II. trimestr (týdny 19–23)

Je čas na další rekapitulaci mého těhotenství. Ani nevím jak se to stalo, ale přehoupla jsem se do 6. měsíce, což znamená, že za chvíli budu v třetím, finálním trimestru. Pořád si říkám, že času mám dost, že rodit přece budu až budou čtyřiceti stupňová vedra, ale obávám se, že to tu bude coby dup! A já se vlastně strašně těším! Ne že by mě nebavilo být těhotná, ale neužívám si to tolik jako když jsem byla těhotná s Kubou, což je vlastně pochopitelné. Navíc mám problém s těhotenským oblečením “po Kubovi”, protože zejména kalhoty jsou mi asi ještě velké, látkový pás přes břicho mi padá, tudíž mi padají celé kalhoty až mi vykukuje právě ten látkový pás, což není příliš pěkné a neustálé povytahování mi nepřijde zejména na veřejnosti příliš vhodné. Některé “normální” – netěhotenské kalhoty ještě obleču, ale už jsou hodně nepohodlné zvlášť když sedím. Asi budu muset nosit jen tepláky na gumu, popř. legíny, což když nad tím tak přemýšlím, nezní vůbec špatně :-).

Jinak se cítím skvěle, stále často zapomínám, že jsem těhotná, ale jen do té doby, než se podívám dolů a vidím čím dál tím větší břicho.

A taky už cítím pohyby! Myslela jsem si, že u druhého a dalšího dítěte matka cítí pohyby dřív než u prvního, protože prostě už ví, jak to vypadá. Já si ale jistá rozhodně nebyla a i když jsem cítila jakési bublinky (přirovnala bych to k tomu jako by mi v břiše plavala zlatá rybka :-) ) tak to bylo zhruba 1x za pár dní a většinou poté, co jsem vypila něco bublinkatého. Ale od toho 20., 21. týdne jsem si stoprocentně jistá a pohyby se zintenzivňují. Během dne je moc nevnímám, protože na to nemám čas, ale večer před spaním jak ulehnu do postele – to je rodeo! Doufám, že se vykope teď a po narození bude klidňoučká :-).

Vzpomínám si, že když jsem byla těhotná s Kubou tak jsem občas koukla do zrcadla a všimla jsem si, že mám na tričku flek. A už jsem v té fázi zase… Prostě jak něco jím, tak za normálních okolností (tj. když bych nebyla těhotná) by jídlo, které mi náhodou upadne, spadlo na zem/stůl. Jenže teď veškeré pády jídla zachytí břicho a já pak chodím půl dne s flekem na břiše dokud mě někdo neupozorní (trapas) nebo dokud se neuvidím v zrcadle. Pohledem ze shora totiž sama nic nespatřím… Ale naštěstí to tak měly všechny moje těhotné kamarádky tak je to holt asi normální. Myslím tím jako že nejsem v těhotenství větší prase než obvykle :-).

Ve 22. týdnu jsem zpozorovala na břiše takové pupínky, jakoby vyrážku. Moc jsem tomu nevěnovala pozornost a přisuzovala jsem to reakci na to kilo jahod co jsem spořádala během 3 dnů. Vyrážka svědila a po břiše se rozlézala a tak jsem se nakonec vydala k doktorovi. A hádejte, co mi diagnostikovali… Pásový opar! Vůbec netuším, co ho spustilo a proč se objevil právě teď. Naštěstí se ale projevil ve velmi mírné podobě – neměla jsem teploty ani bolesti a opar spíš svědil než bolel. Jen v období kdy se puchýřky proměňovaly na stroupky mi to vadilo, protože třely o oblečení a vzhledem k tomu, že už mi není volné žádné tričko přes břicho, tak to třelo v podstatě neustále a každý pohyb (zejména ohýbání se na zem nebo natahování se pro něco) bylo utrpení. Naštěstí by to nemělo mít žádný vliv na miminko, tak to protrpím, vydržím a doufám, že už brzy zmizí. Jen je to dost nepříjemná komplikace… Ale co, plavkovou sezónu stejně letos dobrovolně vynechávám a do příštího roku doufám nebude po oparu ani památka. Vzhledem k mírné podobě oparu jsem od doktorů neměla nařízené ani žádné omezení co se týče normálního fungování doma. Klidový režim na lůžku se nekonal a domácnost se tak nezhroutila (i když vím, že manžel by se dokázal postarat). I přes to jsem cítila, že nejsem stoprocentně fit a tak jsem se snažila hodně odpočívat a svoje lesní vycházky/běhy jsem skoro na 2 týdny vynechala.

Kromě pásového oparu žádné jiné katastrofy neproběhly (díky bohu!) tak teď zase v bodech:

NEVOLNOSTI

Žádné! Huráááá! Celý den se cítím skvěle!

 

19. týden

Autoportrét:

 

NECHUTĚ

Žádné mě nenapadají tak asi žádné nejsou :-).

 

20. týden:

 

CHUTĚ

Nevím jestli je to spojené s těhotenstvím, ale mám hrozné chutě na pufované rýžové chlebíčky a nejen rýžové a nejen chlebíčky. Kubovi jsem koupila pytel takových těch kukuřično-jáhelných křupek co vidíte děti jíst v kočárku a během dvou dnů jsem mu je všechny snědla. Tak jsem mu koupila jen kukuřičné a těch už tam taky moc nezbývá… Pak jsem si koupila Cornies s mořskou solí, které jím jen tak – chutnají jako popcorn! Jo a na popcorn mám taky hroznou chuť a tak budu muset zprovoznit popcornovač, co nám tu nechali rodiče, když se stěhovali. Snad je funkční, protože k takovým těm směsem do mikrovlnky nemám odvahu a když jsem si jednou dělala popcorn v hrnci tak jsem ho pak musela vyhodit (ten hrnec, ne popcorn)… Takže cokoli pufovaného SEM!

Jinak jogurty jím, jako by mi za to platili. Teď u mě nejvíc frčí řecký a klasický bílý jogurt, ale ani ovocnými nepohrdnu…

Další chutě: jahody, kefír, arašídové máslo (ale to je závislost i z netěhotenského období), smoothies, které si dělám prakticky denně na svačinu (banán+kefír+arašídové máslo+datle+fíky+jahody/maliny/mango…)

A pak mám chutě na “zakázané” potraviny: hermelín, bílé víno, tvarůžky, pivo, uzený losos – to budou večeře až se vrátím z porodnice :-)!

 

21. týden:

 

ÚNAVA

Taková ta neovladatelná únava z prvního trimestru mě naštěstí opustila, ale nemůžu říct, že jsem celý den svěží a plná energie… Večer usínám před desátou a ať dělám co dělám, kolem šesté už vstávám, a to bez ohledu na to, jestli vstává i Kuba. Prostě už to tak mám v sobě asi nastavené na furt… A v noci se pořád budím. Dávám si pozor, abych večer před spaním moc nepila, abych nemusela na záchod, protože to mě probudí minimálně na dvě hodiny… Teď s tím pásovým oparem to taky nebylo slavné. Buď mě to svědilo, až mě to probudilo nebo jsem se probudila bolestí, když jsem si na tom ležela. Někdy jsou noci lepší, jindy horší, ale v podstatě už jsem smířená s tím, že se už asi nikdy pořádně nevyspím :-).

 

22. týden:

A kdyby někoho zajímalo i Kubovo bříško:

 

23. týden:

 

 

BŘICHO

Je větší a větší a jen tak tak si vidím na konce prstů u noh :-D. Nebude to dlouho trvat a nadobro zmizí. Podle ultrazvuku z minulého týdne by drobeček č. 2 měl mít 580 g, což prý odpovídá mému stádiu těhotenství. Je neuvěřitelné, že mám před sebou ještě necelé 4 měsíce a já si už teď připadám jako tank. Nechci se vidět v 9. měsíci – to mě budou muset vozit na kárce  :-).

Popravdě si nepamatuji jak mi břicho rostlo s Kubou – fotek moc nemám tak těžko říct – ale dokud je vše v pořádku a drobeček č. 2 roste tak jak má, tak je mi úplně fuk jaké má moje břicho rozměry.

 

CVIČENÍ

Tady nedošlo k žádným velkým změnám. Pořád se snažím něco dělat a být aktivní, protože si myslím, že to je pro těhotnou ženu to nejlepší co může pro sebe a pro miminko dělat. Kromě zhruba deseti dní, kdy byl projev pásového oparu nejsilnější jsem veškeré pohybové aktivity vynechala a hodně odpočívala. Teď už se opět vydávám na vycházko-běhy do lesa, těším se na po třech týdnech na jógu a na nějaké to posilování na lekcích fitmami. Občas si zaposiluji i doma nebo když jsem s Kubou na hřišti (a zrovna jsme tam sami), ale nějak se sama nedonutím a po chvíli se nudím. Prostě potřebuji mít před sebou někoho, kdo mi říká co mám dělat a jak to mám dělat (i když cviků znám spoustu a správné provedení taky – aspoň teda teoreticky, ale není to prostě ono).

 

DALŠÍ POZNATKY

Kila na váze přibývají, ani nevím jak! Vlastně když se podívám na svoje obrbřicho tak se ani nedivím. Ve 23. týdnu jsem měla o 7,5 kg víc než na začátku.

Miluju svoje vlasy a pleť v těhotenství!! Vždycky jsem měla problematickou pleť se sklonem k akné, ale v těhotenství je nádherně hladká bez žádných pupínků! Už se těším, až chytne trochu barvy od sluníčka. No a vlasy jsem si musela mýt prakticky každý den, maximálně jednou za dva dny, protože se hodně mastily. Teď se nemastí snad vůbec – je to paráda. Nevím, jestli vám můžu říct, že mi stačí umýt vlasy 2x do týdne, abyste si nemysleli, že jsem špindíra (sprchuji se ale denně…), ale je to tak a myju je navíc jen proto, že si myslím, že bych už měla, nikoli proto, že by potřebovaly.

Mám obrovská prsa! Teda pořád jsou to “B” košíčky, ale mně připadají fakt obrovská – asi to bude tím, že jsem nikdy nebyla moc obdařená a cokoli větší než “A” je pro mě mega. V těhotenství s Kubou rozhodně nebyla tak velká – potom co se nalilo mléko to byla jiná… Jo a jsou dost citlivá, i teď ve druhém trimestru. Prý to značí to, že to bude holka :-).

A podle dalšího ultrazvuku by to měla být pořád holčička – jméno ale necháváme v tajnosti (hlavně proto, že si ještě nejsme stoprocentně jistí).

Stále chodím čůrat. Furt. A taky mám pořád žízeň, což tomu čůrání moc nepomáhá…

Tak zase příště!!