Vaření na celý den

Je to tak, minulou neděli jsem vařila celý den!

Ale před tím, než mě začnete obdivovat a/nebo litovat, musím s pravdou ven. Nevařila jsem já, ale dárek od ježíška. 

Před Vánocemi jsem se jen tak doma zmínila, že by se mi líbil hrnec, který za mě bude celý den vařit a jak přijdu z práce domů, bude večeře připravena k podávání. Moje přání bylo vyslyšeno a já dostala pomalý hrnec Crockpot! Crockpot funguje na principu pomalého vaření, kdy si přísady zachovávají co nejvíce chuti a pokrmy jsou poté chuťově výraznější. Není proto potřeba jídlo výrazně kořenit ani solit ani používat tuk. Vzhledem k relativně nízké teplotě vaření se neodpařují z pokrmů tekutiny a zelenina i maso zůstanou krásně  měkké a šťavnaté. Pokrmy si také zachovávají vitaminy a minerální látky. Největší výhodou vaření v pomalém hrnci je úspora času - přísady se naskládají do hrnce, přikryjí se poklicí a dají se vařit - buď na krátký (cca 4 hodiny) nebo dlouhý (7-8 hodin) program. Hrnec nemusíte kontrolovat, dokonce se to ani nedoporučuje.  Příkon hrnce je přitom pouze 185 W, takže nemusí existovat obava z toho, že hrnec za celodenní vaření spotřebuje spoustu energie. 

První recept z pomalého hrnce jsem si v podstatě vymyslela sama. Hodně jsem studovala různé recepty využívající pomalého hrnce a tak jsem měla představu co a jak bych mohla uvařit. Vybrala jsem si víkend, neboť jsem chtěla mít hrnec pod kontrolou a vyzkoušet, zda opravdu můžu nechat hrnec zapnutý celý den, aniž bych podpálila byt. 

Kuřecí stehenní řízky na zelenině

Co jsem naskládala do hrnce:

• dvě mrkve
• dva řapíky celeru
• 1 menší cuketka
• 4 střední brambory
• 4 kuřecí prsní řízky
• kuřecí vývar
• sůl, pepř

Zeleninu jsem nakrájela na zhruba stejné kousky a dala naspod hrnce

Poté jsem na ně položila stehenní řízky

a zalila vývarem. Vlastně jsem vše zalila vodou a posypala rozdrobenou kostkou bujónu. 

Hrnec jsem zapnula na I. stupeň, což značí delší vaření při nižší teplotě a vařila 8 hodin. Během vaření by se neměla odklápět poklice, aby neuniklo moc páry a nenarušila se teplota uvnitř hrnce. Stejně mě to nedalo a do hrnce jsem jednou (či dvakrát) do hrnce nakoukla. Vonělo to nádherně!

Vaření se obešlo bez jakýchkoli problémů, což mě ujistilo, že hrnec za mě klidně může vařit celý den zatímco budu v práci. Po odklopení pokličky mě čekalo toto překvapení:

Masíčko bylo úžasně měkké a úplně se rozpadalo. Natrhala jsem ho proto na kousíčky, vrátila zpět do hrnce a přepla na program "uchovávat teplé", aby večeře manželovi nevystydla.

Na první pokus dost dobrý! 

Bála jsem se, že zelenina bude rozvařená, ale byla jsem překvapená, že byla stále pevná. Jen cuketka byla trochu blemtavá, ale ta je snad vždycky. 

K jídlu jsem si zvlášť udělala růžičkovou kapustu (tu manžel bytostně nerad), přes kterou jsem potom přelila zeleninovou směs. 

Nevím jak bych nazvala tento pokrm. Na polévku mi to přišlo příliš husté, tak snad něco jako je anglický výraz "stew". Ten sice ve mě evokuje guláš, ale v podstatě to takový gulášek je. Jen se musí odmyslet hovězí kližka, cibule, paprika...

Hrnec má objem 4,7l a je nejekonomičtější, když je zcela naplněn. Asi si dovedete představit, kolik nám toho zbylo, když jsme se každý z nás navečeřel... Já s tím ale počítala a těšila se druhý den do práce na zbytky (ty jsem do práce nosila ještě 3 dny). Druhý den bylo, jak jinak, uležené jídlo ještě lepší! 

Už mám spoustu dalších nápadů co v pomalém hrnci uvařím. Samozřejmě se s Vámi o recepty podělím. 

Otázka: Stává se Vám často, že Vám zbyde spousta jídla? Jak s ním nakládáte? Dojídáte zbytky rádi?

Mně zbytky náramně usnadňují život. Většinou uvařím naschvál víc, abych měla třeba oběd do práce či část večeře na další den.

Večeře z plechovky

Dnešek byl opět fofr. Dopoledne školení, poté rychle do pneuservisu nechat zalepit kolo, poté rychle domů zhltnout něco k obědu, zpět na školení a potom, místo toho, abych šla ze školení rovnou domů, tak jsem šla ještě do kanceláře dodělat nějaké resty. Zítra jedu navíc do Prahy a tak jsem chtěla mít do víkendu vše hotové. Původně jsem do práce zašla jen na chviličku, ale jakmile jsem otevřela email, bylo jasné, že ta chvilička bude delší... A pak jsem si nadávala, že jsem tam vůbec chodila... 

O to víc jsem uvítala, že jsme měli ledničku plnou zbytků z celého týdne a večeře byla hotová během pár minut.

Abych se ale neopakovala a neukazovala to co jste už viděli, zabrousila jsem do svého archivu a narazila na další rychlou večeři. Tentokrát nepatří k těm nejzdravějším, neboť obsahuje tuto lahůdku:

Bylo by samozřejmě lepší, kdyby si člověk udělal fazole v rajské omáčce sám od podlahy (což beru jako výzvu), neboť složení těchto potravin nebývá potěšující. Podle internetu je složení plechovky následující:

Bílé fazole v rajské omáčce
Složení
bílé fazole, pitná voda, rajský protlak, cukr, rostlinný olej, jedlá sůl, zahušťovadlo:modifikovaný kukuřičný škrob (E1422), sušená cibule krájená, mletá sladká paprika, koření chilli,směs koření (zdroj) O těch zvýrazněných výrazech nejsem moc nadšená a věřím, že by se to dalo obejít i bez nich, ale když není na zbyt tak se přimhouří oči a jednou za čas si je dáme. Pořád lepší než třeba plechovka hovězího ve vlastní šťávě, která třeba ani nemusí obsahovat maso (pokud totiž na plechovce není výslovně uvedeno "hovězí maso ve vlastní šťávě" tak tam maso zaručeně být nemusí...). Ještě co mě na této plechovce fazolí zarazilo bylo to, že po otevření byla na povrchu patrná docela velká olejová skvrna, což na mě nepůsobilo dost vábně. Ale hlad překonal i tuto nechutnost a tak jsem jednoduše vzala lžíci a co nejvíce oleje jsem se pokusila odstranit, a to i na úkor trochu rajské omáčky... Ale musím říct, že tyto fazole jsou vynikající. Tradičně jsem kupovala tyto od Heinze: Ale jednou, když jsem si je brala z regálu v Globusu, potkala jsem tam bratránka, který mi právě ty od Bonduelle doporučil. Oproti těm od Heinze jsou jemně pikantní, obsahují víc omáčky, jsou hustší a přijdou mi i hutnější.  Já vždycky mám plechovku fazolí v rajčatové omáčce doma ve špajzce, protože můžou přijít vhod pro případ rychlé večeře.  Já jsem použila fazole pouze jako součást večeře, neboť jsem je přidala k orestované cuketce a přidala k nim zbytek červených fazolí, které jsem měla v lednici z dřívějška:
K fazolové směsi jsem si udělala hranolky, ale ne jen tak ledajaké hranolky. Hranolky z batátu.   Tento batát byl fakt mega a jedla jsem ho asi na třikrát. Byl nádherný.  Nejprve jsem si vydrhla slupku tímto nástrojem :-) Poté jsem batát nakrájela na kousky ve tvaru hranolků, pokladla je na plech, pokapala olivovým olejem, osolila, promíchala a dala péct na zhruba 30 minut. Kdybych měla horkovzdušnou troubu, rozhodně bych této funkce využila, aby byly hranolky křupavé. Tyto křupavé nebyly, ale výborné byly dost! A rozhodně zdravější než hranolky z Mekáče :-). Místo kečupu jsem si hranolky namáčela do fazolí! Vydatná bezmasá večeře, která nadchla i manžela. Oba jsme vylízali talíř dosucha :-). Samozřejmě bych dala přednost nezpracovaným fazolím bez tuny soli, cukru a tuku, ale pokud se tyto fazole zkombinují se zeleninou, nejsou zas tak špatné :-).  Otázka dne: co máte nejraději z plechu? U mě vedou jednoznačně sardinky :-)

Sama doma

Moc svého manžela miluji a strašně ráda s ním trávím čas. Každý ale občas potřebuje být chvíli sám a mít čas jen pro sebe. A přesně to se mi stalo dneska. Manžel šel na basket a já měla před sebou pár hodin samoty. Bohužel jsem musela být v práci déle než obvykle, ale i tak jsem si tu chvilku užila. Neměla jsem samozřejmě nic  v plánu, jen uvařit večeři, která navíc byla napůl uvařená ze včerejška a dodělat nějaké resty, co mi tu už dlouho leží na stole. V podstatě to jsou aktivity, které bych dělala i kdyby byl manžel doma, ale i tak to bylo jiné. Nevím jestli mě chápete, je to trochu zamotané... :-). 

Večeři jsem si teda dělala jen pro sebe, neboť manžel mi sdělil, že jdou pak s kamarádama na jedno a že se nají tam. Jako jeho osobní výživová poradkyně jsem s tím moc nesouhlasila a tak jsem zvědavá, co si v hospodě vybere za lahůdku. Naštěstí před sebou nemáme žádná tajemství a tak jsem přesvědčená, že nezatají ani gulášek s knedlíkem nebo svíčkovou. 

Kdyby byla moje dnešní večeře na jídelním lístku v hospodě, jsem si jistá, že by si ji manžel nevybral. Jenže jsem si také jistá tím, že moje večeře by se na žádném jídelním lístku žádné restaurace nenašla. 

Pečená zelenina s balsamico-tahini dresinkem

Ač zní název jídla poněkud honosně, recept je to velice jednoduchý. Jak jinak...

Už včera jsem si upekla zeleninu. A byl ji plný pekáč :-)

• dvě střední mrkve
• asi tak 15 růžičkových kapustiček, rozpůlených
• 8 menších brambor - normálně bych nechala slupku, ale už začaly klíčit...
• dýni hokaido - k zelenině jsem použila asi 3/4 dýně, zbytek jsem upekla zvlášť

Zeleninu jsem pokrájela na zhruba stejné kousky, dala na lehce vymazaný plech, pokapala olivovým olejem a posypala trochou soli.

Ve vyhřáté troubě jsem zeleninu pekla zhruba 30 minut tak aby byla měkká.

Dnes tedy stačilo, abych zeleninu ohřála na minutku v mikrovlnce a udělala dresink.

Balsamico-tahini dresink:

• pořádná lžíce tahini (sezamová pasta)
• menší lžíce balsamicového octa
• dvě lžíce vody (nebo podle toho jak chcete, aby byl dresink tekutý)
• lžička sójové omáčky
• popř. sůl (já měla tahini se solí tak už jsem nedosolovala, navíc sójovka je taky dost slaná)

V dózičce (nejlépe v takové, která půjde zavřít, neboť Vám dresink zbyde) smícháme všechny přísady a podle potřeby přidáváme vodu do požadované konzistence. 

Nejlépe to jde metličkou.

Ochutnejte, zda dresink nepotřebuje něčeho přidat či jinak dochutit. Mně se zdál ideální!

V tuto chvíli jsem již měla nachystanou zeleninu, kterou jsem navrstvila na baby špenát.

A mohlo se začít zakapávat dresinkem!

Nevím jak bych chuť dresinku popsala, ale byl vynikající. Chuť tahini a sójovky byly převažující, ale jemné a skvěle doplňovaly zeleninu. Nemám ráda krémové dresinky na bázi majonézy, protože jsou tučné, přesolené a dělají ze salátu kalorickou bombu. Právě díky tahini byl dresink nádherně krémový i bez těch všech nasycených tuků, které jsou hlavní součástí dresinků z majonézy. Navíc tahini salátu dodalo dávku zdravých nenasycených mastných kyselin, bílkovin a vlákniny (semínko sezamu obsahuje až 60 % olejů a 20 % bílkovin). Pro úplnost sezamové semínko obsahuje velké množství minerálních látek, zejména hořčík, draslík, fosfor a vápník (100g sezamu obsahuje 1500mg vápníku, což převyšuje i mléko, navíc je lépe vstřebatelný díky fosforu), zvyšuje imunitu a podporuje látkovou výměnu. Prostě takové zázračné malinkaté semínko, které bychom měli konzumovat každý den. (A pokud mám nějaké čtenářky v tom věku, tak sezamové semínko pomáhá zmírňovat návaly horka v přechodu :-) ). 

Salát jsem doplnila ještě patičkou čerstvého chleba s trochou másla, protože všechno je lepší s trochou másla :-). 

I když se to nezdá, tak večeře byla dost vydatná. Navíc jsem neustále zajížděla lžičkou do dresinku, přičemž  jsem zjistila, že dresink je výborný také jako dip. Třeba na tyčinky nebo lépe na čerstvou zeleninu.

Tak se loučím, jdu si užít ještě pár chvil samoty :-)!

Otázka: Jak si užíváte, když máte chvilku pro sebe? Jste aktivní a stíháte spoustu věcí nebo spíše lenošíte?

Já jak kdy. Většinou si říkám, že budu lenošit, že si lehnu s knížkou do postele, ale nakonec uklidím byt, navařím a upeču buchtu...

Green monster!

I když tu pro Vás mívám v poslední době nápady na večeře, dnes udělám výjimku a ukážu Vám pro změnu jednu z mých oblíbených snídaní. 

Je mi jasné, že po shlédnutí obrázku výše, jsem ztratila pár čtenářů. Vy co jste ale vydrželi jste udělali moc dobře, jelikož mám pro Vás lahůdku. 

Nazvala bych ji Green monster a jejím hlavním představitelem je tento produkt:

Green Super Food od Amazing Grass je směsí zelených potravin - mladý ječmen a mladá pšenice, řas - Chlorella a Spirulina, probiotik, trávicích enzymů, antioxidantů a posilujících bylin ve formě prášku, které jsou navíc ochuceny kakaem. Je to zázračný produkt, který obsahuje spoustu vitamínů, antioxidantů, probiotik, chlorofylu, enzymů a dalších výživných látek. Posiluje imunitu, což je v tomto období začínajících chřipek ideální. Navíc nechutná zas až tak špatně... Řekněme si to upřímně, kakao chutná jinak, ale když si uvědomíte jak je to pro Vás dobré, úplně zapomenete na tu "travnatou" chuť :-). Když si totiž smícháte práškovou směs pouze s vodou, vypadá nápoj jako odvar ze sekačky (a taky tak chutná...), proto je lepší, alespoň pro začátečníky, si prášek míchat do ochucených nápojů. Víc o Green Foods zde.

Nejlepší dle mého názoru je, když si prášek přimíchám do ranního koktejlu. Vůbec v něm není cítit, přitom je koktejl nabitý zdravím!

Nejjednodušší a také nejrychlejší koktejl, neboli smoothie je banánový. Stejně jako pro banánové muffiny tak i pro smoothie je lepší, když jsou banány zralejší. Je potom sladší :-).

Postup je jednoduchý, veškeré přísady se vloží do vyšší dózy a rozmixují se tyčovým mixérem.

Takže postupně:

Do dózy vložíme banán rozlámaný na menší kousky,

přidáme lžíci ovesných vloček, aby byla smoothie hutnější,

dál přisypeme odměrku Super Food, lžíci burákového másla a zalijeme kefírem (nebo mlékem, sójovým nápojem, jogurtovým mlékem...). 

Kefír jsem použila ten nejlepší co znám

A mixujem!

Je to asi poněkud zvláštní, ale ráda smoothie jím (říkám "jím", ne "piju") z misky a lžící. Přijde mi, že si to víc vychutnám. 

Jak je vidět, smoothie je zelené. Je to právě z důvodu obsahu mladého ječmene, mladé pšenice a řas. 

A aby to nebyl jen tak obyčejný koktejl, posypu si ho ještě křupavým müsli, ovesnými vločkami a pokapu zbytkem kefíru. 

Nevypadá nádherně?

Čokoládovo-nugátové müsli, které zde používám mám z Rakouska a je výborné. Má asi tak tisíc kalorií v jedné lžíci proto si ho dávám jen občas a vždy jen trochu na chuť. Ale jak je vidět, obsahuje kusy křupavé čokolády a měkkého nugátu. Boží!

Velice zdravá a chutná snídaně! Chutě banánu, kakaa (v Super Food) a burákového másla byly dominantní a kdyby Vás to zajímalo, tak tráva nebyla cítit vůbec! Fakt!

Ještě na závěr Vám musím sdělit jednu smutnou zprávu. Náš miláček 

měl prázdnou duši :-(. Naštěstí mám šikovného manžela (a šikovného kamaráda), kteří kolo vyměnili. Teď má náš miláček duši náhradní. 

Otázka dne: Už jste chutnali zelené potraviny? Pokud ano, chutnaly Vám? Pokud ne, chtěli byste je ochutnat?

Musím říct, že moje první zkušenost s mladým ječmenem byla hrozná. Namíchala jsem si nápoj pouze z vody, přičichla jsem si k němu a málem se mi obrátil žaludek naruby. Vlastně, ono to vonělo pěkně - jako tráva - ale rozhodně ne jako něco čeho bych se chtěla napít. Po několika pokusech jsem si ale na chuť zvykla. Ony totiž zelené potraviny nejsou zrovna levnou záležitostí a tak jsem je pila s džusem - to bylo nejmíň cítit - neboť mě bylo líto je hned vyhodit... A teď je klidně piju jen rozmíchané ve vodě :-)!

Mlha a omeleta

Že by opět nastala zima? Po téměř jarním víkendu byla dnešní ranní chůze do práce velice čerstvá. Navíc jsem si zapomněla čepici, což mi ten 1°C co byl u nás ráno připomínalo o to víc. Ale je leden a to má mrznout, takže já jsem za to ochlazení docela ráda. Já zastávám teorii, že v lednu má mrznout a být pořádná zima, ale v březnu se už klidně může probouzet jaro. Ještě ten sníh by mohl na pár týdnů napadnout... 

Za to mlha, ta byla dneska pěkná! Náhodou jsem v práci koukla z okna a přes mlhu jsem neviděla ani na 5. nástupiště (pracuji naproti nádraží :-) ). Mlhu mám strašně ráda, zvlášť tu podzimní někde v lese. Je na ni něco tajemného a moc ráda v ní chodím na výlety. Jen řídit mě v mlze neba...

A teď k té omeletě... Je nový týden a s ním i nové večeře. Dnešní byla jasná. Včera jsme dostali od mamky z chalupy čerstvá vejce, v sobotu snešená a toho se muselo využít.

Omeleta je nejjednodušší jídlo co znám. Rozklepnou se vejce, rozkvedlají se, jemně se osolí, vlijí se na rozehřátou pánev a nechají se ztuhnout. Asi tak 5 minut. Omeletu neotáčím, vrchní strana ztuhne i neotočená. Fakt!

Jenže samotná omeleta je nudná. Jistě, dodá Vám spoustu bílkovin, ale co vláknina? Proto vždy připravuji k omeletě i zeleninovou náplň. Ta dnešní byla obzvlášť výborná.

Použila jsem větší půlku cukety, čtyři velké žampiony a dvě hrsti baby špenátu.

Začala jsem tím, že jsem nakrájela cuketu a žampiony na menší kousky.

Poté jsem zeleninu orestovala na lžíci olivového oleje.

Trvalo to asi 5 minut, dokud nebyla zelenina krásně osmahnutá. Asi takto:

Mezitím jsem si nachystala špenát, který jsem oprala a přidala do pánve na pár vteřin, aby zvadl.

Zeleninovou směs jsem lehce osolila a opepřila a jakmile byla hotová, navrstvila jsem ji na připravenou omeletu.

Nakonec posypala parmezánem a podávala s chlebem. 

Večeře byla hotová za 20 minut, což ocenil zejména manžel, který netrpělivě čekal až přijdu z práce a během vaření neustále koukal přes rameno a ochutnával... :-). 

Jaký jste měli víkend?