2014 –> 2015

A nový rok 2015 je tu! Doufám, že jste všichni prožili krásné vánoce plné klidu a pohody a do nového roku jste tak vkročili odpočatí a plní sil!

Já nevím, jestli se se dvěma dětmi dají strávit klidné vánoce, ale i tak jsme si je moc užili. Štědrý den jsme trávili sami ve čtyřech, ale následující dva dny pokračovaly vánoce a Ježíšek u tchánů a u mých rodičů. Mezi svátky jsme se viděli s pár kamarády a Silvestr byl ve znamení odpoledního setkání s partou kamarádů a kopou malých dětí, brzké večerky a půlnočního utěšování Aničky, kterou probudily ohňostroje (Kuba tu půlhodinovou salvu, která probíhala na naší ulici, prospal).

Příprava vánočky:

Zdobení stromečku:

Pouštění lodiček (Kubu nejvíc lákalo sfoukávání svíček než samotná plavba – jak jinak…):

Rozbalování dárečků od Ježíška:

Taky jsme se hodili do gala (Aniččiny první šaty):

A hráli si v prvním sněhu letošní zimy:

“Dávej pozor Kubo, klouže to…!”

Ale hlavně jsme si hodně hráli a užívali si dětí:

 

Každý teď hodnotí uplynulý rok a stanovuje si cíle do roku nového. Samozřejmě i mě to nedalo a i já jsem rok 2014 zhodnotila. Jaký byl ten náš? Dost náročný, ale krásný :-)

• Prvních osm měsíců (a ještě prosinec 2013) jsem byla těhotná s Aničkou. Těhotenství probíhalo bez problémů, užívala jsem si to, ale ke konci už to bylo dlouhé a nemohla jsem se dočkat až Aničku poznám.

40. týden těhotenství: to už ani není možné, že jsem měla tak velké břicho!

• V únoru jsme se přestěhovali do nového domku na předměstí Brna a hodně se toho pro nás změnilo. Kromě většího prostoru a zahrady jsme si museli zvyknout na neustálé dojíždění autem kamkoli. Domek ale milujeme, kdekoli jsme tak se do něj rádi vracíme a můžu říct, že ho už bez pochyby nazýváme domov.
• Na začátku roku se také Kuba naučil chodit na nočník! Šlo to kupodivu dost hladce, jen má dodnes plínku na spaní, které se nemůžeme zbavit…
• V březnu také Kuba oslavil své druhé narozeniny!

• V šestém měsíci těhotenství jsem prodělala pásový opar. Nic příjemného, ale naštěstí se to obešlo bez komplikací jak pro mě tak pro mimi.
• Stihli jsme si udělat i mini dovolenou v Jeseníkách, kde jsem s obřím břichem absolvovala výšlap k lesnímu baru :-).

• Na začátku léta proběhla menší rekonstrukce domu, a to výměna oken v prvním patře, včetně střešních oken. Bylo to nekonečné, všude prach a špína, málem jsem z toho porodila, ale nakonec se všechno zvládlo a nám teď okny neteče a nefouká!
• Bezpochyby největší událostí roku bylo narození našeho druhého drobečka, holčičky Aničky. Dávala si na čas, přišla na svět 8 dní po termínu, ale nakonec si dala říct a určitě toho nelituje!

Anička v porodnici vs. Anička 4,5 měsíce:

• Od té doby se náš život točí okolo Aničky (a taky okolo Kuby, samozřejmě). Zbytek roku tak byl ve znamení seznamování se s miminkem a pozorování jak nám Anička pěkně roste a jak se vyvíjí. A taky spousty vycházek s kočárkem, kojení, přebalování, uspávání a vším co život s miminkem obnáší!

Rok 2014 budu mít v paměti jako hodně akční rok. Událo se toho spoustu, ale téměř všechno bylo příjemné (až na ten opar a rekonstrukci :-) ). Nový rok 2015 by mohl být trochu klidnější, ale nudit se určitě nebudeme.

 

A jaký bude rok 2015?

Kromě klasických předsevzetí jako zhubnout posledních 5 poporodních kil, zpevnit postavu, jíst víc zeleniny míň čokolády a omezit spotřebu burákových másel, mám i pár předsevzetí co se týče blogu – třeba publikovat 2x týdně, zřídit blogu facebookové stránky, příp. i Instagram (to vše jde kolem mě, ale chápu, že musím jít s dobou tak to budu muset asi vše nastudovat… anebo se poradit s bratrem :-)), zase publikovat víc receptů atd. Je něco, co byste na blogu rádi viděli? Co se vám tu líbí nebo nelíbí? Napište! Poraďte! Budu ráda za každý váš tip!

Na nový rok se ale moc těším! Bude to po dlouhé době rok, kdy neplánujeme příchod velkých událostí: nebudu se snažit otěhotnět, nebudu těhotná, nebudu rodit (dvě děti stačí :-)), nikam se nebudeme stěhovat, nic rekonstruovat (manžel mi to slíbil) a tak se budeme moct soustředit a pozorovat jak nám děti rostou, Aniččiny první příkrmy, první krůčky, Kubův nástup do školky (i když dneska prohlásil, že do školky nepůjde, že si bude hrát s maminkou, tak nevím…), budeme jezdit po výletech (aniž bych měla strach, že někde předčasně porodím…), pojedeme na dovolenou a budeme si užívat domek a zahradu kam konečně dáme v létě dětem bazén na řádění (loni jsme to řešili jen malým nafukovacím bazénkem neb jsem na nějaké skotačení v bazénu neměla v devátém měsíci těhotenství sílu). Prostě se těším, že se budeme dělat normální věci a užívat se jako rodina.

A taky bych se ráda soustředila i trochu na sebe! Na podzim jsem opět začala běhat a i když jsem v prosinci vyběhla jen jednou, chtěla bych v běhání pokračovat a dostat se na úroveň, kterou jsem měla před otěhotněním s Aničkou. Už mám v kalendáři i pár závodů, na které jsem se přihlásila, což je pro mě dost velká motivace nazout boty a vyběhnout. Chtěla bych se i víc soustředit na posílení svalů, zatím se snažím posilovat doma, ale donutit se k tomu (nebo si jen vzpomenout) je pro mě těžké. Uvidíme, třeba až nebudu plně kojit tak si vyrazím někam do posilovny… Manžel se naštěstí naladil na stejnou vlnu (myslím s tím sportem), z čehož mám velkou radost a myslím, že se budeme motivovat navzájem.

A nemám předsevzetí jen sportovní. Chtěla bych si nějak zorganizovat čas, abych pořád nevypadala, že nic nestíhám. Ono zvládnout dvě děti, uvařit, uklidit, vyprat, nakoupit a kdo ví co ještě dá zabrat, ale věřím, že když si dokážu čas dobře rozvrhnout, půjde to mnohem líp a třeba mi zbyde i trocha času si v klidu večer přečíst knížku nebo časopis nebo psát blog. Mně občas stačí si úkoly sepsat na papír a pak mi největší radost dělá, když si můžu úkol odškrtnout :-).

 

Tak to by tak byl můj výhled do nového roku. Mnoho lidí tvrdí, že si předsevzetí nedávají, protože když chtějí na sobě něco změnit, udělají to hned a nemusí čekat do prvního ledna. Je to pravda a dřív jsem tento názor také zastávala. Ale příchod nového roku mě nutí přemýšlet víc než kdy jindy. První leden má pro mě prostě význam nového začátku a ta předsevzetí – ať už jsou jakákoli - jdou provádět snáz.

 

Do nového roku bych vám všem chtěla popřát hodně štěstí a zdraví, ať se vám splní vše po čem toužíte. Také bych vám chtěla moc poděkovat, že stále navštěvujete můj blog, že se vám tu líbí a že mi občas necháte nějaký komentář. Moc mě baví pro vás (a pro sebe) psát a dělit se s vámi o střípky života naší rodiny. Jste skvělí! Díky!!

 

Otázka: A co vy? Dáváte si novoroční předsevzetí? Jaká jste si dali letos?