Jak se motivovat k běhu

Po téměř dvouměsíčním usilovném tréninku jsem s velkým očekáváním zaběhla pražský půlmaraton. Trénovala jsem jak to šlo, kdy to šlo a ne vždy to bylo příjemné, ale i přes to jsem si každý běh užívala. I tak jsem se ale těšila, až budu mít závod za sebou a budu si moct vyběhnout kdy budu chtít a na jak dlouhou trasu budu chtít. Nebudu vázaná vědomím, které by mi neustále připomínalo, že dnes běžím intervaly, zítra tempo atd. Prostě jsem se těšila, že si jen zavážu tkaničky u tenisek, nechám doma všechny hodinky, GPSky, iPody a jen si vychutnám tu volnost, kterou běh přináší.

Jenže půlmaraton byl před skoro třemi týdny a já byla běhat všeho všudy čtyřikrát. Z toho dvakrát to byl skupinový trénink (který mám předplacený, ale i tak jsem se musela donutit…), jednou to byl závod Brněnská desítka (byl minulou sobotu jako součást brněnského půlmaratonu) a jednou jsem si vyběhla jen tak. Jen jednou jsem si byla zaběhat jen tak jak jsem si před půlmaratonem plánovala. Nic moc, to vám povím… Nevím čím to je, ale prostě nemůžu najít tu správnou motivaci. Přitom konečně začalo jaro (nebo spíš rovnou léto), všechno se zelená, kvete, svítí sluníčko, což jsou ideální okolnosti, které většinou donutí vyběhnout i sváteční běžce :-). Jenom mě tentokrát ne…

Ne že bych trávila celé dny doma, když je tak pěkně, to vůbec. S Kubou jsme většinu dne venku, domů chodíme jen jíst a spát, ale jinak chodíme do parku, na vycházky, na houpačky a všude možně. Takže když k večeru potom přijdeme domů, jsem zničená, uchozená a hladová a jít zdolávat další kilometry rozhodně není v tu chvíli prioritou. To mám spíš chuť si sednout, dát nohy nahoru a o běhání si nechat jen zdát (realita je ovšem jiná – Kuba potřebuje honem jíst, pak musíme ťapat, stavět komíny, číst knížky, koupat, převlíct do pyžama, přečíst pohádku, uspat a pak teprve si můžu dát ty nohy nahoru :-) ).

Věřím, že nejsem jediná, kdo občas potřebuje motivovat k běhání nebo k jiné aktivitě. A tak mám pár tipů, které mi (téměř) vždy pomůžou zavázat tkaničky a vyrazit ze dveří.

 

Přihlásit se na závod

Asi největší motivací je pro mě určitě vidina budoucího závodu. Každý závod – ať je to na 5km nebo půlmaraton – chci zaběhnout dobře a mít z něj dobrý pocit. Vím jaké to je, když se závod nepovede díky tomu, že jsem byla líná a netrénovala jsem tak jak bych měla a věřte, že to není příjemný pocit. Každý závod nemusím zaběhnout v rekordním čase, ale důležité pro mě je vědět, že jsem pro to udělala maximum. Jakmile se na nějaký závod přihlásím nebo jen o něm začnu uvažovat, řeknu o tom celé rodině a známým, protože i ta odpovědnost je pro mě dost velkou motivací. Vím, že se mě budou ptát jak jsem dopadla a tak chci být na svůj výsledek hrdá.

Odměnit se

Každého bezpochyby motivuje nějaká odměna. Nevím jak vy, ale já strašně ráda nakupuju běžecké oblečení – boty, kraťasy, trička, tílka, 3/4ťáky, ponožky, kšiltovky, prostě cokoliv. Ale pokud neběhám, oblečení nevyužívám a tak nemám důvod si nové kupovat. Rozhodně není dobré se odměňovat za každý odběhnutý trénink nebo týden – to by mi udělalo pořádný vítr v peněžence a navíc by to pak přestalo být motivační. Na mě funguje to, že si řeknu, že pokud budu pravidelně běhat měsíc (3x týdně), koupím si třeba kraťasy, které se mi líbí, ale které třeba zase tak moc nepotřebuji. Nemusíte se rozhodně odměňovat vždy tím co potřebujete – největší radost mi dělají právě krásný trička (kterých mám milion) nebo tílka (na která jsem úchylná). A když mám něco nového na sebe, hned se mi chce vyběhnout a všem se pochlubit (ti lidi na ulici samozřejmě neví, že mám zrovna nové tričko, ale to je mi fuk!).

Nemusíte se samozřejmě odměňovat jen oblečením – můžete si slíbit večeři v luxusní restauraci, předplatné časopisu o běhání nebo startovným na vysněný závod (a to je motivací samo o sobě – viz výše :-) ). To mi připomíná, že mám od manžela slíbený oběd v nóbl restauraci za osobák v půlmaratonu… :-). Asi se budu muset připomenout…

 

Přihlásit se na běžecké tréninky

Na podzim jsem se přihlásila na běžecké tréninky, které pořádá běžecký obchod Triexpert. Jednou týdně se nás sešla skupinka běžců různých pokročilostí na atletickém ovále a pod vedením trenérů jsme hodinku trénovali techniku běhu, rychlost a fyzičku. Tím, že jsem měla tréninky předplacené mě donutilo na ně chodit, ale nejvíc jsem se vždycky těšila na ty lidi. Běžecká komunita kdekoli na světě je plná skvělých lidí, navíc s nimi můžu probírat cokoli o běhání, což manžela moc nebere :-). Dalo mi to ale hodně odhodlání se na tréninky přihlásit. Bála jsem se, že budu nejpomalejší, že nebudu stačit, že tam budu vypadat směšně a kdo ví co ještě, ale teď jsem neskutečně ráda, že jsem to nevzdala. Běžeckých skupin existuje spousta a určitě najdete některou blízko vašeho bydliště (zkuste se mrknout na behej.com do sekce kluby nebo se zeptejte na fóru). Společnými tréninky nejen získáte nové přátele, ale zlepšíte si také běžeckou formu – já bych se rozhodně nepřinutila běžet sama 10x400m nebo 3000m na 80% úsilí.

Od března běžecké tréninky opět odstartovaly a rozhodně jsem neváhala se znovu přihlásit. Myslím, že to bylo i díky nim, že jsem zaběhla v Praze na půlmaratonu osobák!

(zdroj)

 

Endorfiny

Pocit, který mám po běhání, je prostě skvělý a vím, že když se donutím vyběhnout, nebudu litovat. Nikdy jsem nelitovala, že jsem si šla zaběhat, ale vždy lituji, když si zaběhat nejdu. Zvlášť když mám jeden z takových těch dnů, kdy jsem z nějakého důvodu celý den doma, pořád se něčím cpu a jsem sama sobě odporná (doufám, že občas to taky tak máte a nejsem v tom sama), je důležité, že se do běhání donutím. Ten pocit je pak nepopsatelný a rázem se cítím jako jiný člověk. Ihned se mi zlepší nálada, mám víc energie a celkově jsem pro své okolí příjemnější. V současné době, kdy jsem celý den s Kubou, je pro mě hodně důležité na chvíli vypnout a přestat myslet na plíny a kašičky a běh je k tomu ideální. Z běhu se pak vracím se jako lepší máma, což je přínosné nejen pro mě, ale především pro Kubu.

Číst časopisy/knížky o běhání

Když si večer sednu se skleničkou vína a s časopisem o běhání, hned mám chuť vyběhnout. Nevím čím to je, ale ať čtu článek o ultra maratoncích nebo o zánětu Achillovy šlachy, je v nich něco tak motivačního, že mě to láká jít běhat. Po večeři a dvou deci vína to není úplně ideální, ale většinou mi to nadšení přetrvá i do dalšího dne.

Pravidelně čtu dva časopisy o běhání, které mám předplacené: český Běhej.com a americký Runner’s World. Oba časopisy můžu doporučit. Běhej.com čtu především kvůli dění na české běžecké scéně a připravovaným závodům, Runner’s World zase kvůli tipům na různé tréninky a jak zlepšit běžeckou formu. Oba časopisy jsou zaměřeny na běžce všech kategorií, takže se nemusíte bát, že je to odborná literatura, které nebudete rozumět.

Možnost jíst co chci

Asi je z blogu patrné, že ráda jím. Mám ráda poctivé věci, žádné “light” náhražky – másla a smetany se rozhodně nebojím (samozřejmě, že si je nedopřávám každý den). A když pravidelně běhám, vím, že se nemusím bát si občas dopřát dobré poctivé jídlo nebo si dát buchtu po večeři nebo kousek čokolády, protože vím, že to zase vyběhám. Každý má jinou postavu a jiný metabolismus a já vím, že i když běhám, nemůžu jíst cokoliv, kdykoliv a v jakémkoli množství (to jsem mohla když jsem kojila každou hodinu a půl a ještě jsem u toho hubla - bylo to BOŽÍ), ale běhání mi pomáhá občas si udělat radost a neřešit to.

Něco jiného by bylo, kdybyste chtěli zhubnout – tam je důležité nejen pravidelně běhat (nebo se jinak hýbat), ale také si hlídat co a v jakém množství jíte. Nedovedu si představit jak bych vypadala, kdybych jedla stejně a neběhala nebo se vůbec nehýbala. Asi jako pěkná kulička :-).

 

Tak a teď šup a honem ven!!

 

Otázka: Co motivuje k pohybu vás?