sobota 9. listopadu 2013

Nedělní snídaně: pečená dýňová ovesná kaše

Už jsme tu měli ovesnou kaši, pečenou ovesnou kaši, dýňovou ovesnou kaši a tak nám logicky zbývá pečená dýňová ovesná kaše. Logicky… :-)

DSC_0002

Na pečenou dýňovou ovesnou kaši jsem poprvé narazila na blogu katheats.com, kam se pravidelně chodím inspirovat. Pečená kaše mě mě samozřejmě hned nadchla a bylo jen otázkou času, kdy ji vyzkouším. Ve čtvrtek nám s Kubou odpadlo cvičení, měli jsme volné dopoledne a já jsem potřebovala Kubu nějak zabavit, tak jsme vrhli na pečení. Kuba za všech okolností musí vidět co v kuchyni dělám a tak mu dávám k lince židli, na které když stojí, má přehled co se děje a je spokojený. Většinou mu dám nějaké dvě mísy, do jedné třeba suché těstoviny a on je přesypává z jedné mísy do druhé. Má tak pocit, že pomáhá a já můžu “v klidu” (s Kubou v kuchyni to nikdy není v klidu) pracovat.

DSC_0010

Nejdřív jsme se pustili do přípravy dýňového pyré. Měla jsem menší hokaido tak jsem z jedné půlky udělala pyré (dýní jsem rozkrojila napůl, vydlabala semínka, nakrájela na kostičky, dala do hrnce s trochou vody a vařila do změknutí – zhruba 25 minut, poté jsem vše rozmixovala) a druhou jsem si upekla (z druhé půlky jsem také vydlabala semínka, nakrájela na kostičky, dala na plech, pokapala olivovým olejem, osolila, opepřila a dala do vyhřáté trouby na 30 minut). Dýňového pyré bylo akorát jeden šálek potřebný do receptu.

Tak nějak jsem předpokládala, že pečená dýňová kaše nemůže být špatná, proto jsem s ní rovnou počítala do rubriky nedělní snídaně. Neměla jsem žádnou náhradu. Byl to obrovský risk, ale věřila jsem, že mě recept ani ingredience nezklamou. Trochu zklamala trouba, když opět pekla víc než měla a tak mi pečená kaše trochu ztmavla, ale na chuti to naštěstí nebylo znát. Dokonce je uvnitř stále krásně vláčná, čehož jsem se obávala, když jsem ji zděšená vytahovala z trouby.

DSC_9998

Do původního receptu jsem přidala 1 lžíci chia semínek, 2 lžíce drcených lněných semínek, a 3 lžíce strouhaného kokosu. Prostě jsem to brala tak jak to mám seřazené na poličce (a taky trochu kvůli lepším nutričním hodnotám…) A taky jsem ji trochu přisladila. V původním receptu se těsto až na závěr posype hnědým cukrem, ale dovnitř se žádný cukr nedává. Já jsem dala dovnitř javorový sirup (můžete klidně použít med nebo cukr) a navrch už nic.

DSC_0015

Pečená dýňová ovesná kaše

Ingredience (cca 6 porcí):

  • 2 šálky ovesných vloček (měla jsem hodně jemné a výsledná konzistence připomínala drsnější buchtu, můžete dát i klasické, budou tam víc cítit)
  • 1 lžíce chia semínek (nemusí být)
  • 2 lžíce lněných semínek, drcených (nemusí být)
  • 3 lžíce strouhaného kokosu (nemusí být)
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • špetka soli
  • vrchovatá lžička skořice
  • špetka mletého zázvoru
  • 1 vejce, rozšlehané
  • 1 šálek dýňového pyré
  • 1,5 šálku mléka
  • 3 lžíce javorového sirupu/medu
  • 1 lžička vanilkového extraktu
  • velká hrst rozinek

Postup:

Pokud nemáme dýňové pyré, pustíme se nejprve do jeho přípravy (viz výše).

Rozehřejeme si troubu na 190°C a čtvercový plech o straně 20 cm (nebo jiný podobně velký plech) vymažeme máslem, popř. vysypeme hrubou moukou.

Do velké mísy dáme ovesné vločky, chia a lněné semínko (pokud dáváme), kokos (pokud dáváme), prášek do pečiva, sůl, skořici a zázvor. Pořádně promícháme.

Do jiné mísy dáme vejce, pyré, mléko, javorový sirup/med, vanilku a rozinky a také důkladně promícháme.

Dýňovou směs přelijeme k ovesným vločkám a směsi spojíme. Těsto by mělo být řidší.

Těsto vlijeme na připravený plech a pečeme ve vyhřáté troubě zhruba 30 minut. Pokud máte nepředvídatelnou troubu jako já, doporučuji kaši hlídat od 20. minuty – těsto ve středu plechu by mělo být na pohled pevné a nemělo by se hýbat.

Kaši necháme trochu vychladnout a servírujeme.

DSC_0019

Pečená kaše je samozřejmě nejlepší ještě teplá, ale mně se snad nikdy nestalo, že bych jí dělala ráno tak, abychom ji mohli hned snídat. Většinou ji upeču a jíme ji až druhý den. Před podáváním ji strčím na pár vteřin do mikrovlnky a je jak čerstvě vytažená z trouby (to sice ne, ale skoro…). Když se mi ji nechce ohřívat, je výborná i při pokojové teplotě.

Nejraději ji jím potřenou nějakým ořechovým máslem a banánem. Nebo také s kopou řeckého jogurtu a vlašskými ořechy.

Dnes to byla variace s krémem ze slunečnicových semínek (od firmy TerraSana ze zdravé výživy), banánem a strouhaným kokosem (asi mám nějaké kokosové období…).

DSC_0020

A hele…

DSC_0021DSC_0022

Pečená kaše je výborná i samotná. Navíc se dá nakrájet a zabalit do krabičky, jako zdravá svačina na cesty.

Pečená kaše ať už ta klasická nebo tato dýňová se hodí pro větší skupinu lidí, ale to, že jste doma jen dva nebo tři vás nemusí odradit od toho si ji udělat. Kaše vydrží v lednici pár dní a vy tak aspoň máte na několik dní o snídani postaráno.

DSC_0028

Otázka: Už máte dost dýňových receptů nebo mám v “dýňování” pokračovat?

úterý 5. listopadu 2013

Dvě deci

DSC_9822

Když jsem začínala poprvé ochutnávat alkohol, většinou jsem sáhla po vínu - pivo mi přišlo moc chlapský a na tvrdý jsem neměla tehdy odvahu – jenže v tu dobu jsme spíš koukali na kvantitu, nikoli na kvalitu – prostě nám na to muselo stačit kapesné, takže platilo pravidlo: čím větší láhev za co nejmíň peněz. Nikdy jsem ale nebyla takový “buran”, že bych pila víno z krabice nebo míchala víno s kolou. Občas jsem si dala vinný střik, ale jsem děvče z Moravy a k vínu tu máme úctu :-).

Je to tedy už hodně dlouhá doba, co jsem víno ochutnala poprvé, ale to rozhodně ze mě nedělá odborníka. Od svých gymnazijních let jsem se sice trochu polepšila a víno už nerozlišuji pouze na červené a bílé, ale vím, že existují různé odrůdy, které dělají to které víno typické. A taky jsem po těch mnoha letech ochutnávání zjistila, které odrůdy mi chutnají a které vůbec nevyhledávám. Mám ráda vína jemná, polosladká, málo kyselá a naopak nemusím vína tvrdá a trpká, po který se mi křiví pusa. Takže např. vím, že  z bílých vín mi chutná rulandské šedé, tramín červený, sauvignon nebo sylvánské zelené a z červených především merlot.

DSC_9875

Co se týče značek, oblíbené máme Vinařství Vinohrad, jejichž vína si občas objednáme (tramín červený, chardonnay) a nebo si rádi kupujeme vína od Chateau Valtice. Průměrná cena, kterou jsme ochotni za víno zaplatit se pohybuje kolem 150,- až 200,- Kč, ale pokud je víno opravdu dobré, rádi si i připlatíme. I když si nemyslím, že platí přímá úměra čím vyšší cena tím lepší víno, z mé zkušenosti vím, že za tuto cenu se dají pořídit kvalitní vína. Toto moje tvrzení potvrzuje i skutečnost, kdy můj taťka dostal kdysi dávno od nějakého Francouze francouzský šampus (bohužel si nepamatuji na název). Etiketa vypadala luxusně a všichni jsme se těšili na nějakou příležitost, kdy budeme moci šampus bouchnout. Jenže po prvním ochutnání se všem zúčastněným tak zkřivila pusa, že jsme šampus vylili do dřezu a otevřeli starou známou (a dobrou) “Bohemku”. Později jsme na onen šampus narazili v obchodě s vínem a byli jsme zaskočeni cenou přes 1.000 Kč!

Kromě občasné objednávky vín přímo od vinaře (většinou objednávku připojujeme k objednávce rodičů), nakupujeme vína v supermarketu. Je pro nás prostě nejpohodlnější přihodit do košíku k nákupu pár lahví vína než se pro víno stavovat zvlášť někde ve vinotéce. Vím, že výběr vín nebo spíš výběr kvalitních vín není v supermarketech nejlepší a sami jsme se naší metodou pokus-omyl (spíš omyl…) několikrát spálili, ale jak jsem říkala, je to prostě pohodlné.

Doma vždy máme několik lahví vína, která jsou buď námi odzkoušená, chutnají nám a tudíž jsme se jimi předzásobili nebo která jsme dostali jako dárek a ... však víte: darovanému koni na zuby nehleď :-). Ale to bych dárcům křivdila – některá vína jsou opravdu výborná. Některá však bohužel putovala do záchodu a některá se ani neodvažujeme otevřít… Ale chápu, že každý máme jiný vkus a každému tak chutná něco jiného.

DSC_9869

Bylo by fajn vědět o vínech tolik, aby mi bylo na první pohled jasné, zda bude víno dobré či nikoli. Nebo aby nějaký odborník vína za mě vybral. Proto jsem byla mile překvapená, když mě oslovila Zuzka Hnídková z dvedeci.cz , kteří dělají právě to. Zuzka mi nejdříve stručně popsala co portál dvedeci.cz nabízí a následně mi nabídla měsíční předplatné v podobě dárkové krabice se dvěma láhvemi vína výměnou za recenzi této služby zde na blogu. A protože mám víno moc ráda, a hlavně jsem byla zvědavá jak jejich služba funguje, souhlasila jsem.

Pozn. od portálu dvedeci.cz jsem obdržela měsíční předplatné, tj. dvě láhve vína, ovšem veškeré názory zde sepsané jsou jen a jen moje.

DSC_9841

Ještě než mi byla doručena krabice/kufřík s vínem, koukla jsem na stránky dvedeci.cz, abych se o nich dozvěděla něco víc a hlavně, abych věděla, co mě vlastně čeká. Zjistila jsem, že Dvě Deci nabízí předplatné vín, na základě kterého vám budou každý měsíc zaslány dvě různé láhve vína, která vybral světoznámý sommeliér Jean Michel Deluc. Vína pochází z celého světa a letošní nabídka tak zahrnovala vína např. z Francie, Portugalska, Slovinska nebo Jižní Afriky. Zájemci o předplatné si mohou vybrat ze dvou variant. První varianta – Čas radosti – nabízí kvalitní vína za přijatelnou cenu, většinou od menších pěstitelů; druhá varianta – Čas zralosti – zahrnuje vína renomovanějších vinařů. Nejlepší je, že když vám nějaké víno zachutná, můžete si ho koupit přímo od vinaře, takže odpadají všemožné přirážky k ceně pro obchodníky, distributory a kdoví koho ještě a cena je tak opravdu příjemná.

Vína jsou vybírána tak, že Jean Michel Deluc představí svůj výběr Degustační komisi (složené jak z odborníků tak i z laiků), která následně vybere dvě vína do každé varianty předplatného. Při výběru je také bráno v úvahu i roční období, takže v létě se můžete těšit na svěží bílá vína a v zimě spíš na hutnější červená.

DSC_9866

Netrpělivě jsem vyčkávala doručení balíku a obávala se, jestli nedorazí jen rozmočená krabice plná střepů. Naštěstí se tak nestalo – krabice vypadala neporušeně, nic v ní neštěrchalo ani z ní nic nevytékalo :-). Jakmile balík přišel, musela jsem ho okamžitě otevřít, abych zjistila, jaké víno mi bylo zasláno. Bylo to jako o vánocích!

DSC_9819

Vína byla doručena v pevné krabici obalené fólií a s výraznými nápisy VELMI KŘEHKÉ! Každé víno bylo umístěno v oddělené části a bylo zabaleno do papíru. Krabice byla vystlána nastříhaným papírem a hrdla lahví byla obalena v bublinkové fólii, takže o bezpečnost vín se rozhodně bát nemusíte.

Pomocník:

DSC_9831DSC_9845DSC_9855

Ke každému vínu jsem také obdržela kartičku s popisem vína z hlediska smyslů: jakou má barvu, jak voní, jak chutná a k čemu se ho hodí servírovat. Dále obsahuje informace o archivaci, ideální době spotřeby a doporučené teplotě servírování. Prostě vše co laik jako já potřebuje vědět.

obrázek 1 (4)obrázek 2 (3)

Zatím se mi služba zamlouvala, a to jsem víno ještě neochutnala. Vína jsem uložila do špajzu do regálu na víno (vinotéku ani vinný sklípek zatím nemáme a tak vína putovala mezi kompoty a plechovky fazolí… to jsem sem asi psát neměla, vypadá to, že jsem naprostý barbar…) a čekala na příležitost, kdy načneme první lahvinku.

Sice není na mně, abych hodnotila doručená vína, já tu hodnotím jen nabízenou službu, ale i tak musím říct, že víno La Roche Beaucourt 2010 Chateau Pierrail bylo opravdu výborné. Je to směs odrůd Merlot (85%) a Cabernet Sauvignon (15%) a tak “černé” červené víno jsem snad ještě nepila. Rozhodně to nebyla průhledná červená šťáva, což bylo poznat hned po prvním napití, když mi zfialověl jazyk. Opravdu hutné, ale jemné víno. Otevřeli jsme si ho na chalupě jak Kuba usnul a bylo nám s ním moc dobře :-).

DSC_9872

Druhé víno, Bel Canto 2011 Prieuré-la-Chaume, ještě odpočívá, ale už se těším až ho také načneme. Je to 100% merlot a tuším, že mi bude také chutnat. Hodně…

Na stránkách dvedeci.cz se o doručených vínech můžete dozvědět mnohem víc než z letáčku. Mají tam blog, který obsahuje rady, recepty nebo reportáže z různých akcí. Můžete také shlédnout videa, na kterých je vedena neformální degustace vám doručených vín přímo Jean Michelem Delucem. Jak se dalo předpokládat, degustace jsou vedeny ve francouzštině a i když si myslím, že se francouzsky jakž takž domluvím, rozuměla jsem tak každé páté slovo. Titulky by rozhodně nebyly špatné…

Musím říct, že koncept portálu dvedeci.cz se mi moc líbí. Pokud máte chuť naučit se něco o vínech, ale nemáte čas se tomuto koníčku věnovat, předplatné je ideálním řešením. Základní informace k vínu získá předplatitel přímo v doručené krabici, což je podle mě dobrý základ. Pokud se bude chtít dozvědět víc, může navštívit stránky dvedeci.cz, kde v sekci “víno měsíce” najde spoustu zajímavých informací, třeba odkud víno pochází, historii vinohradu nebo fotky vinic.  Může si také pročíst blog nebo shlédnout videodegustaci. A pokud ho víno zaujme natolik, že by si jím chtěl zaplnit místo ve vinotéce, může navštívit eshop a víno si objednat přímo u vinaře.

DSC_9877

Předplatné může být také skvělým dárkem. Než koupit tradiční láhev, darování měsíčního (či dlouhodobějšího) předplatného je nejen originální, ale také zaručí, že obdarovaný získá vína prvotřídní kvality.

A ptáte se na cenu? Cena za předplatné varianty Čas radosti je 520,- Kč a varianty Čas zralosti činí 1040,- Kč. Předplatné můžete zvolit na 3 měsíce, 6 měsíců nebo na každý měsíc bez závazku.

DSC_9861

Samozřejmě, že je možné si za tuto částku koupit v supermarketu lahví víc (a krabic ještě víc…), ale to je právě to, co dvědeci.cz od supermarketových vín odlišuje a proč nabízí své služby. Jde o tu přidanou hodnotu – jejich služby nekončí tím, že vám doručí dvě láhve vína doporučené nějakým odborníkem… Už jen to jak přišlo víno krásně zabalené, ten milý vzkaz co byl pro mě napsán uvnitř krabice i ty vtipné videodegustace za to stojí. A to jsem ochutnala teprve první láhev… Už jen když jsem poprvé navštívila stránky dvedeci.cz jsem měla pocit, že si mě hýčkají a že jsme všichni jedna velká rodina!

DSC_9844

Abych tu nepěla jen samou chválu, trochu mě mrzí, že v nabídce nejsou vína z České republiky. Myslím si, že mnohá z nich jsou rovny světové úrovně a zaslouží si být se světovými víny srovnávána. Mohla by tak vzniknout třetí varianta předplatného, ve které by byla česká a moravská vína nabízena. Věřím, že tato varianta by byla přijatelnější pro větší skupinu lidí.

Jako foodblogera mě také mrzí, že na blogu není víc receptů. Poslední recept je z 30. srpna a od té doby uplynula už docela dlouhá doba. Vždycky mě fascinovalo párování jídla s vínem a tak by se mi moc líbilo, kdyby byl každý měsíc k dispozici recept, který by ladil s víny měsíce. Nemyslím si, že by si každý předplatitel recept připravoval, ale jde mi spíš o inspiraci. Přeci jenom, když se podívám na posledně uvedený recept: Pražma na bylinkách s novými brambůkry a kouknu ven jak fouká vítr a stromy jsou téměř holé, nemám na tento recept vůbec chuť a při představě zapíjení pražmy vychlazeným bílým vínem, se mi na těle dělá husí kůže. Za to třeba takové hovězí po burgundsku dokáže v tomto počasí zahřát a pohladit po duši :-).

DSC_9871

I přes to jak na mě dvedeci.cz mile působí, si nejsem jistá, jestli by se ze mě stal dlouhodobější předplatitel. Sama bych se v té roli necítila – spíš si v ní představuji 45ti letého manažera, který je v práci od rána do večera a po příchodu domů by si rád s manželkou nalil dvě deci dobrého vína, ale neví, kde takové víno koupit (řeknete, že to má zjistit manželka, která je bezpochyby v domácnosti, ale tak to prostě vidím já :-) ). Rozhodně je to ale výborný tip na dárek a s blížícími se vánocemi bude možná vymýšlení dárků letos jednodušší (teď se určitě všichni mí kamarádi a příbuzní budou těšit na předplatné vína…).

Moc děkuji portálu dvedeci.cz za možnost spolupráce. Bylo to pro mě velice poučné a moc mě bavilo zkoumat víno v širší rovině než jsem byla doposud zvyklá. Doufám, že to nebyla poslední příležitost, kterou jsem s dvedeci.cz měla – aspoň z mé strany určitě ne.

 

Otázka: Jaké máte rádi víno? Červené, bílé, růžové, šumivé, francouzské, moravské, krabicové…?

Zaujala vás služba, kterou Dvě Deci nabízí?

neděle 3. listopadu 2013

Dnešní večeře: flíčky se zelím

I když je toto blog o zdravém životním stylu, zastávám názor, že to, co dělá zdravý životní styl zdravým životním stylem, je vyváženost. Vyváženost toho dobrého a toho špatného méně dobrého. Samozřejmě by mělo to dobré převažovat, ale jíst jen zdravě je nuda :-).

Mnozí z vás možná budou překvapení a spousta z vás by to možná do mě neřekla, ale jsem jenom člověk a opravdu každý den nejím jen salát… Navíc, když se manžel nabídl, že uvaří večeři, bylo mi vcelku jedno co bude, hlavně že to bude bez práce. A takové flíčky se zelím jsem neměla několik dlouhých let!

DSC_9964

Příprava začala už v pátek, kdy jsme se šli navečer projít k řezníkovi pro slaninu a do Dobrýho špajzu pro zelí (dostala jsem sice za úkol koupit zelí na Zelném trhu, kam jsme v pátek ráno s Kubou zamířili, ale na zelí už prostě nezbylo místo v kočárku…). V sobotu se zjišťoval recept a v neděli nastala realizace.

DSC_9948

Kuba samozřejmě pomáhal.

DSC_9952DSC_9941

Mamí, někam mi zapadl kroužek…

Nevím, jestli se recept u vás ujme, ale i přesto jsem se rozhodla ho tu uvést.

Flíčky se zelím

Ingredience (cca 3-4 porce):

  • 300 g těstovin – flíčky
  • 2 lžíce řepkového oleje
  • sůl
  • 1/3 velké hlávky bílého zelí, nakrájeného na čtverečky
  • 100 g anglické slaniny, nakrájené na kostičky

Postup:

Nejprve si postavíme vodu na flíčky.

Následně rozpálíme olej ve větším silnostěnném hrnci. Poté přihodíme zelí a chvíli restujeme. Důkladně osolíme, ztlumíme plamen a dusíme (zelí pustí díky soli šťávu) dokud se voda neodpaří.

DSC_9940DSC_9946

Na pánvi si orestujeme slaninu.

DSC_9954DSC_9955DSC_9956

kousek zelí přilétl do pánvičky se slaninou… stane se… :-)

Jakmile začne vřít voda, mírně ji osolíme, vsypeme flíčky a vaříme podle návodu na obalu. Naše flíčky se vařili zhruba 4-5 minut.

Až je vše hotovo, smícháme všechny ingredience a ochutnáme přímo z hrnce…

DSC_9957

Pokud usoudíme, že je vše v pořádku, můžeme podávat.

Tady je ta vyváženost :-). Svoji porci jsem doplnila salátem (špenátové listy, hlávkový salát a rukola s francouzskou vinaigrette z M&S). Jednoduché jídlo s jednoduchým salátem.

DSC_9959

Manželova porce (bez salátu):

DSC_9962

Snězeno do posledního flíčku!

DSC_9966

Musím říct, že večeře byla vynikající a předčila mé očekávání. Nejlepší na tom všem bylo zelí: ještě křupavé, ale jemné – prostě perfektní příprava! No a ta slanina… jedna báseň!

DSC_9959

Neříkám, že bych tato jídla jedla každý den, ale na zpestření večeří to bylo moc fajn.

Jsem zvědavá, co vymyslí manžel příště… Určitě vás budu informovat :-).

Moc díky Honzi za skvělou večeři a hlavně za fotodokumentaci přípravy!! Jsi nejlepší!!

 

Otázka: Jak je to u vás? Kdo u vás vaří?

sobota 2. listopadu 2013

Nedělní snídaně: snídaňové muffiny

Když jsem si prohlížela poslední číslo Apetitu, zaujaly mě tam dvě věci: dýňový pudink od Dity P. a tyto snídaňové muffiny.

DSC_9911

S dýňovým pudinkem jsem se rozhodla počkat na slavnostnější příležitost, ale příležitost na muffiny je skoro pořád. Aspoň u nás…

DSC_9905

Původní recept jsem si trochu obměnila podle toho, co jsem měla doma a na co jsem měla zrovna chuť. Ale základ zůstal vesměs stejný.

DSC_9920

Moje změny:

  • místo medu jsem dala javorový sirup;
  • recept uvádí pouze celozrnnou mouku, já jsem z obavy, aby muffiny nebyly moc tuhé, dala půl hladké a půl celozrnné;
  • přidala jsem 2 lžíce chia semínek – jen tak…;
  • místo borůvek jsem dala čokoládu;
  • muffiny jsem posypala jen ovesnými vločkami, vynechala jsem tak uvedená semínka 

DSC_9897

Příprava těchto snídaňových muffinů je – ostatně jako všech muffinů – strašně jednoduchá a rychlá. A tak je klidně můžete dát péct ráno, než se nachystáte do práce.

DSC_9904

Snídaňové muffiny (moje verze, původní recept: Apetit, listopad 2013, str. 164)

Ingredience (na 12 muffinů):

  • 2 velká vejce
  • 150 ml bílého jogurtu
  • 50 ml řepkového oleje
  • 100 g jablečné přesnídávky, neslazené (mně zbyla po Kubovi jablečno-broskvová tak jsem ji použila)
  • 1 zralý banán, rozmačkaný
  • 5 lžic javorového sirupu
  • 1 lžička vanilkového extraktu
  • 100 g hladké mouky (bílé)
  • 100 g celozrnné pšeničné mouky
  • 50 g ovesných vloček + na posypání
  • 1,5 lžičky jedlé sody
  • 1,5 lžičky prášku do pečiva
  • 1,5 lžičky skořice
  • špetka soli
  • 60 g hořké čokolády, nasekané na malé kousky

Postup:

Troubu předehřejeme na 180°C a formu na muffiny si buď vymažeme máslem nebo si ji vyložíme papírovými košíčky.

Ve středně velké míse nebo vyšší nádobě smícháme vejce, jogurt, olej, pyré, banán, javorový sirup a vanilkový extrakt.

V jiné míse smícháme mouky, sodu, prášek do pečiva, skořici a sůl.

Tekuté přísady přidáme s suchým přísadám a lehce promícháme. Přidáme nasekanou čokoládu a opět zlehka zamícháme.

Důlky na muffiny plníme zhruba do 3/4 a nakonec muffiny posypeme ovesnými vločkami.

Pečeme 25-30 minut.

DSC_9910

Muffiny jsem pekla večer a nádherně provoněly celý byt. Usínala jsem tak za příjemné vůně skořice a čokolády a nemohla jsem se dočkat snídaně. Bohudík bohužel přišla dřív než jsem očekávala – Kuba teď nechce ráno spát tak máme hodně brzká rána. Ale i v 5 ráno chutnaly skvěle a s Kubou jsme si na nich pěkně pošmákli! Jen je musím příště udělat bez papírových košíčků, protože ty chutnaly Kubovi nejvíc. Vztekal se, když jsem mu chtěla košíček sundat a tak posnídal i trochu papíru… No a co…

DSC_9913

Překvapily mě, jak byly jemné a vláčné, nedusily a byly příjemně sladké díky javorovému sirupu, banánu i jablečnému pyré, tedy bez přidání cukru.

DSC_9896

Tyto muffiny byly krásným zpestřením mé snídaně. Občas je dobré porušit snídaňový stereotyp a posnídat muffiny. Zvlášť, když jsou plné samých zdravých věcí :-)

DSC_9907DSC_9912DSC_9909DSC_9908

Tyto muffiny byly hit! Jsem zvědavá na ten dýňový pudink… :-)