Včera jsme byli letos poprvé na houbách. Počasí houbám přálo a všude z médií se na nás linuly reportáže z českých a moravských lesů, že rostou. A tak jsme to museli vyzkoumat na vlastní oči.
A fakt rostly
Vyrazili jsme do lesa asi 40 km na sever od Brna, kde máme chalupu. Mamka i manžel byli celí nažhavení, od místních obyvatel jsme měli zprávy, že opravdu rostou a tak jsme se taky chtěli pochlubit "úlovky".
Nejsme žádní zkušení houbaři. Značí to už jen skutečnost, že jsme do lesa vyrazili o půl čtvrté.
Odpoledne, samozřejmě :-)
Po cestě na chalupu byly u lesních cest hotová parkoviště aut houbařů, a tak mě přepadla trocha pesimismu, že jdeme zbytečně, že už bude všechno vysbírané.
Ihned po vstupu do lesa jsem byla vyvedena z omylu.
Nestačily nám ruce, manžel nestačil čistit, ještěže jsme měli dostatečně velký košík
Abych se přiznala, houbaření mě moc neba. Ráda jdu do lesa, to zase jo, ale houby stejně moc nepoznám a navíc je ani neumím hledat. A ani je vlastně moc nejím. Každopádně jsem i já, naprostý laik našla výstavní kousky.
Nálezkyně:
Našla jsem i jiné...
Puntikaté
Kdo se to tu klube ven?
Houbí rodinka
Krasavec
I manžel se může pochlubit nádherným kouskem
Někdy se muselo pro hříbek i do příkopu
Říkám Vám, není to sranda...
Ale stálo to za to
Jak jsem říkala, nejsem moc nadšený houbař. Na houby jsem nikdy nechodila. Jako malá na prázdninách v jižních Čechách jsme spíš do lesa chodili na borůvky (z povinnosti) a houby sbíral jenom děda. Podezírám ho, že se mu nechtělo ohýbat pro každou bobuli a tak si chodil po lese a říkal, že houbaří. Ani si nepamatuji, jestli si z lesa někdy něco přinesl.
Na houbách - teda v lese za účelem houbaření - jsem snad byla poprvé až s manželem, když jsme spolu ještě chodili. Byla jsem na sebe hrdá, když jsem našla jakoukoli houbu a vůbec mi nevadilo, že nebyla jedlá. Jenže toto nadšení po chvíli opadlo a stejně tak tomu bylo i tentokrát. Po chvíli mě to přestalo bavit a tak jsem dostala na starost košík, aby se ostatní mohli plně věnovat sbírání a vše jsem náležitě dokumentovala.
Rostly nejenom houby
Trochu jsem se nudila...
Omluvte můj účes... Přece jenom jsem prolézala houštím..
Obloha
Bylo ale nádherně. Na sluníčku bylo horko, ale v lese bylo moc příjemně. Akorát chládek, vlhko, proto se tam houbám tak dařilo... Bylo napršeno a museli jsme se občas vyhýbat blatíčku. To k tomu ale patří, ne?
V lese jsme strávili skoro tři hodiny a koš jsme naplnili až po okraj. Opravdu se v tom nevyznám, ale co jsem pochytila z konverzace zkušenějších, tak jsme našli praváky, babky, modráky a pár klouzků (omlouvám se, za neodborné názvosloví). Jelikož jsem koš celou dobu nesla já, ke konci už bylo znát každé přiložené deko. Možná se to nezdá, ale pronesou se. Na konec už jsme nesbírali každý kousek, který vypadal jedle, ale vybírali si jen ty opravdu luxusní. To aby byly v košíku vidět jak jsme je nesli přes celou vesnici :-).
Než jsme se nadáli tak jsme vyšli z lesa a začalo nás opět hřát sluníčko. Už jsem mezi těmi stromy začínala mít husí kůži...
A kdy půjdeme na houby příště? Manžel straší, že zase příští týden... Dokud prý rostou, ne? Uvidíme...
Na závěr musím zhodnotit naše první letošní houbaření za vydařené. Já byla ráda, že jsme mohli odjet z města a strávit odpoledne v lese, manžel se konečně dočká praženice a mamka se má čím chlubit sousedům :-).
Opravdu vydařená sobota!
Žádné komentáře:
Okomentovat