sobota 10. ledna 2015

Anička: 3, 4 měsíce

Anička bude mít příští týden 5 měsíců a já teprve dopisuji její třetí a čtvrtý měsíc… Kam ten čas plyne fakt nevím, ale je to fofr!

DSC_3847

Když jsem si četla o Aniččiném druhém měsíci, byla jsem překvapená, jaký udělala pokrok. Z našeho novorozence je už kojenec, a to v pravém slova smyslu. Připadá mi, že kojím pořád. Během dopoledne většinou jednou za hodinu a půl a k večeru už jednou za hodinu. Těším se na příkrmy (se kterými brzo začneme!), že se třeba doba mezi kojením prodlouží. Ale já si vlastně na kojení nestěžuji. Je to pohodlné, pohotové a nemusím myslet na nějaké lahvičky, když někam jdeme. Navíc po Aničce už neplánujeme další děti tak si to musím užít!

DSC_3743

S Aničkou jsme také absolvovali první očkování (a taky už druhé a třetí). Zdá se, že hexavakcínu i Prevenar 13 zvládla v pohodě, žádné teploty nebyly a ani nebyla moc protivná. Co ale bylo náročnější byl Rotarix. U jeho aplikace Anička řvala snad ještě víc než u injekce (je to sirup) a zhruba za tři dny bylo vidět, že ji trápí bolest bříška.

Spaní se oproti druhému měsíci trochu zhoršilo. Místo jednoho nočního vstávání se Anička začala probouzet až třikrát. Já vím, některá miminka vstávají co hodinu, tak bych si neměla stěžovat, ale těžko se na to zvyká, zvlášť když vím, že to před tím šlo. Nastalo to právě po prvním očkování a tak to s tím asi souvisí, nevím… protože když už se to opět ustálilo tak jsme šli na další očkování a v noci jsme opět vstávali. Ale usínání jí jde krásně. Po koupání a převlečení do pyžámka ji nakojím, položím do postýlky, dám dudlík, zhasnu a za chvíli spí. Občas zakňučí, když ji dudlík vypadne, ale buď se sama uklidní a usne nebo jí ho vrátím do pusy a spí. Po nočním kojení dudlík nepotřebuje, aby usnula, ale občas, když se v noci probudí a vím, že ještě nemůže mít hlad (nebo se mi ještě nechce kojit) tak ji dám dudlík a většinou bez problému zase usne. Někdy se ale nenechá “opít dudlíkem rohlíkem” a vyžaduje jídlo…

DSC_3395

Ovšem spaní přes den je jiné. Ještě na začátku třetího měsíce stačilo Aničku položit do postýlky, když byla unavená a sama usnula. Občas protestovala, ale nakonec si přeci jen dala říct. Nevím co se změnilo, ale přijde mi, že ze dne na den se rozhodla, že spát v postýlce nebude. Dopoledne to ještě jakž takž jde, ale uspat ji v poledne nebo odpoledne prostě nejde. Přes poledne spává venku (za každého počasí) a odpoledne buď už nespí (!!) nebo se jdu s ní projít v kočárku (ne vždy možné) nebo usne v autě, když odněkud jedeme. V kočárku spává krásně a přes poledne si většinou na tři hoďky zchrupne, což je paráda. Ale vadí mi, že nechce spávat v postýlce. Občas se mi stane, když je fakt hodně unavená, že usne u prsu a tak ji opatrně přenesu do postýlky a chvíli tam spí. Jenže na usínání u kojení jsem navykla Kubu a pak jsme se toho těžko zbavovali, takže bych se toho chtěla u Aničky vyvarovat. Navíc oproti Kubovi je Anička nakojená během pěti minut (večer možná kolem deseti) a to ani nemá čas usnout.

DSC_3786

Anička teda ještě spává zhruba třikrát za den – kolem deváté ráno, kolem poledne a kolem páté odpoledne. Večer chodí spát mezi půl osmou a osmou a vstává kolem 7 ráno s jednou až dvěma (výjimečně třemi) pauzami na kojení. Pomalu ji chci navykat na dva spánky přes den. Oproti Kubovi Aniččino denní spaní moc neřeším. Zvlášť když máme nějaké aktivity. Vím, že se kdyžtak vyspí cestou v autě nebo v kočárku. Jednou usnula i v autosedačce v kavárně :-). U Kuby jsem pořád počítala jak dlouho už je vzhůru a kdy by už měl jít zase spát. Teď ten čas letí mnohem rychleji a dokud Anička nezačne kňourat tak si pomalu ani neuvědomím, že bych ji měla nakojit nebo že by měla jít spát. Vypadá to, že jsem hrozná matka, ale myslím, že kdo má dvě malé děti, tak chápe. Navíc děti si řeknou, když něco chtějí, takže vím, že Aničku hlady netýrám.

DSC_3614

Tím jak je teď Anička víc vzhůru, začínáme pozorovat jak se vyvíjí její osobnost. Anička je rozhodně větší divoch než byl Kuba a je tak strašně zajímavé zkoumat její povahové vlastnosti, jak se pomalu přetváří do její osobnosti. Kdykoli jsme byli s Kubou ve společnosti, dokázal nám ležet v náruči a byl spokojený, když mohl vše pozorovat. Anička se musí neustále hýbat, nevydrží dlouho v náruči v jedné poloze a tak s ní musíme chodit, pokládáme ji na záda deku, pak na bříško, pak do lehátka a tak pořád dokola. Docela se děsím toho až začne být pohyblivá. Jsem zvědavá, kde všude ji najdu…

DSC_3273DSC_3275DSC_3281

Jak si Anička ve druhém měsíci objevila ruce tak teď všechno do těch ruček bere a strká si to do pusy. A je jí úplně jedno co to je. Od různých chrastítek přes plyšáky až po Kubovy autíčka, na tom jí moc nezáleží, hlavně, že se jí to vejde do pusy. A když zrovna nemá nic po ruce, strčí si do pusy jeden až deset prstů a je šťastná.

DSC_3603

Na bříšku je hodně spokojená. Už dvakrát se nám přetočila ze zad na bříško, ale zatím ji brzdí ruce, které má neustále v puse a které jsou přeci jen na otočení potřeba. Když ji to na bříšku nebaví, přetočí se zpět na záda – to se ji daří častěji. Ještě se neplazí, ale je vidět, že by strašně chtěla. Začíná si strkat kolena pod sebe a když se o něco (nebo o někoho) opře tak se i popostrčí dopředu, z čehož má strašnou radost. Z obýváku jsme oddělali jednu sedačku, čímž jsme vytvořili velký prostor pro hraní a plazení, takže místa pro trénování má rozhodně dost. I paní doktorka si všimla, že Anička rozhodně v klidu neposedí a neustále nás varuje, ať ji nenecháváme ani na letišti samotnou, že bychom ji mohli najít na zemi…

DSC_3482

Co Aničku baví nejvíc je sezení. Já vím, miminka by se neměla posazovat, ale když Anička si prostě sedá sama. Když leží naplocho, zvedá hlavu skoro do sedu – její břišní svaly bych chtěla mít… A když nám leží v náruči, klidně si sama sedne a strašně se rozčiluje, když ji chceme znovu položit. Když jsme se ptali paní doktorky, co s tím máme dělat, tak říkala, že to není ideální, ale když to dělá sama tak s tím nic nenaděláme. Lepší je prý dávat ji na bříško, ať hlavu zvedá tak, což se snažíme dělat.

DSC_3405

Každým dnem čekáme, kdy se Aničce vyklube první zub. Dásně má nateklé jak nahoře tak dole a neustálé strkání všeho a čehokoli do pusy značí, že to bude velice brzo. Uvidíme, Kubovi vylezl první zoubek týden před jeho šesti měsíci, u Aničky to vypadá, že by to mohlo být dřív. I když prý se zuby mohou klubat až 6 měsíců…

DSC_3477

Pokud pominu klubání zubů a reakce na očkování, je Anička strašně veselé a živé miminko. Miluje Kubu (a Kuba zase Aničku) a kdykoli ho uvidí, rozzáří se ji na tváři obrovský úsměv. Kuba je ale potvora a využívá Aniččiné bezbrannosti. Vždycky nutně potřebuje tu hračku, se kterou si hraje Anička (vůbec nevadí, že jde o hračku pro mimina – ty jsou teď v oblibě) a na oplátku Aničce donese nějakou jeho – třeba hasičské auto, lego panáčka, popelnici od popelářů apod. Jenže tím se Anička tak maximálně poraní a tak neustále vysvětlujeme Kubovi, že si Anička nemůže hrát s jeho hračkama, protože jsou pro velký děti a ať Aničce nebere ty její pokud si s nimi hraje. Stejně to nepomáhá, ale mám takové tušení, že mu to Anička brzo vrátí. Už k tomu má náznaky, protože když se chopí Kubovy hračky, ihned si ji strčí do pusy a začne ji oslintávat. To se Kubovi samozřejmě nelíbí a volá na ni: “Ani, to ne mňam mňam!

DSC_3711

Kuba si dál rád s Aničkou hraje na autobus, kdy si sedne na sedačku nebo na zem, Aničku si posadí mezi nohy a jako cestují autobusem. Přitom se naklání doprava a doleva jako při zatáčkách. Moc se mu líbí, že Anička už není to malé a křehké miminko.

DSC_3748

Kuba nám dál rád s Aničkou pomáhá. Teď je asi nejvíc fascinován dudlíkem. Kdykoli se Anička probudí a má pořád dudlík v puse, přijde Kuba a řekne: “Já Anince dudu pryč” a vytáhne Aničce dudlík z pusy. A nebo naopak, když Anička kňučí, snaží se jí dudlík nacpat do pusy. Je to fakt velký pomocník!

DSC_3458DSC_3462DSC_3463

Každý měsíc je lepší a lepší a snažím se užívat si s ní každou chvíli. Je to asi úděl druhých dětí, ale opravdu netuším kam ten čas letí. Když byl Kuba maličký, čas plynul jaksi pomaleji. Je ale krásné pozorovat jak se z Kuby a z Aničky stávají parťáci. A čím bude Anička starší tím si budou blíž a blíž. Snad jim to vydrží celý život!

DSC_3738

 

Anička ve zkratce:

Váha: 6.850g (ve 4,5 měsících)

Délka: 65cm

Velikost oblečení: 68 těsně, 74 pohodlně, většina velikosti 3-6 měsíců je malá

Velikost plínek: 3

Počet zubů: zatím 0

8 komentářů:

  1. Teda ta roste, je to fešanda. Moc se mí líbí fotka jak leží na zádech s nějakou barevnou drátěnou hračkou. Fotky k Kubíkem jsou strašně roztomilé a i mamince to moc sluší a je vidět, že jsi spokojená. Přeju hodně zdraví a užívejte si to. Eva

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný článek:-) A moc dobře vím, o čem mluvíte, když píšete, že se dvěmi dětmi čas rychle plyne. Naše druhé dítko (syn) má už 14 měsíců a já mám v albu pouze fotky z porodnice a vítání občánků, jinak nic. Jsem ostuda! Je fajn, že má Kuba sestřičku rád...u nás zatím převládá velká žárlivost ze strany starší 4-leté dcery, o nějaké pomoci nemůže být ani řeč, spíše se dosti často ozývá synův pláč, když mu bere nějakou hračku. Říkala jsem si, že se to časem srovná,ale od doby co se začal bráška pohybovat po čtyřech a pak po dvou a téměř všude dosáhne, zboří nějaký domeček z Lega a podobně, je to ještě horší. Tak snad to u nás bude už brzy vypadat tak idylicky jako u vás a sourozenecká láska zvítězí:-)
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No uvidíme až Anička začne lézt... Z toho asi taky Kuba nebude nadšen :-)

      Vymazat
  3. To je tak krásný článek a ještě hezčí fotky :-) Naši kluci byli z vašich dětí hrozně unešení, ten starší se pořád ptal, kdo je na fotkách a jak se jemnuje a kde bydlí a mladší Kuba byl zase úplně unešený z Aninky. Je strašně fajn, že si Kubík tak užívá Aničky, i když ji občas zlobí braním hraček. U nás to do roku Kubíka byla taky celkem pohoda, ale jak byl Kuba pohyblibý azačal Toníkovy brát hračky a bourat jeho výtvory ze stavebnic, mačkat papíry, tak bylo všude kolem plno křiku a já abych měla pomalu oi i na zádech. Ale teď, jak spolu začli chodit do školky, je to mnohem lepší a jsou z nich mnohem větší parťáci. A jinak, u nás začali oběma klukům růst zuby už ve třech měsících :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc díky za komentář, opět jsem se pobavila :-). A s těmi zuby je to sranda! Přijde mi, že do tří měsíců děti trápí prdíky, pak se začnou prořezávat zuby... Furt něco...!

      Vymazat
  4. Máte štěstí že se Vaše děti mají tak rády. To u nás to bylo přesně obráceně, starší dcerka se o mladšího brášku - miminko vůbec nechtěla zajímat, asi žárlila že se věnuji teď už i jemu a říkala že miminko bakané.. ze začátku jsme byli s manželem docela zoufalí, ale naštěstí se to asi po půl roce tak nějak samo "spravilo" a už je to lepší :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář! Snad to dětem vydrží!

      Vymazat