úterý 1. března 2016

Jablečno mrkvový chlebíček

Po mnoha nezdarech v kuchyni (kdo by to byl řek, že čokoládový dort s řepou je opravdu cítit řepou a tudíž ho nikdo nejedl, ani já... nebo že muffiny výhradně z pohankové mouky bez vajec, tuku a kypřícího prášku nejsou nadýchané jako obláček...) jsem moc ráda, že se tento jablečno mrkvový chlebíček povedl. Dost často jsem tak sahala po osvědčených receptech, které znám nazpaměť a u kterých mám jistotu, že se setkají s úspěchem a uznáním :-). O to mi totiž u pečení a vaření jde. Když všem chutná.


Na tento chlebíček jsem narazila docela náhodou. Chtěla jsem totiž dělat jiný - jablečno bánánový s arašídovým máslem, který mám založený od té doby co jsem ho viděla u kamarádky na blogu. Tam byl chlebíček sice ve formě bábovky, ale recept vypadal každopádně neodolatelně. No a když jsem projížděla originální recept, zaujal mě recept právě na tento jablečno mrkvový. Od minulé dodávky farmářské bedýnky mi totiž zbylo dost mrkve a jablek, které nejsou na jídlo nic moc, ale na pečení jsou ideální.


A tak jsme se s Aničkou dnešního zasněženého dopoledne pustili do pečení. Ideální počasí pro pečení.



Anička je teď můj velký "pomocník". Ale na rozdíl od Kuby, který se v jejím věku opravdu snažil při pečení pomáhat, Aničku musím neustále hlídat: aby nestrčila prsty do mixéru, aby nespadla ze stoličky, aby nevysypala mouku, aby nepustila rychlovarnou konvici. A hlavně chce vždycky všechno ochutnat: cukr, mouku, vejce. olej, prášek do pečiva... Svoluji pouze v případě cukru, a to jen na špičku lžičky :-). Pečení s Aničkou je tedy velice akční, ale zase všechno rychle odsýpá.


Nejdéle zabere nastrouhání mrkve a jablek, ale pak jde vše rychle. Smíchají se mokré ingredience, přidá se mouka a nakonec mrkev s jablkem. Těsto je hotové dřív než se vám stačí rozehřát trouba.

Jablečno mrkvový chlebíček (původní recept zde)

Ingredience:

  • 1 vejce
  • 1/2 šálku hnědého třtinového cukru
  • 1/4 šálku krupicového bílého cukru
  • 1/3 šálku oleje
  • 1/4 šálku bílého jogurtu
  • 1 lžička vanilky
  • 1-2 lžičky skořice
  • 1 šálek mouky (dala jsem půl na půl celozrnnou a bílou hladkou)
  • 1/2 lžičky prášku do pečiva
  • 1/2 lžičky jedlé sody
  • špetka soli
  • 2 středně velká jablka, oloupaná a nastrouhaná
  • 1 velká mrkev, nastrouhaná
  • 2 lžíce mandlového másla (nemusí být)

Postup:

Troubu předehřejeme na 180°C a formu na chlebíček vymažeme popř. ještě vysypeme moukou. 
V jedné míse nebo v míse robota promícháme prvních 7 ingrediencí (vejce až skořice). 
Přidáme mouku, prášek do pečiva, sodu a sůl a už jen zlehka promícháme. 
Nakonec přidáme nastrouhaná jablka a mrkev. Těsto by mělo být velmi hutné.
Úplně v poslední chvíli jsem se rozhodla přimíchat mandlové máslo, které chlebíčku dodá krémovou chuť. Pokud ho nemáte nebo ho nemáte rádi, tak ho vynechte. Nic se neděje.
Těsto přesuneme do chlebíčkové formy a vložíme do vyhřáté trouby. 
Pečeme 60-70 minut, ale raději chlebíček hlídejte po 45 minutách. Záleží na vlhkosti těsta díky jablkům, na velikosti formy, na troubě... Takže zkoušejte špejlí. Já jsem chlebíček pekla 65 minut. 



U dětí měl chlebíček na svačinu úspěch.


"Mamí, vyfoť taky Matýska..."


Anička byla s našim výtvorem taky spokojená. Ale ta se spokojí s čímkoli :-)

 

Během pečení se domem linula úžasná vůně skořice. Nemohla jsem se dočkat až bude chlebíček hotový! Díky mrkvi a jablkům je chlebíček nádherně vláčný a měkký jak peříčko :-). Určitě bych doporučila přidat nějaké ořechy - třeba vlašské nebo pekanové, ale kvůli Aničce je ještě raději vynechávám. Přeci jen, je to ještě trdlo, všechno zhltne tak ať ji nezaskočí... 
Chlebíčku dávám jedničku s hvězdičkou a jsem ráda, že se mi zase po dlouhé době něco povedlo :-).
Pěkný den!

pondělí 1. února 2016

Termoska MyyFeed - zachránce nočního krmení

Obě děti jsem kojila něco přes rok – Kubu 15 měsíců, Aničku 14 měsíců – a myslím si, že kojení probíhalo naprosto v pohodě, a to jak z mého pohledu tak i ze strany dětí. Kojení je podle mě hodně citlivé téma a každý se k němu staví jinak, proto bych se tu nerada dotkla metod, které někomu vyhovují. Kojení bylo pro mě nádherné období, většinu času jsem si jej užívala a ráda na toto období vzpomínám. Tím nechci říct, že se mi po kojení stýská. Myslím tím, že jsem ráda, že děti v pohodě přešly na normální jídlo (Anička jí dobře, Kuba hůř) a že se bez mého mléka obejdou. Odstavování u obou dětí probíhalo přirozeně, do ničeho jsem se (ani je) nenutila až jsem jednoho dne nenakojila. Mám pocit, že ani jeden nepoznal, že je něco jinak.



Zatímco Kuba odmítal jakékoli umělé mléko a z mateřského mléka přešel rovnou na kravské, Anička umělé mléko přijala s větším nadšením. Nejdřív jsme zkusili Nutrilon, ale zdálo se mi, že ho ne úplně dobře snáší, i když ji chutnal a vždy vypila celou dávku. Přešli jsme tedy na Sunar a problémy vymizely. Ten pije doteď.

Dostává lahvičku před spaním a pak nad ránem (popř. v noci, když je nekompromisní). Anička spávala celou noc zhruba do 5 a pak chtěla vstávat. Šli jsme proto do kuchyně udělat mléko, v obýváku si ho vypila a pak začal náš den. Docela kruté období. Bylo navíc vidět, že Anička není úplně vyspalá a tak bývala hned od rána protivná až do doby než šla po obědě (někdy už před obědem) spát. Napadlo nás, že kdybychom Aničce dali mléko v posteli a poté si s ní ještě lehli, třeba by ještě usnula. Kamarádi nás varovali, ať to neděláme, že si na to zvykne a pak to bude vyžadovat pořád, ale nám to bylo jedno. Chtěli jsme se vypsat! A ono to fungovalo. Anička se po vypití lahve přetočila na bok a ještě usnula, klidně i na pár hodin. Samozřejmě, že si Anička na mléko v noci zvykla, ale pokud ho vyžaduje jen 1x za noc, zvlášť když je to třeba až k ránu, jsem ochotná to tolerovat.

No a tímto dlouhým úvodem se konečně dostávám k jádru tohoto článku. Problém totiž nastal v tom, že abychom mohli dát Aničce v noci mléko, museli jsme sejít do kuchyně mléko připravit. Samozřejmě s ní, protože když jsme ji nechali samotnou v postýlce tak plakala. Takže jsme sešli dolů, z večera jsme měli nachystanou vodu v lahvi, kterou jsme jen rychle ohřáli a odměřené mléko. Celý proces trval zhruba 2 minuty, ale i tak to bylo otravné. Napadlo mě použít termosku, kam bych večer dala teplou vodu a v noci ji pak jen přelila do lahve a smíchala s mlékem, jenže ty termosky co jsem doma našla byly pofiderního původu, zašlé od černého čaje a kávy a než jsem se donutila koupit novou, přišla nabídka z internetového obchodu prodeti.cz na tuto super duper termosku MyyFeed přímo na lahev s vodou s dávkovačem na mléko. Vůbec jsem netušila, že něco takového existuje (protože kdyby jo, měla bych ji doma už dřív!!!).



Ale je opravdu geniální. Večer si ohřejeme vodu, kterou dáme přímo do lahve, tu vložíme do termosky, uzavřeme a jakmile se Anička probudí, jen smícháme s odměřeným mlékem a můžeme podávat!

Termoska má ještě jeden úžasný vynález, a to dávkovač umělého mléka, který se našroubuje přímo na lahev v termosce a až je čas připravit mléko, mléko se pomocí stlačení jednoho tlačítka z dávkovače vysype přímo do láhve. Takto se mléko připraví až těsně před podáváním a nehrozí množení bakterií (tuším, že i výrobci mléka doporučují připravené mléko do dvou hodin zkonzumovat).




Termoska i s dávkovačem je kompatibilní na lahve Tommee Tippee a Avent 125 a 260ml, přičemž lahve Avent se do termosky vkládají bez dávkovače. My používáme právě lahev Avent 260ml, ale dávkovač používám jiný. Přijde mi jednodušší umělé mléko nasypat přímo do lahve než nejdříve dávkovač našroubovat na lahev a teprve poté vsypat mléko. Je mi jasné, že takto hrozí riziko, že mléko vysypu vedle (zvlášť když mléko připravuji po tmě), ale přijde mi to rychlejší. A většinou jde o čas!!


Vodu na mléko připravujeme než jdeme spát, tj. po 22. hodině. Záleží, kdy se Anička probudí a kdy se dožaduje mléka, ale zatím jsem s teplotou vody neměla problém. Samozřejmě, že voda postupně chladne a ve dvě ráno je teplejší než ve čtyři, vždy ale teplotu vody odzkouším, abych si byla jistá, že se Anička nespálí. Je pravda, že když připravujeme mléko nad ránem, je voda už vlažná. Aničce to ale jakkoli nevadí a s chutí mléko do dna vypije.




Pokud tedy řešíte noční krmení, můžu termosku MyyFeed jedině doporučit. Nevyřešila sice problém nočního vstávání, ale v mnohém ho zcela jistě ulehčila.


A kdyby měl někdo rady jak odnaučit Aničku pít v noci mléko, budu neskutečně ráda, když se podělíte… Čekala jsem, že to třeba samo odezní, ale trvá to už dost dlouho a bojím se, že se to neobejde bez protestu :-).

středa 6. ledna 2016

Nohy v teple: sněhule Coqui

Zhruba před rokem jsem tu měla recenzi na capáčky Lodger, které byly pro nás nepostradatelné a byly každý den v provozu dokud z nich Anička nevyrostla. Anička za ten rok trochu vyrostla, naučila se chodit a s blížící se zimou jsem začala přemýšlet o tom, že by asi potřebovala nějaké sněhule. Navíc se blížila naše tradiční předvánoční dovolená na horách a tak sehnat nějaké sněhule byl úkol č. 1. Jedny jsme sice doma měli, ale Anička chytala amok, kdykoli jsem jí je chtěla vyzkoušet. (Nevím jestli je to běžná věc, ale existuje pár věcí, které naše děti prostě nedají na sebe ať se děje co se děje a při pokusu jim to násilně obléct neskutečně řvou a hází sebou. U Aničky to byly tyto poděděné sněhule a u Kuby to byla modrá lyžařská souprava, kterou jsem mu koupila, aniž u toho byl. Nepodařilo se mi ji mu ani vyzkoušet tak jsme ji šli potupně vrátit a Kuba si nakonec vybral tu stejnou, jen zelenou…).


Takže když se naskytla možnost z e-shopu prodeti.cz vyzkoušet sněhule značky Coqui, zajásala jsem a okamžitě na nabídku kývla. Jakmile jsme otevřeli balík, Anička si je hned zamilovala a mně spadl kámen ze srdce… Samozřejmě je chtěla hned vyzkoušet a tak se v nich parádila celé odpoledne až z nich měla zapařené nohy :-).



Jsou opravdu teplé!


Sněhule jsou na zavazování, což oceňuji, protože mám jistotu, že noha v botě dobře drží. Navíc obě naše děti mají úzká chodidla a takto se boty dají pořádně stáhnout. Nevýhoda je, že si je Anička dokáže rozvázat, ale už známe pár fíglů jak tomu zabránit (třeba udělat mašličku vzadu nebo ji schovat pod nohavice…)


Ještěže zasněžilo, protože jsem si myslela, že budu psát recenzi na sněhule na blátě. Ihned jak první sníh pokryl naši zahradu, šli jsme sněhule vyzkoušet. Musím říct, že obstály na výbornou. Anička měla nohy krásně suché a teplé. Je pravda, že na každé nové boty si musí zvyknout, ale netrvalo dlouho a už v nich pobíhala po zahradě. Líbí se mi i gumová podrážka, která by měla dobře držet i na kluzkém povrchu (led, uježděný sníh…). Zatím ale nemáme vyzkoušeno.






Jen ta růžová kožešinka nahoře není úplně můj styl, ale to je opravdu jen detail. Jinak je určitě můžu doporučit.

 Co se týče velikosti, Aničce jsem kupovala zimní boty o velikosti 22, proto jsem zvolila velikost sněhulí 22/23. Jsou ji trochu větší, ale nevypadá to, že by ji to jakkoli omezovalo v chůzi. A aspoň ji ještě můžu dát teplou ponožku, když je venku pořádný mráz.

A ten teda udeřil! Ale jsem ráda, protože konečně se dá jít pořádně ven, aniž bychom byli celí od bláta. A když je vše pokryté sněhem tak je to takové hezčí a čistší. A navíc, ve sněhu se dá dělat spousta věcí, ať už je to jezdit se sekačkou nebo stavět hrady nebo chytat vločky!







Otázka: Co děláte se svými dětmi ve sněhu nejraději?

Prohlášení: Tento produkt mi byl poskytnut zdarma výměnou za jeho recenzi. Všechny názory, které zde uvádím jsou ale pouze mé a nikým ani ničím neovlivněné. Na svém blogu uvádím pouze ty výrobky, za kterými si stoprocentně stojím a které mohu doporučit.


pátek 4. prosince 2015

Salát z růžičkové kapusty a dýně

O minulém víkendu jsme se zúčastnili setkání s kamarády k příležitosti díkuvzdání či adventu. Ani vlastně nevím k jaké příležitosti to na konec bylo, každopádně v hlavní roli byla krůta, kterou hostitelé od rána pekli a následně nám servírovali. Chtěla jsem taky přihodit ruku k dílu a tak jsem přinesla tento salát z růžičkové kapusty a dýně s brusinkami a karamelizovanými ořechy. Už jsem ho dělala minulý rok a moc mi chutnal a navíc to je něco jiného než na co jsme zvyklí. Na klasický studený zeleninový salát nikdo nemá většinou chuť, ale tento salát je plný podzimní zeleniny a může se podávat jak teplý tak při pokojové teplotě.

DSC_5619

Myslím si, že salát měl úspěch. Trochu jsem se bála reakcí na růžičkovou kapustu, která nemá moc dobrou pověst, ale orestováním (nebo pečením) získá úplně jinou chuť. Salát je spíš sladší díky dýni, sušeným brusinkám a karamelizovaným ořechům. Doplnila jsem ho o sladkokyselou zálivku z jablečného moštu, jablečného octa a dijonské hořčice.

Salát z růžičkové kapusty a dýně

Ingredience (zhruba 10 porcí):

SALÁT

  • 1/2 kila růžičkové kapusty
  • 1 malá dýně hokaido
  • hrstička sušených brusinek
  • hrstička karamelizovaných ořechů (recept níže)
  • olivový olej
  • sůl, pepř
  • ZÁLIVKA

  • 1/4 šálku jablečného moštu
  • 2 lžíce jablečného octa
  • 1 lžička dijonské hořčice
  • 2 lžíce olivového oleje
  • sůl, pepř na dochucení (já jsem už nedochucovala)
  • KARAMELIZOVANÉ OŘECHY

  • 1/4 šálku cukru
  • 2 lžíce vody
  • 1 lžička skořice
  • špetka kajenského pepře
  • velká špetka soli
  • 1 šálek pokrájených ořechů
  • Postup:

    Nejdříve si dáme péct dýni. Dýni umyjeme, rozpůlíme, vydlabeme semínka, nakrájíme na malé kostičky, polijeme zhruba 1 lžící olivového oleje, dochutíme solí a dáme péct do vyhřáté trouby na 200°C zhruba 15 minut.

    DSC_5609

    Růžičkovou kapustu si připravíme tak, že odřízneme tvrdý košťál, rozpůlíme a propláchneme vodou. Osušenou kapustičku dále nakrájíme na tenké pramínky.

    DSC_5612DSC_5613

    V pánvi si rozpálíme lžíci olivového oleje a přisypeme nakrájenou kapustu.

    DSC_5616

    Za občasného míchání restujeme dokud není kapustička měkká. Trvá to asi 10 minut. Kapustička nám taky začne krásně zlátnout a rozpadat se. Nakonec ji dochutíme solí a pepřem.

    DSC_5618

    Salát si nyní můžeme zkompletovat. Smícháme orestovanou růžičkovou kapustu s dýní a brusinkami a posypeme zkaramelizovanými ořechy.

    Zkaramelizované ořechy si připravíme tak, že si v rendlíku rozpustíme cukr ve vodě, přidáme koření a následně ořechy. Ztlumíme oheň a za stálého míchání vaříme tak dlouho dokud se veškerá tekutina neodpaří a ořechy nejsou krásně obalené v karamelu. Hotové zkaramelizované ořechy rozprostřeme na pečící papír a necháme vychladnout.

    DSC_5622

    Před podáváním přelijeme zálivkou, kterou si připravíme tak, že smícháme všechny ingredience na zálivku, nejlépe to jde v menší skleničce s uzavíratelným víčkem.

    DSC_5626

    A takto byl salát připraven k převozu.

    DSC_5625

    A možná je ještě lepší druhý, kdy se všechny chutě smíchají dohromady.

    Určitě tento salát vyzkoušejte

    Otázka: Jaké máte rádi podzimní saláty? Podělte se!

    neděle 29. listopadu 2015

    Dýňová polévka s červenou čočkou a pohankou

    Konečně je polévkové počasí a já mám chuť vařit a především jíst polévky. Není nic nad to si vychutnávat misku horké a syté polévky, když se venku čerti žení.

    Tentokrát jsem se rozhodla uvařit polévku dýňovou. Dýňovou polévku většinou dělám od oka, podle toho co máme doma, přičemž hlavní ingrediencí je samozřejmě dýně, a to nejčastěji hokaido nebo máslová. Většinou použiji nějaký zeleninový základ (cibule, mrkev, petržel, celer), následně přihodím dýni a třeba i bramboru nebo jinou zeleninu, kterou mám doma, ale která nepřebije chuť dýně.

    IMG_4224

    Anička spala, Kuba byl ve školce a tak jsem se rozhodla po dlouhé době zase nafotit postup. Vše šlo krásně, ovšem jen do té doby než se Anička probudila a chtěla jíst. Okamžitě! Takže i když mám proces přípravy a vaření zdokumentován, už mi chybí hezké fotky uvařené polévky, protože na to už nebyl čas…

    To je vše na co jsem se zmohla…

    IMG_4236

    Protože tyto polévky míváme často k večeři, chtěla jsem, aby i trochu zasytila, tak jsem k dýni přihodila dvě hrstičky červené čočky, která se vařila společně s dýní. Takto uvařenou polévku jsem rozmixovala a podávala ji s pohankou, kterou jsem si uvařila zvlášť. Někdy vařím pohanku společně se zeleninou a rozmixuji vše dohromady, což je také moc dobré. Polévka byla moc dobrá a měla jsem obrovskou radost jak Aničce chutnala (další strávníky jsem bohužel nepřesvědčila…).

    Dýňová polévka s červenou čočkou a pohankou

    Ingredience:

    • 1 větší mrkev
    • 1 řapík celeru
    • 1 malá dýně hokaido
    • 1 lžíce olivového oleje
    • 2 hrstičky červené čočky
    • 1 – 1,5l zeleninového vývaru
    • sůl, pepř na dochucení
    • 1 šálek pohanky k podávání

    Postup:

    Mrkev a celer si oškrábeme a nakrájíme na kousky. Dýni přepůlíme, lžící vydlabeme semínka a nakrájíme na kostičky.

    IMG_4226

    V hrnci rozpálíme olej a všechnu zeleninu orestujeme.

    IMG_4230

    Přisypeme čočku.

    IMG_4232

    Přilijeme vývar a vaříme tak dlouho dokud není zelenina a čočka měkká. Trvá to zhruba 15-20 minut.

    IMG_4233

    Jakmile je polévka hotová, tyčovým mixérem ji rozmixujeme do hladka. Dochutíme solí a pepřem.

    IMG_4235

    Pohanku si uvaříme podle návodu (já dávám 1 díl pohanky na 2 díly vody a vařím zhruba 10 minut).

    IMG_4234

    Do talíře/misky dáme pohanku a přelijeme polévkou.

    IMG_4237

    A tady je spokojená Anička (shodná barva trička a polévky je čistá náhoda):

    IMG_4238