Náš víkend (foto smršť)

Nějak to tu zanedbávám, já vím, ale za vinu to mám prodlouženému víkendu, který mně úplně rozhodil a následně nachlazení, které postihlo postupně celou rodinu (a mám pocit, že začínáme druhé kolo…).

Ale abyste nepřišli o to co jsme dělali, mám pro vás aspoň smršť fotek z prodlouženého víkendu, který jsem se rozhodla trávit na chalupě s dětmi a babičkou (mojí mamkou). Kubova školka byla v pondělí 16.11. zavřená a tak jsem si říkala, že změna prostředí nám jedině prospěje. Babička si užila dětí a manžel (který musel v pondělí pracovat) si od nás odpočinul :-).

Ještě před odjezdem jsem si vzpomněla, že za nedlouho jedeme na hory a tak je potřeba dětem vyzkoušet zimní oblečení. Kubovi je všechno malé (krátké) :-( a Aničce je zase kombinéza po Kubovi nějaká široká, ale aspoň se jí pod to vejde spousta vrstev… Děti se kupodivu zkoušení nebránily a užili jsme si docela legrace. Kuba tvrdil, že takové zelené kalhoty nosí pan opravář a tak si nasadil aspoň hasičskou helmu.

A teď už chalupa:

Chystání krmítka pro ptáčky

Chalupový gang (fotila teta)

Písek v lavóru

Na vycházce se spící Aničkou

Na náměstí

Anička honí slepice (slepice se Aničky bály tak utekly a Anička pak kvůli tomu strašně plakala)

Sbírání posledních ořechů

Trhání jablek

Na poli/v lese

Hrátky doma

Když děli usnuly…

 

Otázka: Vím, že to bylo už před týdnem, ale měli jste prodloužený víkend? Co jste podnikli?

Náš víkend (lampionový průvod I, II a III)

Ve čtvrtek psát o víkendu je už asi trochu pasé, ale aspoň pro sebe jsem si musela zdokumentovat dvě víkendové akce (a jednu úterní), které stály za to.

Z tohoto víkendu mám celkem dvě fotky a obě jsou rozmazané. Může za to fakt, že nejzajímavější část víkendu se odehrávala za tmy a foťák v mobilu prostě na to nestačil. Tento víkend jsme byli na dvou lampionových průvodech, čímž se celkový počet doposud absolvovaných lampionových průvodů zvýšil na tři a troufám si tvrdit, že ještě nejsme u konce.

Za svůj život si pamatuji, že jsem byla snad jen na jednom lampionovém průvodu, když jsem byla malá a proto k nim nemám odpor jako asi většina dospělých pamětníků. A přiznávám se, že se mi ten koncept docela zamlouvá. Nemám samozřejmě na mysli oslavu VŘSR, ale samotný průvod se světýlkami je fajn a hlavně se líbí dětem.

První lampionový průvod jsme s dětmi absolvovali při akci u Kuby ve školce, kdy děti ukládali broučky do postýlek. Děti si vyrobily lampionky, vyřezaly dýně a do lesa u školky se umístili světýlka, aby broučci trefili do postýlek. Ke konci akce se pak rozsvítily lampiony a šlo se v průvodu ulicemi až na náměstí. Upekla jsem dýňové cookies, které měly úspěch nejen u dětí (mám vždycky ohromnou radost) a které si děti vychutnávaly při tvoření ve třídě, které předcházelo průvodu (museli jsme totiž počkat až bude tma). Děcka hodně ve třídě blbly a tak se mi zdálo, že na samotný průvod už byly hodně unavené, ale jinak byla akce moc fajn a dětem se zaručeně líbila.

Pozvání na druhý průvod přišlo tak docela na rychlo, ale setkání s kamarády se nebráníme nikdy a tak jsme se v sobotu odpoledne vydali na výlet do Březiny ke kamarádům. Lampionový průvod tam myslím organizovalo zastupitelstvo obce a opět to bylo moc pěkné. Součást průvodu mělo být i nějaké vystoupení se stíny, ale vzhledem k tomu, že nám cesta na start průvodu dala docela zabrat (spousta kamarádů má malé děti) tak jsme představení vypustili a vydali jsme se zpět. Bylo skvělé vidět zase naše kamarády. Přes léto se vídáme docela často, ale jak se ochladí tak je to horší. Ono je něco jiného pozvat kamarády a jejich děti na zahradu a pustit si tu bandu domů – přeci jenom 14 dospělých a 12 dětí (nejčerstvější přírůstek má teprve měsíc a další je na cestě!) je už pořádná smečka!

V neděli nás čekal zatím poslední lampionový průvod, na který jsem se hodně těšila, ale nakonec to nebylo přesně to co jsem od toho očekávala. Ale je to spíš subjektivní pocit, myslím si, že jinak to bylo pro děcka pěkně připravené a Kuba se bavil plněním jednotlivých úkolů. Jednalo se o akci Světýlka pořádanou SVČ Lužánky ve Wilsonově lese. V lese byla vyznačena trasa světýlky, kterou jsme procházeli a na které byly úkoly, které děti plnily. Bylo tam dost lidí, takže procpat se cestou s kočárkem bylo umění. Navíc Aničku to vůbec nebavilo – ani v kočárku ani venku – tak to dávala najevo. Asi ji vadilo, že nic nevidí (byla už úplná tma) a nepomohlo ji přesvědčit ani sušenkami ani klíčemi, prostě ničím co jindy zabírá. U druhého stanoviště navíc ztratila dudlík, což byla největší katastrofa, protože náhradní jsem nevzala… Nakonec jsme cestu prošli celou, úkoly Kuba až na jeden (který jsme nějak nevědomky přešli) splnil a Anička se ke konci taky uklidnila. Jak jsem říkala, myslím si, že to bylo moc pěkně udělané a Kuba si to užil. Jen bych možná víc osvětlila trasu, protože tam byla místy fakt tma a uhlídat tříleté děti bylo náročné (ale chápu, že se staršími dětmi to byla asi větší zábava). Ještě jsem byla překvapená, kolik tam bylo lidí. První část cesty jsme byli doslova taženi davem a neustále jsme do někoho naráželi. Chtěli jsme jít co nejdřív (začínalo to o půl páté), abychom byli doma na večeři (jíme v 6), ale ten nápad měli asi všichni :-). I tak si myslím, že příští rok půjdeme zase. To už bude mít Anička dva roky a třeba bude rozumnější :-).

Otázka: Jaké máte zkušenosti s lampionovými průvody? Jste pro? Proti?

radosti a zajímavosti IV

Místo rekapitulace o našem víkendu, který i když byl krásný, nejspíš by byl pro vás nezáživný (nevím kolikrát chcete slyšet o domácích a zahradních pracích), jsem připravila další článek o radostech a zajímavostech. Doufám, že nejste zklamaní, příští víkend vymyslíme zase něco zajímavého :-).

Nevím jestli je to vůbec správné pořadí (IV.?), každopádně mám v mobilu nastřádaných pár fotek věcí, co mi udělaly nebo dělají radost. A přiznávám, že některé fotky jsou staré i několik měsíců, což ale nevadí, protože mi dělají radost doteď :-).

Tak jdem na to!

Marmeláda d’Arbo: malina+rebarbora

Toto je hodně stará záležitost, ale jak jsem viděla fotku prázdné skleničky, hned se mi začaly sbíhat sliny. Marmelády d’Arbo máme horně rádi. Vždycky jsme si je kupovali v Rakousku, ale už se dají sehnat i u nás. Naše nejoblíbenější je černý rybíz+ostružina, ale všechny co jsme zatím ochutnali byly skvělé. Malinu s rebarborou jsem si koupila během jarního lyžování v Rakousku (já říkala, že je to stará záležitost), protože jsem tuto příchuť ještě neznala. No a za mě je to silný konkurent naší oblíbené ostružině+černý rybíz. Sklenička padla neuvěřitelně rychle a já si vyčítala, že jsem si jich nekoupila víc. Od té doby jsme v Rakousku nebyli, ale naštěstí se blíží naše tradiční předvánoční lyžování tak se těším, že si jich nakoupím do zásoby.

 

Mixit

Mixit je pro mě dlouhodobá radost. Není to ale tak, že bych si neustále objednávala tubusy s müsli. Mívám období klidu, ale jak si vzpomenu, že už jsem si müsli dlouho neobjednala, jsem jako utržená z řetězu a vymýšlím ty nejlepší kombinace. V květnu slavil Mixit páté narozeniny a jako poděkování za spolupráci jsem od kluků z Mixitu dostala nečekaný balík plný nejrůznějších dobrot, od müsli a kaše přes křupavé ovoce až po mixitky. Musím se přiznat, že balík padl hodně rychle, ale některé mixitky si ještě schovávám na podzimní výlety.

Moje nejoblíbenější mixitka je rozhodně goji + espresso + čokoláda!

 

Motorola chůvička

Nevím jestli jsem tu už o ní psala, ale nedám dopustit na chůvičku Motorola MBP 36. Když jsem čekala Aničku, věděla jsem, že budeme muset pořídit ještě jednu chůvičku. I když ta co má Kuba (AngelCare AC 401) je také skvělá, chtěla jsem chůvičku s kamerou. Prošla jsem milion recenzí na různé modely a nakonec jsme se rozhodly právě pro tuto Motorolu. Je fakt úžasná a jsem ráda, že jsme se pro ni rozhodli. Kdykoli totiž Anička zabrečí, podívám se, jestli to bylo jen kniknutí ze spaní nebo jestli vyžaduje naši asistenci. Mnohdy vidím, že se Anička sama uklidní, lehne si a zase usne a já jsem v klidu. Kdybych jen z chůvičky slyšela, že pláče, nedalo by mi to a šla bych se tam podívat, což by ji nepochybně probralo. Kdo uvažujete o koupi video chůvičky, ať už jakékoli, tak z vlastní zkušenosti vám radím ať do toho rozhodně jděte!

 

Podzimní běh

Podzim je podle mě nejlepší období pro běh. Po rozžhaveném létě přichází příjemné ochlazení, můžeme tedy běhat nejen brzo ráno a pozdě večer, ale v podstatě kdykoli chceme, protože se hned nezpotím jen co vyjdu ze dveří. I když tílka a kraťasy jsou na běh fajn, já mám raději tříčtvrťáky a dlouhý rukáv. No ale co je na podzimním běhání to nejlepší, je rozhodně padající listí! No není to nádhera?

 

Arašídové/mandlové máslo Meridian

Že miluju arašídová a jiná oříšková másla myslím tušíte :-). A protože mám spotřebu opravdu velikou, rozhodla jsem se je nakupovat ve velkém. A to rovnou po kilech. Oblíbila jsem si značku Meridian (koupíte třeba tady), která nabízí jak bio tak nebio různé oříškové pomazánky. Mezi moje nejoblíbenější patří jakékoli arašídové (hladké i křupavé) a mandlové, ale i kešu a lískooříškové mám vyzkoušené a jsou výborné. Ve složení jsou pouze rozemleté ořechy, žádný palmový tuk ani cukr, což je super. Přiznám se, že já mám ráda oříšková másla trošku slaná, proto si je vždy trošku osolím (z toho kilového balení si vždy odeberu část do menší skleničky, do které přidám špetku soli). Nejčastěji si je přidávám do ovesných kaší nebo do jogurtu, ale přiznám se, že hodně často si je vychutnávám rovnou lžičkou ze skleničky…

No a když jsme u těch arašídových a jiných másel, v jedné mé oblíbené kavárně – Humpty Dumpty – jsem narazila na arašídová a mandlová a kokosová másla od olomoucké firmy Šufánek. Samozřejmě, že jsem si musela jedno koupit a hned jsem se zamilovala. Koupila jsem si mandlové, které obsahuje nepražené mandle, za studena lisovaný kanolový olej, sušenou třtinovou šťávu a himalájskou sůl, ale určitě jak půjdu kolem tak se těším, že vyzkouším i další.

 

Pouštění draků

Kuba je konečně ve věku, kdy ho pouštění draků baví. Letos jsme byli už několikrát a každým pokusem se zdokonalujeme. I když přišli jsme na to, že klasický tvar draka je nejlepší… Ten náš je sice Made in USA, ale nic moc teda…

 

Otázka: Zaujalo vás něco z těchto radosti? Co dělá radost poslední dobou vám?

Náš víkend (Kryštof, vycházka, hřbitov)

Na tento víkend jsem se těšila už dlouho.

Začal už v pátek odpoledne, kdy jsme přenechali děti babičkám a vyrazili na tah! Bylo to poprvé od toho co se narodila Anička a tak si asi dovedete představit jak mi bylo. Bohužel, nejhůř to nesl Kuba, který plakal a chtěl jet s námi, ale nakonec se uklidnil a my mohli vyrazit. Před odchodem jsem rozdala spoustu instrukcí, ale okamžikem co se za námi zaklaply dveře, mi bylo všechno jedno a věřila jsem, že si babičky poradí s každou situací.

Čekal náš totiž koncert skupiny Kryštof, na který jsme měli lístky už ani nevím jak dlouho, ale jak se ten termín blížil, byla jsem víc a víc nervózní. Kojit jsem přestala už před několika týdny, takže v tomto ohledu na mně Anička není závislá, ale nikdy před tím ji neuspával nikdo jiný než já nebo manžel. A taky jsem se bála, že se některé z dětí třeba onemocní a já nebudu moct jít. Zní to trochu sobecky, ale už jsem fakt potřebovala večer bez dětí.

Z domu jsme odjeli s dostatečným předstihem, prošli si pár obchodů (samozřejmě jsme skončili v hračkářství…) a zašli si na večeři.

Jehněčí burger v Bistru Soul:

A pak už jsme se pěšky přesunuli do DRFG (nebo jak jsou ty písmena popořadě…) Areny (prostě do Ronda). Našli si místa a show mohla začít. Show sice začala na čas, v 19.30, ale hlavní aktéři se dostali na scénu až v 9! Vzhledem k tomu, že toto bývá můj čas jít spát, tak jsem dost trpěla, ale koncert se opravdu vydařil. Předskokani – Mirai a Lenny – byli skvělí a samotní Kryštof neměli chybu. Jen jsem moc neznala písničky z jejich nového alba tak jsem si zazpívala jen otřelé hity, ale paní co seděla vedle mě to odzpívala i za mě.

Původně jsem si myslela, že když koncert začíná o půl osmé tak v jedenáct budeme pohodlně doma. V jedenáct ale skončil teprve koncert a babičky jsme vysvobodili až těsně před půlnocí. Vypadalo to ale, že jim to moc nevadilo. Já jsem šla spát v zápětí a ani hučení v uších mi nezabránilo usnout během dvou minut.

Předpokládala jsem, že sobotní vstávání bude kruté. Naštěstí to nebylo tak strašné, když se Anička probudila v pět a pak ještě do sedmi usnula. Každopádně únava na nás brzo dolehla a tak sobotní den byl spíš válecí a odpočívací. Ale odpoledne jsme se vzchopili a vyrazili na výlet. Bylo krásně, Kuba si vzal dalekohled, pozoroval všechno kolem a hlavně všechno komentoval až nám z toho šla hlava kolem. Anička kupodivu vydržela v kočárku a každého psa, co jsme potkali okomentovala slovy “ba ba”. Moc pěkná vycházka!

Cestu nám překřížila kudlanka :-):

Každý rok na konci října se koná mše za manželovy prarodiče, kdy se sejde celá rodina (manželova maminka je z 6ti dětí), společně se jde do kostela, pak na hřbitov a nakonec většinou někam na oběd. Letos jsme se sešli tuto neděli v Brně v kostele sv. Augustýna na Kraví hoře. Manžel s Kubou šli dovnitř a já s Aničkou jsme se procházely v parku. Bylo sice pod mrakem, ale to přispívalo k té typické podzimní náladě. Procházely jsme se mezi spadaným listím mezi barevnými stromy a opět jsme pozorovaly pejsky, “ba ba”.

Jak mše skončila, sešli jsme se všichni před kostelem a jenom než jsme se všichni přivítali tak to zabralo skoro hodinu :-). Dali jsme si rozchod a rozjeli jsme se na hřbitov, kde jsme zapálili svíčky, které Kuba důležitě nesl.

Krásná lipová alej:

Opět jsme se rozešli, abychom se mohli sejít ve Slatině na oběd. S některými členy rodiny jsem se viděla po dlouhé době a tak bylo moc příjemné se s nimi zase vidět a popovídat si. V těchto okamžicích si uvědomím jak neskutečně ten čas rychle plyne, děti už nejsou mimina a chodí do školy s čímž souvisí i to, že my na druhou stranu stárneme… :-)

Po obědě jsme se se všemi rozloučili a šli navštívit kamarády co bydlí poblíž. Jen jeden z jejich kluků měl angínu tak jsme se pozdravili mezi dveřmi a jeli domů odpočívat.

Pohodový víkend! No a zítra už je zase mini víkend a pak už jen dva pracovní dny a další víkend  :-)