Kuba: 2 a 1/4 roku (a 1 měsíc)

Už je to měsíc, co Kuba oslavil 2 a čtvrt roku a já nějak neměla čas napsat o tomto menším, ale o nic míň významným milníku článek. Až teď s měsíčním zpožděním, kdy už máme vyměněná okna, vymalováno, uklizeno a Kuba je na den u babičky, konečně usedám k počítači s poznámkami, které jsem si během tohoto období dělala. Tak snad se povede článek napsat dřív, než se večer vrátí :-).

Z Kuby se stává chlap! Rozhodně to už není to miminko, za které ho neustále považuji (a považovat rozhodně budu ještě dlouho). Je to hodný, ohleduplný, milý kluk, který se ale čas od času umí vztekat a dát najevo svůj nesouhlas. Už se také umí projevit, když mu někdo vezme jeho hračku, i když si s ní zrovna nehraje. Naštěstí ale po domluvě většinou hračku rád půjčí. Je velmi klidné povahy a spoustu věcí neřeší. Stejně tak k sobě vyžaduje stejně klidné kamarády – divokých tipů se bojí a nechce si s nimi hrát.

S klidnou kamarádkou Eliškou:

Rád se také předvádí, čehož jsem si všimla při cvičení v sokole a vyžaduje za každý jeho úspěch pochvalu. Ani ne tak od nás jako od známých. Za každý povedený kotrmelec čekal od paní cvičitelky uznání a pak se nesl jak páv! Ve dvou a čtvrt letech si konečně rozbil kolena. Obě naráz. Chvilku byl řev, ale když jsme mu vysvětlili, že je s odřenými koleny velký kluk, přestal plakat a všem své “bebi” ukazoval :-).

Pořád rád pomáhá a je přešťastný, když může používat dospělé nářadí.

Občas se snaží být samostatný, ale pořád musí mít pocit, že je máma nebo táta nablízku. Nejraději si ale hraje s námi, což mně vůbec nevadí, jen jsem zvědavá jak to půjde až se narodí malá. Ale věřím, že si poradíme. V současné době vede u Kuby lego a to jak duplo, kterého má celou velkou krabici tak klasické lego. Duplo už i sám skládá – jen věže, žádné složitější výtvory, ale miluje, když mu něco postavíme a on si s tím pak dokáže hodně dlouho hrát. K vánocům dostal duplo vlak, což je asi jeho nejoblíbenější hračka vůbec. Kvůli rekonstrukci bylo na pár dní schované, ale jakmile bylo všude uklizeno, vlak jsme opět vytáhli, společně postavili trať z kolejí, já postavila nádraží (upozorňuji, že sama a nikoli podle návodu!!) a Kuba se mohl radostí zbláznit. Neustále si vlak pouští dokola, po každém kole vysadí pasažéry na nádraží, po dalším kole je zase naloží a tak to pokračuje do nekonečna. Při každé jízdě volá “jedém” a “šišinka jede” a když přijede na nádraží tak zvolá “tá” (stát). Je to fakt sranda!

Taky si rád čte, resp. si nechává číst, a to nejen před spaním. Dali jsme mu do pokoje menší pohovku právě pro tento účel, takže už nemusíme sedět na zemi, na ni si vezmeme jeho oblíbené knížky, Kuba se přitulí a čteme. Je to strašně krásný pocit, jen teď na konci těhotenství už trochu nepříjemný, kdy jedno dítko tlačí zevnitř, druhé zvenku… :-). A jaké knížky má Kuba nejraději? To se dost často mění, ale v podstatě jakékoli o Krtkovi, O veselé mašince, Kozí pohádku, O odvážném autíčku, Kuřátko a obilí, Moje štěně… A pak si také rád knížky prohlíží. Miluje Hledej Krtka, Hledej Krtka na cestách a Moji první knížku o dopravě.

Také si rád jezdí s autíčky, a to nejraději po zdech (po vymalování má ultimátní zákaz), po skříních, po nás… ), vaří ve své kuchyňce nebo staví komíny z kostek. Venku na zahradě si hraje na písku, ale je háklivý na to, když se mu písek dostane do bot, takže si písek nabírá jen z venku a i když se náhodou stane, že se písek dostane do bot, spustí “au au au” a písek musí ven. Proto nemůže chodit na písek v sandálkách ani crocsech, ale nejlépe v holínkách (což jsou stejně jeho nejoblíbenější boty…).

Také jezdí na motorce a na odrážedle, což mu jde moc dobře, ale odmítá nosit helmu, takže se dál než na zahradu s odrážedlem nedostane. Problém nastal už v cykloobchodě, kdy jsem mu zkusila nasadit helmu na hlavu. Spustil takový řev, že jsem musela rychle odejít. Toto nastalo i když šel s námi manžel. Kuba prostě dostal histerický záchvat a zcela odmítal helmu vyzkoušet. Nakonec jsem se rozhodla helmu koupit sama (dle obvodu hlavy). Myslela jsem si, že třeba domácí prostředí mu bude vyhovovat víc než přeplněná prodejna, ale opět nechtěl. Tak nám doma ležela několik měsíců, stejně jako to odrážedlo, které jsem mu odmítla bez helmy dát. Nepomohli ani jeho kamarádi, kteří jezdí na odrážedle s helmou, ani domluva, prostě nic. Pak k nám přišla na návštěvu švagrová, která o tomto problému nevěděla, nasadila Kubovi na hlavu helmu, utáhla mu ji dle potřeby, Kuba držel, bez řvaní… Ten den si ji nasadil několikrát. Jenže když jsem mu ji chtěla za několik nasadit já dní tak zase odmítl a řval. Tak nevím co dělám špatně…

Tady je důkaz, že helmu na hlavě skutečně měl (a vypadá u toho docela spokojeně, ne?).

K jeho dalším oblíbeným činnostem rozhodně patří voda – v bazénu, v hadici, v konvi, jakákoli a v jakémkoli množství – samozřejmě čím víc tím líp! Každý den se těší, že bude zalívat rajčátka a bylinky co pěstujeme v truhlících. A když dostane úkol spojený s vodou – např. ostříkat boty, podložku na cvičení – tak má radost největší. Bohužel nejsem ve stavu, kdy bych s ním mohla chodit na koupaliště (ve vodě strašně kope, je jak z divokých fazolí a já se bojím o břicho) tak mu musí stačit nafukovací bazének na zahradě. Manžel na koupání moc není a já se po porodu stejně nebudu moct do konce léta koupat tak to letos nebudeme řešit, ale příští rok mu určitě pořídíme větší bazén. Když není počasí na koupání tak aspoň zalívá co se dá a nebo si polije chodník a pak ve vodě skáče.

Jeho láska k popelářům nemizí, ba naopak se zvětšuje. Každé pondělí v 7 ráno vyčkává u okna a čeká na popeláře a když konečně přijedou, volá “pajšiši, pajšiši” (jeho výraz pro popeláře) a je štěstím bez sebe. Proto jsme využili den otevřených dveří, které pořádala brněnská spalovna a šli se na všechny ty auta a popelnice podívat. Kuba si nejdřív vyzkoušel třídění odpadů na malých popelářských vozech, což ho brzy omrzelo. Chtělo to něco většího… A tak se s tátou byli projet v popelářském voze. No, zážitek největší!

Taky si mohl prohlédnout různé popelářské vozy všech velikostí, sednout si za volant i na zadní stupátko jako opravdový popelář.

Za odměnu jak byl hodný dostal Kuba malý kontejner a popelnici. Byl z nich nadšen a neustále chtěl do nich něco schovávat :-).

Musím říct, že to byla velice vydařená akce. I když tam byla spousta aktivit pro starší děti (různé naučné aktivity o třídění odpadků), ti menší rozhodně nepřišly zkrátka. Spalovna v rámci akce pořádala i prohlídku areálu, kam ale mohly děti až od 6 let, takže jsme se nezúčastnili, ale rozhodně jsme se nenudili. A pro ty děti, co to přestalo bavit, byl přichystán skákací hrad :-) (ten jsme z pochopitelných důvodů nevyužili – nebyl čas”"!).

Další akci, kterou jsme navštívili a která Kubu moc bavila, byl den otevřených dveří v brněnské vozovně tramvají (šalin). Kuba si tu také mohl sednout za řídící jednotku (nevím jak se tomu u šalin říká, volant asi ne…), mohl si projít šalinu zevnitř, prohlédnout si ji ze spodu atd. Na mnoho aktivit se tu musela vystát nemalá fronta (třeba zvonění na zvonek) tak jsme je neabsolvovali, stejně tak jako jízdu historickou tramvají do centra Brna. Kuba byl ale i tak nadšen!

A co dál…

Spaní. Spaní není žádná hitparáda. Aspoň to noční rozhodně ne. Upustila jsem od odpoledního buzení po hodině a půl spánku (teď ho nechávám spát dokud se sám neprobudí), což je asi ta chyba, ale když jsem ho budila, byl často rozmrzelý, měl špatnou náladu, nechtěl nic dělat a dlouho trvalo než se probral. Odpoledne tedy spává 2-3 hodiny, což já si náramně užívám a upřímně ten čas potřebuji buď k relaxaci s kávou a nějakým čtením nebo chodím spát taky. Večerní spaní je jiná věc… Kuba chodí do postele kolem půl deváté, ale usíná mezi 9 a půl desátou. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby kvůli pozdnímu času usínání o to dýl ráno spal. Jenže Kuba vstává kolem 5.30, někdy dřív, málokdy později a už neusne. Je to asi tím, že se naučil chodit za námi do postele (dřív seděl na posteli a volal, dokud jeden z nás k němu nepřišel), čímž se možná víc probere a už neusne. Ráno už jen čekám na jeho ťapání bosých nohou na dřevěné podlaze a vím, že jsme dospali… Mám pravidlo, že před šestou z postele nevstávám a tak spolu ležíme v naší posteli, tulíme se a kolem šesté vstáváme a začínáme náš dlooooouhý den. Je pak jasné, že Kuba je kolem 11 hotový a usíná mi v autě cestou domů z různých aktivit nebo v kočárku (na nejrušnější ulici v Brně plné cinkajících tramvají – Joštové).

Tak nevím, jestli zase nezkusit dřívější buzení. Třeba by spával ráno spával dýl… Nebo je to tím, že je venku brzo světlo a to ho vzbudí. Na střešních oknech má zatemňovací rolety, na boční okno zatím vymýšlíme jak zatemnění vyřešit, ale pochybuji, že to pomůže… Nějaké rady?

Co se týče chození na nočník, tak je to čím dál tím lepší. Jen si oblíbil nočník co má v pokoji a kdykoli má potřebu, musí na něj. Ať jsme kdekoli, když zavelí, sprintujeme nahoru do pokoje, kde spokojeně vykoná potřebu a my můžeme zase dolů… Ale musím říct, že se to poslední dny lepší. Už byl i na velkém záchodě s malým prkénkem (kam chodil dřív úplně normálně) tak věřím, že se to zase srovná. Jinak venku zalívá stromečky bez problému :-). Ještě jsem zvědavá jak zvládne nočník s příchodem sestřičky. Je prý časté, že se starší sourozenci začnou opět počůrávat a vyžadovat plínky, aby byly taky jako miminka… Tak uvidíme. Na spaní nosí neustále plínky, protože jsou po vyspání z 90% hodně počůrané. Nevím jestli čekat až bude mít plínku suchou a poté mu ji na noc/odpoledne odebrat nebo to risknout jak tvrdí některé moje kamarádky, plínku na spaní nedávat s tím, že se probudí a řekne si… Nejsem si jistá, že je Kuba na to připraven. Někdy se totiž probudí s pročůranou plínkou a mokrým pyžamem a očividně mu to vůbec nevadí… Jaké máte zkušenosti vy?

Jinak Kuba mluví. A moc! Ale nikdo mu moc nerozumí, včetně mě, z čehož trochu upadám do depresí neb se říká, že je to většinou matka, kdo rozumí svému dítěti :-). Ale je pravda, že mu asi nejlíp rozumíme my s manželem, ale i tak ve většině případech na sebe koukáme a snažíme se pochopit, co chce říct. Každým dnem se ale zlepšuje, nedávno začal říkat i tříslabičná slova: tatíku, mamino, šišinka, pajšiši… a jeho slovní zásoba se neustále rozšiřuje. Chystám článek jen o Kubově slovníčku, který bude sloužit hlavně mě, abych si zapamatovala některé výrazy a taky třeba jako slovník pro babičky, aby se s Kubou lépe dorozuměly :-). Snad se brzy dočkáte.

Příští rekapitulace bude už asi se sestřičkou a sama jsem zvědavá, jestli se Kuba změní a jak moc. Podle mě ví, že se něco děje ale neví co. Ví, že mám v bříšku miminko a že bude miminko za chvíli s námi bydlet, ale také často ukazuje na bříška jiných lidí a říká “mimi”, což není zrovna moc slušné… :-) Ví jak se bude jmenovat a pomáhá s přípravou pokojíčku – o víkendu smontovali s manželem postýlku a přebalovací pult. Tak uvidíme za pár týdnů, budu vás rozhodně informovat!

Kuba ve zkratce:

Věk: 2 roky a 4 měsíce

Váha: asi 13 kg

Výška: netuším, nosí velikost 98

Miluje: koukání na Krtečka, Prasátko Peppu, Mickeyho klubík, těstoviny ve všech podobách, pyžamo – nejraději by v něm chodil celý den, stříhání papíru (už umí krásně držet nůžky), nálepky, tulení, mazlení, pusinkování, schovávání se do domečků a různých krytů z dek, kakao

Nemá rád: čištění zubů (a to do takové míry, že dostává záchvaty vzteku, za což pak dostává na zadek – naposled to bylo na holý zadek a od té doby to docela jde…), zkoušení čehokoli v obchodě – nejen helmy (jsou mu malé papučky a já se děsím návštěvy obchodu, nákup sandálků byl totiž horor!), zkoušení nového jídla