Polentová pizza

Pizza je jedno z jídel, které bych mohla jíst každý den. Rozmanitost přísad nedělá z pizzy jednotvárný pokrm a může být považováno i za zdravé jídlo, když se správně naskládá. Je jasné, že pizza quatro formaggi, která je plná sýrů a tuk z ní kape tak, až promáčí krabici, není zrovna příkladem zdravé pizzy. Proto ideální je, když si pizzu dělám doma, protože jedině tak vím, co a hlavně v jakém množství si na pizzu naskládám. 

Nejlepší domácí pizzu dělá (jak jinak) moje mamka. Po dlouhém zkoušení našla recept na těsto, které je nejen jednoduché, ale hlavně výborné. Křupavé, tenké, prostě takové jaké má být. Budu to muset taky jednou zdokumentovat, viď mami...?

Dnes jsem celý den v práci přemýšlela, co si uvařím k večeři. Manžel má večer program takže jsem měla v kuchyni klid a nikdo mě nehonil s večeří. Ne, že by to někdy dělal :-). Každopádně, přepadla mě chuť na pizzu, a jelikož se mi nechtělo čekat až vykyne těsto, nabízelo se několik alternativ. Těsto na pizzu jsem již několikrát úspěšně nahradila pečivem jako tortillovými plackami, pita či arabským chlebem. Ostatně i rozkrojená kaiserka funguje, když na věc přijde... Jenže nic takového jsem doma neměla, do obchodu se mi nechtělo a tak jsem vyzkoušela další způsob, který jsem už dlouho chtěla vyzkoušet a ingredience jsem měla doma.

Jde o polentu, jak jinak. 

Polentu jsem uvařila podle návodu na obalu (pro 2 porce): 125g polenty, 500ml vody, půl lžičky soli a kousek másla jsem smíchala v kastrůlku a přivedla k varu. Za občasného míchání jsem polentu vařila zhruba 10-15 minut. Že je hotová se pozná tak, že se krásně odlepuje od stěn kastrolu. 

Zatímco se polenta vařila tak jsem si nachystala cuketu a lilek jako přísady na pizzu. Ty jsem nakrájela na kolečka, dala do cedníku, posypala solí a nechala potit. Jak jim ten pot pěkně raší...

Poté jsem je opláchla, osušila a dala na elektrický gril, aby trochu změkly.

V tuto chvíli byla polenta hotová. Přendala jsem ji do zapékací misky a rovnoměrně rozprostřela.

A těsto na pizzu je hotové. A teď už jsem mohla vrstvit tak jako opravdovou pizzu. Začala jsem rajčatovou směsí na pizzu.

Následovaly cukety a lilek.

A nakonec sýr. Měla jsem jen čerstvý selský sýr, který je mírně slaný a gran moravii (parmazánového typu). Obojí fungovalo perfektně. Samozřejmě může být vynikající i mozzarella, ementál nebo třeba výrazný kozí.

Šup do trouby! (Vyhřáté na 200 stupňů na zhruba 15 minut, jen aby se sýr rozpekl).

Po vytažení z trouby jsem pizzu posypala čerstvou bazalkou, která dodala pizze tu správnou italskou chuť.

Moje porce:

S vínkem:

Kompletní večeře!

Opravdu výborné. Je pravda, že pravá italská pizza to nebyla, na tu si zajdu k mamce (nebo do La Strady na Kounicové ulici - nejlepší pizza v Brně, fakt!), ale mé chutě to uspokojilo. Přiznám se bez mučení, že jsem si šla přidat. 

Kombinace různých přísad skvěle ladila. Jemná polenta se perfektně skloubila s pikantní rajskou omáčkou, slaným sýrem a ještě trochu křupavou zeleninou. Nejlepším na tom je, že mi zbylo na zítřejší oběd. Jsem zvědavá, jak bude chutnat zítra až se všechny chutě přes noc uleží. Už se nemůžu dočkat.

__________________________________________________________________________________

A co je to vlastně polenta?

Polenta je název pro kukuřičnou kaši, která se vytvoří smícháním kukuřičné mouky a tekutiny, nejčastěji vody nebo mléka (nebo směsí vody a mléka), trochou másla a špetkou soli. Polenta je rozšířená především v severní Itálii. Samotná kaše je dost mdlá a je tedy potřeba ji nějak ochutit. V Itálii do polenty přidávají parmazán nebo na kaši rozpustí gorgonzolu. Takto naservírovanou polentu jsem ochutnala před mnoha lety na výměnném pobytu v Itálii a musím říct, že to byla božská mana! Jen při pomyšlení na tu jemnou kaši s pikantním sýrem mám co dělat, abych neupustila slinu na klávesnici.

Polentu často Italové (ale také Chorvati, Rumuni a Černohorci) podávají jako přílohu k masu. Pamatuji si, že tak tomu bylo i tehdy, ale co to bylo za maso si opravdu nepamatuji, neboť jediné co mi z té večeře utkvělo v paměti byla právě jen ta polenta :-). 

Polenta se nemusí servírovat jen v podobě kaše. Po uvaření se může rozprostřít na plech, nechat vychladnout a poté rozkrájet na čtverce a třeba ogrilovat nebo osmahnout na oleji do křupava. V této podobě taky slouží jako příloha k masu nebo jako krutónky na salát.

Jelikož je polenta jen kukuřičná mouka, je vhodná pro celikay, neboť neobsahuje lepek. Zato je bohatá na vlákninu, bílkoviny, vitamíny i minerály. 

Polenta byla až donedávna považována za stravu chudých, a to proto, že je velmi sytá a k nasycení opravdu stačí malá porce. Dnes je však součástí jídelních lístků mnohých luxusních (nejen) italských restaurací.

Kouzelné nudle

Jsem hrozně pozadu, se vším. V práci mám práce až nad hlavu a šéfové mi toho pořád víc a víc přihazujou. Jako by nevěděli, že mám ráda klid, přiměřeně práce a hlavně žádné stresové situace. Když jsem ve stresu tak jsem nervózní. A když jsem nervózní tak nejsem moc milá...

Když přijdu po celodenním koukání do počítače domů, poslední věc co mám na mysli je otevřít počítač a psát. I když bych strašně chtěla, ale jakmile zasednu, myšlenky nepřichází a tak počítač opět zavřu s tím, že zítra je taky den. To vysvětluje, proč jsem poslední příspěvek publikovala před týdnem. V žádném případě to neznamená, že mě psaní nebaví. Právě naopak. Jsem typ člověka, který se moc nikomu nesvěřuje a psaním proto ventiluju svoje myšlenky a pocity světu. Nemyslete si ale, že se tu budu svěřovat se svými problémy a trápeními, to teda ne! Jen jsem tímto úvodem chtěla odůvodnit to, že jsem prostě v týdnu neměla čas napsat nový příspěvek.

Když mě poprvé napadlo založit si blog, zamýšlela jsem, že budu publikovat jednou denně. Tuto myšlenku jsem zavrhla hned po prvním příspěvku, který jsem psala skoro dvě hodiny, a to neobsahuje žádné fotky a pouze dva odstavce. Tak jsem slevila na třikrát týdně a ani nevím, jestli se mi to zatím podařilo. Ve skutečnosti publikuji jednou týdně... ale třeba to někdy vyjde :-).

Někdy není týden tak hektický a tak třeba můžu příspěvek psát i v práci (třeba tento příspěvek jsem rozepsala v práci...:-) ). Jenže nastává druhý problém. Nejsem prostě zvyklá vařit a u toho fotit. Ideální situace by byla, kdybych vařila a někdo (viď miláčku...) mě u toho fotil. Jenže ten někdo není vždy k dispozici a většinou fotky nejsou podle mých představ a bla bla bla...

Takže se může stát, že si nachystám všechny suroviny na vaření, vyfotím si je a jak je jídlo uvařené si vzpomenu, že jsem zapomněla fotit.

Přesně toto se stalo v pondělí. Měla jsem dobrý úmysl ukázat Vám recept na asijské nudle se zeleninou a burákovou omáčkou, ale nějakým záhadným způsobem se z těchto nachystaných surovin

Čárymáryfuk...

stalo toto

Jasné, ne?

A tak jak jsem na začátku fotila téměř každé sousto, teď najednou zapomínám foťák, když mám foťák zapomínám fotit a tak podobně a tak mi došly všechny použitelné fotky co jsem měla v záloze v mém archivu. Mám tam ještě fotky z dovolené, ale na ty přijde řada v nejkrajnějším případě :-).


A ještě recept na asijské nudle:

Suroviny:

• nudle (já jsem použila špagety rozlomené napůl)
• zelenina (lze použít cokoli, co máte zrovna doma, tentokrát jsem použila cuketu, brokolici, červené fazole, klíčky fazole mungo - v plechovce)
• Na omáčku: 2 lžíce sojové omáčky, 2 lžíce burákového másla, 120 ml vody, lžíce cukru, šťáva z jednoho citronu, chilli papričky

Postup:

• Dáme vařit špagety podle návodu a posledních pět minut varu přidáme brokolici rozdělenou na růžičky, slijeme.
• V kastrůlku rozpálíme olivový olej a osmahneme na něm cuketku,
• jakmile je osmahnutá, vyndáme ji a do stejného kastrůlku dáme přísady na omáčku, tj. sojovou omáčku, burákové máslo, vodu, cukr, citronovou šťávu a chilli papričky a mícháme tak dlouho až se vytvoří hladká směs (můžeme přidat víc vody, pokud je omáčka moc hustá),
• do omáčky vrátíme cuketu, přidáme fazole, klíčky a špagety s brokolicí.
• Vše pořádně zamícháme a servírujeme.

Jak je patrné z obrázku, rozhodla jsem se pro efektivnější způsob konzumace použít dřevěné hůlky. Pro jistotu jsem si nachystala i vidličku. Vzhledem k tomu, že jsem jídlo začala vařit až po půl osmé večer a hlady jsem šilhala, hůlky šly po pár pokusech stranou, kdy jsem nabrala velké sousto, avšak cestou do pusy mi na hůlkách zbyla jedna nudle a zvítězila vidlička. S ní mám přece jen více zkušeností.

Musím říct, že večeře byla skvěle vyvážená. Celozrnné špagety se zeleninou poskytly dostatek vlákniny a fazole s burákovým máslem zase bílkoviny. Omáčka byla taková sladkokyselá a skvěle doplňovala použitou zeleninu. Měla jsem snahu jako zdroj bílkovin použít místo fazolí tofu. Jenže, před večeří jsem si byla zaběhat, přičemž jsem měla záměr, že se cestou zpět stavím v obchodě tofu koupit. Po 13 km v nohou se mi už opravdu nikam nechtělo (obchod není po cestě), a tak jsem vymyslela náhradní plán s fazolem, které mám vždycky doma. Tofu se ale do tohoto pokrmu úžasně hodí, protože umí nasáknout chutě omáčky. Když se dobře udělá do křupava, je to fakt delikatesa, která stojí za to vyzkoušet.

Óda na podzim

I přes to, že je teprve začátek září a technicky podzim začíná až za dva týdny, nepochybně ho již cítím ve vzduchu. Zvlášť dnes, jak jsem šla ráno do práce mě vůně podzimu přímo praštila do nosu. A to doslova, neboť venku bylo jen osm stupňů! Přitom krásně svítilo sluníčko a na některých stromech bylo vidět, že se taky nemůžou podzimu dočkat a tak se začínají zabarvovat.

Podzim je moje nejoblíbenější roční období. Po vyprahlém létu chladnější počasí vítám s otevřenou náručí. I když může být podzim deštivý a ponurý, má svoje kouzlo. A právě na to se každé léto moc těším.

S podzimem mám asociováno několik věcí, no vlastně jsou to jídla, která k němu podle mě neodmysliteně patří. Tak např. je to vůně jablek a skořice třeba ve formě štrůdlu nebo jablečného kompotu, dále třeba pečená dýně (třeba se skořicí...), vlašské ořechy (které se výborně hodí do toho štrůdlu). Samozřejmě, že se mi teď vybaví spousta dalších (švestky, hrušky, růžičková i obyč kapusta, zelí, víno - bobule, burčák...), na které bych nechtěla zapomenout a na které se na podzim také těším.

Každopádně, na podzimním ovoci a zelenině se mi líbí to, že je většinou tepelně upravuji a dokážou tedy tělo příjemně zahřát (kromě burčáku, ten tepelně neupravuji, ale zahřát dokáže taky :-) ).

Tento rok se na podzim opravdu hrozně těším. Abych si čekání zkrátila, rozhodla jsem se přinést trochu podzimu k nám domů tím, že jsem upekla cuketovo - jablečné muffiny. Cuketa symbolizuje ještě zbývající kus léta, ale jinak jsou muffiny plné podzimu.

Chtěla bych Vám představit moji ultramoderní kuchařku:

High-tech, co :-)?

Co budeme potřebovat k úspěchu:

• 1,5 šálku mouky (já použila 1/2 celozrnné, 1/2 hladké)
• 2 lžičky prášku do pečiva
• 1 lžička skořice (můžete nakombinovat třeba 1/2 lžičky skořice a 1/2 lžičky mušk. oříšku)
• 1/2 lžičky soli
• 3/4 - 1 šálek cukru (podle chuti a podle kyselosti jablek)
• 3/4 šálku nastrouhané cukety, tj. 1 menší cuketa (buď na hrubo či na jemno, podle toho jak chcete, aby byla v těstě vidět)
• 3/4 šálku nastrouhaných jablek, tj. 2 menší, já je strouhám i se slupkou, částečně z lenivosti a částečně proto, že ve slupce je nejvíc vitamínů a vlákniny
• 2 vejce
• 1/3 šálku = 85 ml oleje
• skořicový cukr na posypání

A jak dál?

Nachystáme si formu na muffiny a vyložíme papírovými košičky. Dají se sehnat běžně v super/hypermarketech, ale jsou docela malé. Nejvíc spokojená jsem s těmi z Marks and Spencers.

Dále si nachystáme mísy:

Nejsou krásné? To byl dárek od manžela :-). On ví, že mi mísy udělají větší radost než náušnice.

Tak a jdeme dál...

Nejprve si smícháme suché přísady, tj. mouky, sůl, prášek do pečiva, cukr, skořici

Následně v jiné míse smícháme mokré ingredience, tj. nastrouhanou cuketu, jablko, vejce a olej

Přidáme suché ingredience k mokrým a zamícháme jen tak, aby se směsi spojily.

A můžeme plnit formičky. Já k tomu používám skvělou pomůcku:

Naběračku na zmrzlinu!!!

Je to perfektní velikost tak, aby se formičky naplnily do tří čtvrtin.

Jakmile naplníme košíčky, posypeme povrch těsta skořicovým cukrem, který jsem vytvořila smícháním asi dvou lžic třtinového cukru a 2 lžiček skořice

Fotografce nějakým způsobem uniklo vyfotit jak muffinky vypadají před vložením do trouby, ale aspoň jsem je zachytila po upečení

Muffinky se pečou zhruba 30 minut při teplotě 180 stupňů. Ale u mé plynové trouby těžko říct... Můžete zkusit trik se špejlí nebo taky funguje zkusit na muffinky zatlačit a jestli se odrazí zpět, jsou hotové (jestli je patrný otisk prstu, vraťte je zpět do trouby).

Musím se pochválit! Opravdu se povedly. Díky cuketě a jablkům jsou muffiny nádherně vláčné, skořicový cukr vytvořil na povrchu jemnou krustičku a v neposlední řadě musím říct, že jsou také docela zdravé. Obsahují přece zeleninu, no ne?

To byl pouze začátek mého podzimního pečení. V létě se obracím spíš na mrazák než na troubu, ale na podzim je to právě naopak. Těšte se na záplavu skvělých receptů!!!

Ach ta laktóza...

Ani nevím jak se to stalo, ale nějak jsem si vypěstovala nesnášenlivost na laktózu. Řekla bych, že se asi nejedná o nesnášenlivost, kterou by mi diagnostikovali doktoři, ale podle mě jde spíše přecitlivělost na laktózu. Zhruba před třemi lety jsem vypozorovala, že mi větší množství mléka nedělá úplně nejlíp. Měla jsem tehdy neurčité problémy s příjmem potravy, které jak se ukázalo byly pravděpodobně zapřičiněny mým žlučníkem, který měl (a asi pořád má) jiný tvar, než by měl mít a tudíž vylučování žluči, které je potřeba pro trávení potravy, bylo ztížené. Nebylo to moc příjemné období, cokoliv jsem snědla tak mi sedělo v žaludku, bylo mi těžko i po obyčejném suchém rohlíku a tak jsem moc nejedla. V tu dobu jsem studovala v Holandsku a když jsem po pár měsících přijela na prázdniny do ČR, rodina a všichni mojí známí byli v šoku, že vypadám, jako bych se vrátila z koncentráku. Nikdy jsem nebyla žádný střízlík, spíš holka krev a mlíko, jak říká můj táta a tak chápu, že jsem musela budit s tehdy 48 kily pozornost (měřím 166cm). Každopádně po spoustě vyšetření se přišlo jen na ten divně ohlý žlučník a tak nevím, jestli to opravdu byla příčina mých problémů nebo za tím bylo něco jinýho. Těžko říct, musím ale zaklepat, že v teď je to docela v pohodě.

Jen tak mimochodem, kila jsem opět nabrala ku spokojenosti všech - hlavně manžela :-).

Ale zpátky k tomu mlíku. Zjistila jsem, že když si dám větší množství mlíka nebo i třeba několikrát denně tak je mi pak těžko. Ani ne špatně od žaludku jakoby na zvracení, ale tlačí mě to v žaludku a není to vůbec příjemný. Jenže problém byl v tom, že jsem se nechtěla svých ranních vloček s mlékem vzdát a tak jsem hledala různé alternativy, které by se daly místo mléka použít. Vyzkoušela jsem snad vše od mléka rýžového, ovesného, mandlového po mléko sojové. Většinou to byly zbytečně vyhozené peníze (nejde zrovna o levnou záležitost...), neboť to, co z krabic mnohdy vyteklo vypadalo dost nechutně a chuť většinou odpovídala vzhledu.

Vítězem v mléčných alternativách je dle mého názoru sojové mléko alpro soya, které se mléku nejvíce podobá co se týče konzistence a není tudíž vodové jako ostatní náhražky.

zdroj

Je nádherně krémové a mírně nasládlé a ráda ho používám tam, kde bych za normálních okolností použila mléko - s vločkami, müsli, do shaků nebo i na přípravu ovesné kaše. Je dobré jen tak i jako kakao. Výborná je i vanilková verze, která chutná jako tekutý vanilkový pudink :-).
 

Co se ale týče opravdových mléčných výrobků, problémy mi naštěstí nedělají jogurty (v normálních dávkách) nebo sýry, takže díky nim mám dostatečný přísun vápníku.

Už dlouhou dobu jsem v obchodě pokukovala po bio kefírovém mléku, a to hlavně po tom od OLMY nebo z Billy, kde ho mají pod značkou Naše bio (tvar lahve i chuť obou kefírů je až podezřele podobná, ale na tom z Billy na obalu chybí kde je vyrobeno... Záměr???). Každopádně, od jejich koupě mě odrazovala jejich velikost. 1 litr! A jak rychle se má spotřebovat, to opět nepíšou (aspoň Naše bio to nepíše). Co když se rychle zkazí? Ale proč by ho teda dávali do litrových lahví... Tolik otázek a žádné odpovědi... :-)

Ale poté co jsem kefír zahlédla u našich v lednici a slyšela ódy jak je úžasný, jsem se odhodlala a kefír koupila taky. Byl navíc v akci, takže by mě ani moc nebolelo těch 23,- Kč, kdyby mi nejel. Navíc kefírová buchta je taky výborná, ne?

Můžu s klidem říct, že to byla láska na první chuť. Totálně!!

Teď se biju, že jsem na něj nepřišla dřív... Jasně, znala jsem různý jogurtový mlíka, ochucený, neochucený, kyšky apod. Ale na kefír jsem úplně zapomněla, třeba to jak jemně štípe na jazyku :-). Oproti jogurtovým mlíkům a podobným výrobkům je ale kefír relativně málo kalorický, svojí kalorickou hodnotou je podobný mléku, tj. cca 45 kcal na 100 ml a hlavně obsahuje o dost míň přidaných cukrů.

Jak je tedy zřejmé, na kefíru v současné době ujíždím. Navíc kefír obsahuje velice malé množství laktózy, což je na moje "problémy" ideální. Používám ho místo mléka na zalití vloček, do shaků, nebo jím zajilu ovesné vločky přes noc tak aby změkly a nabobtnaly a ráno mám hotovou studenou ovesnou kaši. Moje obava, že nestihnu celý litr spotřebovat, je ta tam. Zjistila jsem, že otevřený kefír je dobrý i po několika dnech v lednici. Sice vypadá, jakoby se zdrcl, ale stačí trochu zaštěrchat a už má zase správnou konzistenci. A chuť je stále vynikající. Takže kdo hledá alternativu k mléku, může zkusit kefír.

Jinak mléko jsem ze svého života nevypustila úplně, neboť ne všude se může kefír použít místo mléka. Např. do kafe se moc nehodí... :-). Každý den si tedy mléko dávám do kafe, a to většinou v poměru 1 díl mléka na 4 díly kafe a miluju zmrzlinu. Jen toto samo o sobě značí, že nejsem připravena vzdát se mléka úplně.

Zjednodušené Spagheti Bolognese

Těstoviny miluju na všechny možné způsoby. Nejvíc na nich oceňuji jejich rychlou přípravu. Je to takové naše jídlo pro situace, kdy nám dojdou nápady co uvařit. Nejraději máme špagety s rajčatovou omáčkou s mletým hovězím masem. Italové omáčce říkají bolognese, ale pravá bolognese se připravuje trochu jinak než ji připravuji já. A hlavně o dost dýl.

Nejvíc času na tomto receptu zabere příprava mletého masa, což se samozřejmě dá obejít tím, že maso zakoupíte již namleté. Já si ho ráda melu sama, protože nikdy nevím, co do toho v obchodě namleli. Moje mletý maso vypadá totiž úplně jinak než to kupovaný, proto mám dobrý pocit, že jíme jen ty nejlepší věci.

Na zjednodušené Boloňské špagety  tedy budeme pro dvě osoby potřebovat:

• cca 350 g mletého hovězího masa
• 2 plechovky krájených rajčat
• sůl, pepř
• lžička cukru
• čerstvá, popř. sušená bazalka
• 2 porce špaget, tj. 200 g
• parmesán (používáme Gran Moraviu - nejlepší!!!)

Nejdýl samozřejmě trvá příprava masa, proto si nejdříve nameleme maso.

Jak máme namleté maso, dáme vařit vodu na špagety.

V pánvi rozpálíme olej a přidáme maso.

Maso osmahneme tak aby bylo rovnoměrně propečené.

Jak bude maso osmahnuté, přidáme sůl a pepř podle chuti a také plechovku rajčat. Poté přidáme i druhou, když zjistíme, že jedna je málo...

Zamícháme a vaříme na mírném plameni, aby se trochu odpařila tekutina. Ochutnáme a podle potřeby dosladíme trochou cukru.

Jak nám začne vařit voda na špagety, pořádně ji osolíme (říká se 1 lžička soli na 1 litr vody) a vsypeme špagety.

Mezitím co se vaří špagety, necháme omáčku zvolna vařit, nachystáme si bazalku a parmesan. Nakrájenou bazalku přihodíme do omáčky.

V tuto chvíli je vše připraveno a čeká se pouze na špagety.

Rada do života: Nikdy nesmíte připustit, abyste měli těstoviny uvařené dřív, než omáčku. Vždy omáčka čeká na těstoviny a ne těstoviny na omáčku!

Jakmile jsou špagety al dente, podáváme. Na talíř nejdříve naneseme špagety, poté omáčku a posypeme parmesánem.

Hotovo!

Očividně mi chutnalo... ;-)

Do (Coffee) Clubu!

V neděli bylo naprosto úžasný počasí, přesně takový jaký máme rádi. I přes to, že byl ještě srpen, podzim byl cítit ve vzduchu. Svítilo slunko a na obloze se vznášely nadýchaný bílý mraky. Bylo naprosto jasno a tudíž byla ostrá viditelnost. Tak jsme toho využili a vyrazili na výlet a kam jinam než na kopec. Přesněji řečeno na Medlánecký kopec.

Když chci nalákat manžela na výlet tak mu musím určit cíl. Rozhodně nápad neprojde, když oznámím, že se půjdeme jen tak někam projít. Nebo že uděláme naše kolečko na "kravák". Ale jakmile máme cíl - houby, oběd, pozorování stavby tunelů... - je připraven raz dva! Přemýšlela jsem na co bych ho mohla nalákat tentokrát. Pozorování letadel na medláneckém letišti neprošlo a tak jsem zasedla k počítači a vygooglila jsem, že je v Medlánkách kavárna, kde si baristé sami míchají směs kávových zrn, kde je kladen důraz na správnou přípravu a servírování kávy a kde je tudíž pití kávy opravdový požitek. Jelikož jsme oba s manželem "kafaři", kavárna nás zaujala natolik, že jsme se museli přesvědčit na vlastní oči a chuťové pohárky, zda je opravdu taková jak je prezentována na internetu.

A tak jsme vyrazili po nedělním obědě na odpolední kávu do Coffee Clubu.

Při usazení k nám ihned přišel číšník/barista s nápojovým lístkem a panáky neperlivé vody na vyčištění chuťových pohárků, abychom mohli vychutnat pravou chuť kávy. Věděla jsem, že návštěva kavárny bude zážitek a už od začátku to bylo velice působivé.

Nápojový lístek je rozsáhlý a překvapivě :-) obsahuje ze 75 % kávu, a to v nejrůznějších podobách. Od různých druhů nápojů z espressa přes překapávanou kávu či kávu ochucenou. Mají také nejrůznější druhy čajů a horkých čokolád. Především mě zaujala čokoláda "choc-o-lait", což je pravá belgická čokoláda na tyčince, kterou zamícháte v šálku s ohřátým mlékem a sami si tak horkou čokoládu vytvoříte.

V nápojovém lístku lze najít i svařené džusy nebo víno a dokonce i bombardino (to se rýmuje! :-) ), což mnozí mohou znát ze svahů italských dolomit. Nabídku nápojů doplňují typická nealka - Cola, Fanta, Sprite... i alka - vína (rozlévaná i v lahvi), destiláty.

Coffee Club je také připraven pro ty, co mají trochu hlad. Nabízí několik zapečených sendvičů - panini a také dezerty, ze kterých jsem si dělala zálusk na bruselskou waffli, což podle popisku má být "waffle z palačinkového těsta, vyšlehaná smetana a dále možnost výběru: banán a javorový sirup, jahody, maliny, lesní směs, borůvky, nutella". Tentokrát jsem odolala neb jsem byla ještě plná z oběda, ale nevím, nevím příště. Největší problém bude se rozhodnout, s čím si tu waffli dám. Přemýšlím o banánu s javorovým sirupem nebo nutellou... Ach ta moje nerozhodnost...

Objednala jsem si mé oblíbené cappuccino, manžel tradičně latte macchiato. Pán hned zareagoval a nabídl manželovi, zda nechce raději zkusit caffe latte, neboť chuť kávy lépe vynikne, když je připravována přímo do porcelánu a poté zalitá mlékem, než když se vrství na mléko do vysoké sklenice. I přes to, že je manžel velice konzervativní tak se změnou souhlasil.

Cappuccino bylo vynikající. Bylo jemné, ale přesto výrazné a nemělo vysokou vrstvu mléčné pěny jak je občas zvykem v jiných kavárnách. Takže se dalo ihned pít aniž bych měla mléčné vousy. A navíc ten ornament... :-)

Jak jsem se dočetla v nápojovém lístku, na mléčné nápoje z espressa používají v Coffee Clubu směs 80 % arabiky a 20 % robusty narozdíl od 100 % arabiky, kterou používají na přípravu espressa a překapávané kávy. Po kratším výzkumu jsem se dozvěděla, že arabika je považována za nejkvalitnější kávu, má nízký obsah kofeinu a má velmi jemnou a lahodnou chuť. Je aromatická a málo hořká. Robusta má asi dvakrát tak víc kofeinu než arabika a její chuť a aroma nejsou tak výrazné. Je také víc hořká. Je to způsobeno tím, že zrnka robusty nejsou stejně velká a proto když se praží tak se stane, že některá zůstanou nedopražená a jiná zase spálená. Směs arabiky a robusty se tedy používá na přípravu mléčných espressových nápojů proto, že právě robusta dodává nápoji plnější aroma, silnější chuť a účinek, který může být použitím mléka vytracen.

Dopito...

Coffee Club je přesně ten typ kavárny, který mám ráda. Kavárna nebyla velká, uvnitř se nacházelo tak 8 stolků, venku další 3. Atmosféra byla velice příjemná, kavárna působila velice vzdušným a čistým dojmem. Stolky nebyly přeplněny různými nabídkami v podobě papírových reklam na medovník, které spíš překáží než upozorňují na akci. To moc chválím!

Do Coffee Clubu se určitě vrátíme. Viděla bych to opět na vycházku, ale tentokrát v zimě, na sněhu. Taková návštěva přímo volá po horké čokoládě! A k ní si nepochybně dám tu waffli! Jen si musím do té doby rozmyslet jakou...