Náš víkend

Třídenní víkend by měl být každý týden. Tolik jsme toho stihli udělat a do nového čtyřdenního týdne vstupujeme odpočatí a plní vzpomínek. No vlastně odpočatí ani moc ne neb Kuba se v noci probudil a nemohl dvě hodiny usnout a Anička vstávala 4.20 a chtěla si hrát. Kuba nakonec usnul, ale Anička už jen podřimovala (každopádně, když jsem konečně zabrala já tak se posadila, vyhrnula mi tričko a foukla mi na břicho). Přičítám to tomu úplňku (nebo skoro úplňku). Takže dnešní den bude asi dlouhý… ale ty vzpomínky zůstávají.

V sobotu dopoledne jsme jeli za rodiči na chalupu oslavit mamčiny narozeniny, které měla v polovině září. Bylo pochmourno a chladno, ale to nějak k té chalupě patří. K obědu byl guláš (nejlepší). Poté vycházka, abychom ten guláš vytrávili a udělali místo na dort. Dort byl čokoládový, sachr z Cukrářství Martinák. Taky moc dobrý!

Je vidět, že u nás teď frčí Mickey Mouse? Mladá babička s vnoučaty.

V průběhu vycházky byl závod, proto ty medaile…

Babička s dědou si dosytosti pohráli s vnoučaty a děti s prarodiči a všichni byli nadšení. My s manželem jsme si mohli na chviličku sednout a koukat do blba z okna. Jak začala být Anička unavená (a v té souvislosti i trochu protivná), sbalili jsme se, nasbírali si ještě pár švestiček na knedlíky a vyrazili domů, aby mohla v autě spát. Doma manžel stihl ještě pokosit trávu a pak už vše směřovalo ke ukládání ke spaní – večeře, vana, mlíko (Anička), pohádka (Kuba).

Neděle se u mě nese ve znamení dlouhého běhu. A protože místní lesy jsou sice strašně pěkné, ale na běhání strašně náročné, rozhodla jsem se, že si proběhnu starou známou trasu, kterou jsem běhávala, když jsme bydleli ve městě. Byla jsem nadšená a celou dobu jsem se nepřestávala usmívat. Trasa není nijak výjimečná (pro ty, co Brno znají, jsem zaparkovala u stadionu na Srbské, proběhla jsem po Chodské, Botanické po stezce do Lužánek, zpátky stejně, jen jsem to vzala přes Vodovu na Purkyňovu a kousek do Technologického parku), ale přineslo mi to hodně vzpomínek. Uběhla jsem něco přes 11 km. Běželo se docela dobře jen mi prostě chybí rychlost… Nebývá spousta běžkyň po dětech rychlejší? Po Kubovi jsem rychlá byla, ale po Aničce teda zatím ne. No uvidíme…

Asi si taky budu muset pořídit nové boty… Mám pocit, že tou dírou bude brzy profukovat.

Po návratu domů jsem se zapojila do příprav s obědem (šunkofleky), dala spát Aničku a dala si vytouženou sprchu! Anička si dávala na ucho až jsme ji museli po třech a půl hodinách spánku spící přesunout do auta a vyrazili jsme za kamarády na návštěvu. Dlouho jsme je neviděli a tak jsme měli co dohánět (i když s dětmi se moc povídat nedá – začala jsem větu, Kuba do toho “mamí, koukej, Davídek má pěkný vrtulník” a myšlenka byla ta tam). Dali jsme si kafíčko a výborný domácí štrůdl a šli se projít do lesa (hledat poklad). Z návštěvy nemám ani jednu fotku, protože jsem se prostě tak bavila, až jsem zapomněla fotit…

Domů jsme přijeli dost pozdě tak jsme v rychlosti nachystali dětem večeři a šli je dát spát. Miluji okamžik, když děti usnou. To si buď dáme s manželem večeři (v klidu) nebo pokud večeříme s dětmi tak si uvařím čaj nebo si dám trochu vína/piva, pustíme si televizi nebo si čtu nebo si povídáme a hlavně je klid. Dlouho u toho stejně nevydržím a brzy padám do postele.

Přemýšleli jsme co budeme v pondělí dělat, ale nakonec jsme se rozhodli zůstat doma a udělat nějaké práce na zahradě.

K snídani byla bábovka.

Ranní pozorování ptáčků na zahradě.

Trénink chůze.

Pomocnice při třídění zimních doplňků.

Dopoledne proběhl tradiční nedělní pondělní nákup a poté manžel vařil bramboračku. On je polévkový a rád by měl k obědu polévku a další. Já jsem taky polévková, ale spíš beru polévku jako samostatné jídlo třeba jako lehčí večeři. A tak se rozhodl vzít věc do svých rukou s tím, že on bude vařit o víkendu k obědu polévky. Jásám! Bramboračka byla výborná – s vlastnoručně sbíranými (a sušenými) houbami a majoránkou od tchýně. I děcka si pochutnávaly. Nejlepší je, že ještě zbyla a tak se těším, že ji dneska dojedu :-).

Pomocnice při vaření.

Kuba si krátil čas před obědem omalováváním.

Po obědě je u nás tradičně polední klid, kdy Anička jde spát a Kubovi, který už spávat nechodí, pustíme nějakou pohádku. Tím je klid i pro nás. Já si stihla vypít kafíčko, přečíst časopis a s Kubou jsme pak udělali tyto vynikající jablečné lívance (recept bude brzy).

Odpoledne jsme potom trávili na zahradě – prací a hraním. Anička je drak a chce dělat všechno co Kuba, takže když si Kuba kope balonem, chce taky, když se Kuba klouže na skluzavce, chce taky nebo chce lozit po horolezecké stěně. Musíme být pořád ve střehu a mít ji neustále na očích, protože kdo ví, kde bychom ji našli…

Dvakrát měř, jednou řež :-)

Jedeme recyklovat!!

Taky jsme nevydrželi a vydlabali jsme si prvního letošního dýňového bubáka.

Opět vyšlo nádherné počasí. Jsem z toho ale taková rozpolcená… Na jednu stranu se mi to počasí líbí, protože můžeme být s děckama venku a doma se tak neužíráme nudou, na druhou stranu se těším až celý víkend proprší a já budu vařit polívky a péct buchty a budeme se celý víkend koukat na pohádky zachumlaní do deky!

Otázka: Kde jste byli o prodlouženém víkendu?