Po mé menší absenci se vám to teď snažím vynahradit čím to jde. A tak tu máme další Jeden den v našem životě.
1.00 Budí mě manželův kašel. Manžel i děti jsou trochu nachlazeni a odnáším to já… :-). Využívám toho, že jsem vzhůru a jdu na záchod. Manžel pořád kašle, nemůžu dlouho usnout.
3.35 Anička se budí a chce jíst. Usnula po osmé večer a tak po skoro osmi hodinách spánku ji muselo vyhládnout. Nakojím ji a za deset minut jsem opět v posteli. Obě hned usínáme.
5.53 Kuba se probudil a volá tátu. Táta vstává a jde za Kubou do postele, kde ještě spolu leží.
6.18 Anička se znovu probouzí. Jdu ji nakojit s nadějí, že poté ještě usne. Usnula. A já taky.
7.27 Slyším Kubu s tátou jak vychází z pokoje a tak vstávám. Anička je taky vzhůru tak jdeme s Kubou za ní. Přebalíme ji po celé noci a opět ji nakojím. Mezitím Kuba s tátou chystají snídani.
7.53 Kuba s tátou snídají zbylé palačinky s nutellou – Kuba s kakaem, manžel s čajem a já mám plátek banánovo kokosového chlebíčku s dalším banánem a burákovým máslem. Nesmí chybět samozřejmě čaj. Anička už jedla tak nás pozoruje. Dostává na prst kousek rozmačkaného banánu, ale není z něj moc nadšená.
Manžel se jde nachystat na jednání a my zůstáváme v kuchyni, dojídáme snídani a jdeme si na chvíli hrát.
8.15 Manžel odjíždí na jednání. Anička kňourá, má rýmu. Šplíchnu ji do nosíku mořskou vodu a to se ji vůbec nelíbí. Dává to hlasitě najevo. Moc tomu nepomůžu ani tím, že ji za chvíli nos vysaju (vysavačem). Anička pláče (spíš řve) a nejde dlouho utěšit.
8.50 Beru děti nahoru, Aničku dám v koupelně do lehátka a jdu do sprchy. Moc si ji ale neužívám, Anička odházela všechny dostupné hračky a pláče, Kuba chodí sem tam z koupelny do pokoj a větrá. Provedu opravdu jen ty nezbytné úkony a rychle vylézám ze sprchy. Aničce posbírám hračky, dám ji dudlík a na chvíli je klid. Mezitím mě Kuba plácá po nahých stehnech a já se mu snažím vysvětlit, že to se nedělá. Pěkný začátek dne… :-).
9.15 Původně jsme měli jít dnes s Kubou cvičit do Cvičeníčka, ale vzhledem k jeho usoplenému nosu, neustálému kýchání a kašli jsem to vzdala. Už vidím pohledy ostatních rodičů, když by Kuba kýchl vedle jejich dítka. Ale asi jsem v tom stejná, takže to neřeším. Tak jsem si místo cvičení udělali “klidné” dopoledne doma. Kuba i Anička byly ještě v pyžamu, tak jsem je převlíkla (Kuba už skoro sám) a šli jsme si hrát.
9.57 Pokusila jsem se dát Aničku spát, ale prohrála jsem. Neprošlo to. Tak jdeme s dětmi zase dolu, kde si malujeme, hrajeme si s popelářema a čteme si. Kuba mi uvaří kávu (bezkofeinovou) – je to jeho oblíbená činnost a běda jakmile si ji udělám sama :-).
10.35 Snažím se přemluvit Kubu, aby šel se mnou ven uspat Aničku v kočárku. Nechce. Tak se domluvíme na kompromisu, že Aničku ujezdím sama na zahradě kam Kuba z obýváku uvidí.
10.45 Táta přijíždí domů. Hurá! Pět minut si povídáme a já jdu nachystat Aničku ven. Kuba počká doma s tátou. Poté, co jsem vyrazila jsem si vzpomněla, že jsem Aničku zapomněla nakojit. Oops! No nic, Anička už pomalu usíná tak ji nechám, ale počítám s tím, že se brzy probudí.
11.12 Anička usíná. Jdeme s Kubou chystat oběd.
11.47 Anička je vzhůru. Měla jsem pravdu, moc toho nenaspala. Asi měla chuděra hlad… Tak ji vybalím z kočárku a jdu ji nachystat oběd: Krůtí maso se zeleninou.
12.00 Usedáme k obědu. Dnes dojídáme zbytky: Manžel má šunkofleky, Kuba je nechtěl, chtěl maso, tak dostal plátek uzeného a protože si řekl pozdě a na vaření přílohy nebyl čas, dostal k tomu chleba. Já jsem měla plátek uzeného z pečeným batátem a dýní co mi zbyly ze včerejší večeře. Anička chce přidat a nakonec sní celou lahvičku (tu malou). Manžel se ujímá Aničky a jde ji převlíct (nevím jestli nevědomky nebo naschvál ji obleče do stejného trička jako má Kuba), já se konečně pouštím do svého oběda. Zjistila jsem, že obědvat zároveň s Aničkou nejde, a tak dítě má přednost.
12.15 Po obědě si ještě chvíli hrajeme než je čas dát Aničku zase spát. Kuba už po obědě nespává, což mě strašně mrzí :-), ale i tak máme po obědě odpočinek v podobě pár dílu Krtečka apod.
13.45 Aničku ještě nakojím (tentokrát jsem nezapomněla) a tentokrát vyráží s kočárkem manžel. Kuba mi uvaří další kávu (teď už kofeinovou) a já mu pouštím Krtečka. Začínám psát tento článek, Kuba kouká na Krtečka a má potřebu mi sdělovat co se tam odehrává. Psaní jde pomalu, nemůžu se soustředit.
14.15 Kuba vypíná Krtečka, prý už se dívat nechce. Trochu jsem doufala, že se bude dívat dýl, ale budiž. Jdeme stavět koleje a chvíli si hrajeme s vláčkem.
14.45 Slyším, že Anička venku pláče, jdu se podívat jestli je vzhůru. Vypadá, že by ještě spala. Tak ji chvíli povozím sem a tam a naštěstí ještě usíná. Vyšla jsem ven jen v mikině a jsem pěkně promrzlá… Kubu už nebaví vláčky v obýváku a chce si pouštět vláčky v pokojíku. Jdeme nahoru, Aničku dostává na starost manžel, který ji bude poslouchat z pracovny.
15.00 Hrajeme si s lego vláčky – přijíždíme na nádraží, lidi vystupují, nastupují, kupují si jízdenky… Stále se nemůžu zahřát. Sedím opřená o radiátor a je to trochu lepší. Venku je fakt hnusně. Ani ne zima, ale vlezlo.
15.56 Slyším, že jde někdo po schodech. Anička je vzhůru a jdou s tátou za náma. Anička je vláčky fascinovaná a dokázala by je pozorovat hodiny. Musí ale jezdit, jinak jí to nebaví.
Manžel se rozhodl, že pro tuto chvíli už s prací skončil (bude pokračovat zase večer až děti usnou) a já toho využívám a jdu běhat. Říkám si, že jedině tak se můžu zahřát.
16.13 Nakojím Aničku a vybíhám. Odhodlat se bylo těžké, ale nakonec jsem ráda, že jsem šla. Zaběhla jsem do vedlejší vesnice, trochu tam prozkoumala pro mě neznámé uličky a cestou zpět jsem chtěla koupit rohlíky k večeři – jen měli už zavřeno… Uběhla jsem slabých 6km, ale výrazně mi to pomohlo se zahřát a načerpat dávku endorfinů!
17.17 Anička má zase hlad tak jen otřu prsa a dávám ji mlíko. U kojení je dost neklidná, nevím čím to je, možná nemám zásoby?? Nevím, poslední dobou mi přijde, že jsem na večer úplně vypitá a Anička nemá co vysát… No nic, za chvíli bude kaše, třeba ji to do večerního mlíka zasytí.
17.36 Kluci jedou nakoupit a já jdu opět do sprchy. Aničku položím do lehátka a tentokrát je hodnější než ráno. Jen kouká a kouše jakousi krabičku. Po sprše si ještě chvíli hrajeme u Aničky v pokoji, kde zjišťuji, že Anička už opravdu leze. Dřív to bylo jen tak, že se natáhla pár centimetrů pro nějakou hračku, ale teď už se k ní hravě doplazí. Šikula!
18.12 Jdeme připravit kaši. Anička ale kňučí a kaši nechce. Dá si jen pár lžiček a hotovo. Zkusím ji dát teda ještě mlíko a taky nechce. Že by byla konečně nasycená? Nevím, ale usoudím, že z hladu teda rozhodně nekňučí.
18.55 Kluci jsou zpět z obchodu.
Manžel hlásí, že Kuba snědl rohlík. Večeře je ohrožena. I tak ale Kuba sní dva plátky šunky a kousek rohlíku. Nachystaný pribináček už nechce. Já mám bagel s vejcem, sýrem a špenátem. Je to můj nejoblíbenější senvič a v různých podobách si ho dávám snad jednou do týdne. Sendvič zapíjím kefírem – prý je dobrý na tvorbu mlíka! Zatímco s Kubou jíme, manžel si hraje s Aničkou. Je už unavená a s náma u stolu se ji nelíbí. Tak jíme na etapy. Jak dojím, vystřídám manžela.
Po večeři ještě vysajeme Kubovi nos a hrajeme si na hasiče :-)
19.18 Jdu nachystat Aničku ke spánku. Ve vaně byla den před tím tak ji jen opláchnu poslintaný obličej a ruce, dám ji čistou plínku, pyžamo a je připravená spát. Kubovi dám pusu na dobrou noc a ten jde s tátou vyčistit zuby a nachystat se taky do postele. Aničku nakojím, ale pořád je nějaká neklidná. Asi ji něco trápí a nevím co… Poslední tři dny měla rýmu tak je to možná to… Těžko říct… Kdyby mi tak mohla aspoň naznačit. Pokládám ji do postýlky a začne plakat. Normálně ji nechám chvilku se vyplakat, většinou to trvá pár vteřin a pak v klidu usíná, ale toto je jiný typ brekotu. Tak si stoupnu k postýlce, chytnu ji za ruku a hned je to lepší.
19.56 Anička konečně usnula. Vezmu si monitor, jdu si pustit Přátelé a o reklamách uklízím kuchyň. Manžel taky s úspěchem přichází. Dávám si kousek čokolády – na nervy :-). Pouštím se do dokončení tohoto článku.
20.23 Anička pláče. Jdu nahoru s tím, že je to jen vypadený dudlík, ale nechce mě pustit. Opět ji držím za ruku a do deseti minut spí.
21.20 Anička zase pláče. Tentokrát se nabídl manžel, že tam zajde. Sleduji je na monitoru, ale Anička nechce usnout. Pořád pláče. Po 15 minutách se jdu podívat nahoru co se děje. Nevíme si rady tak ji vezmeme dolů. Bojím se totiž, aby nevzbudila Kubu. Ten ale spokojeně zařezává (doslova – má rýmu a i přes zavřené dveře jde slyšet jak chrápe).
21.55 Ani změna prostředí nedokáže Aničku uklidnit. Rozhodneme se dát ji půl čípku Panadolu. Když ji něco bolí tak Panadol to utupí a aspoň jí to zklidní. Taky začíná prcat, že by to byl nějaký prdík?? Rozhodně jí je ale líp.
22.15 Anička je konečně klidnější. Jdu se nachystat na spaní. Budu spát u Aničky, kdyby něco…
22.36 Beru si Aničku a dávám si ji vedle sebe do postele. Chce se přetáčet na bříško, ale jakmile je na břiše tak neví co dál. Neumí se vleže položit a tak se vzteká. Trochu spolu bojujeme a nakonec prohrávám. Aničce dávám opět mlíko.
23.02 Po kojení usíná a tak ji přenesu do postýlky. Sice se na chvíli probudí a opět se chce přetáčet na bříško, ale tentokrát zvítězím já a Anička usíná na boku. Jdu si lehnout a čtu si, abych usnula.
23.55 Asi pět minut poté co jsem usnula se Anička opět probouzí a pláče. Vezmu si ji k sobě, ale nechce přestat. Po 15 minutách neutěšujícího pláče se opět rozhodnu Aničku nakojit. To ji zklidní a usíná v postýlce.
I když je to technicky už další den, Anička se ještě probouzí ve dvě, kdy ji nakojím, ale do postýlky nechce tak spíme vedle sebe v posteli (bojím se, abych ji nezalehla a tak skoro nespím) a pak o půl páté, kdy jde po kojení bez protestu do postýlky. Pak spíme obě až do 7.45, kdy se probudí a vesele si povídá v postýlce.
Tak to byla naše středa. Zpočátku docela nezáživný den, ale s dramatickým koncem. Dnes už byla Anička klidnější tak to byl možná opravdu jen ten prdík…
