když se podíváte na fotky z celého dne. Bohužel jsem zjistila, že až na jednom záběru (který tu nebudu raději zveřejňovat neb jsem slívala brambory, myslím…) nejsem ani jedné fotce. Ale snad vám to nahradí aspoň spousta fotek krůty :-).

Tak to je ona! 9 kilová kráska od Zelenky z Židlochovic objednána v Dobrým špajzu.

Rohlík, máslo a petržel tu slouží jako měřítko… Drobeček…

Připravena k nadívání. Nádivka je z blogu Kitchenette, kterou jsem už dělala na velikonoce. Akorát tentokrát bylo potřeba zvýšit množství tak 10x (uvedené množství je totiž na kilové kuřátko :-) )

A tady už je v troubě. Myslím, že je něco po páté ráno…

Po šesti hodinách pečení.

Bratr jako měřítko.

A bude se porcovat!

Hladový Kuba s hladovým dědou (na hodinách si můžete všimnout, že je tři čtvrtě na jedenáct; aby mohl Kuba zažít Díkuvzdání s námi a zároveň jít ve 12 spát, obědvalo se před půl 12).

Teta Štěpánka a strejda Honza zabavují hladového Kubu před obědem.

Konečně se hladový Kuba dočkal… Jen ho po chvíli přestalo bavit jídlo a dožadoval se mého birellu…

A tak vypadal obložený stůl.

Zleva: salát z červené řepy, krůta, brusinky, hrášek, šťáva

Brusinky, hrášek, šťáva, kukuřice

Nádivka, bramborová kaše, salát z červené řepy

Děda nevydržel a bere první kousek krůty.

Můj talíř (snědla jsem vše až na trochu brambové kaše):

Odpočinek po obědě aneb co bychom dělali, kdybychom neměli chytré telefony…

Dezert:

Dezert byl vychutnán poté, co jsem dala Kubu spát. Měl opět brzké ráno a tak to s ním bylo ke konci obědu už k nevydržení. Dezert byl tudíž velice zasloužen a věřte, že jsem nezůstala jen u jednoho kousku :-).

O Díkuvzdání 2011 si můžete přečíst zde. Díkuvzdání 2012 bylo také, ale nějak nebylo zdokumentováno…