Jeden den v životě skoro 20 ti měsíčního kluka

Naposledy jsem vás provázela naším dnem, když bylo Kubovi 11 měsíců, což je strašně dlouhá doba! Říkala jsem si, že vzhledem k tomu, že Kubův vývoj už není takový rychlý a změny se projevují spíš pomaleji než každý měsíc, nemá cenu psát měsíční rekapitulace, protože bych psala pořád to stejné dokola.

Ale abyste trochu nakoukli do našeho soukromí a dozvěděli se co s Kubou celé dny děláme, mám pro vás další ukázku jednoho dne – co jsme dělali, co jsme jedli, kde jsme byli… a tak…

5:21 Budíček

Kuba vstává. Z vedlejšího pokoje slyšíme kňourání, což značí, že je Kuba vzhůru a nám začíná den. Manžel pro něj zajde a ještě ho donese k nám do postele, kde Kuba ještě půl hodinky polehává – střídavě na mně, na manželovi, půl na půl… Už ale neusne. Když se rozhodne, že už ho to polehávání nebaví, slézá dolů z postele. Jako každé ráno se mi snaží vzít z nočního stolku brýle a když mu to zakážu, nastartuje ke dveřím. Pomalu se vymotávám z postele a valím za ním.

6:00 Snídaně

S Kubou společně vaříme čaj. Já postavím vodu a Kuba dá sáčky do hrníčků. Poté jdu Kubu přebalit a převlíct z pyžama. Já v pyžamu zůstávám dál :-).

Chystám snídani, Kuba chodí po kuchyni a předsíni a zkoumá, kam by mohl vylézt. Naštěstí je snídaně brzo hotová a Kubu usazuji do židličky, kde je aspoň chvíli v klidu. Vypije lahvičku džusu na ex (džus:voda 1:10), ale snídaně ho neláká. Každý den je to stejné, vždycky si jen tak něčeho málo zobne, ale že by se najedl pořádně, to ne.

Naše snídaně

Já mám jablečnou buchtu přelitou jogurtem, Kuba má jablečnou buchtu a banán. Snědl jeden kousek buchty a 2 kolečka banánu. Aspoň něco…

Po chvíli ho to přestane bavit a chce ze židličky. Tentokrát se chce dostat ke klíči do špajzu… Přisune si židličku a už je tam!

6:30 Táta vstává

Jdeme probudit tátu. Ráno míváme služby – jeden den vstává s Kubou manžel, druhý den já – a tak si manžel mohl dnes přispat. Bohužel měl v 8 jednání tak si to moc neužil…

Táta se jde nachystat a Kuba valí samozřejmě za ním. Mám čas trochu poklidit kuchyni po snídani a chvíli vydechnout. Bohužel to netrvá dlouho… Táta jde snídat, Kuba mu sedí na klíně. Občas si ještě něčeho zobne – tátovy snídaně jsou většinou lepší, jenže dnes měl táta také jablečnou buchtu :-).

7:15 Táta odchází do práce

Dáme tátovi pusu a vypravíme ho do práce. Ještě mu zamáváme z okna (každodenní rituál) a já prosím Kubu, aby mi šel uvařit kávu, kterou nutně potřebuji! Vaření kávy je Kubova snad nejoblíbenější činnost. Vyleze na židli, zapne kávovar, vhodí kapsli, nastaví hrnek a stiskne tlačítko. Pak si zatleská, jak se mu to povedlo :-). ¨

7:30 Hraní

Kuba dostane kakao a oba si své nápoje odneseme do obýváku, kde Kuba okamžitě zapíná televizi. Samozřejmě, že ho hned přestane bavit a tak si mi sedne na klín a kreslíme si.

Celé dopoledne si hrajeme, čteme si, kreslíme si, chvíli spolu, chvíli sám, až najednou slyším ránu a Kubovo “he?”

Z nějakého nepochopitelného důvodu se Kuba snažil dostat za televizi a shodil při tom kytku. Na bílý koberec… A tak se jde pro vysavač a Kuba je nadšený, že může vysávat. Kdo ví, jestli to neudělal záměrně… :-). A vysál skoro celý obývák! To vypadá, že využívám dětské pracovní síly, ale kdybyste viděli jak mi bral vysavač z ruky, než jsem vysála tu hlínu, tak byste pochopili :-). Řekla bych, že po vaření kávy je vysávání jeho druhá nejoblíbenější činnost.

9:00 Svačina, příprava na odchod

Kuba svačí ovocnou přesnídávku. Chce jíst sám, což u takového pribináčku není problém, ale ovocná přesnídávka je poněkud tekutější… Nechám ho, stejně by ode mě nechtěl a ty tepláky stejně chtějí vyprat… Po dojezení jednoho kelímku se dožaduje dalšího, ze kterého si vezme už jen pár lžiček (což mi bylo jasné hned od začátku, ale nechtěl si to nechat vysvětlit…).

Převlíkám plínu, oblíkáme punčocháče a zvoní pošťák s balíkem. Hodím na Kubu bundu, na nohy mu dám gumáky (nejjednodušší obuv) a seběhneme ke dveřím otevřít. Přebíráme balík, valíme zpět nahoru, dooblíkám Kubu a sebe a vyrážíme ven.

10:30 Angličtina

V říjnu jsme začali s Kubou chodit na angličtinu. Je to angličtina pro něj, nikoli pro mě jak si mnozí mylně myslí. Kuba dostal kurz jako dárek od mého bratra k minulým vánocům, jenže v zimě se kurz neotevřel tak jsme museli čekat až do října. Chodíme do jazykovky ASPENA a jedná se o metodu Helen Doron, která je založena na pravidelném opakovaném poslechu a tak každou hodinu zpíváme stejné písničky, ukazujeme si stejné obrázky, hrajeme stejné hry a děti se u toho údajně učí. Byli jsme tam teprve třikrát a nemyslím si, že by z toho byl Kuba zatím nějak chytrý, ale dnes při odchodu zamával na “bye-bye” tak uvidíme, jestli nebude mluvit dřív anglicky než česky…

11:30 Cesta domů, oběd

Vzhledem k brzkému vstávání je Kuba ke konci hodiny hotový. Nepřidal tomu ani poslech ukolébavky, kdy Kuba na mě nehnutě ležel a já jen čekala, kdy zavře oči. Kdyby ji pustili ještě jednou, zaručeně by usnul.

Z tohoto důvodu volím nejrychlejší způsob cesty domů – tramvají. Tramvaje má Kuba rád a rád jimi jezdí – drží se tyče, mačká tlačítka (i když nemá…) – a to ho udržuje ve stavu bdělosti. Normálně chodíme pěšky, máme zhruba 20 minut chůze, ale dnes by to až domů nevydržel.

Doma rychle ohřívám oběd – zapékaný květák s těstovinami a špenátem, který jsme měli včera na večeři (recept bude!), ale zhruba až na 5 kousků těstovin zůstává Kubův oběd nedotčen. Je hodně unavený a už by se nejraději viděl v postýlce a tak jsem ráda, že snědl ještě skoro celý banán, který si vykňučel. No, oběd nic moc…

12:30 Spánek

Kuba usíná relativně rychle. Zazpívám mu pár písniček a usíná mi na hrudi. Přenesu ho do postýlky a nemůžu si ho nevyfotit… Drobeček malej!

Zatímco spí tak poklidím trochu kuchyň, uvařím si kafe a sedám k počítači. Konečně chvíle klidu! Něco si přečtu a začnu psát tento příspěvek.

14:00 Kuba je vzhůru

Hodinka a půl spánku není moc, zvlášť, když vstával před půl šestou ráno… Poslední tři dny spává odpoledne jen něco přes hodinku, což se mi moc nezamlouvá. Snad ho to brzy přejde a třeba zítra dá tříhodinovku :-).

Naštěstí má dobrou náladu, ale chce se tulit a chovat. Chvilku se pomazlíme, projdeme celý byt (pospánkový rituál) a dáme svačinu.

Využívám toho, že není ještě moc pozdě a vyrážíme do Ikey. Po čtvrté hodině bychom se tak akorát dostali do zácpy, ale kolem třetí to ještě ujde. Obléct a nachystat Kubu je opět boj. Po pár prohraných bitvách nakonec vítězím a Kuba je připraven k odchodu.

15:30 Ikea

Do Ikey jsme měli namířeno pro jednu zásadní věc, a to zarážku na postel. Kuba se totiž rozhodl, že se naučí vylézat z postýlky, což nás trochu vyděsilo a už jsme si představovali, že přepadne a spadne hlavou na zem.

Předem jsem si zjistila, kde zarážku najdeme a tak je návštěva Ikey poměrně rychlá. Díky bohu za zkratky! Kuba chce samozřejmě všechno prozkoumávat a dává mi to najevo, ale naštěstí ho udržuji v kočárku a dočasně ho zabavuji balíčkem brček.

Slibuji mu, že když bude hodný, dojdeme koupit loupáček. Svůj slib dodržuji a i když nebyl úplně nejhodnější, dostává sváču do kočáru. Je mi blbé koupit v Tescu jen jeden loupáček, navíc ho hned dát Kubovi do ruky a tak jich beru tři kusy – aspoň bude na snídani. Naštěstí pro nás (naneštěstí pro Tesco) mi pan pokladní namarkoval jen dva… :-).

Cesta domů je dobrodružnější, bereme to po dálnici, ale i tak je to trochu ucpané. Kuba dnes není očividně naladěn na cestování a tak kňourá skoro celou cestu. Poté co shazuje všechny hračky na zem, si začíná rozvazovat botu, a to ho naštěstí na chvíli zabavuje.

16:30 Konečně doma

Zaparkujeme v garáži, vyzvedáme taťku z práce a vyrážíme k domovu.

Kluci se pouští do montování postýlky a já vyrážím běhat. Ta Ikea mě dost vyčerpala a potřebuji se vybít. A pomohlo to! Nevím kolik jsem uběhla kilometrů, ale nádherně jsem si pročistila hlavu, zapomněla na to, jak byl Kuba protivný a pěkně jsem se protáhla.

Po necelé hodince přiběhnu domů, postýlka je předělaná a Kuba mi hned musí ukázat, jak do ní umí vlézt. Paráda, jsem zvědavá na dnešní noc…

18:00 Příprava večeře

Ještě zpocená (spíš zmrzlá – tam byla kosa!!) chystám Kubovi večeři. Samozřejmě mi musí pomáhat a tak spolu mažeme chleba a krájíme sýr.

O večeři zatím nejeví zájem tak jdu do sprchy s tím, že to zkusíme později.

18:45 Večerníček, večeře (2. pokus)

Pustíme večerníček (Maxipes Fík) a zkoušíme dát Kubovi chleba se sýrem a jogurt. Chleba si dvakrát kousne a jogurtu si dá 3 lžičky… Nic moc… Vymýšlím další plán.

19:00 Večeře (3. pokus)

Měla jsem v plánu udělat nám s manželem k večeři krůtí maso na prudko, které jsem měla naložené v lednici a už chtělo spotřebovat. Oba už máme hlad a navíc, Kuba by si taky mohl trochu dát a konečně se najíst.

Moje večeře: pita chléb plněný krůtími kousky s restovanou paprikou, cherry rajčátky a s lučinovo-hořčičnou zálivkou. Zní to honosně, ale bylo to hotové do 20 minut :-).

No jo, je to masožravec! Krůta mu konečně jede. Zajídá ji chlebem a zapíjí vodou. Chybí mu zelenina, ale to napravíme zítra. Aspoň že snědl odpoledne kus jablka…

19:30 Příprava na spaní

Jak to bývá zvykem, když je čas jít spát, Kuba ožívá. Objevuje hračky, se kterými si nehrál několik týdnů, hraje si z vysavačem, který zůstal neuklizen v obýváku, pouští televizi atd. Dostat ho do koupelny, aby si vyčistil zuby, není jednoduché.

Nalákám ho na tekoucí vodu a kelímky, které má u umyvadla a kterými si přelívá vodu. Vyčistíme zuby, umyjeme obličej a ruce, ošplouchneme zadek ve sprše a hurá pro čistou plínu. Převlíknu ho do pyžama a ještě se k němu přitulím než ho odevzdám tátovi, který uspává. Oba dostanou pusu a já odcházím.

20:00 Spánek

Kuba usíná, já poklízím kuchyň (opět), vařím si čaj a jdu psát tento příspěvek.

Je 22:00 a já jdu spát! Zítra nás čeká další den :-)