Teplý salát pro lednový večer

Zase pondělí... Taky se Vám zdají víkendy čím dál tím kratší? Podnikli jste něco zajímavého?

U nás to byl tradiční víkend.

Víkend jsme začali už v pátek plesáním, což jsem si moc užila. Teda, já jo, manžel asi míň, ale nakonec vypadal taky spokojeně. Sobota byla právě z důvodu plesání odpočinková, i když jsme toho docela dost udělali. Uvařila jsem skvělý oběd (který brzy na blogu zveřejním), trochu jsme pouklízeli a odpoledne jsem stihla osmikilometrový běh. Konečně jsem si užila běh za světla. Přes týden chodím běhat ráno před prací a vypadá to, že si budu muset ještě chvíli počkat než zase budu běhat při východu slunce... Neděle byla ve znamení domácích prací. Manžel konečně zasádroval díry kolem světel a lišt v obýváku, já umyla koupelnu a záchod, všude jsem vysála a vytřela. Nakonec jsem ještě stihla upéct buchtu. Docela jsem se těšila do postele...

No a dnes v práci zase fofr. Ale aspoň to rychle utíká :-). 

Z práce jsem se dostala domů kolem půl sedmé. Nejvyšší čas protože jsem myslela, že se mi žaludek sežere! Z víkendu však nezbyly žádné zbytky, což znamenalo, že příprava večeře nezabrala pouze čas ohřevu v mikrovlnce, ale musela se uvařit od podlahy. Naštěstí jsem měla nápad na rychlovku tak ji stačilo pouze zrealizovat.

Teplý jáhelný salát se špenátem, cizrnou a mrkví s balzamico-tahini dresinkem. Je přece zima a kdo by měl chuť na syrovou zeleninu vytaženou z ledničky, no ne?

Název zní honosně, ale v podstatě je to jen pár ingrediencí smíchaných dohromady zalité dresinkem.

Nejprve jsem si připravila jáhly, které jsem nejdříve spařila vroucí vodou, abych je zbavila hořkosti. Vypozorovala jsem ale, že pokud máte kvalitní jáhly např. v biokvalitě, není tento krok nutný. Tyto jáhly ale spaření vyžadovaly.

Jáhly jsem vařila ve dvojnásobném množství vody asi 10 minut a když zbývalo v kastrůlku ještě trochu vody, plotýnku jsem vypnula, jáhly přikryla a nechala dojít.

Zatímco se jáhly vařily, připravila jsem si zeleninu:

• 3 hrsti baby špenátu, propraného
• 1 mrkev (ta druhá byla pro manžela po syrovu)
• 1 hrnek cizrny (buď propláchnuté z plechovky nebo jako já, předem namočené a uvařené - takto jsem měla cizrnu připravenou v ledničce už pár dní)

Začala jsem tím, že jsem si připravila mrkev, kterou jsem pomocí škrabky nastrouhala na tenká kolečka.

Rozpálila jsem si olej ve woku a mrkev jsem orestovala. 

Poté co byla mrkev opražená zaprášila jsem ji římským kmínem (cumin) a přidala cizrnu

a poté i špenát

Přidala jsem trochu vody (asi dvě lžíce), aby se mrkev již nepřipalovala a špenát mohl krásně zvadnout.

Nakonec jsem přisypala uvařené jáhly a pořádně promíchala.

A salát je hotov!

Salát vypadal dost suše, což mě přivedlo k úžasnému nápadu použít balzamico-tahini dresink, který mi ještě zbyl v lednici z konce minulého týdne! Nejlepší nápad na světě!!!

Stačilo trochu promíchat a nalít na salát.

Prostě úžasný! Samozřejmě, že jsem si dresink zamíchala do salátu, což vytvořilo nádhernou sametovou krémovou směs :-). Na pohled to nevypadalo vábně, proto Vás ušetřím detailů...

K salátu jsem si ukrojila patečku chleba, což vůbec nebylo nutné, ale právě jsem ho přinesla domů a vypadal neodolatelně! Ochutnávka proto byla na místě. Samozřejmě s trošičkou másla :-).

A zákusek? Ten byl přece taky.

Skořicovo-čokoládová buchta. Sice už nebyla teplá, ale i tak byla skvělá! 

Otázka: Dopřáváte si po jídle nějaký zákusek?

Já vždycky. Po obědě ani ne neb to jsem v práci a tak na zákuseček není skoro ani pomyšlení, ale po večeři musí být jinak není večeře kompletní. I kdyby to měl být jen čtvereček čokolády :-).  

Podlehněte svým chutím

To co prezentuji na blogu jsou jídla, která v podstatě jím každý den. Většinu času se opravdu snažím jíst a vařit zdravě. I když jdeme na jídlo do restaurace tak si vybíráme takové, kde vím, že jídlo připravují z kvalitních surovin a kde na jídelním lístku vždy najdu "dietní" pokrm. I když pojem "dietní" nerada používám, neboť to ve mě evokuje nezdravý hubnoucí jídelní plán, který trvá tak dlouho jak jen to vůle člověka vydrží. Dřív nebo později stejně dieta skončí a člověk se vrátí ke svým zvyklostem. Proto správnou cestou ke zdravému životu je změna životního stylu, která především zahrnuje racionální stravu. Tak ale to už jsem zase odbočila. Chtěla jsem prostě říct, že si myslím, že jím a vařím relativně zdravě a jsem s tímto způsobem spokojená a vyhovuje mi. Jenže, občas člověk (a tedy i já) dostane chuť na něco nezdravého, ale strašně dobrého. I když neříkám, že co je zdravé to není dobré, ale však Vy víte co tím myslím...

Asi jste si také všimli, že ráda vařím. Ale co možná nevíte, že ještě raději peču. Míchání těsta, přidávání různých přísad ve stanoveném pořadí a čekání zda se dílo povede je pro mě víc vzrušující než krájení a restování zeleniny... 

Když se tedy zkombinovaly moje chutě na čokoládu a touha péct, rozhodla jsem se upéct skořicovo čokoládovou buchtu.

Tato buchta je naprosto vynikající, neboť jen kombinace čokolády, skořice a pražených mandlí je sama o sobě božská! A když se k tomu přidá máslový korpus, vznikne ideální dezert (nebo snídaně, svačina nebo... večeře...- i to se může stát, no ne?).

Skořicovou buchtu jsem nedělala poprvé. Pamatuji si, že jsem ji poprvé upekla na sešlost manželovy rozsáhlé rodiny a už tam sklidila obdiv - to jsme ještě nebyli manželé tak o to víc jsem se musela snažit :-). Od té doby ji dělám tak jednou, dvakrát do roka ať k nějaké příležitosti nebo prostě jen tak. Tak jako dnes.

Skořicovo-čokoládová buchta adaptovaná z Apetitu:

• 180 g mouky (abych buchtu udělala aspoň trochu zdravou, použila jsem 2/3 hladké, 1/3 celozrnné)
• 180 g másla (to je dost, co?)
• 150 g přírodního cukru
• tři vejce
• tři lžíce mléka (na které jsem zapomněla...)
• lžička prášku do pečiva

Postup je až neuvěřitelně jednoduchý.

Troubu předehřejeme na 180°C a nachystáme si plech, který vymažeme a vysypeme krupičkou.

Všechny přísady vložíme naráz do velké mísy

a rozšlehá se mixérem až vznikne krémové těsto.

Těsto vlijeme do připraveného plechu a povrch uhladíme.

Povrch těsta posypeme připravenou směsí z čokolády, mandlí a skořice.

• 100g kvalitní hořké čokolády
• 100g mandlí
• 1 lžička skořice

Čokoládu i ořechy nasekáme, buď ručně nebo jako já za použití robota. Šlo to jako po másle :-)

Je lepší, když se ořechy s čokoládou a skořicí do těsta trochu zatlačí. 

Buchtu pečeme 40 minut nebo tak dlouho dokud nebude zapíchnutá špejle suchá.

Buchta je nejlepší, když je ještě teplá, nebo alespoň vlažná, takže ochutnávka byla namístě co nejdřív po vytažení z trouby, jen co se uvařilo kafíčko :-). Pro vědecké účely, samozřejmě...

Vynikající!

Je pravda, že buchta není dietní ani trochu. A i když se někdy snažím nedietní pokrm trochu ozdravit, u tohoto receptu jsem se o to ani nepokoušela. Občas ve svém životě totiž potřebuji máslo a čokoládu. Život je dost krátký na to, abychom si takovéto dobroty odpíraly. Takže všeho s mírou a občas svým chutím podlehněte. Buchta Vás pohladí na duši a tělo Vám poděkuje :-). 

Když Vás přepadne chuť na něco dobrého, udělejte si radost a určitě tuto buchtu vyzkoušejte. Je neuvěřitelně rychlá a rozhodně za ten hřích stojí. 

Otázka: Jak hřešíte Vy? Stojí to za to? Máte potom výčitky?

Moji největší slabostí je čokoláda. Ale ne jen tak ledajaká. Musí jít o kvalitní čokoládu s vysokým obsahem kakaa. Tu pak nechávám volně rozplynout v puse, aby vydržela co nejdéle... Nedávno mě nadchla Lindt hořká čokoláda s mořskou solí. 

zdroj

Zatím nejlepší jakou jsem kdy ochutnala. Dostala jsem ji jako dárek, ale bohužel jsem na ni v ČR nikde nenarazila... Jinak ani belgickými pralinkami nepohrdnu :-)

Vaření na celý den

Je to tak, minulou neděli jsem vařila celý den!

Ale před tím, než mě začnete obdivovat a/nebo litovat, musím s pravdou ven. Nevařila jsem já, ale dárek od ježíška. 

Před Vánocemi jsem se jen tak doma zmínila, že by se mi líbil hrnec, který za mě bude celý den vařit a jak přijdu z práce domů, bude večeře připravena k podávání. Moje přání bylo vyslyšeno a já dostala pomalý hrnec Crockpot! Crockpot funguje na principu pomalého vaření, kdy si přísady zachovávají co nejvíce chuti a pokrmy jsou poté chuťově výraznější. Není proto potřeba jídlo výrazně kořenit ani solit ani používat tuk. Vzhledem k relativně nízké teplotě vaření se neodpařují z pokrmů tekutiny a zelenina i maso zůstanou krásně  měkké a šťavnaté. Pokrmy si také zachovávají vitaminy a minerální látky. Největší výhodou vaření v pomalém hrnci je úspora času - přísady se naskládají do hrnce, přikryjí se poklicí a dají se vařit - buď na krátký (cca 4 hodiny) nebo dlouhý (7-8 hodin) program. Hrnec nemusíte kontrolovat, dokonce se to ani nedoporučuje.  Příkon hrnce je přitom pouze 185 W, takže nemusí existovat obava z toho, že hrnec za celodenní vaření spotřebuje spoustu energie. 

První recept z pomalého hrnce jsem si v podstatě vymyslela sama. Hodně jsem studovala různé recepty využívající pomalého hrnce a tak jsem měla představu co a jak bych mohla uvařit. Vybrala jsem si víkend, neboť jsem chtěla mít hrnec pod kontrolou a vyzkoušet, zda opravdu můžu nechat hrnec zapnutý celý den, aniž bych podpálila byt. 

Kuřecí stehenní řízky na zelenině

Co jsem naskládala do hrnce:

• dvě mrkve
• dva řapíky celeru
• 1 menší cuketka
• 4 střední brambory
• 4 kuřecí prsní řízky
• kuřecí vývar
• sůl, pepř

Zeleninu jsem nakrájela na zhruba stejné kousky a dala naspod hrnce

Poté jsem na ně položila stehenní řízky

a zalila vývarem. Vlastně jsem vše zalila vodou a posypala rozdrobenou kostkou bujónu. 

Hrnec jsem zapnula na I. stupeň, což značí delší vaření při nižší teplotě a vařila 8 hodin. Během vaření by se neměla odklápět poklice, aby neuniklo moc páry a nenarušila se teplota uvnitř hrnce. Stejně mě to nedalo a do hrnce jsem jednou (či dvakrát) do hrnce nakoukla. Vonělo to nádherně!

Vaření se obešlo bez jakýchkoli problémů, což mě ujistilo, že hrnec za mě klidně může vařit celý den zatímco budu v práci. Po odklopení pokličky mě čekalo toto překvapení:

Masíčko bylo úžasně měkké a úplně se rozpadalo. Natrhala jsem ho proto na kousíčky, vrátila zpět do hrnce a přepla na program "uchovávat teplé", aby večeře manželovi nevystydla.

Na první pokus dost dobrý! 

Bála jsem se, že zelenina bude rozvařená, ale byla jsem překvapená, že byla stále pevná. Jen cuketka byla trochu blemtavá, ale ta je snad vždycky. 

K jídlu jsem si zvlášť udělala růžičkovou kapustu (tu manžel bytostně nerad), přes kterou jsem potom přelila zeleninovou směs. 

Nevím jak bych nazvala tento pokrm. Na polévku mi to přišlo příliš husté, tak snad něco jako je anglický výraz "stew". Ten sice ve mě evokuje guláš, ale v podstatě to takový gulášek je. Jen se musí odmyslet hovězí kližka, cibule, paprika...

Hrnec má objem 4,7l a je nejekonomičtější, když je zcela naplněn. Asi si dovedete představit, kolik nám toho zbylo, když jsme se každý z nás navečeřel... Já s tím ale počítala a těšila se druhý den do práce na zbytky (ty jsem do práce nosila ještě 3 dny). Druhý den bylo, jak jinak, uležené jídlo ještě lepší! 

Už mám spoustu dalších nápadů co v pomalém hrnci uvařím. Samozřejmě se s Vámi o recepty podělím. 

Otázka: Stává se Vám často, že Vám zbyde spousta jídla? Jak s ním nakládáte? Dojídáte zbytky rádi?

Mně zbytky náramně usnadňují život. Většinou uvařím naschvál víc, abych měla třeba oběd do práce či část večeře na další den.

Večeře z plechovky

Dnešek byl opět fofr. Dopoledne školení, poté rychle do pneuservisu nechat zalepit kolo, poté rychle domů zhltnout něco k obědu, zpět na školení a potom, místo toho, abych šla ze školení rovnou domů, tak jsem šla ještě do kanceláře dodělat nějaké resty. Zítra jedu navíc do Prahy a tak jsem chtěla mít do víkendu vše hotové. Původně jsem do práce zašla jen na chviličku, ale jakmile jsem otevřela email, bylo jasné, že ta chvilička bude delší... A pak jsem si nadávala, že jsem tam vůbec chodila... 

O to víc jsem uvítala, že jsme měli ledničku plnou zbytků z celého týdne a večeře byla hotová během pár minut.

Abych se ale neopakovala a neukazovala to co jste už viděli, zabrousila jsem do svého archivu a narazila na další rychlou večeři. Tentokrát nepatří k těm nejzdravějším, neboť obsahuje tuto lahůdku:

Bylo by samozřejmě lepší, kdyby si člověk udělal fazole v rajské omáčce sám od podlahy (což beru jako výzvu), neboť složení těchto potravin nebývá potěšující. Podle internetu je složení plechovky následující:

Bílé fazole v rajské omáčce
Složení
bílé fazole, pitná voda, rajský protlak, cukr, rostlinný olej, jedlá sůl, zahušťovadlo:modifikovaný kukuřičný škrob (E1422), sušená cibule krájená, mletá sladká paprika, koření chilli,směs koření (zdroj) O těch zvýrazněných výrazech nejsem moc nadšená a věřím, že by se to dalo obejít i bez nich, ale když není na zbyt tak se přimhouří oči a jednou za čas si je dáme. Pořád lepší než třeba plechovka hovězího ve vlastní šťávě, která třeba ani nemusí obsahovat maso (pokud totiž na plechovce není výslovně uvedeno "hovězí maso ve vlastní šťávě" tak tam maso zaručeně být nemusí...). Ještě co mě na této plechovce fazolí zarazilo bylo to, že po otevření byla na povrchu patrná docela velká olejová skvrna, což na mě nepůsobilo dost vábně. Ale hlad překonal i tuto nechutnost a tak jsem jednoduše vzala lžíci a co nejvíce oleje jsem se pokusila odstranit, a to i na úkor trochu rajské omáčky... Ale musím říct, že tyto fazole jsou vynikající. Tradičně jsem kupovala tyto od Heinze: Ale jednou, když jsem si je brala z regálu v Globusu, potkala jsem tam bratránka, který mi právě ty od Bonduelle doporučil. Oproti těm od Heinze jsou jemně pikantní, obsahují víc omáčky, jsou hustší a přijdou mi i hutnější.  Já vždycky mám plechovku fazolí v rajčatové omáčce doma ve špajzce, protože můžou přijít vhod pro případ rychlé večeře.  Já jsem použila fazole pouze jako součást večeře, neboť jsem je přidala k orestované cuketce a přidala k nim zbytek červených fazolí, které jsem měla v lednici z dřívějška:
K fazolové směsi jsem si udělala hranolky, ale ne jen tak ledajaké hranolky. Hranolky z batátu.   Tento batát byl fakt mega a jedla jsem ho asi na třikrát. Byl nádherný.  Nejprve jsem si vydrhla slupku tímto nástrojem :-) Poté jsem batát nakrájela na kousky ve tvaru hranolků, pokladla je na plech, pokapala olivovým olejem, osolila, promíchala a dala péct na zhruba 30 minut. Kdybych měla horkovzdušnou troubu, rozhodně bych této funkce využila, aby byly hranolky křupavé. Tyto křupavé nebyly, ale výborné byly dost! A rozhodně zdravější než hranolky z Mekáče :-). Místo kečupu jsem si hranolky namáčela do fazolí! Vydatná bezmasá večeře, která nadchla i manžela. Oba jsme vylízali talíř dosucha :-). Samozřejmě bych dala přednost nezpracovaným fazolím bez tuny soli, cukru a tuku, ale pokud se tyto fazole zkombinují se zeleninou, nejsou zas tak špatné :-).  Otázka dne: co máte nejraději z plechu? U mě vedou jednoznačně sardinky :-)