Jeden den v životě (Kuba: 2 roky, 8 měsíců, Anička: 3,5 měsíce)

Další článek o tom, co děláme, jak se máme a jak rosteme (děti). Vím, že vám dlužím článek o Aniččiných 3 měsících, ale moc nestíhám a tak jsem se rozhodla ho spojit s měsícem čtvrtým. Ale abyste nepřišli zkrátka, je tu aspoň tento článek. Doufám, že si počtete!

23.59 Vím, že je technicky ještě včera, ale Anička kňučí. Mám sílu tak akorát jí strčit dudlík a vracím se do postele. Snad ještě zabere. Zabrala.

1.59 Teď už to ale neuhraju s dudlíkem a tak Aničku nakojím a vracím zpátky do postýlky. 2.11 usíná. Rychlovka!

5.59 (nevím jak to měla načasované, ale budí se na hodiny přesně!) Opět zkouším trik s dudlíkem. A opět zabírá. Anička ještě usíná.

7.02 Anička je vzhůru. Pročůrala si pyžamko a tak přebalím, převleču a teprve nakojím. To se Aničce nelíbí, chce jíst hned a dává to najevo. Po jídle jdeme vedle ke Kubovi, který už je vzhůru. Je nemocný a tak mě zajímá jak mu je. Pořád kašle a smrká, ale teplota mu už naštěstí klesla. Po 12 hodinách spánku vypadá vesele.

7.15 Jdeme dolů do kuchyně připravit snídani. Uvařím čaj (pro sebe a manžela), jablečnou ovesnou kaši (pro sebe) a nachystám rohlík a džus (pro Kubu). Aničce se moc naše snídání nelíbí a tak ji položíme na zem na deku, kde může kopat. Vypadá spokojeněji. Kuba dostává medicínu, přičemž u toho dost bojujeme. Nakonec ale vítězíme.

7.50 Manžel se připravuje do práce, Kuba mu pomáhá a já zůstávám dole s Aničkou. Má hlad tak opět kojím.

8.30 Manžel odjíždí do práce.

8.45 Anička začíná být protivná, protože je unavená tak ji s Kubou přebalíme a uložíme do postýlky.

9.00 Po pár protestech usíná. S tím usínáním je to poslední dobou strašně těžké. Kuba chce být se mnou, jenže on neumí být potichu a Anička tak nemůže usnout. Ví, že musí být ticho, jenže nedochází mu ostatní věci, jako že třeba v papučkách strašně dupe po dřevěné podlaze nebo že plastové auto dělá rámus, když s ním přejíždí přes práh… Dnes se ale zadařilo a Anička usnula.

9.10 Kuba si vyžádal Prasátko Peppu na počítači, ale ještě před tím mi vaří kávu (bezkofeinovou). Vychutnávám si ji během úklidu kuchyně.

9.43 Anička je vzhůru. Jdeme s Kubou za ní, přičemž nás přivítá širokým úsměvem. Anička má dobrou náladu a tak si po kojení hrajeme na dece, v postýlce, na zádech, na bříšku, s Kubou, s mašinkou, opravujeme mašinku, ale také vysáváme (nos i obývák).

11.05 Začínám chystat Aničku ke spaní. Přebalíme, převlečeme do punčocháčů, nakojím a oblíkám do kombinézy. Anička jde spát ven. Přes poledne spává Anička venku i tři hodiny (doma takto dlouho nikdy nespí) a i když trochu poprchává, nasazuji na kočárek pláštěnku, sama si dám kapuci a uvozím ji na zahradě. Dlouho kouká, ale je v klidu.

11.30 Anička usíná.

11.45 Oběd. Kuba nemá hlad a tak mu dám jen polévku s rohlíkem. I tak chce z polévky jen “vodu”. Ale aspoň něco. Já mám pečené vepřové maso od mamky se zbytkem pohanky co jsem měla v lednici a abych do sebe dostala trochu zeleniny, přihodím k tomu trochu špenátu. Je to výborné.

Při ohřívání špenátu v mikrovlnce mi rupla miska… Dobrý, že? Přitom ji do mikrovlnky používám pořád…

12.00 Sirény. Teda jen zkouška. Anička otevírá oko, ale naštěstí po dvou přejezdech po zahradě opět usíná.

12.15 S Kubou jdeme na horu spát. Dole otevřu okno, abych kdyžtak slyšela Aničku, kdyby se probudila. S Kubou si chvíli čteme a pak už jen leží a do 20 minut usíná. Včera jsme byli přes poledne u doktorky a odpolední spánek se tak nekonal, proto jsem ráda, že dneska usnul. Snad mu bude už líp!

12.38 Usíná.

12.45 Zkontroluji, že Anička stále spí a rychle se vrhnu na úklid spodní koupelny neb je v šíleném stavu. Koupelna je maličká tak to mám na štěstí za chvíli hotové.

12.50 Zvonek! Zhrozím se, jestli se Kuba nevzbudil, ale nic se z jeho pokoje neozývá. Uf! Přivezli nám farmářskou bedýnku! Hurá!

13.10 Uklízím kuchyň, uvařím si kafe a začínám psát tento článek.

13.49 Z Kubovy chůvičky se ozývá: “mamííí”. Kuba je vzhůru! Hodinka a 10 minut. No, umí to líp, ale aspoň něco.

14.00 Chvíli se ještě válíme v posteli a poté scházíme opět dolů hlídat Aničku. Dáme svačinku, medicínu – tentokrát mu slíbím kousek čokolády tak to jde relativně hladce, ale i přes to část vyplivne – hrajeme si s vodou a pouštíme si písničky.

15.15 Anička je vzhůru! Skoro 4 hodinky – pěkná práce :-). Aničku nakojím, přebalím a hrajeme si.

15.55 Přichází babička! Hurá! Přišla si hrát s dětmi. Kuba je ale vzhledem ke své nemoci upnutý na mě a s babičkou si hrát nechce. Babička toho využívá a chopí se Aničky. Málokdy se totiž stává, že ji vidí nespící. Kuba, ale postupem času pookřává a nakonec přeci jen ve hraní vítězí babička.

16.45 Anička začíná kňourat a je tak opět čas jít spát. Původně měla Aničku uvozit babička na zahradě, ale vzhledem k tomu, že byla vytížená jakožto operátor výtahu v garáži, vyrazila jsem s Aničkou na výlet já. Po několika dnech doma to byla příjemná změna a moc jsem si to užila. S Aničkou jsme prozkoumaly kde jsou vánočně ozdobené domy, abychom tam pak mohli jít s Kubou.

Reflexní vesta: bezpečnost nade vše!

17.05 Anička usíná.

17.35 Anička je vzhůru. Zaparkujeme kočár v garáži a jdeme domů. Vítá mě Kuba s jablkem v ruce. Sláva, dostává do sebe aspoň trochu vitaminů. Anička je veselá a hraje si s babičkou, já chystám Kubovi večeři – rohlík se šunkou. Moc tomu nedá, babička je větší atrakce…

18.20 Manžel přijíždí z práce. Chvilku si ještě povídáme s babičkou (jeho maminkou) a pak ji odváží na konečnou tramvaje, aby to měla blíž domů. Byla jsem vděčná, že mohla přijít a pohrát si s děckama. Dneska byly relativně hodné, ale i tak to byl dlouhý den!

18.55 Chystám večeři. Nic zajímavého – obložený chléb. Kuba si taky ještě trochu zobne.

19.20 Jsme po večeři a začíná uspávací proces. Vyčistíme Kubovi zuby, vysajeme nos a dáme opět medicínu (opět slibuji čokoládu, ale až ráno). Aničku přebalíme, převlečeme do pyžámka a dáme do pytle (spacího). Kuba nám dá oběma pusu a udělá tmu (zhasne).

19.40 Kojím a ukládám Aničku do postýlky. Manžel si jde s Kubou do postele číst. Anička se dlouho nemůže uklidnit a tak ji hladím, držím za ruku, dávám dudlík a když nic nepomáhá, nechám ji chvilku pobrečet.

20.18 Anička konečně usíná. Jdu dolů douklízet kuchyň po večeři, uvařím si čaj a sedám k počítači, kde dokončuji tento článek.

21.18 Anička se ozývá z monitoru. Nechám ji chvilku kňourat, ale bohužel to neustává tak se jdu mrknout co se děje. Dávám ji dudlík, jenže ten nechce a místo toho výská. No, super, já věděla, že to nebude tak jednoduchý… Občas se totiž tak hodinku po uspání probudí a chce si hrát. Usne pak až třeba za hodinu a půl… Usadím se do křesla a čekám co bude. Ještě chvíli výská a pak už se jí něco přestává líbit. Jdu k ní, dám jí dudlík a hned se zklidní. Chvíli ji hladím a druhou rukou ji držím. Jsem v docela zkroucené poloze a nevím jak dlouho to vydržím. Za pár minut je Anička v klidu a já ji opouštím.

Spí

21.45 Manžel přichází dolů, Kuba spí. Bere si paralen a jde si lehnout. Prý se nějak necítí…

22.22 Dokončuji článek. Jdu do sprchy a spát!