pátek 3. října 2014

Jeden den v životě (Kuba: 2,5 roku, Anička: 6 týdnů)

Po delší době tu mám pro vás zase příspěvek o tom, jak vypadá jeden náš den. Tentokrát je to trochu akčnější neb už máme děti dvě, ale o to větší je to sranda. Tak přeji pěkné počtení, možná si raději uvařte kafe, bude to trochu delší počtení…

1.37 1. vstávání. Anička má hlad a tak rychle přebalíme plínku a jdu kojit. Rychle se napije, brkne a jde spát.

2.04 usíná a já též. Spím u Aničky v pokoji. Postýlka se nám nevejde do ložnice a než stěhovat na pár měsíců celou ložnici k Aničce do pokoje, tak jsme to vyřešili tak, že já spím s Aničkou a manžel má na starost v noci Kubu. Kuba totiž opět začal v noci chodit k nám (teď k manželovi) do postele a abych v noci vstávala k Aničce a ještě když Kuba přijde, to bych se už vůbec nevyspala. Třeba se to brzy zase srovná, Kuba bude spát celou noc u sebe v pokoji a my s manželem budeme zase spát jako manželé…

4.54 2. vstávání. Tentokrát nepřebalujeme, jen kojím. Moc tomu nedá a opět rychle usíná.

5.08 spí a já též.

6.31 3. vstávání. Nepřebalujeme, jen kojím. Vypadá, že by ještě spala tak ji položím do postýlky a čekám jestli usne.

6.40 Anička opět usíná. Já si chvíli v posteli čtu. Zdá se, že manžel s Kubou ještě spí a vidina klidné snídaně mě vyžene z postele.

7.10 Snídám. Opravdu sama a v klidu. To už se mi dlouho nestalo. Uvařím si ovesnou kaši s kopcem burákového másla a pořádně si ji vychutnám. Přitom sleduji jak naše princezna spí.

DSC_2777

8.00 Anička je vzhůru! Čeká na mě úsměv od ucha k uchu a veselá Anička. Tak se mi to líbí!

DSC_2782

Přebalíme a převlečeme z pyžama. Na přebalovacím pultu je Anička nejšťastnější.

DSC_2787DSC_2789

8.30 Kojím a kluci vstávají. Kuba spal celou noc s manželem a byl prý hodně neklidný. Ráno bylo vidět, že mu něco je a taky že jo. Měl teplotu (38°C) a ucpaný nos.

9.00 Kluci snídají. Kuba u snídaně sleduje Prasátko Peppu, ale snídani moc nedá. Přisuzuji to nemoci. Pořád si ukazuje na nos a opakuje “já bebi”.

DSC_2793

Anička si mezi tím hraje na dece.

DSC_2794DSC_2796

9.15 Anička má opět hlad tak ji nakojím.

9.35 Anička usíná

DSC_2800

Já poklidím kuchyň a Kuba si hraje s autem. Nejoblíbenější zábava je teď jezdění přes jakékoli hrbolky. Ať už je to práh nebo ruka – cokoli dělá “hop a hop” je hitem!

DSC_2802DSC_2803

10.20 Anička je vzhůru. Přebalím, kojím. Kuba s přebalováním pomáhá. Už je mu líp.

DSC_2805

Kuba si najednou vzpomene, že musí na nočník. Nechci nechat Aničku samotnou na přebalovacím pultu tak přikážu Kubovi, ať si donese nočník za námi. Zároveň si donese i knížku a vyžaduje, abych mu četla. Jedním okem čtu, druhým hlídám Áňu na pultu. Tomu říkám multitasking!

DSC_2807

11.30 Anička opět usíná a já toho využívám a jdu obědvat.

11.45 Obědvám, Kuba ani manžel ještě nemají hlad. Kubovi pouštím opět Prasátko Peppu, začíná být totiž unavený. (Jen pro info, manžel většinu doby pracuje z domu, tak proto ta možnost pozdního vstávání i společný oběd).

Byla rajská!

DSC_2812

12.10 Přijíždí babička hlídat Aničku. Kuba je unavený, pláče tak ho jde dát manžel spát, zatímco já se jdu nachystat. Jdu k doktorce na kontrolu po šestinedělí. Ještě probudím Aničku, nakojím ji a nachystám ji do kočárku na výlet.

12.30 Babička vyráží s Aničkou ven a já odjíždím. Jedu k výstavišti, kde záhy pochopím, že je asi nějaký veletrh neb nemůžu nikde zaparkovat. Kroužím pořád dokola, zajíždím do bočních uliček až se mi nakonec podaří najít jedno malé místečko. Paralelně zaparkuji a valím za doktorkou. Stejně přicházím pozdě… Ale vše je OK, další kontrola za rok! Jupí! (Až doma zjišťuji, že je strojírenský veletrh… že mě to nenapadlo)

13.30 Přijíždím domů. Říkala jsem si, že kdyby Kuba s Aničkou ještě spaly, mohla bych vyrazit na krátký běh. Jenže jakmile se za mnou zabouchly dveře, ozval se z chůvičky Kubův pláč. Nabídla jsem se, že půjdu za ním. Běh počká. Kuba pláče a chce se přitulit. Vlezu za ním do postele a ještě hodinku pospává. Já jsem tam celou dobu s ním a užívám si to.

14.30 Kuba vstává. Ještě si chvíli čteme a pak jdeme dolů na svačinu. Sní pár piškotků a vypije zředěný džus. Aspoň že pije…

14.45 Babička přijíždí s Aničkou z výletu. Anička ještě spí.

DSC_2814

15.15 Manžel odjíždí na jednání a odváží s sebou i babičku. Zůstáváme sami. Kuba chce jít ven. Vypadá už líp tak jdeme na chvíli na zahradu.

15.40 Anička se probouzí tak jdeme opět domů. Přebalíme, nakojíme. Kuba si opět hraje s auty, dívá se na Krtečka, hraje si v bunkru… Anička si hraje na dece, chvíli leží hodná v postýlce. Jsem překvapená, že je tak hodná…

DSC_2815DSC_2817DSC_2818DSC_2820DSC_2821

17.20 Opět kojím. Využívám toho, že je Anička tak hodná a navrhuji Kubovi, že půjdeme péct. Kuba je nadšen a už leze na stoličku u linky. Váží a míchá a já nestačím přidávat ingredience. Zkoušíme ovesno slunečnicové sušenky od Lucie z Delicious Blogu, jen bez marmelády. Jsou vynikající!

DSC_2823DSC_2825DSC_2838

18.15 Anička je stále hodná tak rychle nachystám večeři. Pro sebe závitky z hlávkového salátu: jeden plněný šunkou, hermelínem a jablkem, druhý plátkem sýru a dekonstruovaným volským okem, k tomu zbytek řepy. Ještě si dávám knackebrot s lučinou a jablečnými “povidly” (jestli chcete, můžu dát recept). Kuba chce banán.

DSC_2827DSC_2833

Anička je s námi u stolu. Chvíli kouká, za chvíli spí (taková desetiminutovka před nočním spaní)

DSC_2831DSC_2835

19.00 Manžel přijel domů a dovezl rohlíky! Kuba si hned jeden přisvojil a pouští se do něj. Za celý den toho moc nesnědl tak aspoň ten rohlík…

Anička začíná být ospalá a začíná se ozývat tak ji ještě dole přebalím než se manžel navečeří. Bez plíny je opět veselá.

DSC_2839DSC_2840

19.45 Aničku nachystám na spaní a chystám se kojit. Chviličku pije a poté spustí hrozný řev. Dám ji odbrknout, opět přiložím a opět řev. Vyměním tedy prso, ale řev neustává, naopak, čím víc přikládám tím víc řve. Vzdávám to, utiším ji, dám do postýlky a za chvíli usíná. Bez mlíka…

20.45 Poté co je Anička v klidu, poklidím kuchyň a jdu do sprchy. Na víc nemám sílu. Manžel pracuje a hlídá děti přes chůvičky.

21.15 Manžel přichází za mnou do koupelny s usměvavou Aničkou v náruči. Má prý asi hlad (se vůbec nedivím).

Odcházíme do pokoje, Aničku nakojím (tentokrát v naprostém klidu) a vzápětí usíná. Já si ještě chvíli čtu a v 22.21 zhasínám.

Dobrou!

13 komentářů:

  1. Skvelý článok! Aspoň si môžem.urobiť predstavu ako vyzerá taký deň S dieťaťom (dokonca dvoma) keďže ja deti ešte nemám:) pekne to zvládate :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář! Nevím jak je to u ostatních, ale u nás to teď chodí takto :-)

      Vymazat
  2. Tak jsem si zase připomněla, že dětičky mě ještě fakt nelákají (23let) :D ale zajímavý článek, s chutí jsem si ho přečetla spolu s černým čajem a jablečným závinem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, je to náročné a věřím, že i trochu odrazující. Ale zároveň je to fakt skvělé a určitě si to taky budeš užívat až přijde čas :-). Teď užívej svobody :-)

      Vymazat
  3. Tak jsem to spocitala a vy az 10x !!! denne kojite.. to musi byt asi narocne ne?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to nikdy nepočítala :-). Náročné mi to ani nepřijde, kojím podle potřeby malé. Akorát mám při kojení hroznou žízeň a hlad!!

      Vymazat
  4. Dobrý den, pěkný článek, krásné děti, mohu poprosit o recept na jablečná povidla, děkujííí :)

    OdpovědětVymazat
  5. jeeej super, takychto clankov by mohlo byt viac a castejsie :)
    manzel pracuje vzdy z domu? ak nie, kedy chodi z roboty domov, ak chodi do kanclu? inak to je super, ked manzel moze robit z domu :):)

    Emilly

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Manžel pracuje z domu, ale často jezdí na jednání takže není doma úplně pořád, ale i tak je to obrovská pomoc. Jednu dobu, kdy ještě z domu nepracoval odcházel z domu před 7 a vracel se po 7. Bylo to vyčerpávající pro oba. Neužíval si vůbec Kubu a já byla v té době těhotná s Aničkou a byla jsem na konci den úplně hotová. Teď je to mnohem lepší!

      Vymazat
  6. Pavli, ty máš tak hrozně hodné děti, že to snad ani není pravda! U nás je děsnej hukot, ale to je asi tím, že Toník je opravdu hodně živé, až mírně hyperaktivní dítě a Kuba už mu zdatně sekunduje. A když je jeden z nich nemocný, je to očistec, nedávno byl takhle špatný Toník (v podstatě mu nic nebylo, jen mu vyskočila horečka a byl unavený a spavý) a když si vzpomenu, jak chtěl pořád spát vedle mě a do toho po něm chtěl skákat Kuba, orosím se ještě teď. Kbuíček je moc šikovný a Aninka je fakt hodná, tak ať vám ta pohoda vydrží.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Madlo, moc děkuji, ale ono to vždy není jak to vypadá. Anička dokáže být pěkně ukřičená a Kuba zase dost protivný. Ale je pravda, že na konci dne si vždy vybavím jen to pěkné.

      Vymazat
  7. Pavlo, velice obdivuji tu úžasně nápaditou a zdravou večeři - navíc po takovém (zřejmě každodenním) maratonu. Přimlouvám se, aby se na tvém blogu objevilo víc takových receptů, i kdyby šlo jen o to nakrájet ingredience a vhodně je nakombinovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je dobrý nápad! Díky, určitě něco vymyslím. Většinou, když usedáme k večeři tak mě napadne, že bych to či ono mohla dát na blog, ale nechce se mi pro foťák a různě to aranžovat. Mám po ruce většinou jen telefon, tak by to mohly být takové rychločlánky s fotkami z telefonu - kvalita menší, ale aspoň něco...

      Vymazat