Naše vánoce

Omlouvám se, že je tu na blogu trochu mrtvo. Musím se nějak dostat z vánočního nicnedělání zpět do “pracovního” procesu. (Už vidím manžela jak si ťuká na čelo – “prý pracovní proces, vždyť jsi na dovolené…” – hahaha.) Mějte prosím se mnou strpení, receptů mám navařených, napečených, vyfocených… spoustu a tak je jen sepsat…

Ale snad vás aspoň potěší následující příspěvek o našich vánocích. Bude tu spousta povídání a spousta fotek tak jdeme na to!

Uf! Vánoce jsou za námi! Nevím proč, ale každý rok se těším až svátky skončí a my se vrátíme do normálního života s normálním režimem a normálním jídlem. Ne, že bychom si vánoce neužili, naopak! Užili jsme si je dosyta (doslova) a o to je návrat do zajetých kolejí nutností.

Od té doby, co jsme s manželem svoji, trávíme Štědrý den spolu. Následující sváteční dny pak trávíme u jeho a u našich rodičů. Musím říct, že mi to takto vyhovuje, jeden den se užíváme jen my 3 a pak si užíváme ve větší společnosti.

A takto probíhaly svátky letos:

Z tradičního předvánočního lyžování jsme se vrátili už 22.12. tak jsme měli spoustu času si vše 23. připravit. Připravila jsem bramborový salát

a nastrojili jsme stromeček. Se zdobením letos pomáhal i Kuba.

A takhle to dopadlo…

Naštěstí je vysávání jeho úplně nejoblíbenější činnost a tak kromě rozbité baňky vysál i celý obývák :-).

Štědrý den jsme začali vynikající vánočkou (tradičně upečenou od tchýně), kterou od doby, co jsem poznala manžela, jíme se šlehačkou. (Více o naší sváteční snídani zde.)

Dopoledne bylo ve znamení posledních příprav: dělání strouhanky na kapra a následné vysávání (to když vám u dělání strouhanky asistuje skoro dvouleté batole…). Stromeček jsme nazdobili 23. i bramborový salát byl připraven v lednici a tak jsme mohli odpočívat u pohádek. Kuba zatím moc nemluví, ale zvuky některých zvířátek zvládá perfektně. Takže kdykoli se v pohádce objevil kůň (což v pohádkách jich rozhodně není málo…) ozvalo se “íííííhááááá”. Rozhodně nejsme vyznavači vysedávání u televize, zvlášť to nechci zavádět u Kuby, ale vánoce jsou rozhodně výjimka. Kupodivu u pohádek dokázal sedět dost dlouho a tak jsme si všichni pěkně odpočinuli.

Vzhledem k tomu, že se celý den něco uzobává, na pořádný oběd nikdy není chuť, a tak oběd moc neřešíme. Kuba dostal těstoviny z předešlého dne a už ani nevím, co jsme jedli s manželem. Asi spoustu rohlíčků a podobných dobrot! Až budou děti (zatím máme jen Kubu, ale myslím do budoucna) větší, chtěla bych opět zavést tradici štědrodenního oběda v podobě oukropu, který jsme dělávali s rodiči. Oukrop je v podstatě česnečka, která se podává s bramborovou kaší. Ani nevím, kde tato tradice vznikla, ale je to neskutečná dobrota!

Po velice krátkém odpoledním Kubově spánku, jsem chlapy vyslala na vycházku, abych mohla vše finálně připravit. Šli na halu Rosnička, kam manžel chodíval každý rok na Štědrý den s rodiči a kde se scházeli jejich známí. Kuba byl nadšen, že může běhat po palubovce a házet balonem. Balon byl pomalu větší než on sám, ale prý si s ním dokázal poradit. Všichni zúčastnění se bavili :-).

Štědrovečerní večeři jsem začala připravovat kolem 5 odpoledne, abychom se stihli v klidu najíst a rozbalit dárky než byl Kubův čas jít spát (většinou kolem 8 hodiny). Až při ohřívání kapří polévky (opět od tchýně) jsem si uvědomila, že jsem zapomněla udělat do polévky křupinky (krutonky…). Doma byla jen okousaná patka chleba a tak jsme se letos bez křupinek museli obejít. Zase nám zbylo víc místa na kapra tak to taková tragédie nebyla…

Kuba jedl letos kapra poprvé – minulý rok měl teprve 9 měsíců a smaženého kapra vyměnil za kaši. Myslím, že mu moc chutnal. Snědl skoro celý kousek, jen bramborového salátu se ani nedotkl. Chtěla jsem mu uvařit brambory, ale Kuba není moc přílohový (je prostě na to maso!) a pochybuji, že by ty brambory vůbec jedl. Kapr byl vynikající pohořelický, nestresovaný a bylo to znát! Všech pět kousků padlo :-).

Po večeři přišel Ježíšek! Kuba nejdřív začal plakat, když slyšel zvoneček (asi přetrvávající trauma z Mikuláše…?), ale pak když viděl tu kopu dárků tak na nějaký čerty zapomněl. Z dárků měl radost a my měli radost, že má radost. Bezpochyby mu největší radost udělala dětská vrtačka (přesně taková jakou má taťka), se kterou utáhl všechny šrouby, na které v bytě narazil. Taky dostal popeláře, kostky, pracovní mini ponk, kde může šroubovat, knížky a duplo (podle manžela totiž vánoce bez lega nejsou vánoce…). Manžel taky vypadal se svými dárky spokojeně a i já jsem musela být moc hodná, protože jsem dostala spoustu krásných věcí.

Dostala jsem čelovku…

Večeři a rozbalování dárků jsme naplánovali tak, aby mohl jít Kuba spát v 8 hodin jak je zvyklý. A vyšlo to krásně. Dárky byly rozbaleny a vyzkoušeny a tak se mohl bez výčitků odebrat na kutě. S manželem jsme se koukli na Pelíšky a Štědrý večer jsme taky zabalili.

 

25.12. opět začalo vánočkou :-).

Ale na nějaké povalování tentokrát nebyl čas, protože jsme měli sraz s manželovými rodiči v kostele na Rybově mši. Nechtěli jsme trápit Kubu hodinovým poslechem mše, proto jsme přišli až na finální Narodil se Kristus Pán. Báli jsme se, abychom to stihli, protože poslední roky se nám to nějak nedařilo. Ne jednou jsme dorazili a slyšeli jsme jen “… narodil se.”

U tchánů bylo vše připravené, Ježíšek je také navštívil a zanechal tam i něco pro nás. Kuba měl dobrou náladu tak jsme se pustili do rozbalování dárků ještě před obědem. Zase jsme museli být moc hodní.

Na oběd jsem se těšila celý rok. Svatomartinskou husu jsme letos nějak nestihli, proto jsem byla velice potěšená, když byla husa v plánu na Boží hod. Pěkně s nádivkou, zelím a domácími knedlíky. Všechno bylo vynikající! Kuba si pochutnal hlavně na huse, knedlíky ani nádivka ho moc nezajímaly, ale k mému překvapení mu zachutnalo zelí. To bylo překvapení dne :-). Polévka byla kapří, tentokrát s křupinkami :-).

to je manželova porce, já se už začala dělit s Kubou 

Po obědě jsme dali Kubu spát a my se odebrali do obýváku a skoro tři hodiny jsme měli klid na povídání a důkladného prozkoumávání dárků. A taky na kafíčko a cukroví :-). Jak se Kuba probudil, bylo zase veselo a tak jsme nechali tchány a strejdu, aby si Kubu ještě chvíli užili.

Procházka domů byla velice vítaná. Po celém dni sezení a jezení jsem nutně potřebovala protáhnout tělo a i když cesta trvá jen 20 minut, bylo to moc příjemné.

 

26.12. – na snídani opět vánočka (a opět stejná fotka…).

Na Štěpána byla v plánu návštěva mých rodičů, kde jsme se sešli společně s bratrem a jeho ženou Štěpánkou. Vyrazili jsme hned po snídani, abychom mohli opět rozbalovat dárečky před obědem, což se nám osvědčilo z předchozího dne. Jenže Ježíšek musel teprve přijít a tak nastalo trochu zmatkování jako kdo bude s Kubou, aby neviděl dárky a do toho bratr mamce instaloval nový počítač, který dostala na Štědrý den, ale nakonec Ježíšek dárky pod stromeček doručil, počítač se nainstaloval a my mohli jít rozbalovat.

Kuba se konečně letos mohl ujmout role rozdavače dárků (u nás to dělá vždy ten nejmladší, jenže loni se Kuba ještě plazil a to by dárky musel jedině před sebou tlačit nosem tak jsme to na rok odložili). Role se chopil velice zodpovědně, možná až moc, protože dárky roznášel tak rychle, že jsme je skoro nestíhali rozbalovat. Byl to fofr a pokud se někdo třeba zapovídal tak se mohlo stát, že se mu nerozbalené dárky hromadily…

Kuba ale rozhodně nelenil a pomáhal i s rozbalováním.

Dostali jsme spoustu krásných a užitečných dárků a všem Ježíškům moc děkujeme!

Oběd u našich nebyl nijak tradiční, ale výborný byl, to zase jo! Na výběr byly zapékané těstoviny (canelloni) s ricottou a špenátem nebo guláš. Já si dala ty těstoviny, manžel guláš, jenže jak jsem uviděla ten guláš, hned jsem svého rozhodnutí litovala. Manžel se naštěstí rád dělí a tak mi dal trošku ochutnat. Obojí bylo vynikající a jsem ráda, že jsem obě jídla mohla ochutnat. Kuba byl před obědem už hodně unavený = protivný – nejspíš ho zmohlo to rozdávání dárků… a tak jsem úplně zapomněla oběd vyfotit. Škoda… :-(.

Jakmile Kuba usnul, uvařilo se kafíčko, ochutnalo se cukroví a užívali jsme si chvilku klidu. Ten však dlouho netrval neb hodinka spánku Kubovi očividně stačila. Naštěstí byla k dispozici natěšená babička, která si s Kubou hrála celé odpoledne. Vlastně Kuba si ani s nikým jiným hrát nechtěl a tak jsme mohli v relaxaci pokračovat.

Kuba studuje návod k dědovým novým sluchátkům.

Navečer jsme přijeli domů, vyložili auto plné dárků a tím pro nás vánoce skončily. Byly nádherné, jako vždy, ale tím, že Kuba je letos vnímal o dost víc než loni, tak nabyly naprosto jiný rozměr. Těším se na další roky, až bude Kuba starší, bude vyhlížet Ježíška a třeba si i sám Ježíškovi napíše/nakreslí, co by si přál dostat pod stromeček. Myslím si, že teprve vánoce s dětmi jsou opravdu magické!

Otázka: Jaké byly vaše vánoce?