Bledule v údolí Chlébského potoka

Na konci každé zimy se neskutečně těším na jaro jak začnou pučet stromy, zazelená se tráva a příroda se konečně probudí. To čekání na jaro mi každou zimu přijde nekonečné, ale když se jaro konečně dostaví a denní teploty vás už nenutí se oblékat do několika vrstev, dokonale si to užívám. Vše mi přijde veselé, barevné a šťavnaté. 

A tak abychom si ten příchod jara trochu více užili, vyrazili jsme s manželem na výlet do údolí Chlébského potoka u Nedvědice, podívat se na unikátní pole milionů (doslova!) bledulí. 

O výskytu bledulí v údolí Chlébského potoka jsme věděli několik let a přibližně stejnou dobu jsme se k tam chystali. Jenže buď bylo škaredě nebo jsme si vzpomněli pozdě a bledule byly odkvetlé a tak jsme výlet pořád o další rok odkládali. Nejblíže jsme byli minulý rok, když jsme do Chlébského dokonce dojeli, jenže po několika denním dešti nás trasa pustila pouze k prvnímu trsu bledulí. Dál jsme se topili v bahně a tak jsme byly donuceni výlet opět vzdát. Byli jsme tak blízko, ale opět jsme si slíbili, že to zkusíme za rok. Opět...

Jenže ono to tentokrát vyšlo! 

Ale popořadě...

Existuje několik variant příjezdu/přístupu do obce Chlébské. První variantou je dojet vlakem do Nedvědice a poté pěšky do Chlébského (možná jezdí z Nedvědice do Chlébského autobus, ale to fakt nevím). Další možností je nasednout na kolo a dojet do Chlébského na tomto dopravním prostředku - buď z nedvědického nádraží nebo odkudkoli jinud. Nejpohodlnější je samozřejmě cesta autem, kterým dojedete téměř do údolí, kde dokonce pohodlně zaparkujete. My jsme se rozhodli jít pěšky. Víkend jsme trávili na chalupě, která je od Chlébského vzdálená na turistické mapě zhruba 5 cm vzdušnou čarou a vzhledem k tomu, že počasí přálo, byl by hřích jet autem, no ne?

Vyrazili jsme po obědě, abychom byli dostatečně posílení na túru. I když chalupu nemáme přímo na Vysočině, kopce tu jsou, a tak jsme potřebovali spoustu energie (byla svíčková od maminky!) Kopce tu jsou všude a kamkoli tedy chceme jít nebo jet na kole, musí se buď do kopce anebo z kopce, což ovšem znamená, že návrat je opět do kopce... Vydali jsme se tedy do kopce...

Nasadili jsme opět turbo chůzi (nechápu proč neumíme jít normálním tempem) a po prvním výšlapu jsem se začala potit. Manžel taky...

Cesta ubíhala, probrali jsme všechny rodinné i jiné důležité záležitosti a už jsme se ocitli na zelené značce, která nás měla dovést do údolí. Sice jsme se chvíli vydali na opačnou stranu (přiznávám, moje chyba...), ale nakonec jsme cestu našli. Naplno jsme si užívali probouzející se přírodu. Na tu vůni v lese jsem čekala celou dlouhou zimu!!

V údolí bylo narváno! Asi se celá Morava rozhodla prozkoumat bledule jako my, ale naštěstí lidé nezacláněli bledulím a museli jsme se jim vyhýbat jen na cestičkách.

Jak je vidět, bledule byly všude! Kam jste se podívali tam byly bledule.

Bledule vlevo.

Bledule vpravo.

Bledule zblízka. Takové čisťoučké!

Bledule z dálky.

Byla jsem naprosto nadšená a s foťákem jsem si to užívala! Manžel musel občas čekat, ale aspoň se mohl kochat    :-).

Nemohli jsme odejít, aniž bychom udělali společnou fotku. Samospoušť na kládě :-)

Pěkný pár :-)

Byli jsme teprve v půlce našeho výletu a čekala nás ještě cesta zpět na chalupu. Naštěstí jsme si s sebou zabalili sváču!

Asi je jasné, která je moje a která manžela... Müsli tyčinka splnila svůj účel, ale chuťově nic moc...

Na konci údolí (vlastně na začátku, neboť jsme přišli z opačné strany) jsme narazili na občerstvení v maringotce. Na studenou točenou kofolu jsem nikdy neměla větší chuť! Jenže nastal problém, protože ani já ani manžel jsme z důvodu co nejmenší zátěže neměli u sebe ani korunu :-(. Tak jsme zhltli sváču na sucho a vydali se na cestu zpět.

Taky se vám zdá, že kamkoli jdete, jdete vždy do kopce?

Přesně tak mi přišla zpáteční cesta. Musím říct, že jsem toho už v tuto chvíli měla plný kecky. Každých pár metrů jsme zakládali výškový tábor, abychom se vydýchali a přitom vzpomínali jak jsme tuto trasu jeli před několika lety na kole. Vlastně spíš kolo tlačili...

Ale společnost byla příjemná, konverzace plynula a jaro kolem pučilo tak cesta ubíhala. Ale na sprchu a večeři jsem se těšila neskutečně moc!

Po třech hodinách ostré chůze konečně doma!

Je to dost hrozná fotka a váhala jsem, zda ji mám vůbec zveřejnit, ale naprosto vystihuje naše pocity!

Ale aby vás tato fotka nestrašila v noci, na závěr vám ještě nabídnu pár fotek bledulí!

Kdybyste byli v současné době poblíž Brna (popř. kdekoli u Nedvědice) a chtěli si užít jaro v co největší míře, určitě do Chlébského zavítejte. Ale  pospěšte si, aby neodkvetly!!!

Otázka: Byli jste už letos na nějakém výletě, na kterém na vás dýchlo jaro? Doporučte!