středa 5. listopadu 2014

Kubův slovníček

Tento příspěvek mám rozepsaný už několik měsíců. Určitě ještě z doby, kdy Anička nebyla na světě. Pořád se mi ho nějak nedařilo dokončit a za tu dobu se Kubův slovníček vylepšoval tak bylo potřeba článek upravovat a aktualizovat. Tak snad se to dnes podaří dodělat. Jdem na to!

Kuba rozhodně není z těch dětí, co začaly povídat brzy. Dokonce si myslím, že začal mluvit docela pozdě a ještě teď, kdy má 2 a půl roku, nemůžu říct, že by měl bohatou slovní zásobu. Rozumí všemu, ale má svá oblíbená slova a slovní spojení, která nejraději používá. Každým týdnem se ale jeho slovní zásoba rozšiřuje, až se divím, kde na ta která slova přichází.

Říká se, že nejlépe svému dítěti rozumí jeho máma. Jenže Kuba má opravdu zajímavé výrazy pro některá slova a já jsem často zoufalá, že svému dítěti nerozumím. Je úžasné ho poslouchat, když vede ty svoje monology, když někomu něco vysvětluje. V podstatě mluví v souvětích, ale z 80%nepoužívá opravdová slova. Jednou mluvil s babičkou 10 minut po telefonu, ale o čem si povídali, to věděl asi jen Kuba. Nasmáli jsme se ale dost!

DSC_1876

Nemůžu říct, že bych mu vůbec nerozuměla. Občas vedeme i smysluplnou konverzaci, což naši komunikaci značně usnadňuje. Ale je pravda, že některým výrazům rozumím jen já a manžel. Proto když k nám přijde návštěva a Kuba jí něco povídá, musíme tlumočit. A tak jsem se rozhodla sepsat seznam slovíček, která si Kuba přetvořil k obrazu svému, a to nejen pro babičky, aby mu lépe rozuměly, ale taky pro sebe, abych si je mohla za pár let připomenout a zavzpomínat a hlavně zasmát.

Bezpochyby nejlepší a nejpoužívanější slovo je “PAJŠIŠI” neboli popeláři. Kuba je miluje a kdykoli jedou po ulici, musíme je pozorovat přinejmenším z okna. Pro popelnice má Kuba také svůj výraz: “BLÉ”. Netuším, kde to pochytil, asi když chce otvírat popelnice, říkám, že jsou “fuj” a s tím má asi spojeno slovo “blé” a “bakaný”.

DSC_2261

Dlouho neuměl říkat auto a všechno co jezdilo bylo “BUS” – auta, dodávky, kamiony, trolejbusy a samozřejmě i autobusy…. Nedávno ale přišel s výrazem “TUTO” a jeho vyjádření pro auto bylo na světě! Auto má “KUKO” = kolo, což je mimochodem i stejný výraz pro slepici. Další vozidlo, které se Kuba naučil byl “BIBAM” neboli kombajn, který má manžel postavený z lega a Kuba si s ním strašně rád hraje.

DSC_1862

Výraz pro bagr: “BEDI”, množné číslo: “BEDEDY”.

DSC_2641

Hasiči jsou “AŠIČI”. Na zahradě často pozorujeme letadla: “O-CHO-O” (nejlepší je, když Kuba skloňuje: BABI JEDE OCHOEM – babička letí letadlem) a posloucháme vlaky: “ŠIŠINKY”. Většinou jsou “ÚVÉ” (dlouhé). Také rád jezdí na kole (“KUKO”) a ví, že musí nosit “MUMU” (helmu), aby neměl “BEBI”, když udělá “BUMBÁC”. Výraz “BEBI” používá i v případě, že je něco rozbité: “BEBITÉ”.

DSC_2640

Co se týče zvířat, ty má Kuba také zmáknuté: BABAF (pes), MAU (kočka), KOKO (slepice), KOHOUT, BIŽ (jakýkoli hmyz), PÍSK (myš – tento výraz používá i když se chce dívat na Krtečka. Chápu, že slovo krtek je složité a myška se přece v pohádce také vyskytuje), PÍPÍ (pták, kuře), KVÁ (žába), ÍHÁÁ (kůň), BÚ (kráva), BÉ (ovce), MÉ (koza – i když bé a mé si docela často plete), CHRO CHRO (prase), NON (slon), ACIC (zajíc) – stejně tak říká i měsíci, u ryby jen otevírá pusu a kačenku (gaga) se do dnes nenaučil.

IMG_2480

Když se ráno Kuba probudí, chce jít “DODU” (dolů, po schodech do kuchyně) a uvařit “TIŠ” = čaj. Sám ale chce raději “AKAO” = kakao nebo “DŽUŠ” = džus. Když dopije, dožaduje se “DAŠI DŽUŠ”. K snídani vyžaduje “DOT” (dort), ale když s tím neuspěje, má rád i “BUTU” = buchtu a občas si dá i “BANANA” = banán. Když má na něco chuť řekne “MŇAM MŇAM” a ukáže na pusu. Pokud mu něco chutná, vyjádří to jen jedním “MŇAM”. Tento výraz používá i v případě, kdy ho krmím, zamyslím se a on čeká s otevřenou pusou (“MAMI MŇAM”!)

DSC_2571

S výrazem “TIŠ” (čaj) se často plete podobný Kubův výraz “TIČ”, což znamená čti – tedy když chce, aby mu někdo četl “TIČKU” (knížku) – většinou když usedne na nočník. Je zvláštní, že se Kuba nikdy nenaučil říkat “aa”, když chce na nočník. Má svůj výraz: “ATI”, ale kde k němu přišel, netuším.

Když jsme někde venku a Kubu to už nebaví, řekne, že chce “MUMU” (domů). A když jsme doma a chce ven, řekne “NEN”. A říká to i ve větách: JÁ CI MUMU.

DSC_2711

Když jedeme do města, často parkujeme u rodičů. Kuba už to tam samozřejmě pozná a už když přijíždíme tak vola BABI BABI! Jenže před samotnou návštěvou rodičů většinou musíme něco zařídit nebo jdeme do nějakého kroužku a tak jsem Kubovi namluvila, že babička není doma. Teď, kdykoli k rodičům přijíždíme, Kuba volá “BABI NENI MUMA” :-).

Členy rodiny už taky více méně zná. MAMA, MAMI, MAMINKA, TÁTA, TATI, TAKA (taťka), BABI, BABIŠKA, DADU (děda), TETA, ADA (strejda). A umí pojmenovat i cizí lidi: PÁN, TETA (paní), DĚTI (lidi).

Sedět je HAČI, ležet je PÁ (jako spát). Když Kuba chce aby si někdo někam sedl, řekne “MAMI HAČI TADY” nebo lehl, řekne “TATI TADY PÁ”.

DSC_2109

Na otázku kde je táta, Kuba řekne “TAKA BUSEM” nebo “TAKA TUTEM” – podle toho čím jede táta do práce.

Když se Kuby zeptáme jak se jmenuje, odpoví: “JÁ”, když je něco jeho, řekne “JÁJE” (moje), když chce něco dělat sám, řekne: “JÁM”. Trochu mi to připomíná pohádku Byl jednou jeden král, kde Jan Werich vystupuje jako král Já první :-). Takže jak všechny děti mají oblíbený výraz “moje”, Kuba říká: “TOTO JÁJE” (to je moje).

DSC_2676

Když je něco teplé, říká Kuba, že to “PÁJÍ”. Stejný výraz má i pro oheň nebo když něco hoří.

Zná i základní barvy, ale říct je umí opět po svém. Nejoblíbenější je žlutá: ATÁ, zelená: ADÁ, černá: BLM BLM (jako jak dělá čert), hnědá: BUM BUM (jako medvěd), červená: MM nebo TUTA NEJEDOU (jako na semaforu).

Anička je “MAJINKÁ”, ale Kuba je “MOCEJ” (velký). Ale když chci, aby něco udělal a mu se nechce, řekne: “NENE, JÁ MAJINKEJ”. Ale moc rád pomáhá s Aničkou. Když jdu Aničce přebalit plínku, volá: “OPOC” (pomoc) a už vytahuje čistou plínku z šuplíku.

Písmena ještě nerozeznává, teda myslím, že ne. Čísla také ne až na dvojku. Nevím proč zrovna dvojku, ale kdykoli ji vidí, všem to hlásí. Takže jít kolem zaparkovaných aut nebo regálem v obchodě s cenovkami je docela na dlouho než zkontroluje, kde všude jsou dvojky. Naštěstí si vybral číslo odpovídající jeho věku a tak když se ho někdo zeptá, kolik mu je let, bez problému odpoví: “VA”.

DSC_1735

Určitě jsem na spoustu slov a výrazů zapomněla, ale myslím, že ty hlavní mám. Teď je Kuba ve skvělém věku, kdy co slovo to perla a já se těším na další jeho výmysly. Budu vás bez pochyby informovat!

Otázka: Jaké vtipné výrazy používají vaše děti nebo jste používali jako děti vy? Pamatujete si to?

Manžel měl skvělý výraz pro punčocháče: POČUANTY. Já si pamatuji polštář: POPÁŠ, kaštan: GAGAN

16 komentářů:

  1. Já se náramně bavila a můžu jen přidat, že venku občas "piší" (prší) a na dotaz co bude jíst odpovídá (u babičky) jednoznačně, že "butu" (buchtu). Miluje rozsvěcování lampičky, to potom "tiko títí" (světýlko svítí) nebo chodí kontrolovat svítící hvězdičky do koupelny, protože tam je "ma" (tma). V létě strašně rád kosil s "takou ávu" (s taťkou trávu) a miluje odú (vodu) v konviččce. Jo a "papuáš" byl Tvůj název pro papouška. Zhruba v Kubově věku. Krásný blog. babi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za doplnění! Já věděla, že jsem na spoustu věcí zapomněla!

      Vymazat
  2. také jsem se pobavila :D mám synka, je mu tedy už devět, ale na tohle období také vzpomínám :D Nikdo mu nerozuměl, měl údajně tolik slovní zásoby, že nebyl schopnej se vyžvejknout, takže jediný, kdo mohl dělat překladatelku výrazů jsem byla já :D Nicméně, ani já často nerozuměla a malinký se vztekal, že nechápu :-) Také jsme začali mluvit hodně pozdě, ale všechno jsme dohnali, měli jsme skvělou logopedku, která na děti netlačila a trpělivě učila.

    No, těším se, až i moje dcerka začne s výrazy podobné těmto, má 14 měsíců, takže sranda nás teprve čeká :)) Hezký den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za komentář! Jsem ráda, že nejsem jediná tlumočnice!

      Vymazat
  3. :)))))))))))))))...báječnej článek ! Kuba je skvělej :).
    Moc jsme se s manželem zasmáli.Máme kloučka 20 měsíců a začíná
    rozvazovat, tak se taky těšíme :).Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji! Doporučuji si synkovy výrazy někam psát ať se k nim můžete později vracet.

      Vymazat
  4. Díky za milý článek, děti jsou prostě "bukak" nebo dokonce "pikok" - synkovy výrazy největšího obdivu, něco ve smyslu "tak to je hustý, mami". Vůbec nevíme, jak na to tenkrát přišel. A jeho vzteklý řev "baninu" !!, když jsme nechápali, že se chce jít koupat do bazénu.... Proti tomu je "popecína" neboli popelnice jen slabý odvar. Moc ráda čtu Váš blog, Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc díky za komentář! To jsou parádní výrazy! Fakt by mě zajímalo, kde to ty děti berou :-)))

      Vymazat
  5. Ségra Verča když byla malá tak mi říkala místo Štěpí "Papů". Další ségra Ája říká asi doteď otevři/zavři (třeba pití) "rozvíčkuj/zavíčkuj", jo a dneska v trolejbusu byl klučík který místo slova tlačítko, případně mačkátko řekl "tlačkátko"

    OdpovědětVymazat
  6. Vtipné!! Můj dvouletý synovec používá podobné výrazy a většinu jsme dešifrovali. Pouze výraz "MAKALUMA" s prstem namířeným na dveře nám nějak uniká.

    OdpovědětVymazat
  7. Fakt dobrej článek, dlouho jsem se tak nepobavila. A Kubík povídá skvěle, to náš čerstvý tříleťák je oproti vašemu Kubíkovi ostuda ostudovatá. Ale školka mu pomáhá a teď se mi už daří dešifrovat většinu výrazů. Já na to dešifrování moc zvyklá nejsem, bo starší syn už mluvil krásně od roku (vzpomínám si na výrazy: "paterejky" - pastelky a "šoinky" - nožičky), ale v roce a půl už mluvil ve větách, uměl r (které neumím já doteď :-)). Takže co dítko, to originál. Vzpomínám si i na svého synovce, který byl na tříleté prohlídce, a když mu paní doktorka ukázala obrázek koníka chtěla, aby řekl, co to je za zvířátko, tak se malý Matýsek zamyslel a vyhrkl: "hašišont". Takže vždycky když jedeme někde kolem koní, tak si na to vzpomenu a musím se smát.

    OdpovědětVymazat
  8. Pajšiši vedou :-D Super článek, moc mě bavil.

    OdpovědětVymazat
  9. Super :) Krásný článek, stejně tak celý Váš blog. Moc ráda čtu každý Váš článek a tento mě moc pobavil. :) Vzpomněla jsem si na mého mladšího bráchu. Já, jako jeho ségra se jmenuju Míša a měli jsme psa - Filipa. Mně říkal Miko, psovi Fiko. :D Takže když jsme běhali po zahradě vždy volal MIKO! FIKO! MIKO! FIKO! :D Sestřenky chlapec měl zas mezi prvními slovy kladívko "klonk klonk". :) No je to sranda s těmi dětmi. Hezký den!

    OdpovědětVymazat
  10. Moc jsem se pobavila...každé dítě má "svůj slovník" náš starší syn se pořádně rozmluvil až když se mu narodil parťák ( mladší syn) a pak najednou začal mluvit plynule. Mezi nejoblíbenější patřil a patří puntíkovaný salám. Jinak jednou nás takhle před vánoci mladší syn doslova "zboural" ....věta....maminčo, koukej, ježíšek nám po(s)ral ( opravdu to řekl) modré bobečky...(v překladu ...maminko, koukni, ježíšek nám poslal modré boby....) asi už zůstane navždy vepsána v našich pamětích a ještě při jeho osmnáctinách mu to budu připomínat. Jinak určitě si slova a přežblepty pište, stojí to za to :o)))mějte se fajn a krásné dny. Martina ze severu

    OdpovědětVymazat
  11. To je tak roztomilé, tyhle originální názvy :) Já se přiznám, že pro mě byl "kombajn" dlouhou dobu prostě "kojbejn", bratrancův výraz pro traktor byl "tatou" a když jsem nedávno hlídala synovce, furt ukazoval na poličku a chtěl "ouvu"... Vůbec jsem netušila co chce a on opakoval "Je tam ouva?" Vyřazovací metodou, kdy jsem zvedala jednotlivé věci a ukazovala mu je, jsme přišli na to, že chtěl "ovladač" :D

    OdpovědětVymazat
  12. Všem moc děkuji za příspěvky! Moc jsem se pobavila a je vidět, že každé dítě má svoje specifické výrazy, které si s sebou nese celý život :-).

    OdpovědětVymazat