Jeden den v životě: 23 měsíců

Původně jsem chtěla napsat dlouhou rekapitulaci o tom, co už Kuba ve 23 měsících umí a zvládá, ale vzhledem k tomu, že za necelý měsíc mu budou 2 roky (2 ROKY!!) tak si tu dlouhou rekapitulaci nechám na pak a dnes vám opět přiblížím, co tyhle dny děláme.

?:?? Nevím kolik je, ale Kuba kňučí. Chvíli nevím čí jsem, přemýšlím co se děje a Kuba nepřestává tak se manžel pomalu zvedá a jde se podívat co se děje. Kubu donáší k nám do postele, kde se Kuba po slovech “mami” ke mě tulí a okamžitě usíná. Já ne… Těhotenská nespavost se opět projevuje. Chvíli ležím a snažím se usnout, poté jdu na záchod (stejně mám plný močový měchýř tak bych šla dřív nebo později) a čtu si. Je 4:35. V 5:10 odkládám knížku (vlastně iPhone s aplikací kindle) a někdy poté konečně usínám. I když jen na chvíli…

6:20 Kuba je vzhůru. Usměvavý a připraven do nového dne. Nejdřív zpozoruje tátu, tak řekne “tati”, potom mě, “mami” a nakonec říká “tady” a ukazuje směrem ke dveřím. To znamená, že chce vstávat. Potřebuji chvíli se probrat tak ho manžel vezme a jdou uvařit “tiš” – Kubův výraz pro čaj (fakt nevím jak to vzniklo). Za nedlouho se vymotám z peřin a jdu za klukama snídat.

 

6:45 Snídáme. Čaj je uvařený, já připravuji snídani pro sebe a pro Kubu, zatímco manžel jde do sprchy. Kuba dostane džus zředěný vodou, který vypije na ex. Dostává další, k němu i misku kroužků k snídani a nevyfocený banán.

 

Já mám vločky s kefírem, banánem a pořádnou lžící oříškového másla.

Kubu to po chvíli přestává bavit a chce dolů ze židličky. V novém domku máme obývák spojený s kuchyní, což je super, protože můžu v klidu dosnídat a přitom sledovat Kubu jak si hraje. Tentokrát maluje autobus (“bus”) a spravuje klávesy, kterým došly baterky (díky bohu!!). Mezitím přišel manžel ze sprchy, snídá a povídáme si. Pohodové ráno!

7:30 Ranní hygiena s tátou, který se připravuje do práce a v zápětí odchází, aby stihl autobus.

Cestu do práce má teď trochu zkomplikovanou – už to nemá 7 minut pěšky z domu, ale 45 minut autobusem a tramvají, přičemž jen na zastávku je to 15 minut chůze. Ale já jsem tak chodila každý den do školy a strašně se mi to líbilo. Spoustu věcí jsem si promyslela, na poslední chvíli něco naučila a hlavně jsem se prošla (když jsem nestíhala tak i proběhla :-) ).

8 – 9:45 Jsme doma a hrajeme si. Mezitím se pokoušíme o čůrání na nočníku. 2x úspěch, 2x neúspěch (tj. 1x počůraná podlaha a 1x počůrané tepláky). Kubu nejvíc baví, když může vylít nočník sám do záchodu a spláchnout. To by seděl na nočníku od rána do večera. Zkoušela jsem mu dát i malou sladkou odměnu za každý úspěch, ale toto je očividně větší motivace :-).

Jo a když splachoval a pozoroval vodu jak se v záchodě točí, tak sáhl na dezinfekci, co nám v záchodě visí. Ví, že se do záchodu nesahá tak jsem ho plácla (jemně) přes holý zadek. Jenže jak jsem se ohnala tak se mi nějak hnuly záda a já se najednou nemohla otočit doprava. Byla to taková ta bolest jak se musíte smát (nevím jestli víte co myslím), ale nemůžete se hnout. Zkoušela jsem to nějak protáhnout, ale moc se to nezlepšilo. Při normálním pohybu je necítím, ale jakmile se mám přetočit doprava tak sténám bolestí! To mám za to, že se snažím o výchovu :-).

Taky si čteme, hrajeme s autem, vysáváme, pereme, svačíme a koukáme na Prasátku Peppu – nový (vlastně první) oblíbený seriál. Zjišťuji, že už nemáme moc času, tak se valíme nachystat a vyrážíme na cvičení fitmami.

10:00 – 11:00 Cvičení. O fitmami jsem už několikrát psala, víc aktuální to bylo v létě, ale vzhledem k mírné zimě se dá cvičit venku i teď. Já jsem byla letos zatím dvakrát, ale koupila jsem si permanentku tak mě to snad bude motivovat. Kuba většinou lítá s ostatními dětmi zatímco my mámy cvičíme, ale dnes seděl skoro celou dobu v kočárku, až se mi to zdálo divný (a ostatním maminkám taky). Na druhou stranu se mu nedivím – měl tam určitě teploučko (bylo docela chladno), navíc dostal sušenku – to by se mi asi taky nechtělo. Nakonec si ale řekl a brázdil na motorce jako profík.

Cvičení bylo moc fajn, sice některé cviky se mi dělají hůř a některé modifikuji vzhledem k rostoucímu břichu, ale myslím, že jsme si daly pěkně do těla! Jsem zvědavá, co mě bude bolet. Záda se trochu zlepšila, ale spíš si dám večer teplou sprchu a třeba povolí.

11.45 Příjezd domů, ohřívání obědu ze včerejška, oběd. Máme s Kubou krůtí prsa na prudko s rýží a hráškem. Včera byly lepší a vidím, že ani Kubovi moc nejednou. I přes to je do něj z větší části dostanu. Všimla jsem si toho už včera když jsme jedli, že je fascinován zrnky rýže. Z talíře vyloví zrnko a to zkoumá a pitvá až mu z toho skoro nic nezbyde. Netuším co se mu honí hlavou, nikdy to před tím nedělal…

I tak se po obědě ještě dojídá domácí granolou a u toho koukáme na dva díly Prasátka Peppy.

12:30 Odcházíme do jeho pokoje, kde převlečeme plínu (na nočník nemá nikdo z nás sílu), oblečeme pyžamo a uleháme s pohádkou. Do 10 minut spinká.

13 – 14:30 Spánek. Já poklízím kuchyň, uvařím si čaj a začínám psát tento článek.

14:30 Jdu probudit Kubu. Zjistili jsme, že když spí dýl jak do půl třetí, špatně se mu večer usíná (někdy usínal třeba až o půl jedenácté, což bylo krutý). Otevřu dveře a vítá mě úsměv na tváři. Hned natahuje ruce a volá “mami, mami” a opět “tady” a ukazuje na dveře. Je čas jít ven z pokoje. Jdeme do kuchyně, kde spatří pribináčka a o svačině je rozhodnuto.

Pribináčka kupuji opravdu výjimečně. Navíc tento byl pro manžela, protože je má taky rád a protože je manžel velký, koupila jsem mu velký. Tak jsme si ho dali s Kubou napůl. Už ani nevím, kdy jsem měla pribináčka naposled, ale byl vynikající. Zmizel během několika vteřin :-).

15:30 – 18:00 Přemlouvám Kubu, abychom šli ven. Nechce. Lítá po pokoji bez plíny a má dobrou náladu. Na jednu stranu ho chápu – punčocháčky, kalhoty, nahoru tři vrstvy, bunda, čepice… Už aby bylo teplo a ven jsme mohli jen v teplákách a tričku. Během odpoledne to zkouším ještě několikrát, ale pokaždé s odmítavým výsledkem. A tak si hrajeme, čteme, uklízíme a já sleduji hodiny, kdy už bude manžel doma, aby mě vystřídal. I když byl Kuba hodný a jakž takž poslouchal tak vymýšlet doma zábavu je dost náročný. Venku by se provětral, trochu víc unavil, a je tam spousta rozptýlení. Doma je jen máma a tu zná. Ale když nechtěl tak nechtěl… Prát jsem se s ním nechtěla…

O půl šesté jdeme připravovat večeři. Když může Kuba pomáhat v kuchyni tak jde hned bez omlouvání. Zatímco Kuba přelévá vodu z jedné odměrky do druhé, já krájím máslovou dýni a dávám ji péct (jen pokapanou olivovým olejem a osolenou).

Kuba zjistí, že má hlad tak dáváme skleničku ovocné přesnídávky. To se poslední dny stává pravidelností – zhruba po páté hodině vyžaduje přesnídávku. Je to zvláštní, protože ji poslední měsíce vůbec nechtěl. Holt, chutě se prostě mění.

18:00 Před šestou přichází táta! Hurá!! Kuba volá “táta, táta” a vrhá se tátovi – ještě v bundě a botách – kolem krku. Jdu manžela vysvobodit, ale jsem šťastná, že mi šichta skončila. Manžel je zase přešťastný, že mu šichta s Kubou začíná! Máme to dobře nastavené :-).

Jdou uklízet pracovnu, do které jsme při stěhování naskládaly veškeré krabice, které nebyly v tom okamžiku potřebné. Kuba vybaluje, šroubuje a měří a je ve svém živlu!

Já mezitím připravuji večeři. Kuba má zapečenou tortillu s uzeným sýrem, dýni a mrkvový salát. Do tortilly si jednou kousne, mrkvový salát zamíchá a dýni sní. Upřímně, myslela jsem si úplný opak (tortillu sní, salát ochutná a dýně se ani nedotkne…). Já mám dýni s čerstvým špenátem a cottage sýrem (úplně nejlepší kombinace na světě) a jeden kousek Kubovy tortilly (a pak ještě jeden…). Manžel má chleba se sýrem a zeleninu. Kuba manželovi sní několik plátků Leerdameeru a vyžaduje další a další – sýr a dýně, to je zase večeře :-), ale nakonec jsme všichni byli spokojení.

Po večeři uklidím kuchyň a kluci opět uklízí pracovnu. Začíná to tam vypadat jako pokoj a ne jako skladiště! Oba jsou moc šikovní!

19:45 Příprava na spaní. Jak má Kuba přestat s činností, která ho baví tak je proti a dává to najevo. Zuby si ale nakonec nechá vyčistit, do pyžama se nechá převléct a nakonec dochází i na pohádku. Jen fotodokumentace v tomto kritickém čase zaostává. Uspává manžel a já dokončuju tento článek a přitom koukám na Vyprávěj.

21:20 Publikuji článek, jdu do sprchy a do postele si číst. Myslím, že do 22:00 nevydržím… Dobrou!

PS. Záda zatím nepustila – uvidíme do sprcha a spánek. Snad to bude zítra lepší, protože utírat se na záchodě levou rukou mi fakt nejde (už jste to zkoušeli??).