Noky (gnocchi) z ricotty s jednoduchou rajčatovou omáčkou

Už tu dlouho nebyl slaný recept tak to musím hned napravit. S těmito noky z ricotty, které jsem vařila v neděli, se prostě musím podělit, protože jsou naprosto úžasné a když jsem je zvládla já, zvládne je opravdu každý!

K ricottě jsem nikdy neměla moc vřelý vztah. Jednou jsem si ji koupila u nás v Bille, potřebovala jsem ji do jednoho receptu a byla fakt divná. Cítila jsem tam takovou pachuť a bála jsem se, že to zkazí konečnou chuť jídla. Naštěstí spousta parmezánu a špenátu pachuť zamaskovaly, ale od té doby jsem si ji nekupovala. Popravdě jsem ani nevěděla co s ní. Moc receptů s ricottou jsem neznala a jíst ji jen tak? To jsem si radši dala náš český poctivý tvaroh.

Poté jsem narazila na recept na zeleninové lasagne, kde se ricotta používá místo vrstvy bešamelu. Recept mě zaujal na tolik, že jsem se rozhodla dát ricottě ještě jednu šanci. Tentokrát jsem se pro ni vydala do mého oblíbeného obchodu La Fromaggeria, protože jsem si všimla, že tam prodávají ricottu čerstvou. A cokoli čerstvé je přeci lepší než trvanlivé a ještě k tomu dovezené kdo ví odkud.

Kelímek s ricottou jsem si přinesla domů a ještě než jsem vybalila nákup, vzala jsem lžičku a vrhla se ji ochutnat. No, byla to fakt lahoda. Musela jsem se dost ovládat, abych nesnědla kelímek celý a něco zbylo na ty lasagne…

Od té doby si při každé návštěvě La Fromaggerie odnáším kelímek ricotty s sebou domů. Někdy ji využiji jako podklad pro pizzu, někdy ji dám do zmiňovaných lasagní a někdy ji sním jen tak – s ovocem a oříšky jako odpolední svačinu nebo dezert po večeři.

Touto exkurzí jsem vám jen chtěla přiblížit svůj vztah k ricottě a teď se můžeme vrhnout na recept.

Nějakou náhodou se mi přihodilo, že jsem měla v lednici kelímek ricotty, jejíž doba spotřeby se velice rychle blížila. A aby se ricotta nezkazila a nemusela se vyhodit – což by byla ta největší pohroma – musela jsem rychle jednat. Do googlu jsem zadala “ricotta recept” a z milionu nabídek jsem zúžila výběr na noky neboli gnocchi. Receptů na noky je spousta a tento je taková moje směsice více receptů dohromady, podle toho, co jsme měli doma (proto neuvádím zdroj receptu).

Jo a jelikož jsme v Česku tak to jsou noky nikoli gnocchi a jiné podobné tvary. Prostě N-O-K-Y

Noky z ricotty a jednoduchá rajčatová omáčka

Ingredience:

Na omáčku budeme potřebovat:

• lžíce olivového oleje
• půl cibule, nakrájené na jemno
• 2 plechovky loupaných rajčat
• 2 lžičky sušené bazalky
• 1 lžička sušeného oregana
• sůl

Na noky budeme potřebovat:

• 250 g ricotty (kelímek vážil něco přes 300 g, ale to je váha i se syrovátkou)
• 1 malé vejce, pokud máte vejce velká, dejte jen žloutek
• 50 g gran moravie nebo jiného sýru parmezánového typu, nastrouhaného
• cca 4 lžíce hladké mouky
• sůl podle chuti

Postup:

Nejdřív jsem si připravila omáčku, aby mohla probublávat zatímco se budou připravovat noky.

Na oleji jsem si zpěnila cibulku, cca 5 minut, poté jsem k ní přidala dvě plechovky rajčat, bylinky a nechala na mírném plameni dusit zhruba hodinku. Občas jsem omáčku zamíchala a vařečkou rozmáčkla rajčata, aby se lépe rozvařily. Na závěr jsem dochutila solí.

Na noky je nejdřív potřeba nastrouhat si parmezán. Buď na to můžete vzít struhadlo a pustit se do toho ručně, ale zabere vám to dost času a spoustu sil nebo můžete jako já sýr nakrájený na kousky vložit do mixéru a za 10 vteřin máte sýr “nastrouhaný”.

Do větší mísy vložíme okapanou ricottu, nastrouhaný sýr a vejce. Pořádně promícháme.

Do těsta přidáváme tolik mouky, aby těsto nebylo moc lepivé, ale zase pamatujte, že čím víc přidáte mouky, tím víc budou noky tuhé. Já dala mouky 4 lžíce a s těstem se dobře pracovalo.

Na pomoučněném vále si těsto rozdělíme na 4 kousky a z každého vyválíme hada, zhruba 1cm v průměru. Poté odkrajujeme kousky cca 1 cm dlouhé, které následně ozdobíme zoubky z vidličky. Toto není jen na parádu, má to i svůj účel – omáčka tak díky rýhám k nokům lépe přilne. Pokud se vám lepí vidlička k nokům, stačí ji “namočit” v mouce a půjde to zase hladce.

Přivedeme si k varu velký hrnec s vodou. Jakmile začne voda vřít, osolíme ji a postupně do ni házíme noky. Noky necháme vařit zhruba 2-3 minutky a poté je vylovíme děrovanou naběračkou.

Podáváme je s jednoduchou rajčatovou omáčkou.

Noky byly prostě bomba! To se nedá jinak popsat. Vůbec jsem nevěděla, co mám čekat, nikdy jsem nic podobného nedělala a noky znala jen kupované, bramborové. Ale tyto z ricotty byly úplně jiné. Takové heboučké, jemňoučké, rozplývaly se na jazyku, byly jemně mazlavé, ale nerozpadaly se a měly úžasnou parmazánovou chuť!

Ve výsledku nebyly ani moc pracné a jejich příprava včetně omáčky mi zabrala zhruba hodinku (zatímco byl Kuba s tatínkem v parku). A to určitě stojí za zopakování! Třeba s přídavkem špenátu nebo nějakých bylinek…

K omáčce není co dodat, je to taková naše klasika, ale příště si jí musím dát míň, protože úplně zabila chuť noků. Dokonce jsem si část musela oddělat. Příště zkusím noky orestovat na troše másla, nikdy jsem to takto nejedla, ale v mnoha receptech to doporučovali tak to budu muset vyzkoušet. Máslem se rozhodně nemůže nic pokazit :-).

Otázka: Využíváte ricottu? Jak?

Nedělní snídaně: bircher müsli

Ráda zkouším a ochutnávám nová jídla, ale co se snídaní týče, jsem dost konzervativní. Pět až šestkrát do týdne snídám jogurt s müsli a s banánem, popř. jiným ovocem – jen obměňuji druh müsli a jogurt (bílou Hollandii, řecký, málokdy ovocný). Takto snídám i na dovolené a manžel ze mě šílí. Vlastně si za to můžu sama…

To bylo tak: v srpnu jsme byli na dovolené v Beskydech v hotelu Horal, který je součástí resortu Valachy. Hotel byl úžasný, v okolí samé lesy, prostě pohádková krajina (o samotné dovolené napíšu snad brzo). A protože když jedu na dovolenou, chci si odpočinout od každodenních povinností (vaření, uklízení…), objednali jsme si pobyt s polopenzí. Nejvíc jsem se samozřejmě těšila na snídaně, protože je to moje nejoblíbenější jídlo dne. Byla jsem zvědavá, co bude k dispozici, jestli tam budou i nějaké buchtičky, koláčky nebo dortíčky (na sladkou snídani mě užije). Snídaně byly formou švédského stolu a nabídka byla opravdu pestrá: spousta druhů pečiva, šunky, sýry, paštiky, marmelády, medy, buchtičky, vajíčka, slaninka, párečky… a taky samozřejmě jogurty a různé druhy cereálií. Nejdřív jsem šla obhlédnout situaci a pak stejně zamířila k tomu jogurtu a müsli. Ještě jsem si na talířek přihodila jeden muffin a kousek kiwi. Manžel si taky nabral spoustu dobrot: křupavé rohlíčky, sýry, šunku a spoustu zeleniny. Trochu jsem mu záviděla… Druhý den se snídaně opakovala… opět jogurt, müsli, kousek nějaké buchtičky a ovoce. Manžel si nabral zase jiné lahůdky: křupavé celozrnné rohlíčky, játrovku, sýry a nějakou buchtičku ke kafíčku. Opět jsem záviděla. Jenže po jogurtu s müsli a nějaké té buchtičce už mi v žaludku nezbylo ani kousek místa na ochutnání. Když mě manžel viděl jak slintám nad jeho snídaní, poradil mi, abych si druhý den dala na snídani něco jiného než jogurt, který mám doma. Chytrý to muž, proto jsem si ho taky brala, že? :-) A tak jsem se další den vyhnula jogurtu obloukem a naskládala si na talíř křupavé rohlíčky, máslíčko, sýr, marmeládku, kousek křupavé slaniny a nějakou buchtičku jako sladkou tečku na závěr. Ukázalo se, že já prostě neumím jíst jinou snídani než jogurt s müsli. Všechno jsem splácala dohromady, pak mi bylo těžko. Místo toho, abych měla spoustu energie na dopolední túru, se mi chtělo ležet a trávit. Asi jsem nad složením té snídaně měla víc přemýšlet a tak jsem se následující den opět vrátila k osvědčenému jogurtu a byla jsem naprosto spokojená. Nad manželovými dobrotami jsem už neslintala a pochopila jsem, že jogurt je mi asi předurčen do konce života. Konec příběhu :-).

Nejčastěji si müsli s jogurtem připravuji tak, že si do misky vyliju jogurt, přisypu müsli, které mám zrovna doma, přidám drcená lněná semínka, chia semínka, vše zamíchám, přidám nakrájený banán a třeba nějaké křupavé cereálie na ozdobu. Nesmí samozřejmě chybět lžíce arašídového nebo jiného oříškového másla. To je moje klasická snídaně, která je hotová do dvou minut i s uvařením čaje a obstarání snídaně pro Kubu. Když mám víc času, ráda si dělám snídani příjemnější – vždy jde ale o jogurt s müsli, jen v různých podobách – třeba jako pohár nebo jogurt podávaný ve skoro prázdné sklenici od arašídového másla.

Na další podobu jogurtu s müsli jsem narazila v zářijovém Apetitu. Jedná se o Bircher müsli, které bývá často v nabídkách hotelových snídaní v rakouských a švýcarských Alpách (teda aspoň já jsem se tam s tím setkala) a které je založeno na syrových ovesných vločkách, předem namočených v mléce nebo džusu, podávaných s ovocem, ořechy a jogurtem. Bircher müsli bylo pojmenované podle Švýcara Maxmiliana Bircher-Bennera, doktora, který toto podával svým pacientům a prosazoval názor, že ovesné vločky se nemusí vařit, aby byly stravitelné, ale stačí je pouze namočit (zdroj). Často si takto večer namíchám vločky napůl s mlékem a jogurtem, nechám přes noc uležet a ráno pouze doplním ovocem. Tentokrát jsem se držela receptu a myslím, že jsem se více přiblížila známému Bircher müsli, které podle toho jak ho znám, obsahuje jablka, rozinky a oříšky. Jen jsem přidala lněné a chia semínko, bez kterých si už nedovedu představit snídani a místo ovesných vloček jsem použila sypké Maxi müsli z DMka, které obsahuje různé vločky, ale i rozinky a lískové oříšky. Přísady jsem přidávala od oka, takže i uvedené množství berte s rezervou.

Bircher müsli (recept převzat z Apetitu 9/2013)

Ingredience (na 1 porci):

• 40 g ovesných vloček nebo sypkého müsli
• lžička drcených lněných semínek
• lžička chia semínek
• 100 ml mléka (kravské, sójové, mandlové, ovesné…)
• 1/2 jablka, nastrouhaného
• lžička medu nebo javorového sirupu (množství určete podle kyselosti jablek)
• 200 g bílého jogurtu
• skořice
• hrstička vlašských ořechů

Postup:

Nejdřív zalijeme ovesné vločky (müsli) smíchané se lněnými a chia semínky mlékem, přikryjeme a dáme do ledničky přes noc. Vločky by měly být zcela ponořené do mléka a počítejte s tím, že vločky (a semínka) hodně mléka nasají.

Ráno na rozmočené vločky přidáme nastrouháme jablko smíchané s medem/javorovým sirupem a přelijeme jogurtem. Posypeme skořicí a vlašskými ořechy.

Obsah misky jsem si po vyfocení pořádně zamíchala, což vřele doporučuji, protože tak dostanete všechny dobroty na lžičku zaráz. Už to sice nebylo tak fotogenické, ale dobrota to byla, to mi věřte!

Jablko jsem měla v müsli poprvé. Spíš dávám přednost banánu nebo třeba borůvkám, malinám nebo jahodám, když jsou v sezóně, ale jablka jsem si s jogurtem moc nedovedla představit. V ovesné kaši, to je jiná, ale v jogurtu už moc ne. Musím říct, že mi ta kombinace moc chutnala a myslím, že bych si jablko mohla přidávat do müsli častěji. Společně se skořicí a ořechy to byla lahoda!

Ve výsledku to byla opět další verze mého oblíbeného jogurtu s müsli, ale tentokrát to bylo takové víc kašovité, což ale rozhodně hodnotím jako pozitivum. Vločky byly krásně měkké, vláčné a rozplývaly se na jazyku. Díky jablku bylo müsli šťavnaté a jogurt vše zjemňoval.

Bircher müsli jsem si za několik dní zopakovala, jen jsem ho hodně zjednodušila – použila jsem pouze ovesné vločky (bez semínek), ráno jsem přidala jen kolečka banánu, řecký jogurt a arašídové máslo. Byla to taky neskutečná dobrota.

Variant je mnoho tak se taky do toho pusťte!

Dobrou chuť a po snídani vyražte někam do přírody!

Otázka: Co si vybíráte na snídani na dovolené? Dáváte přednost známému a zažitému nebo rádi zkoušíte něco nového?

Nedělní snídaně: snídaně ve skle aneb co se skoro prázdnou sklenicí od arašídového másla?

Po týdenní pauze je tu opět nedělní snídaně! Minulý týden jsem to prostě nezvládla: dovolená na chalupě společně s kamarády a jejich prckem, houbaření, houbová omáčka, krájení hub, sušení hub (divím se, že se mi o těch houbách v noci nezdá…) a nakonec půlmaraton Moravským krasem (o tom snad někdy příště). Prostě jsem si užívala poslední týden prázdnin a upřímně, na nedělní snídani jsem si vzpomněla až v neděli po snídani… Teď už jsem ale zpět v plné síle a tak si vychutnejte dnešní lahůdku!

Pro mě, jako velikou oblíbenkyni arašídového a jiného oříškového másla, je největší tragédií, když spatřím dno svého oblíbeného arašídového másla. Vždycky se pozastavuji nad tím, že zmizelo nějak rychle, vždyť jsem nedávno přeci vyhazovala (recyklovala, samozřejmě…) jednu skleničku a tak začínám podezírat mužskou část rodiny, že mi na něj tajně chodí. Bohužel (ale vlastně spíš bohudík!) oba chlapi – jak velký tak malý – nad arašídovým máslem ohrnují nos, což tedy prokazatelně znamená, že jsem to jen a jen já, kdo spořádal další celou várku.

A protože u mě nesmí přijít žádná kapka/sousto/drobek… na zmar, je důležité, abych i sklenici od arašídového másla pořádně vyškrábala – a řekněme si upřímně, ve většině případů to nejde úplně zlehka. A tak si do té skleničky připravuji svoji oblíbenou snídani – jogurt s müsli. Stejně si do misky s müsli arašídové máslo dávám a tak proč si ho nenechat vespod? Na snídani si obvykle dávám zhruba lžíci arašídového másla, ale kdykoli mi dochází, záměrně si ve sklenici nechám o něco víc – zhruba dvě lžíce, abych si to pořádně užila, když už bude konec :-). To potom nemůžu ani dospat jak se těším na snídani!

Takže jak je vidět i tragédie se dá otočit v něco pozitivního!

Na první pohled to vypadá, že dnešní snídaně je pouze pro fanoušky a milovníky arašídového a jiného oříškového másla. Ale ani jeho odpůrci nemusí zoufat! Však nemusíte použít jen skoro prázdné sklenice od arašídového másla. Zkuste si třeba naplnit sklenici od vaši oblíbené marmelády, které je už na dně nebo co takhle sklenice od nutelly? Tak co, už jsem vás nalákala?

Do sklenice si můžete naskládat/nalít cokoli na co jste zvyklí, proto berte můj návod (ani to nemůžu nazvat recept, protože je to tak jednoduché) pouze jako inspiraci.

Müsli s jogurtem ve sklenici od arašídového másla (v angl.: oats in a jar)

Ingredience:

• 200 g bílého jogurtu
• cca 40 g (velikánská hrst) sypkého müsli
• lžička drcených lněných semínek
• lžička chia semínek
• 1 skoro prázdná sklenička od arašídového másla
• zapékané müsli, ovoce, oříšky, semínka… na ozdobu

Postup:

Do sklenice se zbytkem arašídového másla nalijeme jogurt, nasypeme müsli a semínka a zamícháme. Necháme chvíli stát, aby müsli trochu zvláčnělo, posypeme zapečeným müsli anebo ovocem a podáváme!

Nezapomeňte zajet až dolů, abyste si nabrali i kousek toho máslíčka, které tam na vás čeká :-).

A protože se mi nikdy nepovede sníst všechno arašídové máslo společně s jogurtem, nejlepší část pak přijde nakonec, kdy se dostanu k té mase arašídového másla, co tam zbyla! Mňam!

 

Otázka: Co vy a arašídové máslo? Ano či ne?

Švestkový táč

Jedno odpoledne mi volala sestřenice, jestli prý nechci švestičky z jejich zahrádky. A protože zahrádku nemáme (zatím, ale švestičky tam stejně nerostou) a na chalupě byly všechny švestky vyměněny za javory, nepohrdla jsem a pro švestky jsem se vydala. Předem jsem upozorňovala, že chci jen mističku – na jídlo, maximálně na knedlíky. Z jedné mističky byly mističky tři – jedna sice byla určena bratrovi, ale my jsme zrovna vyráželi na chalupu a oni byli taky někde odjetí tak jsme měli povoleno je zužitkovat.

Při pohledu na tolik švestek mě napadlo jediné: TÁČ!

Tento táč už jsem jednou dělala, myslím, že to bylo před dvěma roky a pamatuji si, že byl naprosto luxusní – vláčný, křupavý, prostě božský. Ani nevím, proč jsem ho od té doby nedělala…

Recept jsem převzala z blogu Jany Florentýny Zatloukalové blog.florentyna.cz . Recept má dovětek “pro začátečníky”, což mě na první pohled zaujalo a po přečtení seznamu ingrediencí i postupu jsem si věřila, že to zvládnu. Přeci jenom se pracuje s droždím… :-). Recepty od Florentýny mám ráda právě pro svoji jednoduchost a rychlou přípravu. Navíc její popisky a komentáře k receptům jsou úžasné a dokáže motivovat každého se třeba bojí uvařit rajskou nebo svíčkovou k nedělnímu obědu. Mám její Kuchařku pro dceru i Vánoční kuchařku pro dceru a obě v hojné míře používám.

Tak a teď zpět k receptu. Recept je časově náročný, přeci jen to je kynutý táč a těsto musí mít čas vykynout – jak v míse tak i na plechu. Ale jinak je recept opravdu jednoduchý. Těsto je tekuté, takže se nehněte ručně, ale vařečkou v míse, což také ušetří spoustu času a uklízení (nevím jak vy, ale když dělám něco na vále, mám mouku úplně všude…). Těsto mi vykynulo krásně, a to jsem ho ani nedávala na extra teplé místo, prostě si trůnilo v kuchyni, kde bylo kolem 21°C. Co byla ale naprostá bomba byla drobenka. Drobenka na táči je prostě nutnost a bez ní není táč táčem, ale do této drobenky se přidává lžička skořice, která celý koláč nádherně ovoní – no a určitě si dovedete představit tu vůni, když se táč peče :-).

Švestkový táč (původní recept zde):

Ingredience:

Těsto:

• 500 g hladké mouky
• 500 ml vlažného mléka
• 160 g cukru krupice
• 2 vajíčka
• 30 g droždí
• 100 g másla, rozpuštěného
• špetka soli
• švestky, rozpůlené a vypeckované

Drobenka:

• 50 g másla
• 100 g hrubé mouky
• 50 g třtinového cukru
• necelá lžička skořice

Postup:

1. Nejdřív je potřeba připravit si kvásek. Droždí rozdrobíme do misky, zasypeme lžící cukru a rozmícháme na kašičku. Poté ji zasypeme lžící mouky, přilijeme cca 100 ml vlažného mléka, promícháme a necháme vzejít. Trvá to zhruba 15 minut.

2. Zatímco se kvásek probouzí si ve větší míse smícháme mouku, cukr a špetku soli.

3. Ve zbytku mléka rozšleháme vajíčka a máslo.

4. Jakmile je kvásek připravený, přelijeme ho k mouce, přilijeme také mléko s vejci a máslem a nejlépe metlou všechno důkladně promícháme. Těsto by mělo být tekuté a bez hrudek.

5. Mísu přikryjeme čistou utěrkou a dáme kynout (nejlépe na teplé místo). Těsto by mělo zdvojnásobit svůj objem, což mně trvalo zhruba hodinku.

6. Velký plech na pečení jsem vymazala máslem a vysypala hrubou moukou (nebo můžete vyložit pečícím papírem). Těsto ještě jednou pořádně promícháme – to aby se z něj vyhnaly vzduchové bubliny – a nalijeme na připravený plech. Na plechu ho necháme opět kynout, tentokrát polovinu doby, která byla potřeba k předchozímu kynutí – v mém případě tedy cca 30 minut.

7. Teď si připravíme drobenku. Všechny ingredience na drobenku si dáme do mísy a prsty nebo vidličkou je promneme až vznikne sypká směs.

8. V tuto chvíli si můžeme předehřát troubu – na 180°C.

9. Těsto na plechu poklademe rozpůlenými švestkami (řeznou stranou nahoru), a to po celém jeho povrchu. Zasypeme drobenkou a dáme do vyhřáté trouby.

10. Po deseti minutách snížíme teplotu na 160°C a pečeme ještě 40 minut. Upečeno máme jakmile táč zezlátne a odstoupí od krajů.

Táč jsme snědli ve třech (včetně 17 měsíčního Kuby) asi za tři dny. Byl tak dobrý, že jsme neustále chodili do kuchyně a ukrajovali kousek po kousku až byl fuč! Proto ani nemám vyfocený kousek na talíři. Než jsem si vzpomněla, byl plech prázdný…

Dobrou chuť!

Nedělní snídaně: domácí loupáčky

Dobré ráno!

Doufám, že máte hlad, protože mám pro vás opravdovou delikatesu. Říkáte, že loupáčky nejsou žádná extra special delikatesa? No, to jste asi ještě nedělali domácí, nebo aspoň ne tyto. Na blogu u Markéty se objevují docela často a nemůže o nich přestat básnit. Říkala jsem si to stejné co vy – vždyť loupáčky mají každém druhém krámu, vždycky tu byly a nepochybně tu vždycky budou. Ale Markéta ví o čem mluví (píše?), protože jsou naprostá bomba!

Kdo nevyzkouší, nepochopí…

Na vzhled prosím nekoukejte. Nejsem v tomto vůbec zručná. Ale dělala jsem je poprvé a věřím, že časem je vymakám. Navíc moc často nepracuji s kynutým těstem (mám z něj prostě respekt, no – vždyť roste před očima!!). Ale s těmito loupáčky je to radost. S těstem se dobře pracuje, pěkně kyne, nelepí se, krásně se válí… Pro nás začátečníky, značka: ideál!

Domácí loupáčky (původní recept u Markéty: zde)

Postupovala jsem přesně podle receptu, jen jsem změnila poměr celozrnné a hladké mouky na 1:1 a místo sádla jsem dala máslo.

Ingredience (na 12 loupáčků):

• 250g hladké mouky
• 250g celozrnné mouky
• 60g cukru
• 50g másla, změklého
• špetka soli
• 30g droždí
• 300ml vlažného mléka
• vejce na potření
• mák na posypání

Postup:

Ve větší míse smícháme obě mouky.

Z mléka, droždí a trochy cukru si připravíme kvásek. Jakmile nám vzejde (zhruba po 10-15 minutách), přilejeme ho k moukám.

Přidáme zbývající ingredience a těsto pořádně propracujeme (nejlépe to jde rukou). Těsto necháme v míse, přikryjeme čistou utěrkou a dáme kynout na teplé místo zhruba 20 minut.

Poté těsto vyválíme, nožem nařežeme trojúhelníky, které zamotáme a ohneme do tvaru loupáčku.

Zamotané loupáčky přendáme na plech vyložený pečícím papírem, potřeme rozšlehaným vajíčkem, posypeme mákem a ještě necháme 40 minut kynout.

Rozehřejeme si troubu na 250°C. Loupáčky vložíme do trouby, po minutě stáhneme teplotu na 160°C a pečeme 15 minut.

Od jakživa mám nejraději loupáčky s máslem a tak to doporučuji i vám! A třeba s takovým kakaem to nemá chybu!

Otázka: Jak máte loupáčky nejraději vy?

Nedělní snídaně: oblíbené snídaně

Dobré ráno!

Dnes pro vás nemám jen jeden tip na snídani, ale těch tipů bude víc, konkrétně pět. Mám pro vás totiž seznam mých oblíbených snídaní, které se už na blogu objevily. A tak si dnes uděláme takové opáčko :-).

Pancakes

Typická americká snídaně nemusí být jen pro Američany. Pancakes se především hodí na víkendovou snídani, kdy máte víc času si ji pořádně vychutnat. Tyto pancakes jsou z celozrnné mouky, téměř bez tuku a jsou krásně nadýchané. Já je mám nejraději s arašídovým máslem a banánem, to vše zalité javorovým sirupem. Mňam!

 

Overnight oats

Overnight oats neboli ovesná kaše po studenu vyžaduje k přípravě víc plánování. Připravuje se totiž večer před tím, než ji chcete jíst, protože je potřeba, aby vločky dostatečně změkly. Je to taková letní varianta ovesné kaše. Já totiž na teplou ovesnou kaši v létě rozhodně chuť nemám, ale takto bych ji mohla snídat celé prázdniny. Nejraději ji mám s ovocem a trochou zapékaného müsli.

 

Pečená ovesná kaše

Další variace na ovesnou kaši. Tato pečená ovesná kaše se skvěle hodí v případě, že připravujete snídani pro víc lidí. A nebo když potřebujete mít v týdnu snídani připravenou. Pečená ovesná kaše obsahuje vše co každá klasická ovesná kaše: ovesné vločky, spoustu oříšků a sušeného ovoce, trochu cukru a mléko. Dá se jíst jen tak samotná, já si ji nejčastěji vychutnávám přelitou jogurtem!

 

Ranní ovesné muffiny

Někdy mám k snídani chuť na nějakou buchtu nebo muffin. Ty kupované jsou plné pofiderních ingrediencí, nemluvě o jejich energetické hodnotě. A tak často peču tzv. snídaňové buchty. Tyto ranní ovesné muffiny mám asi nejraději, a to nejen kvůli chuti (skořicová!!), ale také proto, že obsahují spoustu zdravých surovin: jablko, mrkev, ovesné vločky, klíčky, ořechy… Ráno vás zasytí natolik, že si ani nevzpomenete na dopolední sváču!

 

Zapečené pohankové müsli

Přiznám se, že zapečené müsli mi chutná víc než to sypané. Já vím, já vím, je plné tuku a cukru a dalších hrozných ingrediencí, ale to sypané je na mě asi moc obyčejné. Ale lepším se :-). Zapékaným müsli si většinou jen ozdobím misku s jogurtem a právě tím obyčejným sypaným müsli a nikdy ho tak nesním celou mísu. To by byla ze snídaně pěkná kalorická bomba! Nejraději si proto dělám zapékané müsli sama. Vím co müsli dávám a nikdy to s cukrem a s tukem nepřeháním (jsou tam ale potřeba, protože by to müsli pak nebylo zapečené, že ne). Zapečené pohankové müsli je asi moje nejoblíbenější. Největší hvězdou tohoto müsli je právě pohanka, která krásně křupe a dodává müsli zajímavou chuť. Nejlepší je samozřejmě s jogurtem!

 

Otázka: Co nejraději snídáte vy?

Co nového?

V létě bývá denní režim tak trochu neexistující. Děti chodí pozdě spát, pozdě ráno vstávají, pak hurá na koupaliště, k obědu nějaký ten párek v rohlíku u stánku, k večeři zmrzlina a cyklus se druhý den opakuje. Tak nějak to funguje i u nás. Jen ne doslova… Kuba sice chodí později spát, ale rozhodně později nevstává, k obědu taky nemíváme párky, ale spíš nějakou rychlovku v podobě chleba se sýrem a jogurtu, koupalištím moc neholdujeme a tak spíš trávíme dny na zahradě nebo v parku. Denní aktivity vymýšlíme podle nálady a počasí a nebráníme se ani měnit plány, pokud se vyskytne něco lepšího. K létu prostě uvolněná morálka patří. K zažitému režimu se vrátíme zase v září, ale do té doby si budeme užívat.

Připadá mi, že i tento blog je přepnut do letního režimu. Sem tam příspěvek, kromě Nedělní snídaně nebyl na blogu recept ani nepamatuji. Ještě to se mnou ale budete muset vydržet. Poslední dva týdny v srpnu máme hodně nabité a kdo ví, kdy a jestli vůbec se dostanu na internet. A hlavně jestli vůbec budu mít čas něco psát, protože se budeme s rodinkou užívat a jistě mě chápete, že si chci čas s mými kluky do sytosti vychutnat!

A abyste byli v obraze, co tak celé dny děláme, rozhodla jsem se odtajnit vám naše letní počínání.

Na podzim/v zimě se budeme stěhovat. Opustíme náš malý byteček téměř v centru Brna a odstěhujeme se do domečku se zahradou hned za Brno. Vzhledem k tomu, že v tom domečku teď žijí moji rodiče, kteří teď byli shodou okolností na dovolené a domek byl prázdný, mohli jsme si tam postupně dělat změny (které je ale neomezí v poklidném bydlení), které nám pak přechod usnadní. Nejvíc času nám tak zabralo vystěhování a likvidace starého nábytku v Kubově budoucím pokoji. Ten je teď nikým neobývaný, proto jsme se do něj pustili s velkou vervou. Část nábytku jsme rozdali a zbytek, co už nikdo nechtěl (v podstatě zbyl jen starý gauč a ještě starší matrace s dřevěným roštem), jsme zlikvidovali a odvezli do sběrného dvora. Teď už je pokoj konečně prázdný a my tak můžeme začít vymýšlet, plánovat, budovat a zařizovat Kubův pokojíček. Nemůžu se dočkat, mám spoustu nápadů, jen se bojím, aby to vše ladilo a pokoj nebyl přeplácaný. Ale naštěstí jsme s manželem spíš minimalisté tak se budeme navzájem umravňovat  :-).

Když bylo potřeba něco na domku zařídit nebo když bylo ve městě nesnesitelné horko, sbalili jsme se s Kubou a trávili den tam. Na zahradě má Kuba nové prolézačky, pískoviště a nafukovací bazének, které velice usnadnily přežívání veder. Kuba tam má svoje hračky a postýlku tak přejíždění není nijak složité. Prostě sbalíme sváču a jedem! Kubovi se tam moc líbí, hlavně ze zahrady je nadšený a tak se začínám do domku těšit čím dál tím víc. Budeme si muset zvyknout na dojíždění (bydlení v centru je v tomto super!), ale zase je tam krásně, klid, blízko les a hlavně ta zahrada!

Jinak s Kubou pravidelně chodíme cvičit na lekce FITMAMI, o kterých už jsem psala (zde). I v těch teplech se to dalo zvládnout (lekce jsou ráno a cvičili jsme především ve stínu). Utvořila se tam taková příjemná skupinka maminek a než sedět doma na zadku tak aspoň poklábosíme, probereme co které dítko umí/neumí, děti si pohrajou a ještě si u toho zacvičíme. Moc fajn kombinace :-).

Občas taky s Kubou zajdeme na Zelný trh pro čerstvo zeleninu. Vzpomínám na doby, kdy jsem chodila na trh s taškou a než jsem došla domů, málem mi upadly ruce. Teď všechnu zeleninu naložím do kočárku a vše pohodlně odtlačím domů :-). A co si na trhu nejvíc užívám? Rozhodně rajčata, papriky, brokolice, fazolky, kukuřice, broskve, borůvky… A teď už jsem tam dokonce spatřila i dýně!! Skoupila bych to všechno!

A když nemáme nic v plánu nebo si prostě chceme po náročných dnech užít trochu klidu, zajdeme s Kubou k nám na Šelepku do parku, buď sami nebo s kamarády, kde se Kuba vyběhá, pohraje si na písku, zakope si s balonem až je unavený a spokojený.

Otázka: Co je nového u vás? Jak trávíte letní dny?