Ahoj!

To byla pauza, co? Rozhodně jsem neplánovala tak dlouhou odmlku, prostě se to stalo nějak samo. Nebyl čas, nebyla chuť ani motivace, ale poslední dobou mi blog začal chybět a tak bych chtěla zase psát. Uvidíme, jestli mi zbyly ještě nějací čtenáři :-).

Zatím nevím jakým směrem se bude blog ubírat a aspoň ze začátku tomu nechám volný průběh. Na nějaké experimentování s recepty nemám moc čas, takže se opět těšte na nějaké rychlovky, svačiny nebo mé oblíbené snídaně. Na prvním místě u mě samozřejmě zůstává rodina, takže o dětech a o tom, co podnikáme tu bude určitě spousta příspěvků. Běh je další na seznamu priorit a jako možné téma článků. Takže uvidíme…

A jak se teda máme a co jsme celé léto dělali?

No, máme se skvěle :-). Léto jsme si užili co to šlo. Na dovolenou u moře nejsme, za to jsme si užívali v Beskydech, a to hned 2x. Jednou v červenci jen ve čtyřech + babička a podruhé v srpnu s partou kamarádů a jejich dětma. Obě dovolené měly něco do sebe. První byla poklidná, v krásném hotelu, jezdili jsme na výlety a užívali krásnou přírodu. Druhá dovolená byla rušná (přeci jen 14 dospělých a 11 dětí dokáže udělat pěkný rachot) v nádherné chalupě s bazénem. Bylo neskutečné vedro tak jsme na moc výletech nebyli, za to jsme si užívali zahradu a bazén, kde stejně bylo dětem nejlépe.

V mezidobí jsme byli doma, na zahradě v minibazénku, navštěvovali jsme přátelé a rodinu a užívali si sami sebe.

Stejně jako každý rok tak i letos jsem se na konci prázdnin začala těšit na září a s ním i na návrat jakéhosi řádu. Léto bylo fajn, ale už jsem se těšila na začátek kroužků, že někdo jiný zase bude místo mě vymýšlet aktivity pro děti. A tak už chodíme s Aničkou do plavání, s Kubou do angličtiny a další aktivity se nám v průběhu září rozjedou.

Jednou z velkých událostí je to, že Kuba začal chodit do školky! Nejvíc jsem se asi na tuto událost těšila já, Kuba ji bral prostě jako fakt. Cítila jsem, že Kuba potřebuje do kolektivu. Tady kde bydlíme nemá Kuba žádné kamarády, hřiště máme daleko a když se na něj občas vydáme, jsou tam pokaždé jiné děti. Jiné kamarády nevídáme zase tak často, aby tam vznikl prostor pro nějaké větší pouto. Takže školka je naše záchrana. Zatím máme za sebou první týden a řekla bych, že to bylo více méně úspěšné. Kuba totiž začal chodit do školky k nám do obce, kam se dostal. Sice jsme chtěli, aby chodil do jedné školky v Brně, kam to máme překvapivě blíž a školka se nám jevila lepší co se týče programu, ale vzhledem k jinému bydlišti se do této školky nedostal. Po dvou dnech se nám ale ozvala paní ředitelka z brněnské školky, že se jim uvolnilo místo a jestli o něj máme ještě zájem. Ihned jsme souhlasili a hned druhý den se šli do školky podívat a další den tam šel Kuba naostro. To už se neobešlo bez slz, což ale chápu – nové prostředí, nové děti, navíc dostal trochu rýmu – tak toho bylo na něj moc. Odchod se stále neobejde bez slz, ale věřím, že je to na dobré cestě.

Dalším milníkem bylo to, že nám Anička v půlce srpna oslavila rok. Oslava byla velká – tentokrát jsme sezvali celé příbuzenstvo (namísto několika oslav s různými částmi rodiny), ale myslím, že se vydařila. Dort jsem upekla domácí banánový (podle tohoto receptu) a nahoru jsem dala polevu z lučiny. Byl vynikající a Aničce taky chutnal, což bylo hlavní. Anička zatím ještě nechodí, ale nijak to nehrotíme a necháváme ji ať si chození objeví sama. Je pravda, že už by nejradši chodila, protože kdykoli ji položím na kolena, hned se pomocí něčeho zvedne a ťape podél nábytku. Je to velký divoch. Zatímco Kuba si vydržel číst i hodinu, Anička nevydrží ani u první stránky, kterou pak otáčí dál nebo hůř, vytrhne knížku z ruky a odhodí ji pryč. Pořád něco zkoumá, někam leze (většinou kam nemá) a pak padá a brečí. Když ji cokoli zakážeme, spustí neskutečný řev. Je to holt lvice se vším všudy… Kuba je z ní taky hotový, protože mu Anička bere hračky, nejlépe ty, se kterými si právě hraje. To je pak oheň na střeše – Kuba brečí, Áňa řve a já jsem zralá na panáka. Takže školka přišla nejvíc vhod. Děti si od sebe dopoledne odpočinou a pak jsou na sebe hodní.

Tak to bylo takové stručné shrnutí našeho léta. Brzy snad napíšu víc!

A jak jste se měli vy?