pondělí 21. dubna 2014

II. trimestr (týdny 19–23)

Je čas na další rekapitulaci mého těhotenství. Ani nevím jak se to stalo, ale přehoupla jsem se do 6. měsíce, což znamená, že za chvíli budu v třetím, finálním trimestru. Pořád si říkám, že času mám dost, že rodit přece budu až budou čtyřiceti stupňová vedra, ale obávám se, že to tu bude coby dup! A já se vlastně strašně těším! Ne že by mě nebavilo být těhotná, ale neužívám si to tolik jako když jsem byla těhotná s Kubou, což je vlastně pochopitelné. Navíc mám problém s těhotenským oblečením “po Kubovi”, protože zejména kalhoty jsou mi asi ještě velké, látkový pás přes břicho mi padá, tudíž mi padají celé kalhoty až mi vykukuje právě ten látkový pás, což není příliš pěkné a neustálé povytahování mi nepřijde zejména na veřejnosti příliš vhodné. Některé “normální” – netěhotenské kalhoty ještě obleču, ale už jsou hodně nepohodlné zvlášť když sedím. Asi budu muset nosit jen tepláky na gumu, popř. legíny, což když nad tím tak přemýšlím, nezní vůbec špatně :-).

Jinak se cítím skvěle, stále často zapomínám, že jsem těhotná, ale jen do té doby, než se podívám dolů a vidím čím dál tím větší břicho.

obrázek 2 (9)

A taky už cítím pohyby! Myslela jsem si, že u druhého a dalšího dítěte matka cítí pohyby dřív než u prvního, protože prostě už ví, jak to vypadá. Já si ale jistá rozhodně nebyla a i když jsem cítila jakési bublinky (přirovnala bych to k tomu jako by mi v břiše plavala zlatá rybka :-) ) tak to bylo zhruba 1x za pár dní a většinou poté, co jsem vypila něco bublinkatého. Ale od toho 20., 21. týdne jsem si stoprocentně jistá a pohyby se zintenzivňují. Během dne je moc nevnímám, protože na to nemám čas, ale večer před spaním jak ulehnu do postele – to je rodeo! Doufám, že se vykope teď a po narození bude klidňoučká :-).

Vzpomínám si, že když jsem byla těhotná s Kubou tak jsem občas koukla do zrcadla a všimla jsem si, že mám na tričku flek. A už jsem v té fázi zase… Prostě jak něco jím, tak za normálních okolností (tj. když bych nebyla těhotná) by jídlo, které mi náhodou upadne, spadlo na zem/stůl. Jenže teď veškeré pády jídla zachytí břicho a já pak chodím půl dne s flekem na břiše dokud mě někdo neupozorní (trapas) nebo dokud se neuvidím v zrcadle. Pohledem ze shora totiž sama nic nespatřím… Ale naštěstí to tak měly všechny moje těhotné kamarádky tak je to holt asi normální. Myslím tím jako že nejsem v těhotenství větší prase než obvykle :-).

Ve 22. týdnu jsem zpozorovala na břiše takové pupínky, jakoby vyrážku. Moc jsem tomu nevěnovala pozornost a přisuzovala jsem to reakci na to kilo jahod co jsem spořádala během 3 dnů. Vyrážka svědila a po břiše se rozlézala a tak jsem se nakonec vydala k doktorovi. A hádejte, co mi diagnostikovali… Pásový opar! Vůbec netuším, co ho spustilo a proč se objevil právě teď. Naštěstí se ale projevil ve velmi mírné podobě – neměla jsem teploty ani bolesti a opar spíš svědil než bolel. Jen v období kdy se puchýřky proměňovaly na stroupky mi to vadilo, protože třely o oblečení a vzhledem k tomu, že už mi není volné žádné tričko přes břicho, tak to třelo v podstatě neustále a každý pohyb (zejména ohýbání se na zem nebo natahování se pro něco) bylo utrpení. Naštěstí by to nemělo mít žádný vliv na miminko, tak to protrpím, vydržím a doufám, že už brzy zmizí. Jen je to dost nepříjemná komplikace… Ale co, plavkovou sezónu stejně letos dobrovolně vynechávám a do příštího roku doufám nebude po oparu ani památka. Vzhledem k mírné podobě oparu jsem od doktorů neměla nařízené ani žádné omezení co se týče normálního fungování doma. Klidový režim na lůžku se nekonal a domácnost se tak nezhroutila (i když vím, že manžel by se dokázal postarat). I přes to jsem cítila, že nejsem stoprocentně fit a tak jsem se snažila hodně odpočívat a svoje lesní vycházky/běhy jsem skoro na 2 týdny vynechala.

Kromě pásového oparu žádné jiné katastrofy neproběhly (díky bohu!) tak teď zase v bodech:

NEVOLNOSTI

Žádné! Huráááá! Celý den se cítím skvěle!

 

19. týden

Autoportrét:

IMG_2107

 

NECHUTĚ

Žádné mě nenapadají tak asi žádné nejsou :-).

 

20. týden:

DSC_1846DSC_1849

 

CHUTĚ

Nevím jestli je to spojené s těhotenstvím, ale mám hrozné chutě na pufované rýžové chlebíčky a nejen rýžové a nejen chlebíčky. Kubovi jsem koupila pytel takových těch kukuřično-jáhelných křupek co vidíte děti jíst v kočárku a během dvou dnů jsem mu je všechny snědla. Tak jsem mu koupila jen kukuřičné a těch už tam taky moc nezbývá… Pak jsem si koupila Cornies s mořskou solí, které jím jen tak – chutnají jako popcorn! Jo a na popcorn mám taky hroznou chuť a tak budu muset zprovoznit popcornovač, co nám tu nechali rodiče, když se stěhovali. Snad je funkční, protože k takovým těm směsem do mikrovlnky nemám odvahu a když jsem si jednou dělala popcorn v hrnci tak jsem ho pak musela vyhodit (ten hrnec, ne popcorn)… Takže cokoli pufovaného SEM!

Jinak jogurty jím, jako by mi za to platili. Teď u mě nejvíc frčí řecký a klasický bílý jogurt, ale ani ovocnými nepohrdnu…

Další chutě: jahody, kefír, arašídové máslo (ale to je závislost i z netěhotenského období), smoothies, které si dělám prakticky denně na svačinu (banán+kefír+arašídové máslo+datle+fíky+jahody/maliny/mango…)

A pak mám chutě na “zakázané” potraviny: hermelín, bílé víno, tvarůžky, pivo, uzený losos – to budou večeře až se vrátím z porodnice :-)!

 

21. týden:

DSC_1851DSC_1853

 

ÚNAVA

Taková ta neovladatelná únava z prvního trimestru mě naštěstí opustila, ale nemůžu říct, že jsem celý den svěží a plná energie… Večer usínám před desátou a ať dělám co dělám, kolem šesté už vstávám, a to bez ohledu na to, jestli vstává i Kuba. Prostě už to tak mám v sobě asi nastavené na furt… A v noci se pořád budím. Dávám si pozor, abych večer před spaním moc nepila, abych nemusela na záchod, protože to mě probudí minimálně na dvě hodiny… Teď s tím pásovým oparem to taky nebylo slavné. Buď mě to svědilo, až mě to probudilo nebo jsem se probudila bolestí, když jsem si na tom ležela. Někdy jsou noci lepší, jindy horší, ale v podstatě už jsem smířená s tím, že se už asi nikdy pořádně nevyspím :-).

 

22. týden:

DSC_1917DSC_1922

A kdyby někoho zajímalo i Kubovo bříško:

DSC_1924

 

23. týden:

DSC_1970DSC_1971

 

 

BŘICHO

IMG_2107DSC_1849DSC_1853DSC_1922DSC_1971

Je větší a větší a jen tak tak si vidím na konce prstů u noh :-D. Nebude to dlouho trvat a nadobro zmizí. Podle ultrazvuku z minulého týdne by drobeček č. 2 měl mít 580 g, což prý odpovídá mému stádiu těhotenství. Je neuvěřitelné, že mám před sebou ještě necelé 4 měsíce a já si už teď připadám jako tank. Nechci se vidět v 9. měsíci – to mě budou muset vozit na kárce  :-).

IMG_2107DSC_1846DSC_1851DSC_1918DSC_1970

Popravdě si nepamatuji jak mi břicho rostlo s Kubou – fotek moc nemám tak těžko říct – ale dokud je vše v pořádku a drobeček č. 2 roste tak jak má, tak je mi úplně fuk jaké má moje břicho rozměry.

 

CVIČENÍ

obrázek (25)obrázek 1 (10)

Tady nedošlo k žádným velkým změnám. Pořád se snažím něco dělat a být aktivní, protože si myslím, že to je pro těhotnou ženu to nejlepší co může pro sebe a pro miminko dělat. Kromě zhruba deseti dní, kdy byl projev pásového oparu nejsilnější jsem veškeré pohybové aktivity vynechala a hodně odpočívala. Teď už se opět vydávám na vycházko-běhy do lesa, těším se na po třech týdnech na jógu a na nějaké to posilování na lekcích fitmami. Občas si zaposiluji i doma nebo když jsem s Kubou na hřišti (a zrovna jsme tam sami), ale nějak se sama nedonutím a po chvíli se nudím. Prostě potřebuji mít před sebou někoho, kdo mi říká co mám dělat a jak to mám dělat (i když cviků znám spoustu a správné provedení taky – aspoň teda teoreticky, ale není to prostě ono).

 

DALŠÍ POZNATKY

Kila na váze přibývají, ani nevím jak! Vlastně když se podívám na svoje obrbřicho tak se ani nedivím. Ve 23. týdnu jsem měla o 7,5 kg víc než na začátku.

Miluju svoje vlasy a pleť v těhotenství!! Vždycky jsem měla problematickou pleť se sklonem k akné, ale v těhotenství je nádherně hladká bez žádných pupínků! Už se těším, až chytne trochu barvy od sluníčka. No a vlasy jsem si musela mýt prakticky každý den, maximálně jednou za dva dny, protože se hodně mastily. Teď se nemastí snad vůbec – je to paráda. Nevím, jestli vám můžu říct, že mi stačí umýt vlasy 2x do týdne, abyste si nemysleli, že jsem špindíra (sprchuji se ale denně…), ale je to tak a myju je navíc jen proto, že si myslím, že bych už měla, nikoli proto, že by potřebovaly.

Mám obrovská prsa! Teda pořád jsou to “B” košíčky, ale mně připadají fakt obrovská – asi to bude tím, že jsem nikdy nebyla moc obdařená a cokoli větší než “A” je pro mě mega. V těhotenství s Kubou rozhodně nebyla tak velká – potom co se nalilo mléko to byla jiná… Jo a jsou dost citlivá, i teď ve druhém trimestru. Prý to značí to, že to bude holka :-).

A podle dalšího ultrazvuku by to měla být pořád holčička – jméno ale necháváme v tajnosti (hlavně proto, že si ještě nejsme stoprocentně jistí).

Stále chodím čůrat. Furt. A taky mám pořád žízeň, což tomu čůrání moc nepomáhá…

Tak zase příště!!

12 komentářů:

  1. Pekne zhrnutie :) čo povedal doktor na behanie? ja keď.budem čakať tiež by som bola rada do posledných možných chvíľ aktívna :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj doktor o mém běhání ví a spíš to toleruje než aby mě v tom podporoval. Říkal, že obecně nebývá běh v těhotenství doporučován kvůli otřesům, na druhou stranu by mělo být miminko právě kvůli otřesům dostatečně chráněno plodovou vodou. Nevím jak jsou na tom ostatní těhotné běžkyně, ale můj těhotenský běh se rozhodně nerovná běhu před otěhotněním. Rychlost se mi snížila tak na polovinu a určitě tak "neskáču" - spíš se valím, takže otřesy jsou dle mého názoru srovnatelné s rychlejší chůzí. Názorů na běh v těhotenství je mnoho, mám toho hodně načteného a zastávám názor, že nejlepší je poslouchat vlastní tělo. To si vždycky řekne, jestli už má dost. A taky si myslím, že být aktivní v těhotenství je to nejlepší jak pro matku tak pro dítě a i porod a regenerace bývá u aktivních maminek jednodušší a rychlejší, takže o to větší důvod se hýbat!! :-)

      Vymazat
    2. Presne čím aktívnejšia je tehotná žena ak teda môže Z hľadiska priebehu tehotenstva, tým má podľa mňa lepsi porod veď aj kedysi sa zeny hybali do posledných hodín niekedy :)

      Vymazat
  2. Pavli, neskutečně vám to sluší :-) S tím mimčem jen záříte, moc vám to přeju... :-)
    Já si pamatuji že když jsem byla malá a mamka čekala durhé miminko, tak jsem také ukazovala bříško jako váš Kuba :-D Anebo jsem si pod tričko schovávala panenku a také jsem měla své miminko jako maminka.. ta mi vždy říkala že až budu velká, také budu mít takové miminko..
    Bohužel se to už ale nestane, nikdy mít děti nebudu, i když bych chtěla :-(
    Musíte se cítit krásně a být pyšná mamča.. držím vám palce, ať se vám všechno vydaří, porod jistě zvládnete levou zadní.

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Pavli, moc Tě zdrvím a držím pěsti, ať je Ti pořád skvěle, jsi úžasná! Iva Kappová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Ivi! A co vy? Nebude mít Vojtíšek sourozence :-)?

      Vymazat
    2. :-) pokud to bude záležet jen na nás, tak na 100%..... i.

      Vymazat
  4. Krásné, fakt! I to Kubíčkov bříško :-) pamatuju si, že u prvního dítka skoro nešlo poznat, že jsem těhotná a u druhého jsem měla pupík už snad při výrobě :-) A n konci těhotenství jsem seuž vážně valila. Tobě to moc sluší, opravdu a tak přeju, ať je všechno v pohodě a zdárné dokončení dalších těhotenských tdýdnů a hlaně bezproblémový a pohodový porod. A trošku závdím holčičku, s těmi svými raubíři :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nějak to rychleji roste u toho druhého těhotenství... Téměř všichni jsou překvapeni, že mám rodit až v srpnu, když mám tak velké břicho... No uvidíme jak moc ještě poroste a jak se mi zvětší břicho... A s tou holkou, já tomu taky pořád moc nemůžu uvěřit a na každé kontrole se doktorky ptám, jestli si je pořád jistá, že tam opravdu nic nevidí :-)

      Vymazat
  5. Pavli, tobě to tak sluší... A Kubík je kouzelnej... ach jo... kolem mě pořád samé krásné maminky a miminka, že už mě taky přepadají myšlenky na vlastního prcka... ;) tak ať se ti pořád daří ;) Lenča

    OdpovědětVymazat