II. trimestr (týdny 14–18)

Po rekapitulaci prvního trimestru jako celek jsem se rozhodla rekapitulovat druhý trimestr trochu po kouskách.

Na druhý trimestr jsem se těšila. Obecně by nevolnosti a únava měly ustoupit a břicho by ještě nemělo být takových rozměrů, aby bránilo v každodenní činnosti.

I když jsem se do druhého trimestru už přehoupla, ze začátku to rozhodně nebylo poznat. Nevolnosti trvaly, i když nebyly tak silné a únava mě taky neopustila. Nepřidalo tomu ani to, že jsme se v průběhu těchto týdnů stěhovali a ještě jsme byli týden na horách (no, na horách… spíš na Vysočině, ale bylo tam krásně – sníh sice žádný, ale sluníčko svítilo celý týden!). Od celé rodiny a přátel jsem dostala přísný zákaz cokoli stěhovat a tak jsem jen balila, vybalovala a stěhování řídila :-). Do toho ještě umývala police ve skříních (aby bylo kam dávat dovezené věci) a snažila se z domu vytvořit domov hned od začátku. V tom nám hodně pomohli manželovi rodiče, kteří se ujali na víkend Kuby a my se mohli plně soustředit na stěhování. I tak jsem každý večer padla jako bych se starala o deset aktivních batolat.

Začátek druhého trimestru tedy nebyl zlomový. K tomu došlo až kolem 16. a 17. týdne. Od této doby je mi skvěle, žádné nevolnosti (zaklepat na dřevo, prosím) a energie mám na rozdávání – to přeháním, večer opět padnu do postele vyčerpaná, ale oproti začátku je to markantní rozdíl. V průběhu dne si často ani nevzpomenu, že jsem těhotná – ovšem jen do té doby než kouknu dolů a vidím mi začínají mizet nohy :-).

A teď zase v bodech…

NEVOLNOSTI

Jak jsem psala výše, nevolnosti přetrvávaly i do začátku druhého trimestru. Sice v menší  míře než na začátku, ale ten nepříjemný pocit v žaludku tam každý večer byl. Naštěstí ale během několika málo týdnů vymizely a teď už můžu konečně říct, že jsem se jich zbavila. Alespoň pro teď. Prý se můžou v třetím trimestru zase vrátit, ale s Kubou jsem nevolnosti ve třetím trimestru už neměla tak uvidíme.

 

týden 14:

 

NECHUTĚ

Snad žádné. I to cukroví bych si už dala, ale bohužel už není :-). Kávu piju (bezkofeinovou), čaj sladit nemusím, čokoládou se už zase láduji denně a k zelenině jsem si opět našla cestu. No a to množství arašídového másla, které jsem při nevolnostech ušetřila, jsem teď úspěšně dokázala spořádat…

 

15. týden:

 

CHUTĚ

Nemůžu říct, že bych měla na něco takovou chuť, že bych se neovládala. Čipsy už zase vidět nějakou dobu nemusím, okurky už taky ne a sladké nápoje raději doma ani nemáme.

Co ale stále můžu tak jsou pomeranče a jiné citrusy.

A taky kefír (který jinak mimochodem také velice dobře pomáhá na těhotenskou zácpu…) a jogurty.

A tak vůbec mám teď strašnou motivaci jíst zdravě, hlavně spoustu zeleniny a ovoce. Myslím, že je to hlavně tím počasím… Většinou si dám každý den salát a i ostatní jídla se snažím odlehčovat. Tím rozhodně nechci říct, že chci hubnout – to by bylo v mém stavu dosti hloupé, ale spíš podléhám svým chutím a ty si říkají o lehčí jídla.

Jinak mám pocit, že mám neustále hlad. Teda ani ne hlad jako pocit, že nejsem plná. Dřív jsem si dala večeři a cítila jsem se akorát plná – tak, že už jsem neměla na nic dalšího chuť. Teď sním večeři a neustále šmejdím po kuchyni a hledám něco, čím bych se dojedla… Většinou sáhnu po jablku nebo pomeranči, ale někdy je to i čokoláda nebo nějaká buchtička.

 

16. týden:

ÚNAVA

Únava je tatam. Teda ne úplně, ale oproti prvnímu trimestru je to obrat o 180 stupňů. Opět to částečně přisuzuji i tomu krásnému počasí. Kdo ví jak by mi bylo, kdyby celý den pršelo, byla zima a nedalo se chodit ven. Večer sice vydržím dýl jak do devíti, ale i tak většinou do desíti spím.

Kuba se teď v noci často budí a tak si ho bereme k nám do postele, kde samozřejmě hned usíná. Jenže on se rád rozvaluje a já ve strachu, aby mě nekopl do břicha jsem neustále ve střehu a nespím. Do toho ještě ta těhotenská nespavost…

… ta pořád trvá. Řekla bych, že už ne v takové míře a většinou se mi daří do hodinky usnout, ale i tak se ráno probudím jako přejetá parním válcem.

 

17. týden: nějak jsme zapomněli vyfotit :-(

18. týden:

 

BŘICHO

Roste!!! A jak! Sice ještě obleču svoje normální oblečení – což hlavně u kalhot mě hodně překvapuje, ale určitě už nebude trvat dlouho než přesedlám na svůj těhotenský šatník. Mám pocit, že jsem ve fázi, kdy těhotenské oblečení je mi ještě volné, ale to normální je už těsnější a hlavně krátké. Vyřešila jsem to koupí dvou triček o jednu velikost větší než normálně nosím, což na chvíli zachránilo situaci, ale uvidíme jak dlouho ještě odolám.

U Kuby jsem tak touto dobou přesedlávala na těhotenské rifle, ale je pravda, že jsem tehdy nosila menší velikost. Nebo třeba roste drobeček č. 2 výš…

Na jednu stranu se na těhotenské oblečení těším – kalhoty na gumu, dlouhá trička, ze kterých nic neleze… Na druhou stranu se bojím, že pokud přijde léto tak rychle jako přišlo jaro, bude mi od konce dubna do srpna neskutečný vedro!!!!

(Jak chybí ten 17. týden tak to vypadá, že se břicho zdvojnásobilo… Ale taky to dělá to černé tričko, které je kratší a dělá větší břicho)

 

CVIČENÍ

Snažím se být aktivní každý den – ať už je to jen procházka s Kubou po městě nebo hraní na zahradě s balonem. Jeden den jsem aktivní víc, druhý míň, ale ve výsledku jsem spokojená. Zhruba dvakrát týdně chodím na vycházky do lesa (pokud manžel přijde domů za světla). Jdu rychlou chůzí a když se mi zachce, rozeběhnu se. Někdy běžím skoro celou dobu, jindy míň, někdy vůbec – prostě podle pocitu. Cítím, že se rychleji zadýchám, tep mi vyskočí, proto do kopce rozhodně neběhám, ale přecházím do chůze. Při chůzi/běhu se cítím dobře, jen pociťuji větší tlak na močový měchýř, proto vycházky nikdy nejsou delší než hodinové.

Také chodím na lekce fitmami, na které jsem chodila celé loňské léto. Myslím, že zatím ostatním maminkám stačím, ale některé cviky si přizpůsobuji svému stavu a velikosti břicha.

Také jsem začala chodit na těhotenskou jógu. Chodím do Studijka, které se jmenuje S lehkou hlavou a je to úžasný relax. (Zdravím lektorku Blanku!!). Když jsem byla těhotná s Kubou, na pár lekcích těhotenské jógy jsem také byla, ale popravdě mě moc nenadchla. Myslím, že to bylo hlavně tím, že když jsem byla těhotná s Kubou, neměla jsem žádné povinnosti, mohla jsem relaxovat kdy jsem chtěla doma a proto mi jóga přišla taková nezáživná. Zato teď, když celý den lítám za Kubou, si ten relax dokážu pořádně vychutnat a užít. Celý týden se na ni těším a cítím se po ni jako znovuzrozená.

 

DALŠÍ POZNATKY

Co se týče nabraných kil, zatím jsem přibrala 3 kila, což mě vzhledem k velikosti břicha překvapuje.

Chodím čůrat stále častěji. Kamkoli jdu tak přemýšlím, jestli tam jsou záchody (spíš čisté záchody – a jsem ochotna si za ně i zaplatit).

Hormony lítají nahoru a dolů. Je to jak na horské dráze. Ale většinou se cítím být nahoře než dole. To jen když mě nechce Kuba poslouchat tak si sednu do kouta a brečím. Kuba pak za mnou přijde, přitulí se a brečí taky… To se mi pak chce smát…

A už víme co to bude :-). Bude to…

…

…

…

…

…

…

…

…

holčička!!