Máslová tykev - konečně!

Já jsem Vás varovala, že tu na podzim uvidíte spoustu dýní a už je tu zase. Ke svému úžasu jsem po mnoha hledání našla tohoto krasavce (nebo spíše krásku):

Představuji Vám máslovou tykev neboli butternut. Po malém průzkumu jsem se dozvěděla, že je to odrůda tykve muškátové, ale to mi stejně nic neřeklo. Slyšela jsem na ní pět samé chvály a jelikož dýně můžu, musela jsem ji taky vyzkoušet. Ale nikde nebyla k sehnání. Na Zelňáku nabízeli jen hokaido a v různých specializovaných zeleninách neměli ani tu. A když už jsem vzdala veškeré naděje a přestala hledat tak se najednou objevila sama. V Globusu! 

Byla to moje první zkušenost s máslovou tykví a tak jsem moc nevěděla jak na ni. Tak jsem ji rozkrojila horizontálně. 

Jediné co jsem o máslové dýni věděla bylo, že se musí oloupat

 Každá dýně/tykev má uvnitř semínka a tak jsem po nich začala pátrat. Rozkrojila jsem spodní polovinu, tentokrát vertikálně a ejhle!

Moc jsem se s nimi nepárala, vzala lžíci a semínka jsem vydlabala.

Od teď už to šlo hladce. Dýni jsem nakrájela na kostičky, strčila na plech, pokapala olivovým olejem a dala péct na 25 minut. 

Mezitím co se tykev pekla jsem si připravila druhou část večeře. Moc jsem nevěděla co si k dýni dát. A tak jsem kombinovala vše na co jsem měla zrovna chuť. 

Nejprve jsem dala vařit špaldu. Špalda je duh pšenice, kterou pěstovali už před 8000 lety v Egyptě. Později ustoupila šlechtěné pšenici, která vykazovala vyšší výnosnost. Oproti klasické, tedy vyšlechtěné pšenici je špalda zdravější neboť obsahuje větší podíl minerálních látek (hořčík, vápník, draslík, fosfor, zinek) vitaminů (především skupiny B) a bílkovin (17 %). Použití má v podstatě stejné jako rýže jako příloha nebo se z ní dá udělat třeba špaldoto, což je v podstatě rizoto, ale ze špaldy. Mnozí špaldu pravděpodobně znají v podobě mouky, která má jemnou oříškovou chuť. Špalda se vaří ve dvojnásobném množství vody zhruba 20 minut. 

To jsem se to nějak rozepsala... Zpět k večeři.

Kromě dýně jsem si v Globusu také koupila mangold, který mi v zimě nahrazuje čerstvý špenát. Společně s mangoldem jsem nakrájela mrkev. Možná zvláštní kombinace, ale chutím neporučíš... 

Když je potřeba nakrájet mrkev na tenké plátky, použiju škrabku. Je to skvělá pomůcka, která ušetří spoustu času a nervů, protože podle mě prostě mrkev nejde nakrájet na tenké, stejně tlusté plátky nožem. Prostě nejde.

Zeleninu jsem orestovala na lžičce olivového oleje do měkka, zhruba 5 minut.

K zelenině jsem přidala půl plechovky cizrny, propláchnuté vodou. 

K zelenině jsem přidala uvařenou špaldu s trochou vody, ve které se vařila. Vše jsem ochutila římským kmínem a čtvrt kostkou zeleninového bujonu (ti více všímaví si jistě všimli, že bujon je již prošlý... ještě mi zbyla jedna kostka...). 

V tuto chvíli se voda už téměř vypařila, dýně byla měkká a mohlo se servírovat!

U tohoto jídla se nedá říct, co je hlavní a co příloha. Stejně jsem si vše po focení smíchala a jedla lžící :-).

Dýně  byla úžasná, snad ještě lepší než hokaido, strašně jemná, vláčná a sladká. Už se nedivím, že je to právě pro svoji chuť jedna z nejoblíbenějších dýní. 

Celkově bylo jídlo hit, ale to mi bylo jasné už při vaření když jsem neustále chodila a uzobávala z rendlíku. Když přišel manžel domů, pozastavoval se nad tou vůní co se linula bytem, jenže když zjistil, že k večeři je dýně se špaldou, rozhodl se stejně pro chleba se salámem... 

Kdyby jen věděl... 

A tak mi zbyla krásná porcička na druhý den do práce. A jak to tak bývá, do druhého dne se chutě uležely a jídlo bylo snad ještě lepší :-).