Jeden den v životě (Kuba: 2,5 roku, Anička: 6 týdnů)

Po delší době tu mám pro vás zase příspěvek o tom, jak vypadá jeden náš den. Tentokrát je to trochu akčnější neb už máme děti dvě, ale o to větší je to sranda. Tak přeji pěkné počtení, možná si raději uvařte kafe, bude to trochu delší počtení…

1.37 1. vstávání. Anička má hlad a tak rychle přebalíme plínku a jdu kojit. Rychle se napije, brkne a jde spát.

2.04 usíná a já též. Spím u Aničky v pokoji. Postýlka se nám nevejde do ložnice a než stěhovat na pár měsíců celou ložnici k Aničce do pokoje, tak jsme to vyřešili tak, že já spím s Aničkou a manžel má na starost v noci Kubu. Kuba totiž opět začal v noci chodit k nám (teď k manželovi) do postele a abych v noci vstávala k Aničce a ještě když Kuba přijde, to bych se už vůbec nevyspala. Třeba se to brzy zase srovná, Kuba bude spát celou noc u sebe v pokoji a my s manželem budeme zase spát jako manželé…

4.54 2. vstávání. Tentokrát nepřebalujeme, jen kojím. Moc tomu nedá a opět rychle usíná.

5.08 spí a já též.

6.31 3. vstávání. Nepřebalujeme, jen kojím. Vypadá, že by ještě spala tak ji položím do postýlky a čekám jestli usne.

6.40 Anička opět usíná. Já si chvíli v posteli čtu. Zdá se, že manžel s Kubou ještě spí a vidina klidné snídaně mě vyžene z postele.

7.10 Snídám. Opravdu sama a v klidu. To už se mi dlouho nestalo. Uvařím si ovesnou kaši s kopcem burákového másla a pořádně si ji vychutnám. Přitom sleduji jak naše princezna spí.

8.00 Anička je vzhůru! Čeká na mě úsměv od ucha k uchu a veselá Anička. Tak se mi to líbí!

Přebalíme a převlečeme z pyžama. Na přebalovacím pultu je Anička nejšťastnější.

8.30 Kojím a kluci vstávají. Kuba spal celou noc s manželem a byl prý hodně neklidný. Ráno bylo vidět, že mu něco je a taky že jo. Měl teplotu (38°C) a ucpaný nos.

9.00 Kluci snídají. Kuba u snídaně sleduje Prasátko Peppu, ale snídani moc nedá. Přisuzuji to nemoci. Pořád si ukazuje na nos a opakuje “já bebi”.

Anička si mezi tím hraje na dece.

9.15 Anička má opět hlad tak ji nakojím.

9.35 Anička usíná

Já poklidím kuchyň a Kuba si hraje s autem. Nejoblíbenější zábava je teď jezdění přes jakékoli hrbolky. Ať už je to práh nebo ruka – cokoli dělá “hop a hop” je hitem!

10.20 Anička je vzhůru. Přebalím, kojím. Kuba s přebalováním pomáhá. Už je mu líp.

Kuba si najednou vzpomene, že musí na nočník. Nechci nechat Aničku samotnou na přebalovacím pultu tak přikážu Kubovi, ať si donese nočník za námi. Zároveň si donese i knížku a vyžaduje, abych mu četla. Jedním okem čtu, druhým hlídám Áňu na pultu. Tomu říkám multitasking!

11.30 Anička opět usíná a já toho využívám a jdu obědvat.

11.45 Obědvám, Kuba ani manžel ještě nemají hlad. Kubovi pouštím opět Prasátko Peppu, začíná být totiž unavený. (Jen pro info, manžel většinu doby pracuje z domu, tak proto ta možnost pozdního vstávání i společný oběd).

Byla rajská!

12.10 Přijíždí babička hlídat Aničku. Kuba je unavený, pláče tak ho jde dát manžel spát, zatímco já se jdu nachystat. Jdu k doktorce na kontrolu po šestinedělí. Ještě probudím Aničku, nakojím ji a nachystám ji do kočárku na výlet.

12.30 Babička vyráží s Aničkou ven a já odjíždím. Jedu k výstavišti, kde záhy pochopím, že je asi nějaký veletrh neb nemůžu nikde zaparkovat. Kroužím pořád dokola, zajíždím do bočních uliček až se mi nakonec podaří najít jedno malé místečko. Paralelně zaparkuji a valím za doktorkou. Stejně přicházím pozdě… Ale vše je OK, další kontrola za rok! Jupí! (Až doma zjišťuji, že je strojírenský veletrh… že mě to nenapadlo)

13.30 Přijíždím domů. Říkala jsem si, že kdyby Kuba s Aničkou ještě spaly, mohla bych vyrazit na krátký běh. Jenže jakmile se za mnou zabouchly dveře, ozval se z chůvičky Kubův pláč. Nabídla jsem se, že půjdu za ním. Běh počká. Kuba pláče a chce se přitulit. Vlezu za ním do postele a ještě hodinku pospává. Já jsem tam celou dobu s ním a užívám si to.

14.30 Kuba vstává. Ještě si chvíli čteme a pak jdeme dolů na svačinu. Sní pár piškotků a vypije zředěný džus. Aspoň že pije…

14.45 Babička přijíždí s Aničkou z výletu. Anička ještě spí.

15.15 Manžel odjíždí na jednání a odváží s sebou i babičku. Zůstáváme sami. Kuba chce jít ven. Vypadá už líp tak jdeme na chvíli na zahradu.

15.40 Anička se probouzí tak jdeme opět domů. Přebalíme, nakojíme. Kuba si opět hraje s auty, dívá se na Krtečka, hraje si v bunkru… Anička si hraje na dece, chvíli leží hodná v postýlce. Jsem překvapená, že je tak hodná…

17.20 Opět kojím. Využívám toho, že je Anička tak hodná a navrhuji Kubovi, že půjdeme péct. Kuba je nadšen a už leze na stoličku u linky. Váží a míchá a já nestačím přidávat ingredience. Zkoušíme ovesno slunečnicové sušenky od Lucie z Delicious Blogu, jen bez marmelády. Jsou vynikající!

18.15 Anička je stále hodná tak rychle nachystám večeři. Pro sebe závitky z hlávkového salátu: jeden plněný šunkou, hermelínem a jablkem, druhý plátkem sýru a dekonstruovaným volským okem, k tomu zbytek řepy. Ještě si dávám knackebrot s lučinou a jablečnými “povidly” (jestli chcete, můžu dát recept). Kuba chce banán.

Anička je s námi u stolu. Chvíli kouká, za chvíli spí (taková desetiminutovka před nočním spaní)

19.00 Manžel přijel domů a dovezl rohlíky! Kuba si hned jeden přisvojil a pouští se do něj. Za celý den toho moc nesnědl tak aspoň ten rohlík…

Anička začíná být ospalá a začíná se ozývat tak ji ještě dole přebalím než se manžel navečeří. Bez plíny je opět veselá.

19.45 Aničku nachystám na spaní a chystám se kojit. Chviličku pije a poté spustí hrozný řev. Dám ji odbrknout, opět přiložím a opět řev. Vyměním tedy prso, ale řev neustává, naopak, čím víc přikládám tím víc řve. Vzdávám to, utiším ji, dám do postýlky a za chvíli usíná. Bez mlíka…

20.45 Poté co je Anička v klidu, poklidím kuchyň a jdu do sprchy. Na víc nemám sílu. Manžel pracuje a hlídá děti přes chůvičky.

21.15 Manžel přichází za mnou do koupelny s usměvavou Aničkou v náruči. Má prý asi hlad (se vůbec nedivím).

Odcházíme do pokoje, Aničku nakojím (tentokrát v naprostém klidu) a vzápětí usíná. Já si ještě chvíli čtu a v 22.21 zhasínám.

Dobrou!