Nedělní snídaně: ovesné vafle

Už je to nějaký ten pátek co jsem vytáhla svůj vaflovač. Přitom vafle patří k mým nejoblíbenějším snídaním. Ale s těmi všemi vánočkami a jinými lákadly byly prosincové snídaně bohaté až až a tak ani nebyl důvod vaflovač vyndávat.

Hledala jsem nějakou inspiraci na snídani, která by hlavně chutnala Kubovi. Není moc snídaňový (opravdu nevím po kom je…) a vždy si jen něčeho málo zobne, vypije skleničku džusu a stačí mu to. Ale říkala jsem si, kdyby dostal něco co mu opravdu chutná, třeba by se i nasnídal víc. A z předchozích vaflových pokusů vím, že mu chutnají.

Recept jsem našla na foodgawker.com, kam se ráda chodím inspirovat různými recepty nebo kam zabrousím, když hledám něco konkrétního. Tentokrát jsem hledala nový recept na vafle a narazila jsem na blog www.dumplingsanddoughnuts.com, který jsem už určitě navštívila (ten název si pamatuji), ale jestli jsem podle něj už něco vařila/pekla, to opravdu netuším. Každopádně, recept na ovesné vafle mě natolik zaujal, že když jsem zjistila, že všechny ingredience mám doma, rozhodla jsem se ho hned udělat.

Tak jsem se pustila do práce. Po několika nemilých zkušenostech jsem přišla k závěru, že Kuba a mouka nejdou dohromady. Což o to, Kuba si s moukou velice rád hraje – přesypává z mísy do mísy, důkladně (až moc) míchá vařečkou, přisypává další ingredience (i ty co nejsou v receptu…) a hlavně mně pak tu mouku nechce dát k dalšímu zpracování. A když se konečně k té mouce dostanu, zjistím, že část z ní je lince, další část na zemi a kolik jí zbylo v míse se už nikdy nedozvídám. Tím jsem chtěla říct, že pokud k sobě nemám dalšího asistenta (manžela), který na Kubu dohlíží, je lepší, aspoň pro tuto chvíli, s Kubou nepéct. Nebo aspoň nepřipravovat těsto.

A přesně to jsem tedy udělala. Těsto jsem si připravila jak Kuba odpoledne spal a jak se probudil, dali jsme se společně do práce. Kuba těsto ještě párkrát promíchal (bez toho by to nešlo), roztopili jsme vaflovač (v dostatečné vzdálenosti od zvědavých prstíků) a začali lít těsto.

Vafle se postupně pekly, s Kubou jsme je kontrolovali a poté pozorovali, jak se nám množí na mřížce, aby vychladly. Kuba neodolal a hned si jednu přivlastnil. Pečlivě ji foukal, aby si nespálil jazýček a celou ji snědl. Já byla nadšená jak mu chutnají a těšila se na snídani, že se konečně pořádně nají.

Do těsta na poslední dvě vafle jsem přihodila hrstičku nalámané čokolády. Prostě jen tak, z nudy... Do jedné z nich se pustil Kuba taky, sice až při focení, ale půlka v něm zmizela raz dva. Tu druhou vafli jsem musela schovat manželovi – ten by mi dal, kdyby se dozvěděl, že byly čokoládové vafle a ani neměl šanci jednu ochutnat :-).

Vafle jsou díky ovesným vločkám hutnější než ty co normálně dělávám, jsou příjemně sladké (ne moc ani ne málo) a krásně křupou. Čokoládu můžu jen doporučit a teď se biju, že jsem těch čokoládových neudělala víc. V původním receptu doporučují přidat i vlašské ořechy, což by také určitě nebylo marné…

Ovesné vafle (recept převzat odtud)

Ingredience (na 10 vaflí):

• 1 a 1/2 šálku mouky (já jsem měla zbytek celozrnné – necelého 1/2 šálku, zbytek špaldové – zhruba 3/4 šálku a zbytek jsem doplnila hladkou, takže jakákoli kombinace bude fungovat)
• 1/2 šálku ovesných vloček (dala jsem jemně mleté)
• 3 lžíce hnědého cukru (použila jsem light muscovado z Marks&Spencer)
• 1 lžíce prášku do pečiva
• špetka soli
• 2 vejce
• 1 a 1/2 šálku mléka (dala jsem plnotučné, protože to pije Kuba a jiné doma nemáme, ale s klidem dejte polotučné nebo třeba i sójové, ovesné, rýžové…)
• 1/4 šálku tj. 60g másla, rozpuštěného
• nasekané vlašské ořechy, nasekaná čokoláda (nemusí být, ale doporučuje se)

Postup:

Do větší mísy dáme mouku, ovesné vločky, cukr, prášek do pečiva a sůl a promícháme.

Do jiné mísy nebo vyšší odměrky dáme vejce, mléko a máslo a důkladně zamícháme, nejlépe metlou.

Mokré ingredience přilijeme k suchým a zlehka promícháme. Pokud přidáváme ořechy a/nebo čokoládu, přidáme je nyní a opět lehce promícháme. Ořechy (čokoládu) můžeme také přidat jen do části těsta.

Těsto necháme zhruba 10 minut odpočívat (moje odpočívalo asi půl hodiny a nic se nestalo). Poté rozpálíme vaflovač a naběračkou naléváme těsto (množství záleží na vašem vaflovači). Přiklopíme a necháme péct. Já poznám, že jsou vafle hotové, když vaflovač přestane vypouštět páru. Mně to trvalo zhruba 5 minut.

Hotové vafle buď hned podáváme nebo přesuneme na mřížku a necháme vychladnout.

Takhle jím vafli já, ale to už asi znáte :-): s burákovým máslem, banánem, jogurtem (i když tentokrát to byl jogurt s tvarohem 1:1) a javorovým sirupem.

A toto je už tradičnější způsob podávání: s kouskem másla a javorovým sirupem. Mňam! Toto jsem ještě doplnila banánovo jogurtovým smoothie, abych doplnila bílkoviny.

Pokud je hned nepodáváme, necháme je úplně vychladnout a zabalíme je do alobalu, popř. je dáme do vzduchotěsné dózy. Když nastane ten správný čas na vafli, můžeme si ji dát jen tak studenou nebo si ji můžete rozehřát na pár vteřin v mikrovlnce (to ale nebude křupavá), nebo si ji rozpéct v troubě (to je ale moc zdlouhavé). Já si ji ohřívám v topinkovači a je to naprosto úžasné. Vafle křupe jako by byla čerstvě upečená, vevnitř je krásně vláčná a hlavně to trvá pár vteřin (vafli takto ohřívejte na nejnižší stupeň, aby se vám nespálila a i tak ji hlídejte – to by byla škoda, kdybyste ji museli vyhodit!).

Vypadá to jako dekadentní dezert, co?

Jo a abych nezapomněla… Kuba si ráno samozřejmě do vafle párkrát kousnul a bylo hotovo… Jak jinak… A že se snažím… :-).

Otázka: Co nejraději snídají vaše děti? Poraďte!