Náš víkend (lampionový průvod I, II a III)

Ve čtvrtek psát o víkendu je už asi trochu pasé, ale aspoň pro sebe jsem si musela zdokumentovat dvě víkendové akce (a jednu úterní), které stály za to.

Z tohoto víkendu mám celkem dvě fotky a obě jsou rozmazané. Může za to fakt, že nejzajímavější část víkendu se odehrávala za tmy a foťák v mobilu prostě na to nestačil. Tento víkend jsme byli na dvou lampionových průvodech, čímž se celkový počet doposud absolvovaných lampionových průvodů zvýšil na tři a troufám si tvrdit, že ještě nejsme u konce.

Za svůj život si pamatuji, že jsem byla snad jen na jednom lampionovém průvodu, když jsem byla malá a proto k nim nemám odpor jako asi většina dospělých pamětníků. A přiznávám se, že se mi ten koncept docela zamlouvá. Nemám samozřejmě na mysli oslavu VŘSR, ale samotný průvod se světýlkami je fajn a hlavně se líbí dětem.

První lampionový průvod jsme s dětmi absolvovali při akci u Kuby ve školce, kdy děti ukládali broučky do postýlek. Děti si vyrobily lampionky, vyřezaly dýně a do lesa u školky se umístili světýlka, aby broučci trefili do postýlek. Ke konci akce se pak rozsvítily lampiony a šlo se v průvodu ulicemi až na náměstí. Upekla jsem dýňové cookies, které měly úspěch nejen u dětí (mám vždycky ohromnou radost) a které si děti vychutnávaly při tvoření ve třídě, které předcházelo průvodu (museli jsme totiž počkat až bude tma). Děcka hodně ve třídě blbly a tak se mi zdálo, že na samotný průvod už byly hodně unavené, ale jinak byla akce moc fajn a dětem se zaručeně líbila.

Pozvání na druhý průvod přišlo tak docela na rychlo, ale setkání s kamarády se nebráníme nikdy a tak jsme se v sobotu odpoledne vydali na výlet do Březiny ke kamarádům. Lampionový průvod tam myslím organizovalo zastupitelstvo obce a opět to bylo moc pěkné. Součást průvodu mělo být i nějaké vystoupení se stíny, ale vzhledem k tomu, že nám cesta na start průvodu dala docela zabrat (spousta kamarádů má malé děti) tak jsme představení vypustili a vydali jsme se zpět. Bylo skvělé vidět zase naše kamarády. Přes léto se vídáme docela často, ale jak se ochladí tak je to horší. Ono je něco jiného pozvat kamarády a jejich děti na zahradu a pustit si tu bandu domů – přeci jenom 14 dospělých a 12 dětí (nejčerstvější přírůstek má teprve měsíc a další je na cestě!) je už pořádná smečka!

V neděli nás čekal zatím poslední lampionový průvod, na který jsem se hodně těšila, ale nakonec to nebylo přesně to co jsem od toho očekávala. Ale je to spíš subjektivní pocit, myslím si, že jinak to bylo pro děcka pěkně připravené a Kuba se bavil plněním jednotlivých úkolů. Jednalo se o akci Světýlka pořádanou SVČ Lužánky ve Wilsonově lese. V lese byla vyznačena trasa světýlky, kterou jsme procházeli a na které byly úkoly, které děti plnily. Bylo tam dost lidí, takže procpat se cestou s kočárkem bylo umění. Navíc Aničku to vůbec nebavilo – ani v kočárku ani venku – tak to dávala najevo. Asi ji vadilo, že nic nevidí (byla už úplná tma) a nepomohlo ji přesvědčit ani sušenkami ani klíčemi, prostě ničím co jindy zabírá. U druhého stanoviště navíc ztratila dudlík, což byla největší katastrofa, protože náhradní jsem nevzala… Nakonec jsme cestu prošli celou, úkoly Kuba až na jeden (který jsme nějak nevědomky přešli) splnil a Anička se ke konci taky uklidnila. Jak jsem říkala, myslím si, že to bylo moc pěkně udělané a Kuba si to užil. Jen bych možná víc osvětlila trasu, protože tam byla místy fakt tma a uhlídat tříleté děti bylo náročné (ale chápu, že se staršími dětmi to byla asi větší zábava). Ještě jsem byla překvapená, kolik tam bylo lidí. První část cesty jsme byli doslova taženi davem a neustále jsme do někoho naráželi. Chtěli jsme jít co nejdřív (začínalo to o půl páté), abychom byli doma na večeři (jíme v 6), ale ten nápad měli asi všichni :-). I tak si myslím, že příští rok půjdeme zase. To už bude mít Anička dva roky a třeba bude rozumnější :-).

Otázka: Jaké máte zkušenosti s lampionovými průvody? Jste pro? Proti?