Bílé Velikonoce

Velikonoce mě letos moc nebraly. Přisuzuji to tomu, že byly dost brzo a hlavně tomu počasí. Venku bylo dost sněhu na to postavit si sněhového zajíce a velikonoční trhy na náměstí Svobody svou vůní svařáku a trdelníku spíš připomínaly vánoce. Jen ten strom chyběl. Zelené pivo na Zelený čtvrtek nešlo moc na odbyt – studilo. Ti, co se odvážili, ho pili v rukavicích, zachumlaní v šálách a čepicích a litovali, že si raději nedali medovinu.

Zrovna teď koukám ven a hádejte co? Zase chumelí. Vážně?!?! Už nevím jestli mám brečet nebo se smát, ale co mi to pomůže… A pak že globální oteplování… :-).

Každopádně, i přes to, že to tak nevypadalo, Velikonoce proběhly a dokonce jsme zachovali pár tradic.

Mazanec. Letos jsme opět nepekli, protože tradičně mazance peče tchýně a tomu levelu se prostě nikdy nevyrovnám.

Asi si budete klepat na čelo, ale určitě neuhodnete, jak jíme mazanec. Ani ne s máslem, ani ne jen tak… Ale s pořádnou čepicí šlehačky. Pravda, není to moc zdravé, ale jednou do roka se to dá (vlastně dvakrát, vánočku jíme taky tak :-) ). A navíc je to strašně dobré. Šlehačka to tak krásně zvláční a mazanec pak nedusí :-). Naučila jsem se to od manžela, ale kam až sahá původ této tradice netuším. Bohužel jsem nezachytila celý krajíc s kopcem šlehačky a tak vám bude muset stačit jen poslední sousto.

Beránek. Beránka miluje především manžel. Já mám k němu neutrální vztah, takový obyč. Přijde mi, že dusí a navíc nemám moc ráda vrstvu bílkové polevy, kterou se zdobí. Beránek je opět dílo tchýně, bílková poleva švagra, včetně špendlíků v očích…

Lepší :-).

Velikonoční výzdoba. Ta byla velice strohá. Nebýt toho, že manžel vytáhl svoji legovou výzdobu, jsme neměli nic. Ani řeřicha mi ještě nevyrostla… Ale na svoji obhajobu, o moc víc toho snad ani nemáme. Úkol na příští rok: zajistit velikonoční výzdobu :-).

Čokoládoví zajíci. Těch máme plnou mísu a postupně mizí. Ano, přiznávám se, je to především mojí zásluhou, ale Lindt je prostě moje nejoblíbenější čokoláda (v Rakousku jsem koupila bílý i tmavý zajíce, které jsem u nás neviděla). Kromě Lindt máme ještě zajíce od Milky a z pralinkového obchodu, na které se taky těším. Vím, že zajíce dostávají kluci (přijde mi to trochu nefér, holka dostane na zadek a kluk za to dostane odměnu), ale Kuba čokoládu ještě nejí a manžel se se mnou rád podělí :-). Viď?

Velikonoční kuře s nádivkou. To byl zlatý hřeb Velikonoc! Už když jsem viděla recept na blogu u Markéty na Kitchenette, věděla jsem, že to prostě někdy musím udělat – moje dosavadní pokusy s pečenými kuřaty byly nic moc. A když jsem v jednom brněnském farmářském obchodu spatřila farmářské kuře, bylo jasné, co budeme o Velikonocích vařit. Vlastně péct. Recept jsem převzala do puntíku (včetně triku s máslem pod kůží – což je fakt geniální nápad!), přičemž nádivku jsem dělala z petrželky, protože čerstvý špenát v Bille neměli a kopřivy se mi nechtělo pod tím sněhem hledat…

Zbylo mi ještě trochu nádivky, tak jsem ji ještě upekla zvlášť. Než se upeklo kuře, byla skoro snědená :-).

Recept je fakt jednoduchý a rychlý, ale za to vynikající a nadčasový, jestli se to dá vůbec o jídle říct. Je to sice “obyčejné” kuře, ale myslím si, že je občas potřeba vychutnat si kvalitní suroviny bez všemožného experimentování.

Tak to byly naše Velikonoce. Rodinné návštěvy a spousta dobrého jídla.

A jak jste je strávili vy?